|
| |
|
|
Stress resistance of polar hydro-terrestrial algae Zygnema spp. (Zygnematophyceae, Streptophyta)
Pichrtová, Martina ; Němcová, Yvonne (vedoucí práce) ; Nedbalová, Linda (oponent) ; Karsten, Ulf (oponent)
Vláknité zelené řasy rodu Zygnema patří mezi nejhojnější primární producenty v polárním hydro-terestrickém prostředí. V těchto nestabilních habitatech jsou organismy vystaveny celé řadě stresových faktorů, jako například cyklickému zamrzání a tání, vysychání nebo nadměrné ozářenosti. Přesto existuje jen málo studií, které se zabývají výzkumem mechanismů stresové odolnosti, které těmto řasám umožňují přežít v extrémním prostředí. Předkládaná práce proto studuje polární zástupce rodu Zygnema v různých stresových podmínkách, a to s využitím jak přírodních vzorků, tak kultur. Kromě toho zde byly použity metody molekulární fylogenetiky, které přinášejí vůbec první poznatky o diverzitě těchto řas v polárních oblastech. Sekvenování chloroplastového genu rbcL odhalilo několik rozrůzněných linií v rámci rodu Zygnema a přineslo i překvapivý nález jednoho druhu Zygnemopsis sp., jehož morfologie je ve vegetativním stavu neodlišitelná od řas rodu Zygnema. První sada experimentů studovala vliv UV záření na vybrané polární kmeny rodu Zygnema. Ukázalo se, že zkoumané řasy produkují fenolické látky, které mají schopnost pohlcovat UV záření. Tyto látky jsou pravěpodobně uloženy ve vakuolách a dalších váčcích při okraji buňky, čímž chrání ostatní organely. Další studie se zabývala přírodními populacemi řas Zygnema...
|
|
|
Taxonomy, ecology and biogeography of aquatic and limno-terrestrial diatoms (Bacillariophyta) in the Maritime Antartic Region
Kopalová, Kateřina ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Sabbe, Koen (oponent) ; Jüttner, Ingrid (oponent)
Rozsivky (Bacillariophyta) představuji jednu z nejrozmanitějších skupin řas v antarktické oblasti, hrající dominantní roli téměř ve všech sladkovodních a suchozemských ekosystémech. Přestože se jedná o tak důležitou skupinu, její diverzitě, ekologii a biogeografii v oblasti maritimní Antarktidy bylo věnováno jen málo pozornosti. Hlavním cílem této práce je taxonomická, ekologická a biogeografická charakteristika sladkovodních, limno-terestrických a mechy osídlujících společenstev rozsivek ze dvou ostrovů v oblasti maritimní Antarktidy: z ostrova Jamese Rosse a ostrova Livingston, které se nacházejí na opačných stranách Antarktického poloostrova. V této práci bylo analyzováno celkem 250 vzorků z různých typů habitatů (z jezer, potoků, mělkých mokřadů a mechů) poloostrova Byers na ostrově Livingston a poloostrova Ulu na ostrově Jamese Rosse. S využitím světelného a skenovacího elektronového mikroskopu byla popsána poměrně bohatá rozsivková flóra složená ze 178 druhů zastupujících 43 rodů. Ačkoli ještě donedávna bylo všeobecně uznáváno, že rozsivková flora antarktické oblasti se skládá z převážně kosmopolitních druhů, výsledky této práce a popis mnoha nových druhů (některé z nich prezentovány v kapitolách 2, 3 a Appendixech 1-5) tuto teorii vyvrací. Zdá se, že vedle vlivu fyzikálně-chemických...
|
|
|
Diverzita, ekologie a ekofyziologie sněžných řas
Mikešová, Lenka ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Kvíderová, Jana (oponent)
Trvalá i dočasná sněhová pokrývka polárních a horských oblastí je velmi extrémním habitatem. Přesto existují organismy, které toto prostředí obývají. Mezi významné zástupce kryosestonu patří zelené řasy z řádu Chlamydomonadales (Chlorophyta), které jsou známé z polárních a horských oblastí celého světa. Tyto organizmy, které obsadily sněžné prostředí pravděpodobně až sekundárně, dokázaly vyvinout různé ekofyziologické adaptace nezbytné k úspěšnému přežití v extrémních podmínkách. Nízké teploty a vysoká intenzita záření jsou hlavními faktory, kterým musí přítomné organizmy čelit. Mezi nejdůležitější mechanismy přežití patří přizpůsobení životních cyklů (například střídání odolných stádií a pohyblivých vegetativních stádií), syntéza a akumulace ochranných sekundárních karotenoidů, změna ve složení mastných kyselin membrán a u některých druhů snížení teplotního optima růstu. Právě tyto adaptace jsou v současnosti spolu se studiem diverzity hlavním předmětem výzkumu sněžných řas.
|
|
|
Acidofilní sinice a řasy
Macholdová, Markéta ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Medová, Hana (oponent)
Zásluhou přírodních procesů a lidské činnosti vznikají na Zemi extrémně kyselá stanoviště, jejichž pH nepřesahuje hodnotu 3,0. Především jsou to území ovlivněná tzv. acid mine drainage (AMD) a oblasti vulkanické činnosti. Biodiverzita těchto stanovišť je velmi redukovaná, ale existují mikroorganismy, které se na extrémní podmínky velmi dobře adaptovaly. Tyto organismy jsou označovány za acidofilní. Sinice a řasy jsou na extrémně kyselých stanovištích jedinými primárními producenty a hrají tak zásadní roli v těchto ekosystémech. Ačkoli musí překonat několik problémů, které toto prostředí přináší (přebytek H+ iontů, zvýšená koncentrace těžkých kovů), vyvinuly celou řadu ekofyziologických adaptací a životních strategií, které jim umožňují toto prostředí obývat. Jedná se především o ultrastrukturální změny v membránách buněk, speciální metabolické procesy a produkci speciálních látek a enzymů. Acidofilní druhy se vyskytují napříč téměř všemi taxonomickými skupinami sinic a řas. Zájem o acidofilní organismy v posledních desetiletích vzrostl díky jejich potenciálnímu využití v biotechnologiích. Znalosti o taxonomii, ekologii a ekofyziologii této skupiny se dají využít také v paleobiologii či exobiologii.
|
|
|
Sukcese fytoplanktonu experimentálních tůní
Zelený, Jakub ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Bílý, Michal (oponent)
1 Abstrakt Nově vytvořené habitaty představují pro výzkum sukcese a souvisejících procesů nezastupitelný výzkumný objekt. Relativní izolace a možnost sledovat dynamiku společenstev od prvotní kolonizace umožňuje provést experimenty opakovaně za kontrolovaných podmínek. Krátká generační doba planktonních organismů z nich činí vhodné modelové organismy pro výzkum sukcese a souvisejících jevů, jako jsou vliv podmínek prostředí či efekt zakladatele. Předmětem této práce je studium sukcese fytoplanktonu v 20 experimentálních tůních, které byly po dobu šesti let (2007 ̶ 2012) sledovány z hlediska struktury fytoplanktonu a parametrů prostředí. Tůně se nacházejí v údolní rozsedlině řeky Liběchovky na území CHKO Kokořínsko. Předmětná lokalita je mezinárodně chráněna jako součást Ramsarské úmluvy za účelem uchovat habitaty pro tažné ptáky a obojživelníky. Pro vysvětlení variability druhového složení a proměny fyzikálně-chemických parametrů tůní byly využity jednorozměrné i mnohorozměrné statistické metody (PCA, DCA, CCA). Sledování ukazatelů diversity metaspolečenstev (α,ß,γ) ukázaly pokles α diverzity a zároveň růst ß diverzity, způsobené výraznou diferenciací společenstev v letech 2011 ̶ 2012. γ diverzita dosáhla maxima uprostřed sledovaného období (2009). Od roku 2010 se v tůních rozšířil emerzní okřehek (rod...
|
|
| |
|
|
Mechanismy šíření sladkovodních sinic a řas
Hejduková, Eva ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Pichrtová, Martina (oponent)
Globální výskyt řady druhů sladkovodních sinic a řas je důkazem jejich snadného šíření. U většiny z těchto mikroorganismů však přesné transportní mechanismy nejsou známy. Bakalářská práce představuje jednotlivé mechanismy, které mohou být za šíření sladkovodních sinic a řas zodpovědné. Zahrnuje informace o čtyřech hlavních způsobech transportu, jimiž jsou šíření vodou (hydrochorie), transport prostřednictvím atmosférického proudění a větru (anemochorie), šíření živočichy (zoochorie) a člověkem (antropochorie), který se zejména v poslední době na transportu sladkovodních sinic a řas taktéž podílí. Práce dále charakterizuje adaptační mechanismy, jež zajišťují sinicím a řasám úspěch při osidlování nových stanovišť, a pojednává o možných důsledcích schopnosti šíření pro distribuci mikroorganismů. V současné době totiž dochází ke střetu protichůdných názorů - kosmopolitní rozšíření versus výskyt endemických druhů. Přes svou důležitost nejsou mechanismy šíření sladkovodních sinic a řas tak prostudovanou oblastí, jak by se mohlo na první pohled zdát. Klíčová slova: sladkovodní řasy, sinice, mechanismy šíření, spory, cysty, distribuce mikroorganismů, hydrochorie, anemochorie, zoochorie, antropochorie
|
|
|
Extreme abiotic conditions as determinants of phytoplankton structure in high mountain lakes
Mihál, Martin ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Hořická, Zuzana (oponent)
Na svete existuje množstvo oblastí s extrémnymi prírodnými podmienkami. Jednými z nich sú vysokohorské jazerá, lokalizované nad hornou hranicou lesa. Bakalárska práca predstavuje hlavné abiotické podmienky, ako determinanty štruktúry fytoplanktónu vysokohorských jazier. Ten sa musí vyrovnať s významnými zmenami vo svetelných podmienkach, s vysokou intenzitou slnečného žiarenia počas obdobia otvorenej vodnej hladiny a výraznou redukciou žiarenia snehovou a ľadovou pokrývkou. Práca taktiež pojednáva o vplyve teploty, ktorá súvisí s dĺžkou trvania ľadovej a snehovej pokrývky a stratifikáciou jazier. Rozoberá tiež miestne faktory, ako sú topografické tienenie, morfológia jazier a charakter povodia, ktoré ovplyvňujú chemické a fyzikálne vlastnosti jazera. Práca spomína aj vplyv atmosférickej depozície a ďalších faktorov na koncentráciu živín vo vodnom stĺpci. Okrem toho pojednáva o adaptáciách fytoplanktónu na podmienky prostredia, medzi ktoré patri tvorba hlbokého maxima chlorofylu, biosyntéza ochranných látok a potravná stratégia (mixotrofia). Z bakalárskej práce je vidno, že existuje veľké množstvo špecifických abiotických faktorov, ktoré ovplyvňujú fytoplanktón vysokohorských jazier, pričom tieto faktory navzájom interagujú. Výsledkom je charakteristické druhové zloženie s prevahou bičíkovcov....
|
|
|
Mechanismy chladové adaptace u mikroorganismů
Dřízhalová, Marie ; Nedbalová, Linda (vedoucí práce) ; Kvíderová, Jana (oponent)
Na naší planetě jsou rozsáhlé oblasti, kde průměrná teplota nepřesahuje 5 řC. Na mnoha místech teplota často klesá pod bod mrazu. Ne každý organismus je schopen žít v těchto podmínkách. Schopnost přežít v chladných oblastech a úspěšně obydlet zdánlivě nepříznivé prostředí vyžaduje určité evoluční přizpůsobení. Adaptace na chladné prostředí se vyvinula nezávisle u různých fylogenetických skupin. Všude tam, kde se živé organismy musí vypořádat s nízkými teplotami se musí komplexně přizpůsobit, aby mohly tyto habitaty trvale obydlet. Protože rozbor chladové adaptace u všech organismů je velmi rozsáhlé téma, je má bakalářská práce zúžena na mikroorganismy. V rámci této skupiny se dají nalézt určité principy, které se opakují i u nepříbuzných taxonů. Obecné mechanismy zahrnují změny složení membrán, posun teplotního optima enzymů, tvorbu látek, které zabraňují negativnímu vlivu nízkých teplot nebo tvorbu klidových stádií. Tato bakalářská práce shrnuje mechanismy chladové adaptace, které se vyvinuly u mikroorganismů v nutnosti trvale nebo přechodně přežít v prostředí nízkých teplot, a také naznačuje potenciál jejich biotechnologického využití. klíčová slova: psychrofilní, psychrotolerantní, chladová adaptace, enzymy, odpověď na chladový šok, nenasycené mastné kyseliny, trvalá stadia
|
host ::
RSS.