|
|
Korespondence Cyrila Alexandrijského s Nestoriem
Železník, Pavel ; Milko, Pavel (vedoucí práce) ; Luptáková, Marina (oponent)
Korespondence Cyrila Alexandrijského s Nestóriem Pavel Železník Tématem této práce je christologický spor řešený na třetím sv. všeobecném sněmu v Efesu r. 431. Zaměřuje se na korespondenci, která svolání sněmu předcházela, a to především na Druhý list Cyrila Nestóriovi, jehož obsah je představen a jsou rozebrány v něm uvedené argumenty. Důvodem sporů byl Panně Marii Nestóriem upíraný titul Bohorodička a předmětem polemiky otázka hypostatické unie. Práce, aby jasně ukázala opodstatnění mariánského titulu Bohorodička, shrnuje předešlý dogmaticky vývoj christologie. Představují se snahy o formulaci odpovědi na otázku, kterou už svým učedníkům položil sám Ježíš Kristus: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?" a to od doby počátků triadologie přes její řešení na prvních dvou všeobecných sněmech až k christologii samotné. Práce ukazuje jak se christologické otázky vytvářely v období 3. a 4. století u Órigena, Pavla ze Samostaty, Areia, sv. Eustathia, Apollinária z Laodikeie a u sv. Athanasia, a to se zřetelem k metodologii obou významných teologických škol, jimiž byly škola alexandrijská a antiochijská. Od obhájců Nikájského vyznání, jimž se při boji s arianismem otevřela christologická otázka už zcela konkrétně jako aktuální problém, se přechází k teologii předchůdců iniciátora sporu Neostória, kterými...
|
|
|
Jurodivost a jiné projevy substandardního chování z pohledu řečově-komunikačních taktik. Na materiálu Minejí pro čtení Dimitrije Rostovského
Řoutil, Michal ; Lášek, Jan Blahoslav (vedoucí práce) ; Kovačičová, Oľga (oponent) ; Milko, Pavel (oponent)
Shrnutí Předkládaná dizertační práce se zabývá tématem jurodivosti a jiných projevů substandardního chování v rámci hagiografického žánru, a to z pohledu tzv. "singulárních řečově-komunikačních taktik" (сингулярные рече-поведенческие тактики) a na materiálu nejrozsáhlejšího korpusu hagiografických textů v církevní slovanštině Minejí pro čtení Dimitrije Rostovského. Práce sestává z úvodu, tří hlavních kapitol, závěru a seznamu použité literatury. První kapitola má historiografické zaměření, popisuje relevantní práce k tématu ruskéhagiografickéliteratury11.-17.stoletísohledemnahagiografiejurodivých,nastiňuje stav dosavadního bádání v Rusku a představuje základní literární památky. Druhá část této kapitoly se věnuje životu a tvorbě předního ruského spisovatele přelomu 17.-18. století Dimitrije Rostovského (1651-1709). Ve druhé kapitole je představen metodologiсký přístup jehož je v práci užito, tj. singulární řečově-komunikační taktiky v pojetí, jak je do světové vědy uvedli Je. M. Vereščagin a V. G. Kostomarov; dále je uveden rovněž širší i užší kontext dosavadního bádání v oblasti. Ve třetí, stěžejní kapitole, se nachází analýza dvou hagiografických textů (sv. Ondřeje Jurodivého a Filareta Milosrdného) a jejich komparace. Další část tvoří materiály ke katalogu singulárního chování s konkrétními texty, které...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Teologické vymezení ikony v učení Pravoslavné církve se zřetelem na VII. všeobecný sněm
Kout, Vít ; Luptáková, Marina (vedoucí práce) ; Milko, Pavel (oponent)
Zadání mé práce se pokouší postihnout co nejucelenější obraz teologického významu ikony v Pravoslavné církvi. Cílem je v specificky českém prostředí, kterému stále chybí velké množství základní věroučné literatury, alespoň malou měrou přispět k rozšíření povědomí o ikoně, jako nositeli dogmatického sdělení. Dílo stanoví vymezení pojmu ikona a pokračuje vysvětlením její mystické úlohy pramenící ze stvoření člověka podle obrazu a podobenství Božího. Stálou přítomností užití ikonografického výrazu v liturgickém dějství Církve starozákonní i novozákonní je podle mne plně ospravedlněno základní kritérium obrazu - jeho prvek Boží inspirace odpovídající adekvátní míře aktuální Boží ekonomie, která plně vrcholí v padesátnici. K objasnění mystického a posvěcujícího charakteru ikony přikládám výklad filosofického systému křesťansko-novoplatónské tradice chápání přítomnosti archetypu v obrazu na základě prvku podobnosti. Nastíněním základních témat průběhu VII. všeobecného sněmu, rozborem sporného užití pojmů latreia a proskynese v koncilních aktech, se otvírá otázka nutného požadavku chápat tradici Církve především na základě její sborovosti a apostolicity jako kritérií jejího svátostného charakteru. Nechybí ani základní vymezení argumentačních východisek ikonoklastů - neadekvátní smíšení pojmů substance a kvality...
|
|
|
Význam závěrečného mýtu v Platónově dialogu Faidón
Arnošt, Daniel ; Hogenová, Anna (oponent) ; Milko, Pavel (vedoucí práce)
Úlohou této práce je zkoumání závěrečného mýtu v rámci Platónova dialogu Faidón. Autor si klade za cíl prokázat smysl a význam mýtu v souvislosti s argumenty pro nesmrtelnost duše, jež tvoří hlavní část dialogu a jsou součástí Platónovo tzv. dialektické metody V úvodu je položena otázka, zda dialektické dokazování může být dostačující pro tak závažné téma, jakým je existence duše po smrti Samotná stať je proto rozdělena do dvou částí. Ta první by měla ozřejmit Platónovu dialektickou metodu, a proto se zde autor věnuje čtyřem argumentům pro dokázání nesmrtelnosti duše Druhou část, věnovanou závěrečnému mýtu, tvoří jednak exkurs o předplatónských eschatologických představách a posléze samotná interpretace závěrečného mýtu. V závěru práce se autor pokouší prokázat, že role mýtu má funkci útěšnou (zbavení strachu ze smrti) a že v rámci Platónova tématu nesmrtelnosti duše je mýtus nezbytným navázáním na nedostatečnou funkci dialektické metody.
|
|
|
Proměny duchovnosti na Rusi XI.-XII. století
Hrazdírová, Jana ; Svatoň, Vladimír (vedoucí práce) ; Milko, Pavel (oponent)
Křesťanství se pro schopnost sjednotit rozdrobené kmeny východních Slovanů v pevnější svazek stalo jedním z pilířů formování raně feudálního státu XL-XILstoletí. Proces christianizace byl velice zdlouhavý a o plné evangelizaci ruského národa lze hovořit až v době tatarské nadvlády, kdy napomohlo odolat síle cizích nájezdníků. Tradice národů, které obývaly území pozdější Kyjevské Rusi a vliv přilehlých významných starokřesťanských středisek zanechaly na raném křesťanství východních Slovanů svůj vliv. Byly to misie antiochijského patriarchátu, vycházející z tradic helenizovaného židovství, které christianizovaly nejstarší církevní sbory v oblasti. Arménská a gruzínská církev a na jihu církev gótská tuto tradici uchovaly pro mladší církevní sbory. Významná byla přítomnost palestinské formy askeze, která se zde později utvrdila rovněž vlivem athoské-palestinské askeze mezi pečerskými monachy. Církev se vyrovnávala s hluboce zakořeněnou vírou pohanů, přičemž do sebe křesťanství na Rusi některé prvky slovanského pohanského kultu přejalo. Sklon konkretizovat křesťanská dogmata a vytvářet obrazné formy podání křesťanského učení byl charakteristickým rysem raných forem ruského křesťanství. Výběr bohosloveckých systémů uvnitř křesťanství byl pohanstvím rovněž ovlivněn. Docházelo proto ke střetům s řeckým klérem,...
|
host ::
RSS.