|
|
Dendritické buňky a jejich role u vybraných patologických stavů
Sochorová, Klára ; Bartůňková, Jiřina (vedoucí práce) ; Tučková, Ludmila (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují jednu z ústředních součástí imunitního systému. Jedná se o nejefektivnější antigen prezentující buňky, jejicht jedinečnou vlastností je schopnost aktivovat naivní T lymfocyty. Představují tak propojení mezi systémem přirozené a adaptivní imunity. DC se na jednu stranu podílí na imunitní odpovědi zaměřené proti patogenům či nádorovým buňkám, na druhou stranu mají schopnost indukovat toleranci vůči některým antigenům. Je zřejmé, te porušení funkce dendritických buněk můte mít pro organismus fatální následky. V naší práci jsme se zaměřili na sledování DC a motnosti ovlivnění jejich funkce v průběhu některých patologických stavů. Sledovali jsme funkci DC u pacientů s deficitem Brutonovy tyrosin kinázy (btk), zhodnotili jsme vliv aktivní formy vitaminu D kalcitriolu a jeho analogu paricalcitolu na DC a navrhli jsme postup přípravy DC pro imunoterapii karcinomu ovaria. Ve studii, kdy byla sledována funkce DC u pacientů s deficitem btk, jsme zaznamenali výrazné ovlivnění signalizace přes Toll-like receptor 8. Deficit btk vedl k takovému ovlivnění funkce Toll-like receptoru 8, te po jeho stimulaci produkovaly DC výrazně nitší mnotství IL-6 a TNF v porovnání se zdravými kontrolami. V druhé části práce jsme porovnali účinek kalcitriolu a paricalcitolu na DC. Obě léčiva shodně...
|
|
|
Imunomodulační vlastnosti vitaminu D3
Urbanová, Anna ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Zajícová, Alena (oponent)
1 Abstrakt Vitamín D3 je důležitý pro udržení správné koncentrace Ca2+ v plazmě. Je proto nezbytný pro správný vývoj a růst kostí. Vitamín D3 má ale i řadu imunomodulačních účinků. Cílem naší práce bylo ohodnotit a porovnat vliv vitamínu D3 na expresi vybraných povrchových markerů (CD14, CD54, HLA-DR, CD16, CD36 a CD163) u THP-1 buněk a monocytů získaných z lidské periferní krve. Dalšími cíli bylo posouzení vlivu vitamínu D3 na životnost THP-1 buněk a změření produkce solubilní CD14 a IL-8 u THP-1 buněk pod vlivem vitamínu D3. Buňky byly stimulovány pěti různými koncentracemi vitamínu D3 po dobu 24, 48 a 72 hod. Vyšší použité koncentrace vitamínu D3, tj. 100 nM a 1000 nM výrazně zvýšily expresi CD14 u THP-1 buněk v čase 48 a 72 hod trvání stimulace. U monocytů z periferní lidské krve bylo zvýšení exprese CD14 po stimulaci vitamínem D3 fyziologicky nevýznamné. Zároveň s rostoucí koncentrací vitamínu D3 výrazně rostla produkce sCD14 u THP-1 buněk. Množství sCD14 bylo nejvyšší v čase 72 hod po stimulaci nejvyšší použitou koncentrací vitamínu D3. Se vzrůstající koncentrací vitamínu D3 rostlo množství IL-8 u THP-1 buněk. Toto množství bylo nejvyšší v čase 48 hod trvání stimulace, poté kleslo. Vyšší koncentrace vitamínu D3 zvýšily u THP-1 buněk expresi CD54. U monocytů z periferní lidské krve nikoliv. Vitamín D3...
|
|
|
Vliv polyketidových antibiotik na signalizaci a funkční aktivitu lidské monocytární linie
Kopecká, Kristýna ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Kovářová, Jaromíra (oponent)
Prozánětlivé cytokiny se významně podílí na rozvoji zánětlivé reakce. Pokud se z akutního zánětu stává zánět chronický, jedná je již často o patologický jev. Chronický zánět doprovází celou řadu závažných onemocnění s nejasnou prognózou, jako jsou například některé autoimunitní choroby. U těchto chorob není zpravidla příčina zcela objasněna a jejich léčba jen převážně symptomatická, kdy je navíc snaha utlumit imunitní systém. K tomuto účelu se používají různá imunosupresiva a zároveň zde nachází uplatnění i biologická léčba. Další možností je využít bioaktivní sekundární metabolity, které jsou produkovány různými mikroorganismy. Do této skupiny patří například makrolidová antibiotika a velký potenciál mají nově objevené polyketidy. Cílem této práce bylo otestovat nově získané sekundární metabolity, které byly izolovány v laboratoři molekulární biologie aktinomycet na Akademii věd ČR. Testován byl manumycin A, manumycin B, colabomycin E, asukamycin A, asukamycin D, β-rubromycin, deoxynybomycin. Jako porovnávací látky byla použita makrolidová antibiotika clarithromycin a azithromycin dihydrate, která patří mezi komerčně vyráběná léčiva. Tyto látky byly testovány na monocytární linii THP-1. Buňky byly stimulovány pomocí IFNγ a TNFα a zároveň byla přidána testovaná antibiotika. Po inkubaci byla měřena...
|
|
|
ANCA-Associated Vasculitides : Complex Diagnostic Approach
Hrušková, Zdenka ; Posová, Helena (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent) ; Žák, Aleš (oponent)
Cíle práce: Cílem této práce bylo zhodnotit parametry buněčné imunity u pacientů s ANCA (Anti-Neutrophil Cytoplasmic Autoantibodies - autoprotilátky proti cytoplazmě neutrofilů)-asociovanými vaskulitidami (AAV) v různých stádiích onemocnění, s různou terapií a s ohledem na jejich dlouhodobou prognózu. Metodika: Vyšetřeno bylo 69 pacientů s AAV, 30 zdravých jedinců a 20 pacientů s chronickým onemocněním ledvin. Metodou průtokové cytometrie jsme u buněk periferní krve stanovovali následující markery: povrchové molekuly (CD4, CD8, CD3, CD19, CD80, CD86, HLA-DR, CD28, CXCR3, CCR5, CD30 a CRTH2) a intracelulární cytokiny (interferon gama (IFN), tumor nekrotizující faktor alfa (TNF), interleukin (IL)-2 a IL-4 v CD3+ T buňkách a IL-10 a IL-12 v monocytech). Výsledky: Pacienti s AAV měli ve srovnání se zdravými kontrolami snížený celkový počet lymfocytů, CD4+ buněk a CD4+CD45RA+ buněk (p<0.001). Aktivní pacienti měli zvýšenou expresi molekul CD30 a CRTH2 (p<0.05). Zvýšená exprese CCR5 přetrvávala i v remisi. Zvýšená exprese HLA-DR, expanze CD28 subpopulace a zvýšená produkce IFN byly pozorovány v remisi, ale ne u aktivní AAV. Pacienti v remisi, u kterých byl během dlouhodobého sledování zaznamenán relaps, měli významně nižší produkci IL-10 než ti bez relapsu (p<0.01). Závěry: Naše data celkově prokazují...
|
|
|
Imunomodulační účinky makrolidových antibiotik
Zemánková, Jana ; Stříž, Ilja (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Makrolidová antibiotika jsou známa nejen svými antibakteriálními účinky, ale také pro své nově objevené protizánětlivé účinky, kdy jsou schopné výrazně potlačit destruktivní a v mnohých případech život ohrožující zánět, což je žádoucí zejména u chronických zánětlivých nemocí. Podstatou jejich účinku je modulace různých komponent imunitního systému, a proto tyto vlastnosti nazýváme "imunomodulační". Pod tento pojem se dají též zařadit účinky na epiteliální buňky, jejich sekretorickou aktivitu, a také na patogeny, které u chronických zánětlivých respiračních nemocí mohou osidlovat dýchací cesty a přispívat k patogenezi i samotnému vzniku onemocnění. V této práci jsou shrnuty nejdůležitější doposud objevené mechanismy, jimiž makrolidová antibiotika tyto imunomodulační účinky realizují a také jsou uvedeny příklady nemocí, u nichž má léčba největší klinický význam. Makrolidová antibiotika s těmito jedinečnými vlastnostmi jsou navíc dobře tolerována a vážné vedlejší účinky se objevují jen vzácně. Největším rizikem je vznik rezistence, a to je hlavní důvod, proč nemůže být tato léčba vždy plně doporučena. Záleží tedy na každém lékaři, aby zvážil rizika a prospěšnost léčby u daného konkrétního pacienta.
|
|
|
Cytokiny v efektorové funkci regulačních T lymfocytů
Zadražil, Zdeněk ; Holáň, Vladimír (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent)
Regulační T lymfocyty (Treg) jsou důležitou regulační částí IS (IS). Jejich působením nedochází k nadměrné aktivaci Tef nebo napadání vlastních tkání organismu autoreaktivními buňkami. Treg se vyznačují expresí CD4, transkripčního faktoru Fork box protein 3 (FoxP3) a vysokou expresí CD25. Existují dvě základní populace, a to přirozené Treg (nTreg) vyvíjející se v thymu a indukované (iTreg), které jsou indukovány z naivních CD4+ T lymfocytů, ze kterých také vznikají pomocné T lymfocyty. Přes probíhající intenzivní výzkum regulačních buněk stále není jasné, jakými mechanismy působí. Při prvotních in vitro pokusech bylo ukázáno, že hlavní roli hrají mechanismy, které působí přímým kontaktem mezi regulačními a efektorovými lymfocyty. Ovšem při in vivo experimentech se hlavním účinným mechanismem regulačních buněk ukázaly sekretované rozpustné cytokiny, jako interleukin (IL)-10, IL-35 nebo transformující růstový faktor beta (TGF-β). Od prvotních pokusů bylo objeveno několik dalších mechanismů, které se zdají být důležité vždy jen v určitých situacích nebo při použití specifických buněk či experimentálních modelů. Důvody rozporů mezi in vivo a in vitro výsledky nejsou stále známy. Vzhledem k až doposud objevenému množství různých mechanismů působení Treg je pravděpodobné, že neexistuje určitý hlavní...
|
|
|
Buněčné a molekulární mechanismy a možnosti modulace rejekce rohovkového transplantátu
Vítová, Andrea ; Filipec, Martin (vedoucí práce) ; Rozsíval, Pavel (oponent) ; Stříž, Ilja (oponent)
ZÁVĚR 1) Naše výsledky rozšířily pohled na obranné mechanismy zajišťované buňkami rohovkové tkáně o schopnost stromálních buněk rohovky selektivně potlačovat produkci některých (IL-4 a IL-10) protizánětlivých cytokinů. 2) Porovnáním účinnosti léčby imunosupresivními léky nebo mAb u dvou rizikových modelů myších příjemců jsme zjistili, že pro prevenci rejekce rohovkového alotransplantátů je efektivnější léčba mAb proti CD4+ buňkám než mAb proti CD8+ buňkám či imunosupresivními léky MMF, CsA nebo jejich kombinací. Léčba pomocí mAb byla efektivní pouze u příjemců s prevaskularizací rohovky. 3) Podávání séra s obsahem cytotoxických protilátek specifických proti antigenům dárce urychlilo nástup rejekce a významně zkrátilo přežívání alotransplantátů i xenotransplantátů rohovky. Z výsledků vyplývá, že na procesu rejekce aloi xenotransplantátů rohovky se může přímo podílet protilátkami zprostředkovaná imunitní odpověď. 4) Analýzou syngenních a xenogenních transplantátů rohovky ve zvolených obdobích po transplantaci jsme zjistili, že IFN-y a NO hraje podstatnou roli při rejekci rohovkových xenotransplantátů, zatímco exprese genů pro IL-2, IL-4 a IL-10 není pro rejekci vyžadována. Tato dizertační práce se zabývala molekulárními a buněčnými mechanismy probíhajícími ve zdravé a rejekované rohovkové tkáni. Pochopení...
|
|
| |
|
|
Dendritické buňky u solidních nádorů urogenitálního systému
Minárik, Ivo ; Jarolím, Ladislav (vedoucí práce) ; Stříž, Ilja (oponent) ; Soukup, Viktor (oponent)
S rozvojem vědy se v posledních 15 letech objevují klinické studie, které mají za cíl obnovit imunitní reakci vůči nádorovým buňkám a případnou nádorovou tkáň z těla eliminovat. Nicméně pro vývoj účinných imunoterapeutických vakcín je nutné především pochopit interakce jednotlivých nádorů s imunitním systémem. V první části práce se věnuji přípravě vakcíny z dendritických buněk u pacientů s karcinomem ovaria a prostaty. In vitro jsme prokázali schopnost diferenciace dendritických buněk z periferních mononukleárů pacientů s oběma typy nádoru, schopnost pulzace dendritických buněk apoptotickými nádorovými buňkami, v případě karcinomu ovaria autologními nádorovými buňkami, u karcinomu prostaty buňkami nádorových linií LNCap a DU145. Maturované pulzované dendritické buňky exprimovaly maturační znaky CD83, kostimulační molekuly CD80 a CD86 a produkovaly důležité cytokiny. Takto připravené dendritické buňky indukovaly specifickou T lymfocytární odpověď. V další fázi práce se věnuji praktické přípravě vakcíny z dendritických buněk u pacienta s karcinomem prostaty a její optimalizace v GMP podmínkách. Jako nejvhodnější médium pro kultivaci se ukázalo Cell Gro, maturace dendritických buněk pomocí poly I:C vedla k největší proliferaci specifických T lymfocytů a zároveň k nejnižší proliferaci regulačních T lymfocytů...
|
|
| |
host ::
RSS.