|
| |
|
|
Recentní vývoj údolního ledovce Ferdinandbreen v zálivu Petunia (Špicberky)
Tomíček, Jiří ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Souostroví Svalbard leží v atlantském sektoru arktidy, přibližně v polovině vzdálenosti mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Kolem 60 % rozlohy Svalbardu recentně pokrývají ledovce mnoha typů od malých karových po rozsáhlé ledovcové čapky. Od malé doby ledové na konci 19. století je na Svalbardu pozorován ústup většiny ledovců. Deglaciace krajiny Svalbardu je spojená s významnými změnami přírodního prostředí, jakými jsou například změny erozních a akumulačních procesů, změny klimatu či začátek sukcese vegetace. Cílem této práce bylo na základě analýzy dat dálkového průzkumu, terénního mapování a georadarového průzkumu určit základní glaciologické charakteristiky údolního ledovce Ferdinandbreen v centrální části ostrova Západní Špicberk a vyhodnotit jeho vývoj v období 1960 - 2014. Délka a rozloha ledovce byla stanovena pomocí leteckých snímků z let 1960, 1990, 2009 a GPS měřením v roce 2014. Mocnost a objem ledovce byl vypočten na základě měření georadarovou metodou. Délka ledovce v roce 2014 činila 1,401 km, rozloha 0,560 km2 a objem 6 561 684 m3 . Maximální měřená mocnost ledovce v roce 2014 byla 42,5 m. Během období 1960 - 2014 se délka ledovce zmenšila o 45 % a rozloha o 69 %, mocnost ledovce se v období 1990 - 2014 zmenšila v průměru o 23,5 m. Průměrné roční změny délky, rozlohy a...
|
|
|
Doklady kontinentálního zalednění v reliéfu Moravské brány
Pavurová, Zuzana ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Doklady kontinentálního zaledn ění v reliéfu Moravské brány Abstrakt Ve své diplomové práci se zam ěřuji na území v Moravské brán ě, které bylo b ěhem kvartéru zasaženo kontinentálním zaledn ěním. Cílem mé diplomové práce je porovnání názoru Tyrá čka (2006) na maximální rozší ření kontinentálního ledovce v daném území se získanými poznatky. Hlavní části diplomové práce p ředstavují: vývoj poznatk ů a názor ů na zaledn ění ve zkoumaném území, tvary reliéfu, které vznikají u okraj ů ledovc ů, metody a výsledky výzkumu a diskuze. Diplomovou práci jsem obohatila o mapy, grafy a obrázky. Pro zpracování dat jsem použila program MapInfo Professional 7.0 SCP, ArcGIS 9 a Microsoft Office Excel 2003.
|
|
|
Holocenní vývoj arktických jezer
Roman, Matěj ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Kavan, Jan (oponent)
Holocenní vývoj arktických jezer Abstrakt Paleolimnologie v Arktidě zaznamenala v posledních desetiletích značný rozvoj. Oblast Arktidy se od posledního glaciálu výrazně proměnila a ústupy ledovců daly vzniknout velkému počtu a mnoha typům jezer. Nejčastěji se zde vyskytují jezera ledovcového původu, termokrasová, fluviální či jezera na vyzdvižených mořských terasách. K výzkumu vývoje těchto jezer se využívá paleolimnologických metod aplikovaných na prostředí vysokých zeměpisných šířek. Metody korelace sedimentárních jader a základní interpretace proxy záznamů jako jsou magnetická susceptibilita, biostratigrafie rozsivek či obsahy uhlíku a síry byly použity na sedimenty jezera Garmaksla ze souostroví Svalbard. V hodnotách proxy byly zaznamenány klimatické a ekologické změny včetně ukončení malé doby ledové a současného oteplování. Klíčová slova: jezera, paleolimnologie, paleoklimatologie, environmentální změny, holocén, Arktida
|
|
|
Odezva vybraných řek Českého masivu na litologické a tektonické podmínky
Flašar, Jan ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Kalvoda, Jan (oponent)
V Českém masivu byly vybrány 3 skupiny toků okolo hlavních řek - Berounky, Vltavy a Labe. Byl zkoumán vliv litologie a tektoniky na různé parametry těchto toků. Mezi měřené parametry patří: spád, orientace toku, sinuosita. Data byla získávána z digitálních modelů terénu, leteckých snímků, topografických map a geologických map. Byly vytvořeny podélné profily v kombinaci s geologickými řezy, SL indexy toků, grafy závislosti sinuosity na gradientu aj., aby mohl být vliv litologie a tektoniky lépe pochopen a interpretován. Na základě zjištěných výsledků byl také porovnáván vývoj tří vybraných povodí a toků v nich. Na většině toků byl zjištěn silný vliv litologické stavby na spádovou křivku. Tektonická stavba naopak silně ovlivňuje orientaci toků, zejména v odolných horninách. Byly vymezeny oblasti, kde je vyšší pravděpodobnost vertikálních tektonických pohybů v kvartéru, které ovlivňovaly vodní toky (Novohradské hory, Šumavské podhůří). Zatímco vliv litologie a tektoniky na spád a orientaci vodních toků byly prokázány, vztah mezi geologickou stavbou a sinuositou není jednoznačný. Vertikální tektonické pohyby jsou použitými metodami jen naznačeny, nikoli dokázány. Je třeba použít další metody (mj. datovací) aby byly tektonické pohyby, ale i celkový vývoj toků lépe pochopeny.
|
|
| |
|
| |
|
|
Correlation of abiotic proxies in Holocene lacustrine sediments of Peri-Atlantic Arctic
Roman, Matěj ; Nývlt, Daniel (vedoucí práce) ; Sedláček, Jan (oponent)
Peri-Atlantská Arktida je jednou z nejcitlivějších součástí klimatického systému Země a zaznamenala významné klimatické výkyvy během holocénu. Tyto fluktuace byly vysvětlovány řadou vnějších vlivů, včetně poklesu insolace na severní polokouli, změn v rozložení pevninských ledovců, vulkanismu či změn atmosférické a oceánické cirkulace. Pro lepší pochopení řídících mechanismů, které ovlivňují přírodní variabilitu v peri-Atlantské Arktidě, tři navzájem vzdálené lokality byly vybrány k paleoenvironmentální studii se zřetelem na získání klimatické informace. Za tímto účelem byla odvrtána tři sedimentární jádra z lokalit i) jezero Garmaksla, v centrálním Svalbardu, ii) záliv Jarfjordem, severovýchodní Norsko, iii) oblast Kobbefjord, jihovýchodní Grónsko. Tyto sedimentární sekvence byly podrobeny vybraným abiotickým analýzám. Absolutní chronostratigrafie byla určena pomocí datování 14 C a izotopy s krátkým poločasem rozpadu 210 Pb a 137 Cs. Další analýzy zahrnovaly měření magnetické susceptibility, zrnitostního složení, prvkového složení pomocí rentgen- fluorescenční spektrometrie a organogenních prvků uhlíku, dusíku, síry a biogenního křemíku. Vztahy mezi jednotlivými proxy v rámci jednoho jádra, v rámci zájmové oblasti a konečně s ostatními rekonstrukcemi v regionu byly zjištěny pomocí explorační...
|
|
|
Environmentální dynamika svrchního pleistocénu ve střední Evropě: multidisciplinární výzkum spraší, paleopůd a jezerních sedimentů
Hošek, Jan ; Lisá, Lenka (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent) ; Ložek, Vojen (oponent)
Cílem této práce bylo poskytnout relevantní informace o časové a prostorové dynamice erozně-sedimentačních a zvětrávacích procesů posledního klimatického cyklu a získané poznatky interpretovat v kontextu s paleoenvironmentálním vývojem Evropy. Pomocí široké škály nástrojů instrumentální a paleontologické analýzy byly detailně zpracovány reprezentativní sekvence spraší, paleopůd a jezerních sedimentů z oblasti Českého masívu, karpatské předhlubně a severních okrajů Panonské pánve. Jednotný instrumentálně analytický přístup aplikovaný na tyto facie poskytl řadu nových informací o paleoklimatickém a paleoenvironmentálním vývoji východní části střední Evropy - oblasti situované do tranzitní zóny mezi oceanickým a kontinentálním klimatickým režimem. Jednotlivé výzkumy stratigraficky pokrývají celý úsek svrchního pleistocénu (MIS 5-2; ~130-12,7 ka BP) a jsou prezentovány jako samostatné kapitoly v superpozičním pořadí. V kapitolách III/1-3 jsou představeny výsledky výzkumu šesti sprašových sérií situovaných v centrální části Českého masívu, v transektu moravskými úvaly a na severozápadním, resp. severním okraji Panonské pánve. Detailní paleoenvironmentální analýza, opírající se především o výsledky metod environmentálního magnetismu, geochemie a půdní mikromorfologie prokázala zřetelné rozdíly v...
|
|
|
Recentní vývoj údolního ledovce Ferdinandbreen v zálivu Petunia (Špicberky)
Tomíček, Jiří ; Engel, Zbyněk (vedoucí práce) ; Nývlt, Daniel (oponent)
Souostroví Svalbard leží v atlantském sektoru arktidy, přibližně v polovině vzdálenosti mezi severním pobřežím Norska a severním pólem. Kolem 60 % rozlohy Svalbardu recentně pokrývají ledovce mnoha typů od malých karových po rozsáhlé ledovcové čapky. Od malé doby ledové na konci 19. století je na Svalbardu pozorován ústup většiny ledovců. Deglaciace krajiny Svalbardu je spojená s významnými změnami přírodního prostředí, jakými jsou například změny erozních a akumulačních procesů, změny klimatu či začátek sukcese vegetace. Cílem této práce bylo na základě analýzy dat dálkového průzkumu, terénního mapování a georadarového průzkumu určit základní glaciologické charakteristiky údolního ledovce Ferdinandbreen v centrální části ostrova Západní Špicberk a vyhodnotit jeho vývoj v období 1960 - 2014. Délka a rozloha ledovce byla stanovena pomocí leteckých snímků z let 1960, 1990, 2009 a GPS měřením v roce 2014. Mocnost a objem ledovce byl vypočten na základě měření georadarovou metodou. Délka ledovce v roce 2014 činila 1,401 km, rozloha 0,560 km2 a objem 6 561 684 m3 . Maximální měřená mocnost ledovce v roce 2014 byla 42,5 m. Během období 1960 - 2014 se délka ledovce zmenšila o 45 % a rozloha o 69 %, mocnost ledovce se v období 1990 - 2014 zmenšila v průměru o 23,5 m. Průměrné roční změny délky, rozlohy a...
|
host ::
RSS.