|
|
Diverzita, distribuce a ekologie epigeických blešivců v České republice
Hrdinová, Monika ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
Blešivce (Crustacea, Amphipoda) nalezneme jak ve sladkých tak slaných vodách téměř po celém světě, setkat se s nimi můžeme zcela výjimečně i na souši. Oproti jiným zemím se v České republice sice vyskytuje méně druhů blešivců, i tak se zde ale můžeme setkat s řadou druhů, která se navíc v posledních několika letech rozrůstá. Za poslední dekádu vzrostl počet druhů z 8 na 12. Přesto dosud chybí ucelenější studie, která by shrnovala jejich ekologii a distribuci. Tato práce je přehledem epigeických druhů nalézaných na území České republiky, jejich ekologie a habitatových nároků, zabývá se změnami areálu výskytu a důvody, které k těmto změnám mohou vést. Ze zjištěných vlastností druhů vyplývá, že pro zvětšování areálů druhů je vhodná zejména tolerance k výkyvům teplot, podmínkou je pak dostupnost vhodných habitatů.
|
|
|
Historický vývoj zooplanktonu Starolesnianskeho plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) v kontextu globálních změn
Blechová, Magdalena ; Hořická, Zuzana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Cíli této práce bylo zdokumentovat historické složení fauny perlooček (Crustacea: Cladocera) Starolesnianského plesa (Vysoké Tatry, Slovensko) a zhodnotit jeho možné ovlivnění environmentálními změnami (středověké klimatické optimum, malá doba ledová, antropogenní acidifikace, zotavení z acidifikace) a dále detailně analyzovat vývoj zooplanktonu (Cladocera, Copepoda a Rotifera) v období vrcholné acidifikace a zotavení z acidifikace (1978 - 2015). Posledním cílem bylo na základě výsledků obou zmíněných přístupů posoudit vhodnost využívání dat z historických sběrů zooplanktonu z tatranských jezer mezi lety 1909 - 1913 (Minkiewicz, 1914) jako referenčního stavu pro hodnocení průběru biologického zotavování z acidifikace. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly paleolimnologické analýzy sedimentu (zejména analýza subfosilních zbytků perlooček), analýza recentního zooplanktonu a analýzy chemismu jezerní vody. Na základě zmíněných přístupů bylo zjištěno, že v jezeře došlo k významnému posunu v relativním zastoupení jednotlivých druhů perlooček, který odlišuje období posledních zhruba 150 let (závěr tzv. malé doby ledové a zejména období antropogenní acidifikace) od starší historie jezera. Na druhou stranu však Starolesnianske pleso mělo v posledních asi 2 000 letech velmi stabilní druhové složení...
|
|
|
Korýši antarktických jezer - minulost a současnost
Pokorný, Matěj ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent)
Antarktický kontinent je jednou z nejnevlídnějších oblastí planety a je charakterizován celoročně nízkými teplotami, malými srážkovými úhrny, extenzivní ledovou pokrývkou a nízkým energetickým přísunem ze Slunce. Přesto jeho jezera hostí nejen mikrobiální společenstva a protista, ale v mnoha případech, a to i na těch neextrémnějších lokalitách, se zde vyskytují mnohobuněční živočichové, zejména vířníci a korýši. Minimálně posledních 15 milionů let zažívá Antarktida masivní zalednění, které je rozhodujícím činitelem pro rozšíření organismů na tomto kontinentu. Ačkoliv se původně přepokládalo, že zdejší sladkovodní živočichové nepřežívali kvartérní glaciály in situ, ale migrovali do mírnějších oblastí na severu, dnes se ukazuje, že tomu tak alespoň v některých případech není. Přímé důkazy o přežití vířníků (Notholca sp.) a korýšů (Daphniopsis studeri) na antarktickém kontinentu poskytly paleolimnologické studie provedené v Larsemann Hills a nepřímých důkazů o trvalém osídlení Antarktidy korýši (např. druhem Gladioferens antarcticus) také postupně přibývá. V současnosti žije na Antarktidě asi 14 druhů sladkovodních korýšů, přičemž současné klimatické změny a rychlé oteplování Antarktického poloostrova pravděpodobně povede ke změnám distribuce některých druhů (např. Boeckella poppei, Branchinecta gaini), které...
|
|
|
Arktická jezera: současný zooplankton, subfosilní záznam a rekonstrukce minulého vývoje, s důrazem na Svalbard
Sejbalová, Zuzana ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Tátosová, Jolana (oponent)
Arktické oblasti mají vlivem malého přísunu energie jednoduché potravní sítě, a proto se zde rychleji projevují změny. V arktických oblastech je mnoho jezer různých typů. Na dně těchto jezer se po dlouhá tisíciletí shromažďují zbytky různých organismů. Nejčastěji jsou to pakomáři (Chironomidae), rozsivky (Diatomeae) a perloočky (Cladocera), kterými se hlavně zabývá moje práce. Perloočky se v sedimentech jezer dobře zachovávají. Nachází se zde hlavně jejich chitinozní krunýře, hlavové štíty, a také efípia. U některých druhů se zachovávají pouze drobné úlomky jejich těl. Tyto zbytky jsou využívány v paleolimnologických studiích. Ze složení společenstev perlooček v současnosti lze vyvodit vztahy určitých druhů nebo skupin druhů k určitým faktorům prostředí a pomocí těchto vztahů lze rekonstruovat vývoj jezera i jeho okolí v minulosti. Nejčastější jsou rekonstrukce teploty, hloubky jezera a úživnosti. Ze znalosti reakce organismů na změny podmínek lze předpovídat, jak budou společenstva reagovat na změny v budoucnosti. Moje budoucí práce se bude zabývat analýzou perlooček z kóru odebraného z jezera Garmaksla, které se nachází v centrální části Svalbardu, proto je Svalbard něj tato práce zaměřena. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Genetická struktura a původ středoevropských populací listonoha jarního Lepidurus apus (Crustacea: Notostraca)
Vopařilová, Lucie ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Merta, Lukáš (oponent)
Sladkovodní bezobratlí živočichové a zejména obývající dočasné vody jsou vhodnými modelovými organismy pro studium jejich šíření v jejich fragmentovaném prostředí. Listonoh Lepidurus apus (Notostraca) se vyskytuje pouze v tzv. jarních tůních, které se vytvářejí v nivách velkých řek. Tato diplomová práce se zaměřuje na zjištění genetické variability a struktury středoevropských populací L. apus. Na základě analýzy mitochondriálního genu pro COI u celkem 45 jedinců převážně z populací na území České republiky bylo zjištěno, že všichni jedinci ze středoevropských populací patří do poddruhu L. apus apus a že úroveň genetické variability a struktury těchto populací je poměrně nízká (v průměru 0,2 %). Zjištěné výsledky jsou porovnávány s jinými zástupci řádu Notostraca, ale také s českými populacemi dalšího druhu typického pro jarní tůně, tj. žábronožkou sněžní (Eubranchipus grubii, Anostraca) a také jsou diskutovány možné příčiny takto nízkých hodnot.
|
|
|
Co ovlivňuje šíření invazních druhů vodních bentických bezobratlých v povodích českých řek?
Kolářová, Lucie ; Tátosová, Jolana (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Stěžejní část diplomové práce se zabývá výskytem a šířením invazních druhů vodních bentických bezobratlých v Labi, přičemž hlavním podkladem jsou dlouhodobá fyzikálně - chemická a biologická data poskytnutá Povodím Labe, státním podnikem. V první řadě bylo zjištěno, že během let 2000 až 2011 došlo ve sledovaném úseku řeky Labe ke snížení obsahu živin ve vodě. Podíl nepůvodních taxonů ve společenstvech makrozoobentosu byl hodnocen pomocí indexu TCI (Taxonomical Contamination Index), jejich relativní abundance pak prostřednictvím indexu ACI (Abundance Contamination Index). Během let 1998 až 2012 došlo ke zvýšení hodnot obou těchto indexů. Další analýza byla zaměřena na čtyři druhy - Dikerogammarus villosus, Corbicula fluminea, Jaera istri a Corophium curvispinum. Nejvyšší hodnota indexu ACI, stejně jako celkové dosažené abundance D. villosus, C, fluminea a J. istri, byla zaznamenána ve Velkém Březně. Rozdíly v hodnotách indexů i v abundancích vybraných invazních druhů dosažených na jednotlivých lokalitách mohou být způsobeny odlišnými podmínkami prostředí. Kruskal - Wallisův test (α = 0,05) prokázal, že se konkrétní sledované lokality v hodnocených fyzikálně - chemických parametrech vzájemně odlišují (kromě teploty vody). Rendundanční analýzou (RDA) však bylo zjištěno, že podstatný vliv na výskyt...
|
|
|
Potravní strategie bezobratlých predátorů horských jezer
Hrdličková, Jana ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
V horských jezerech postižených v minulosti nebo současnosti acidifikací se staly vrcholovými predátory určité druhy bezobratlých, které ovlivňují strukturu celého společenstva. Tato práce se věnuje potravním strategiím třech z nich, Cyclops abyssorum a Heterocope saliens (Crustacea: Copepoda) a Glaenocorisa propinqua (Insecta: Heteroptera), a to na modelových lokalitách Černé jezero, Plešné jezero a Prášilské jezero. Hlavním cílem bylo zjistit složení živočišné potravy těchto predátorů a jejich potravní preference. Kvalitu a kvantitu zkonzumované potravy jsem zjišťovala mikroskopicky z obsahu trávicí trubice dosud nepublikovanou metodou. Pro zhotovení preparátu jsem použila hydroxid draselný nebo kyselinu mléčnou k rozpuštění měkké organické hmoty, takže chitinózní části byly dobře patrné. Živočišná potrava byla následně porovnána s potravní nabídkou pomocí Jacobsova indexu selektivity. K doplnění tohoto výzkumu byl proveden potravní pokus s G. propinqua. Potrava všech bezobratlých predátorů do značné míry závisela na potravní nabídce, eventuálně na roční době. G. propinqua nejvíce preferovala jako potravu zástupce čeledi Daphniidae a druh Polyphemus pediculus (Cladocera), pokud byli součástí potravní nabídky (Prášilské jezero). V Plešném jezeře, kde tato potrava není v dostatečné míře přítomná,...
|
|
|
Fylogeografie a invazní cesty druhu Proasellus coxalis s.l. (Crustacea: Isopoda)
Koprnická, Markéta ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Šanda, Radek (oponent)
Schopnost disperze sladkovodních bezobratlých je ovlivněna mnoha faktory. V současné době v ní hraje podstatnou roli také člověk. Mimo jiné stavbou plavebních kanálů zničil přirozené hranice mezi povodími a umožnil tak šíření druhů na nová území. Tato práce na základě genetických dat určuje možné invazní cesty nepůvodního druhu P. coxalis s.l. do České republiky a snaží se zhodnotit jeho fylogeografii v rámci České republiky. Byl osekvenován gen COI a 28S. Do analýz bylo zahrnuto 96 jedinců z 27 populací z České republiky. Z volně přístupné databáze GenBank bylo staženo 40 sekvencí genu pro COI a 7 sekvencí genu 28S. Na území České republiky se nacházejí dvě odlišné genealogické linie P. coxalis s.l. (6% rozdíl mezi sekvencemi genu pro COI). Jedna pochází z recentní invaze z mediteránní oblasti (přes západní invazní koridor a další plavební kanály). Druhá linie je na našem území nejspíše původní a mohla by spadat do poddruhu P. coxalis septentrionalis. Výsledky jsou diskutovány. Klíčová slova: Proasellus coxalis s.l., COI, invazní cesty, fylogeografie
|
|
|
Vliv kvality potravy na růst a přežívání perloočky Daphnia longispina (Crustacea: Cladocera)
Sýkorová, Veronika ; Sacherová, Veronika (vedoucí práce) ; Macháček, Jiří (oponent)
Tato práce je zaměřená na ekologické procesy mezi planktonními organismy. Především si pokládám otázku, jak velký vliv má kvalita potravy na růst a přežívání sladkovodního zooplanktonu. Zaměřuji se na to, jaký vliv na růst konzumenta má různý poměr uhlíku, dusíku a fosforu v potravní nabídce. Také mě zajímá, jaké má nároky na potravu mnou vybraný konzument Daphnia longispina. Toto rozsáhlé téma specifikuji na otázku, zda má různá kvalita a kvantita potravy vliv na parametry životní historie u druhu Daphnia longispina, a zda absenci běžného druhu perloočky Daphnia longispina v Plešném jezeře ovlivňuje nevhodná kvalita potravy. V laboratorních podmínkách jsem chovala Daphnia longispina po dobu 2 let. Krmila jsem je řasou izolovanou z Plešného jezera Monoraphidium dybowskii pěstovanou v médiích o dvou různých stechiometrických poměrech. První medium bylo obohacené o fosfor (C:P 290) a druhé mělo přibližně stejný poměr mezi uhlíkem a fosforem jako řasy v Plešném jezeře (C:P 1174), tedy o fosfor ochuzené. Dále jsem použila ještě 4 různé kvantity potravy (měřeno obsahem organického uhlíku, 1, 2 a 4 mg C/l). Perloočky krmeny potravou z media, které mělo C:N:P poměr přibližně stejný, jako má Plešné jezero, žily výrazně kratší dobu a po dobu pokusu se nerozmnožovaly ani ve variantě s největším množstvím...
|
|
|
Fylogeografie a genetická variabilita bentických korýšů v evropských vnitrozemských vodách
Pešek, Pavel ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Sacherová, Veronika (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá shrnutím známých údajů o geografickém rozložení genealogických linií a genetické variability převážně na vnitrodruhové úrovni a jeho historických příčin u bentických korýšů evropských kontinentálních vod z podtřídy Eumalacostraca. V práci jsou zahrnuty ty druhy, ke kterým bylo publikováno dostatečné množství souvisejících prací. Detailněji je diskutována situace raků rodu Austropotamobius. Současné rozložení genealogických linií vyšších bentických korýšů bylo ovlivněno změnami v propojenosti a obyvatelnosti vodních habitatů. Linie druhové se často oddělily v důsledku geologických a klimatických procesů ve třetihorách, příkladem může být oddělení druhových komplexů račího rodu Austropotamobius, rozdělení druhových linií komplexu blešivce potočního Gammarus fossarum a berušky vodní Asellus aquaticus. Dnešní distribuce vnitrodruhových linií byla silně ovlivněna čtvrtohorními cykly zalednění, se kterými souvisí nejen zánik mnoha ekosystémů při postupu ledovců, ale i vznik nových kolonizačních cest. Takovými byla jezera při okraji tajících ledovců, která využil například blešivec jezerní Gammarus lacustris, nebo ústup moří, který umožnil rakovi bělonohému Austropotamobius pallipes kolonizovat Británii a krabovi říčnímu Potamon fluviatile kolonizovat Itálii a je možná příčinou...
|
host ::
RSS.