|
|
Pohlavní dimorfismus obličeje a jeho změny při stárnutí
Mydlová, Miriama ; Velemínská, Jana (vedoucí práce) ; Blažek, Vladimír (oponent)
Lidský obličej v průběhu života kontinuálně mění svůj tvar, což neustává ani po zastavení růstu jedince (Hennessy a Moss, 2001; Williams a Slice, 2010). Předkládaná práce aplikuje metodu geometrické morfometrie na studium pohlavního dimorfismu lidského obličeje v průběhu stárnutí. Pohlavní dimorfismus může být definován jako systematická odlišnost ve formě mezi jedinci odlišného pohlaví stejného druhu (Samal et al., 2007). Morfologické změny, související s procesem stárnutí lidského obličeje, byly analyzovány na základě dat, získaných z povrchových 3D modelů lidských obličejů metodami geometrické morfometrie (Dense Correspondence Analysis, Principal Component Analysis, Shell-to-Shell Deviation) a vícerozměrné statistiky (Scree Plot, Hotellingův Tš-test, permutační test, MANOVA). Z výsledků práce je zřejmé, že forma (velikost včetně tvaru) a tvar obličeje mužů i žen se během stárnutí signifikantně mění. Zatímco se jedinci ve věku 20-40 let odlišují formou obličeje, nejstarší muži ve věku 61-82 let jsou od žen rozlišitelní podle tvaru obličeje. Obličeje jsou nejvýrazněji pohlavně dimorfní ve střední věkové kategorii (41-60 let), kdy jsou mezi jednotlivci významné rozdíly nejen velikosti spojené s tvarem, ale také pouze diference tvarové - tj. po odstranění vlivu velikosti. Klíčová slova: forma a...
|
|
|
Role agresivity v lidské evoluci, 1963-2000. Autoři, teorie, kontexty
Mydlová, Miriama ; Stella, Marco (vedoucí práce) ; Hroníková, Linda (oponent)
Předkládaná práce je přehledem současných evolučněbiologických teorií agresivity počínaje průlomovými pracemi Roberta Ardreye a Konrada Lorenze ze 60. let a konče současnou evoluční etikou Roberta Wrighta či Franse de Waala a také evoluční antropologií, kterou představuje například Richard Wrangham. Poukazuje především na kontinuitu vývoje teorií a jejich zasazení do kontextu evoluční biologie. Kromě toho se zabývá také kritickou analýzou (ve smyslu analýzy diskurzu) těchto teorií a jejich jazyka se zohledněním sociokulturních vlivů působících na autory při jejich utváření. Jde tedy o rozbor vzorců myšlení, argumentačních prvků a strategií autorů, zabývajícími se otázkami evolučního pozadí vzniku lidské agresivity. Ambicí druhé části však není dekonstrukce samotných teorií. Naopak, práce usiluje o pozitivní, integrativní přístup. Kategoriemi třídy, genderu, rasy atp. podmíněné zkreslení (bias) získaných dat (např. při pozorování), jejich interpretace samotnými autory i jejich popularizace zde bude chápána jako faktor vstupující do posuzování teorií, není však a priori považováno za důkaz neplatnosti či pouhým poukazem na jejich mocenský aspekt.
|
|
| |
host ::
RSS.