|
|
Chladné výkyvy klimatu v pozdním glaciálu a spodním holocénu
Švanda, Petr ; Vondrák, Daniel (vedoucí práce) ; Tichá, Anna (oponent)
Tato bakalářská práce je literární rešerší věnující se tématu náhlých chladných výkyvů klimatu v době pozdně-glaciálního interstadiálu a spodního holocénu (14 700 až 8 200 cal. BP). Jejím cílem bylo shrnout vědecké poznatky o šesti takovýchto klimatických výkyvech a o jejich příčinách a důsledcích. Všechny tyto události (GI-1d, GI-1c2, GI-1b, událost 11 400, událost 9 300 a událost 8 200) trvaly více než 50 let a na severní polokouli je provázelo ochlazení o více než 1 řC. Literární zdroje o tomto tématu vycházejí z interdisciplinárního studia různých přírodních archivů a interpretace tzv. proxy dat. U každé z klimatické události bylo dále provedeno zhodnocení jejích vlivů na ekosystémy a tehdejší lidské společnosti. Výše uvedené poznatky jsou nakonec diskutovány v kontextu problematiky současných klimatických změn a možného budoucího oslabení Atlantické meridionální cirkulace.
|
|
|
Factors influencing butterfly diversity of the species-rich Submediterranean region
BARTOŇOVÁ, Alena
Disertace (v angličtině) se zabývá historií, současným stavem a ochranou motýlí diverzity submediteránních trávníků a palearktických stepí. Práce je uvedena rešerší na téma historie stepního biomu v Eurasii v průběhu třetihor a čtvrtohor. Skládá se ze tří studií. První studie popisuje motýlí společenstva a biotopové preference specializovaného stepního motýla Proterebia afra ve dvou reliktních stepních oblastech na Balkáně. Druhá a třetí studie jsou založeny na genetických datech a vzorcích z celých areálů rozšíření, a zabývají se fylogeografií dvou stepních motýlů, P. afra a Pseudophilotes bavius, kteří osidlují irano-anatolský region, Balkán a také severněji umístěné palearktické stepi.
|
|
|
Phylogeny of the genus Helix (Mollusca: Gastropoda: Helicidae)
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Rod Helix zahrnuje velké suchozemské plže rozšířené od Francie po Írán a v severní Africe. Někteří z nich mají úzkou vazbu na člověka - žijí synantropně nebo se sbírají a jí. Rod je nejvíce diverzifikovaný ve východním Středomoří. Taxonomie rodu dnes prochází revizí založenou na morfologii, molekulární studie je nezbytná jako kontrola této revize. V této práci prezentuji první fylogenetická data pro rod Helix, zahrnující téměř všechny nyní rozeznávané druhy. Používal jsem vzorky z různých zdrojů, včetně sušených těl a zbytků tkání. Sekvenoval jsem dva široce používané mitochondriální markery (16S a COI). Pozice rodu v rámci čeledi Helicidae z těchto dat nelze určit. Rod by měl být vymezován úzce, bez rodů Maltzanella, Cantareus, Cryptomphalus a Lindholmia. Nepotvrdila se dělení do podrodů tak, jak je dosud navrhovali různí autoři, s výjimkou delení na nominotypický podrod Helix a podrod Pelasga. Vztahy mezi druhy a skupinami druhů nebyly dobře rozřešeny. Výsledky většinou podporují vymezení druhů nově navrhované na základě morfologie. Některé druhy mohou být velmi variabilní ve znacích na ulitě, neboť několik taxonů se zvláštní morfologií zřejmě patří dovnitř šířeji rozšířených druhů. V několika málo případech, např. u H. asemnis, by mohlo být užíváno jemnější dělení na druhy, několik změn v druhovém...
|
|
|
Postglacilání šíření olše lepkavé (Alnus glutinosa) a olše šedé (Alnus incana) v Evropě
Havrdová, Alena ; Mandák, Bohumil (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Výrazné klimatické a environmentální změny během Čtvrtohor výrazně ovlivnily současné rozšíření druhů v Evropě. Byly navrženy různé teorie o přežívání dřevin během poslední doby ledové a dodnes není zcela jasné, kde byla umístěna jejich glaciální refugia a kudy vedly postglaciální migrační cesty. Cílem mé disertační práce bylo propojit data získaná analýzou fosilních záznamů a genetických analýz, a tím rozšířit znalosti o postglaciální historii druhů Alnus glutinosa a Alnus incana. Paleoekologická data ukázala, že nejen jižní refugia, ale i ta severní byla významným zdrojem pro postglaciální expanzi olší. Opožděná expanze, která byla typická pro některé regiony, byla pravděpodobně limitována nepříznivými podmínkami prostředí. Molekulární studie odhalila, že temperátní druh A. glutinosa měl odlišnou postglaciální historii než boreální druh A. incana. Pro druh A. incana bylo nalezeno efektivní refugium ve střední Evropě, které bylo situované mimo klasická jižní refugia a potvrdilo, že boreální stromy mohly přežívat i v severněji umístěních refugiích. Právě z tohoto refugia, jehož zdrojem byly alpské populace, byla kolonizována Skandinávie. U druhu A. glutinosa probíhala kolonizace Evropy z několika jižněji umístěných refugií třemi migračními cestami: 1) ze severu Pyrenejského poloostrova do západní a střední Evropy a následně na Britské ostrovy, 2) z Apeninského poloostrova do Alp a 3) z východní části Balkánského poloostrova do Karpat a následně na severoevropské pláně. Bylo prokázáno, že migrující linie se několikrát setkaly a vytvořily sekundární zóny s vysokou genetickou diverzitou uvnitř populací ve střední Evropě a Skandinávii. V glaciálních refugiích na Iberském a Balkánském poloostrově jsme objevili dosud nepopsané tetraploidní populace druhu A. glutinosa. Žádné z těchto refugií pravděpodobně nebylo efektivní pro postglaciální kolonizaci střední a severní Evropy. Tento projekt objasnil nejenom, kde byla umístěna glaciální refugia evropských dřevin a která z nich byla efektivní, ale také ukázal, jaké byly hlavní směry postglaciální migrace. Tyto detailní výsledky bylo možné získat díky velkému množství vzorků z celého areálu druhů obou studovaných olší, testováním hypotéz stanovených na základě fosilních dat pomocí molekulárních analýz a použitím dvou molekulárních markerů, chloroplastové DNA a mikrosatelitů, lišících se typem přenosu mezi generacemi a jejich proměnlivostí. Tento přístup nám umožnil změnit některé dlouhodobě přetrvávající teorie a přinesl nové poznatky o postglaciální historii evropských dřevin.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.