|
|
Evolution vs. Creation: Where the Truth Lies
Miklošová, Zoana ; Lhotský, Josef (vedoucí práce) ; Stella, Marco (oponent)
Debata medzi kreacionizmom a evolúciou neustáva ani po 80 rokoch. Kreačná veda, reprezentovaná najmä kreacionizmom mladej Zeme (KMZ) a kreacionizmom starej Zeme (KSZ), popiera existenciu makroevolúcie a prináša model oddeleného stvorenia druhov založený na Genezis. Táto práca stručne charakterizuje kreacionistický model a porovnáva ho s Darwinovým modelom založenom na postupnej modifikácii druhov zo spoločného predka. Kreačná veda je hodnotená z hľadiska vedeckého prínosu a metodológie. V posledných dekádach popularita kreačnej vedy klesá a do popredia sa dostáva nový fenomén - inteligentný dizajn (ID). Hoci vychádza z podobného filozofického nastavenia ako kreačná veda, prináša nové argumenty v prospech dizajnu živých štruktúr - špecifickú a neredukovateľnú komplexitu. Tieto tézy sú opäť analyzované na základe objasňujúcej hodnoty a metodológie v porovnaní s nedávnymi post-neodarwinistickými konceptmi v evolučnej biológii. Kľúčové slová: Kreacionizmus, biologická evolúcia, darwinizmus, neodarwinizmus, inteligentný dizajn, falzifikovateľnosť, metodologický materializmus
|
|
| |
|
|
Fenomén symbiózy jako model pro novou biologii
Lhotský, Josef ; Markoš, Anton (vedoucí práce) ; Černý, Robert (oponent)
Přestože je dnes biologie jednou z nejdiverzifikovanějších věd, dodnes nerozřešila jednu z nejzákladnějších otázek, kterou je překvapivě otázka co je to život. Cílem práce je poukázat na výlučné postavení biologie v rámci přírodních věd, neboť jako jediná je vystavena nutnosti definovat a používat koncepci významu informace. Na rozdíl od jiných věd se biologie musí vypořádat s dosud nereflektovanou dimenzí informace, kterou je právě interpretace: k základním charakteristikám života patří komunikace a interpretace přijímaných informací. Navzdory tomu většina současných teorií evoluce popírá "aktivní" participaci živých bytostí na tomto procesu; organismy jsou popisovány jako mechanické stroje, které vykonávají určitý program, a které jsou tedy řízeny pouze vnějšími silami. Východiskem z tohoto paradigmatu může být zcela nový přístup k metafoře, tzn. k modelování žijících organismů. Jeden z možných přístupů zahrnuje metaforu přirozeného jazyka, tedy analogii mezi sítí historických interakcí a konvenčními výklady informace významu v a) živých bytostech a ii) v systémech přirozeného jazyka. Za nejvhodnější biologický systém použitelný k modelování takových sítí interakcí pak považuji interakce symbiotické, tj. fenomén symbiózy a především symbiogeneze.
|
host ::
RSS.