|
|
Reakce na Velkou francouzskou revoluci v Anglii
Nováková, Kristýna ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Tato práce se zabývá reakcí na Velkou francouzskou revoluci v Anglii. První část přibližuje vnitřní a zahraniční politiku v Británii v období před pádem Bastily. Dále rozebírá ohlas revolučních událostí na politické scéně spojených s vyhlášení války. Zaměřuje se na tři významné politiky: Williama Pitta ml., Charlese Jamese Foxe a Edmunda Burkea. Závěrečná část se zabývá pozitivním i negativním vlivem revolučních myšlenek na anglická radikální hnutí v první polovině 19. století a nastiňuje názory vybraných radikálů, především Thomase Paina.
|
|
|
Příspěvek ke studiu počátků anglického osídlení v Severní Americe
Přívozník, František ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce popisuje počátky anglického osídlení v Severní Americe během 17. století. Nejprve se práce zabývá vývojem roanocké kolonie a příčinami jejího nezdaru, poté se zaměřuje na hospodářský a obchodní význam Virginie a na náboženské otázky v této oblasti. Práce se pokouší objasnit motivy Anglie pro zakládání kolonií v širším zahraničně politickém hledisku, společně s mnoha aspekty např. sociálním složením osadníků, místní samosprávou nebo vztahy s domorodým obyvatelstvem. Klíčová slova Anglické osídlení, Severní Amerika
|
|
|
Na cestě k nezávisloti: Příspěvek ke studiu anglo-irských vztahů ve druhé polovině 19. a na počátku 20. století (1851-1914)
Breiová, Alexandra ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Moje práce se zaměřuje zejména na analýzu vztahů mezi Angličany (Brity) a Iry v období po velkém hladomoru do první světové války. Snaží se vystihnout klíčové události a analyzovat jejich vliv na vztahy obou zemí. V roce 1801 se Irsko stalo součástí Velké Británie a vztahy Britů (Angličanů) a Irů se velmi úzce formovaly v rámci společného státu. Velký hladomor zásadním způsobem poškodil jejich vztahy a od té doby se Irové stále silněji snažili o získání větší nezávislosti ve správě své země, především obnovením irského parlamentu. Jejich snahu ztělesňovalo hnutí Home Rule, ke kterému se upínaly naděje irských nacionalistů. Od sedmdesátých let irská reprezentace prosazovala požadavky autonomie na parlamentní půdě. Zákon o autonomii, jehož přijetí prosazoval britský ministerský předseda William Ewart Gladstone, však parlament dvakrát odmítl schválit. Teprve v roce 1914 po omezení práva veta horní sněmovny, byl zákon o irské autonomii schválen, okolnosti vypuknutí první světové války zabránily jeho naplnění. Klíčová slova: mezinárodní vztahy, 19. století, začátek 20. století, Irsko, Velká Británie, velký hladomor, nacionalismus, William E. Gladstone, feniáni, Home Rule
|
|
|
Vnímání narkotik britskými vědci a společností v první polovině 19. století
Michlová, Marie ; Tumis, Stanislav (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Bakalářská práce analyzuje, jakým způsobem vnímala narkotika britská společnost a věda v průběhu první poloviny devatenáctého století. Napsala jsem ji na základě studia velkého množství pramenů (například dobových lékařských knih, lifestylových časopisů, beletrie a soukromé korespondence). Mým cílem bylo srovnat, jak lidé různých povolání, věku, vzdělání, postavení vnímali narkotika a co jejich názory ovlivňovalo. Věnovala jsem se postojům lékařů a cestovatelů k narkotikům, ale i cestopisům, opiovým válkám, zvířatům; práci jsem zakončila detailní studií o rodině sira Waltera Scotta.
|
|
|
Švédská zahraniční politika v prvních letech vlády Karla XI.
Liška, Martin ; Stellner, František (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
- Diplomová práce se zabývá švédskou zahraniční politikou v letech 1660 - 1675, tedy v prvních letech vlády Karla XI. Ačkoliv je Švédsko po prakticky celé 17. století považováno za velmoc, z ekonomického hlediska se jednalo o slabou zemi. Švédsko bylo zcela závislé na finanční pomoci od svých spojenců, zejména v obdobích míru, jako tomu bylo mezi lety 1660 - 1675. Tato skutečnost patří k hlavním faktorům ovlivňujícím švédskou zahraniční politiku této doby. Hlavní část práce je věnována vztahům mezi Švédskem a ostatními evropskými státy. Nejdůležitější byly vztahy s Francií a Dánskem, neboť právě Francie byla většinou tím spojencem, který poskytoval Švédsku potřebné finance. Role Dánska byla důležitá kvůli jeho geografické poloze jako švédského souseda. Samozřejmě jsou zmíněny i vztahy k dalším státům, které rovněž hrály důležitou roli - Anglii, Nizozemí, Braniborsku, ostatním německým státům, Polsku a Rusku. Účelem diplomové práce není jen analyzovat švédskou zahraniční politiku, nýbrž také odpovědět na otázky, zda existovala nějaká alternativa nebo zda směřování této politiky bylo jediné možné a také, zda lze tuto politiku považovat za úspěšnou či nikoli. Tyto otázky jsou zodpovězeny v závěru práce, za použití argumentů postavených na faktech uvedených v předcházejících kapitolách. Klíčová slova -...
|
|
|
Chotkové a Žofie Chotková
Tyrnerová, Lucie ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Valkoun, Jaroslav (oponent)
Diplomová práce "Chotkové a Žofie Chotková" pojednává o vývoji starobylé české šlechtické rodiny od prvního historického záznamu po poslední členy rodu, kteří zemřeli v 70. letech 20. století. Ústřední postavou práce je pak nejznámější žena rodiny žijící v letech 1868-1914, Žofie Chotková. Práce přibližuje hraběnčin život svobodné šlechtičny působící jako dvorní dáma v Bratislavě, kde se v 90. letech 19. století seznámila s arcivévodou Františkem Ferdinandem d'Este a po velkých obtížích se za něho 1. července 1900 provdala. Závěr práce pak popisuje příběh čtrnácti let štěstí morganatických manželů prožitých na Konopišti ve středních Čechách a osud potomků Žofie, Maxmiliána a Arnošta Hohenbergových.
|
|
|
Egypt pod britským patronátem v letech 1882-1899. Příspěvek k dějinám Britského impéria v 19. století
Valkoun, Jaroslav ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Velká Británie obsadila Egypt v roce 1882 primárně ze strategických a obranných důvodů (cesta do Indie); obchodní a finanční zájmy se jevily jako druhotné. Od počátku britská vláda opakovaně tvrdila, že vojáci odejdou, jakmile bude nastolen pořádek a obnovena autorita chedíva. Do vypuknutí první světové války zopakovala vláda Jejího Veličenstva toto tvrzení více než šedesátkrát. V letech 1882-1914 nebyl Egypt de iure ani kolonií a ani protektorátem, de facto ho však řídil britský generální konzul v Káhiře koloniálním způsobem; chedív byl jen formální hlavou státu. Během následujících dekád uskutečnili Britové ekonomické, politické a administrativní reformy. Modernizace zavlažovacího systému znamenala největší úspěch. V 90. letech zapříčinila reorganizace egyptské správy vzestup nacionalistického hnutí, jež v roce 1906 vyvrcholilo tzv. dinšawájským incidentem, který přinutil odejít z Egypta prokonzula lorda Cromera. Súdán vždy výrazně ovlivňoval egyptské události. V roce 1885 se podařilo Mahdímu a jeho stoupencům dobýt Chartúm a zbytek súdánského teritoria. O třináct let později porazila britsko-egyptská armáda v bitvě u Ummdurmánu mahdisty a opětovně spojila obě země. V lednu 1899 se Súdán oficiálně stal britsko-egyptským kondominiem. V září 1898 vypukl britsko-francouzský spor o Fašodu, ležící na horním...
|
|
| |
|
|
Egypt pod britským patronátem v letech 1882-1899. Příspěvek k dějinám Britského impéria v 19. století
Valkoun, Jaroslav ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Velká Británie obsadila Egypt v roce 1882 primárně ze strategických a obranných důvodů (cesta do Indie); obchodní a finanční zájmy se jevily jako druhotné. Od počátku britská vláda opakovaně tvrdila, že vojáci odejdou, jakmile bude nastolen pořádek a obnovena autorita chedíva. Do vypuknutí první světové války zopakovala vláda Jejího Veličenstva toto tvrzení více než šedesátkrát. V letech 1882-1914 nebyl Egypt de iure ani kolonií a ani protektorátem, de facto ho však řídil britský generální konzul v Káhiře koloniálním způsobem; chedív byl jen formální hlavou státu. Během následujících dekád uskutečnili Britové ekonomické, politické a administrativní reformy. Modernizace zavlažovacího systému znamenala největší úspěch. V 90. letech zapříčinila reorganizace egyptské správy vzestup nacionalistického hnutí, jež v roce 1906 vyvrcholilo tzv. dinšawájským incidentem, který přinutil odejít z Egypta prokonzula lorda Cromera. Súdán vždy výrazně ovlivňoval egyptské události. V roce 1885 se podařilo Mahdímu a jeho stoupencům dobýt Chartúm a zbytek súdánského teritoria. O třináct let později porazila britsko-egyptská armáda v bitvě u Ummdurmánu mahdisty a opětovně spojila obě země. V lednu 1899 se Súdán oficiálně stal britsko-egyptským kondominiem. V září 1898 vypukl britsko-francouzský spor o Fašodu, ležící na horním...
|
|
|
Sir Horatio Herbert Kitchener, pouštní železnice a britské znovudobytí Súdánu v letech 1896-1898. (Příspěvek k dějinám Britského impéria v 19. století)
Valkoun, Jaroslav ; Horčička, Václav (oponent) ; Kovář, Martin (vedoucí práce)
Britské znovudobytí Súdánu probíhalo oficiálně od března 1896 do září 1898. Fakticky však začalo již v lednu 1885, pádem Chartúmu a smrtí generála Gordona. Tyto události se staly latentním "hnacím motorem", který vytvořil celospolečenskou oporu pro jakékoliv akce proti mahdistům, v britské společnosti. Veřejně zmiňovaným důvodem bylo potrestání teroru a násilí, kterého se derviši dopouštěli na "súdánském lidu". Oficiálním a současně i politickým důvodem k tažení byla snaha pomoci zvrátit potupný konec italských koloniálních ambicí ve východní Africe; neoficiální příčina plynula z obav z možné změny statu quo v oblasti horního Nilu. V době extenzivního zemědělství v oblasti dolního Nilu byl osud Súdánu a Egypta nerozlučně spjat s touto řekou. Celá oblast veletoku, od Viktoriina jezera až k deltě, se stala neoddělitelným celkem; potřeba spojit a spravovat obě země pod jednou vlajkou či správou tak byla čím dál naléhavější. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějaké formě sjednocení. Tato doba nastala příhodným stavem egyptských financí a vhodným obsazením všech klíčových funkcí potřebných k realizaci myšlenky dobýt Súdán - nástup markýze Salisburyho do úřadu ministerského předsedy a ministra zahraničí, sir Evelyn Baring (později lord Cromer) jako generální konzul Egypta, sir Horatio Herbert Kitchener v čele...
|
host ::
RSS.