|
|
Časová proměnlivost hydraulických vlastností půdy a jejich vliv na odhad půdní vlhkosti
Šípek, Václav ; Vlček, Lukáš ; Tesař, Miroslav ; Zelíková, Nikol ; Hnilica, Jan
Půdní vlhkost hraje významnou roli v hydrologickém cyklu, protože zásadně ovlivňuje proudění vody v systému voda-půda-rostlina. Studie je zaměřena na celoroční odhad nasycení půdního profilu vodou v zalesněném horském území s využitím jednoduchého modelu založenému na konceptu lineární nádrže. Studie je založena na terénním měření nasycené hydraulické vodivosti a zavedení periodické funkce nasycené hydraulické vodivosti do modelu půdní vlhkosti, která možní její sezónní proměnlivost. \nPrůměrná nasycená hydraulická vodivost měřená jednoválcovým infiltrometrem byla v průběhu dvou let vždy vyšší ve vegetačním období, kdy se pohybovala od 33,6 do 44,8 cm hod-1, oproti zimním období, kdy poklesla do rozmezí 13,2 až 22,3 cm hod-1. Do modelu půdní vlhkosti byla implementována funkce, která umožnila spojitou změnu nasycené hydraulické vodivosti s maximem ve vegetační sezóně a minimum v zimním období. Tato modifikace modelu půdní vlhkosti vedla k poklesu průměrné čtvercové chyby odhadu půdní vlhkosti o 33,2 % (z 0,034 cm3cm-3 na 0,023 cm3cm-3) a nárůstu hodnoty Nash-Sutcliffova koeficientu z 0,34 na 0,68. Výsledky studie přispějí k přesnějšímu celoročnímu odhadu půdní vlhkosti, a tedy i ke zlepšení dlouhodobých simulací vlivu klimatické změny na dostupnost vodních zdrojů.\n
|
|
|
Hydrolgoie malého povodí 2023
Hnilicová, Soňa ; Tesař, Miroslav
The book is a collection of scientific contributions to the Conference "Hydrology of small basins". The conference topics were: 1. Changes in the regime of water resources in small basins; 2. Complex monitoring a and water storage balance in small basins; 3. Hydrological extremes (flash floods, drought); 4. Effect of land use and land cover on water balance; 5. Hydrophobicity and transportation processes in soil; 6. Hydrological modelling und uncertainties; 7. Biogeochemical fluxes in a small watershed and eutrophication of surface waters; 8. Mountainous experimental small basins (deposited precipitation, snow regime, …); 9. New methods, techniques and instrumentation in hydrology and hydroecology.\n
|
|
|
Charakter proudění podzemní vody v silně propustných sedimentech v západní části České křídové pánve
Kůrková, Iva ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Datel, Josef (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Práce se zabývá prouděním vody v pískovcích a písčitých vápencích tzv. přechodní facie v západní části české křídové pánve. Oblast mezi Turnovem, Milovicemi, Úštěkem a Doksy je tvořena nejvýznamnějšími kolektory v ČR, co se týká vodovodního zásobování. Přesto však existují značné rozpory v hydrogeologických koncepcích týkajících se proudění podzemní vody v této oblasti. Převládá názor, že hlavním kolektorem jsou kvádrové pískovce, ačkoli největší prameny se z části nacházejí mimo oblast jejich výskytu. Cílem práce je tedy určit z jakých hornin vyvěrají velké prameny a kde převládají rozptýlené přírony. Dále pak charakterizovat horniny z hlediska možnosti jejich krasovění, popsat charakter kanálů a proudění v nich a zároveň jej srovnat s prouděním v okolním porézním prostředí ve vybraných oblastech. K odlišení oblastí s velkými prameny, rozptýlenými přírony a úseky bez přítoků byla provedena termometrie - zimní profilování teploty a konduktivity podél vodních toků. Náchylnost hornin ke krasovění byla stanovena pomocí kalcimetrie a převzatých loužících testů. Pro zjištění rychlostí proudění krasovými kanály a dalších parametrů byla provedena řada stopovacích zkoušek za různých vodních stavů a na základě datování vody pomocí environmentálních stopovačů byla stanovena průměrná doba zdržení podzemní...
|
|
|
Stav a rozdíly v akumulaci sněhu v oblasti Šumavy
Procházka, J. ; Šustková, V. ; Tesař, Miroslav
Šumava je nejrozsáhlejší pohoří v Česku a díky své rozloze a nadmořské výšce zachytává podstatnou část zimních srážek ve formě sněhu. Souvislejší informace o sněhových charakteristikách z nejvyšších a odlehlých poloh Šumavy však donedávna prakticky chyběly. Proto byly tímto směrem orientovány odpovídající aktivity v podobě podrobnějších expedičních měření výšky a vodní hodnoty sněhu. Na základě těchto měření mohly být postupně instalovány nové meteorologické stanice, nebo doplněny stávající výzkumné stanice, s automatickým měřením sněhu. Na základě spolupráce amatérských meteorologů ze Šumavy, ČHMÚ, ÚH AVČR, FZT JU a NP Šumava se tak staly součástí sítě sněhoměrných meteorologických stanic lokality jako Plechý, Blatný vrch, Boubín, Jezerní hora, Poledník, Pasečná – Horský potok a další. \nPro prostorovou analýzu bodových měření výšky sněhové pokrývky byly využity prostředky ArcGIS od ESRI, orografické interpolace, metody LLR a ClidatDEM užívané v ČHMÚ. Použité interpolační metody zohledňují vliv nadmořské výšky na interpolovanou veličinu a zachovávají původní naměřenou hodnotu ve známém bodě. Jako podkladový digitální model terénu byl využit SRTM 1-ArcSecond Global od USGS vytvořený v souřadnicovém systému WGS-84, a to z důvodu vysokého rozlišení (38 x 38 m) a možnosti hodnotit celou Šumavu včetně její bavorské potažmo rakouské části.
|
|
|
Změny poměru nového sněhu a sezónních srážek v horských a podhorských oblastech Česka
Procházka, J. ; Lipina, P. ; Šustková, V. ; Tesař, Miroslav
Sněžení a tvorba sněhové pokrývky je důležitým aspektem chladnější části roku v Česku i střední Evropě. Sněhová pokrývka má význam z hlediska klimatologického, hydrologického, ekologického i rekreačního, potažmo ekonomického. Množství nového sněhu závisí kromě srážek především na teplotě vzduchu. S postupným oteplováním se dá předpokládat, že při podobném celkovém úhrnu srážek se bude snižovat podíl srážek ve formě sněhu a schopnost tvorby sněhové pokrývky. Za účelem vyjádření příslušného stavu a změn byl v tomto příspěvku použit poměr sezónního množství nového sněhu v cm a celkových srážek v mm, Sn/P. V této souvislosti byla zpracována data z databáze ČHMÚ pro 112 vybraných horských a podhorských meteorologických stanic Česka pro dvě normálová období 1961–1990, resp. 1991–2020. Hodnocena byla data z chladné části roku a ze stanic s nadmořskou výškou nad 500 m, a to souhrnně nebo dle jednotlivých výškových pásem. Jako chladná část roku zde bylo považováno období listopad až duben, kdy je větší pravděpodobnost tvorby nové sněhové pokrývky. Výsledky studie ukázaly, že poměr Sn/P zaznamenal v období 1991–2020 znatelný pokles v porovnání s obdobím 1961–1990, v průměru tomu bylo z hodnoty 0,54 na hodnotu 0,44, tedy o 18 %. Dokumentovaná změna se projevila především v souvislosti s poklesem sezónního úhrnu nového sněhu, a to z průměrných 168 na 144 cm, zatímco sezónní úhrn srážek v průměru jen mírně vzrostl z 312 na 326 mm. Stav a změny v hodnocených parametrech\nbyly současně prezentovány i prostorově v podobě klimatologických map Česka pro příslušná normálová období. Výhodou hodnocení pomocí poměru Sn/P, v porovnání s hodnocením poměru tuhých a kapalných srážek S/P, je možnost využití dat z většího souboru klimatologických i srážkoměrných stanic. Poměr Sn/P navíc zahrnuje důležitý fenomén chladnější části roku, a to vytváření sněhové pokrývky.
|
|
| |
|
|
Studium proudění vody a geochemických procesů v nesaturované zóně karbonátového a solného krasu
Kamas, Jiří ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Tesař, Miroslav (oponent) ; Buzek, František (oponent)
Proudění vod a geochemické procesy uvnitř nesaturované zóny (NZ) ve dvou zcela odlišných typech krasových prostředí byly sledovány za využití přirozených stopovačů (chemismus, stabilní isotopy 13 C, 18 O, 2 H, dále 3 H, 14 C, 87 Sr/86 Sr, uranin). Velikost horizontální složky proudění a reakce chemismu skapů na zvýšené hydrologické události byly zkoumány v Moravském krasu (Česká republika), zatímco charakter proudění vody a chemismus vod byly studovány v solném krasu na diapirech v JV oblasti pohoří Zagros (Írán). V prostředí dobře vyvinutého epikrasu dosahuje horizontální složka proudění definovaná parametrem Hmax/T (Hmax = horizontální složka migrace, T - mocnost NZ) typicky hodnot 0,1 - 0,6 (Moravský a Slovinský kras). Naopak v oblastech kde byl epikras postižen glaciací či lidskou činností je míra horizontálního transportu vyšší (Hmax/T 1,6 - 24). Tento parametr je důležitý pro navržení ochranných pásem nad jeskyněmi. Střední doba zdržení dusičnanů ve 120 m mocné NZ Moravského krasu je značná, převyšuje 16 let. NZ nad Ochozskou jeskyní (Moravský kras) podléhá polootevřenému až otevřenému systému vůči CO2. Při vysokém průtoku skapů tvoří podíl srážkové vody pouze 5%. V průběhu roku nad jeskyní dochází k odplyňování vod a srážení kalcitu, jak dokládají hodnoty δ13 C, molární poměry Mg/Ca a Sr/Ca....
|
|
|
Charakter proudění a střední doba zdržení vody v nesaturované zóně nad Ochozskou jeskyní (Moravský kras)
Vysoká, Helena ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Buzek, František (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Na příkladu Ochozské jeskyně v jižní části Moravského krasu jsem studovala proudění a dobu zdržení vody v epikrasu a nesaturované zóně. Pomocí kombinace metod (dlouhodobý monitoring konduktivity a průtoku skapových a infiltrovaných srážkových vod, užití environmentálních stopovačů - 18 O, 3 H, CFC and SF6, sledování přítoků do půdy, detailní vzorkování při výjimečných srážkových událostech) jsem studovala různé složky proudění s odlišnými dobami zdržení, jež se v nesaturované zóně uplatňují, vliv půdy a epikrasu na složení a dobu zdržení skapových vod. Z dalších lokalit v nesaturované zóně Moravského krasu jsem studovala středni dobu zdržení u skapů Kašna v Rudickém propadání a Mapa Republiky v jeskyni Býčí skála. Pro srovnání jsem modelovala dobu zdržení i v saturované zóně, a to u pramene Kaprálka nedaleko Ochozské jeskyně, na Staré řece v Rudickém propadání a Konstantním přítoku v Amatérské jeskyni. Střední doba zdržení vody v nesaturované zóně nad Ochozskou jeskyní dosahuje 7 - 20 let, zatímco v půdě se pohybuje v řádu měsíců (1 - 8 měsíců, v závislosti na hloubce). U Kašny a je střední doba zdržení srovnatelná s Ochozskou jeskyní (18 - 20 let), u Mapy republiky, kde jsou výjimečné podmínky činí až 150 let. Doby zdržení v řádu 10-20 let jsou v souladu s hodnotami storativity (průměrně 0,6 %),...
|
|
|
Vodní režim půd rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě uhlí
Cejpek, Jiří ; Frouz, Jan (vedoucí práce) ; Moldan, Bedřich (oponent) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Tato disertační práce porovnává vodní režim rekultivovaných a nerekultivovaných výsypek po těžbě hnědého uhlí se zvláštním zřetelem na vývoj hydrologických vlastností půd, které jsou určující pro pohyb a zadržování vody v půdě. Zásadní vliv na zásobu půdní vody má technologie zakládání výsypky a její stáří, které spoluurčuje rozvoj vegetace. Během rozvoje půd na výsypkách se zvětšuje polní vodní kapacita a tím schopnost zadržovat vodu, zvětšuje se ale i bod vadnutí. Tyto změny souvisí s akumulací organické hmoty v půdě a s rozpadem jílovců na částice o velikosti fyzikálního jílu. Rozvoj schopnosti výsypkových půd vázat vodu je větší na rekultivovaných stanovištích, kde dochází k rychlejšímu rozvoji svrchního organominerálního horizontu, je zde však větší i bod vadnutí a spotřeba vody. Na nerekultivovaných stanovištích dochází k rozvoji půdního substrátu pomaleji. Celkově jsou, ale rozdíly ve vodním režimu mezi rekultivovanými a nerekultivovanými plochami malé.
|
|
| |
host ::
RSS.