|
|
Žižekova logika obecnosti a dialektika vědomí
Pašek, Adam ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Hegelovská dialektika bývá popisována pomocí triadického schéma teze, antiteze a syntézy. Teze kladená v prním kroku schématu je v druhém kroku negována. V třetím kroku je negována tato negace, výsledkem přitom ale není návrat k tezi, ale její zprostředkování v tzv. určité negaci. Problému, jak rozumět této "produktivitě negace", se ve své Genezi a struktuře Hegelovy Fenomenologie Ducha dotýká Jean Hippolyte. Domnívám se, že přitom indikuje skutečný problém jednoduché triadické interpretace dialektiky. Ve své práci proto předestírám doplněk triády standardní interpretace. Konstruován je na základě a s pomocí Lacanových formulí sexuace, jak je v Less than Nothing vysvětluje Slavoj Žižek. Vypracován je při četbe prvních dvou kapitol Fenomenologie ducha (Smyslové jistoty a Vnímání), na jejichž dialektiku jej také aplikuji. V hlavní části této práce se proto věnuji tomu, jak dochází k dialektickému obratu, jímž se vědomí kvalitativně přeměňuje např. ze smyslové jistoty na vnímání. Rozbor tohoto fenoménu zužitkuje v první části vypracovanou interpretaci formulí sexuace. Využívá přitom toho, že samotné formule sexuace obsahují ve specifické podobě dvojitou negaci, která je jinak formální charakteristikou dialektického obratu. Z této interpretace pak vyplývají pro hegelovskou dialektiku další důsledky. Dialektický...
|
|
|
Role konvence v Austinově teorii řečových aktů
Josisová, Pavlína ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Diplomová práce se zabývá rolí konvence v teorii řečových aktů J. L. Austina. Vysvětluje, jak je možné "udělat něco slovy": navrhuje takovou analýzu jazyka, která se již nesoustředí na kategorii pravdivosti jednotlivých výpovědí, ale nahrazuje ji kategorií zdařilosti řečového aktu ve společenském kontextu. Po výkladu zahrnujícím hlavní body dané teorie počíná zkoumat, které oblasti teorie řečových aktů jsou konvencionálně založené a jakou roli hrají konvence v teorii řečových aktů jako celku.
|
|
|
Wittgenstein's Tractatus Logico-Philosophicus in the Light of Kant's Critique of Pure Reason
Smiešková, Kornélia ; Hill, James (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Naša práca bude vychádzať z tézy, že medzi Wittgensteinovou ranou filozofiou Traktátu a Kantovým transcendentálnym idealizmom je určitá paralela. Wittgensteinova téza, že logika (aj filozofia) je nevysvetľujúca a musí sa starať sama o seba, je založená na rozdiele faktického a pojmového skúmania. Tomuto rozdielu zodpovedá empirické a transcendentálne použitie pojmov u Kanta, ktorý tvrdí, že poznatky o skutočnosti môžeme dosiahnuť iba v rámci našej skúsenosti, a to prostredníctvom pojmov, ktoré sa vzťahujú k objektom skúsenostného sveta. Cieľom našej práce je skúmanie nazačiatku zmienenej tézy prostredníctvom porovnania relevantných pasáží hlavných diel týchto autorov (Tractatus logico - philosophicus, Kritika čistého rozumu) a zameranie sa na vecné podobnosti, možné náväznosti, ale aj rozdiely. S týmto cieľom súvisí, že nepôjde o skúmanie historických súvislostí. V úvode práce sa zameriame na vysvetlenie pojmu transcendentálneho idealizmu. Pokračovať budeme analýzou primárnych textov, pričom dôraz budeme klásť na Tractatus a dávať ho do kontextu najmä s Kantovou transcendentálnou dialektikou. Náš postup vedie dialóg so sekundárnou literatúrou.
|
|
|
Vědění jako nástroj: instrumentalismus ve filozofii přírodních věd
Cvek, Boris ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Švec, Ondřej (oponent)
Hlavní teze Richarda Rortyho v jeho díle Filozofie a zrcadlo přírody se soustředí na kritiku reprezentacionalizmu a to fundamentálně relativistickým způsobem. Cílem této dizertace je uchopit Rortyho myšlenky v širším smyslu jako kritiku nesprávné interpretace vědění-že a přenést pozornost na vědění-jak jako klíč k porozumění úspěchu přírodních věd. Skutečnost, že něco můžeme v našem okolí reprodukovatelně udělat, není relativní, a je to přesně tento způsob, kterým se šíří technika (vědění-jak) dokonce mezi různými kulturami. Na druhou stranu funkce přírodních věd vysvětlovat (knowing-that) je relativní a dává smysl pouze v kontextu toho, co je už známo a akceptováno. Přírodní vědy jsou tak úspěšné díky svým experimentům a právě takto se souhlas hypotézy s experimentální praxí (vědění-jak) stal kritériem její přijatelnosti. V této dizertaci je jako cesta ven z rortyánského relativizmu nabídnut koncept "otevřené autority" a na něm založený návrh na nový rozvoj filozofického pragmatizmu.
|
|
|
Existují fotografické reprezentace? Roger Scruton a jeho kritici
Bergmann, Dominik ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce si klade otázku, zda existují fotografické reprezentace. Odpověď na ní je hledána pomocí diskuse mezi Rogerem Scrutonem a některými jeho kritiky. Je představen Scrutonův argument předložený v eseji Photography and Representation, jehož cílem je dokázat neschopnost fotografie být reprezentací. Podle Scrutona reprezentací může být jen to médium, které má určitý intencionální vztah ke svému předmětu, fotografie je však definována čistě kauzálním vztahem ke svému předmětu. Scrutonovi kritici se naopak domnívají, že fotografie je reprezentací, a vytýkají mu, že: i) podcenil roli, kterou při fotografování hrají fotografovy intence; ii) přehlíží schopnost fotografie poskytnout nový způsob vidění předmětů, jež má reprezentativní charakter; iii) se dopouští ekvivovakce mezi předmětem malby a předmětem fotografie. Je dokazováno, že argumenty podávané Scrutonovými kritiky nejsou schopny prokázat nepravdivost jeho pojetí fotografie. Alternativní pojetí reprezentace nicméně poskytne základ, pomocí něhož lze ukázat, v jakém smyslu je fotografie reprezentací. V důsledku toho je navrženo, aby fotografie byla chápána jako bytostně paradoxní médium, sjednocující v sobě intencionalitu a kauzalitu. Klíčová slova: fotografie, reprezentace, intencionální vztah, kauzální vztah, předmět
|
|
| |
|
|
Truth and Meaning: The Dialectics of Theory and Practice
Koreň, Ladislav ; Peregrin, Jaroslav (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent) ; Edwards, James (oponent)
Tarského sémantická koncepce pravdy je patrně nevlivnější - určitě nejdiskutovanější - moderní koncepce pravdy, která vzbudila nespočet různých interpretací a reakcí. Zatímco někteří filosofové ji oslavovali jako úspěšnou explikaci pojmu pravdy, jiní argumentovali, že nám neposkytuje adekvátní filosofický výklad tohoto pojmu. Cílem dizertace je podat systematické a kritické prozkoumání povahy a signifikance Tarského koncepce, založené na pečlivé expozici jejich konceptuálních, technických I historických předpokladů. Metodologická strategie aplikována v práci obráží autorovo přesvědčení, že nelze patřičně zhodnotit přínos Tarského koncepce bez pochopení jejich logických, matematických a filosofických aspektů, a toho jakou roli hraji v jeho širším projektu teoretické sémantiky, jak spolu souvisí (případně nesouvisí). Kapitola 2 je detailní expozicí konceptuálního i historického pozadí Tarského koncepce pravdy a metody definovaní pojmu pravdy pro formalizované jazyky, a v kapitole 3 se vysvětluje formální aparát pravdivostních definicí pro 3 typy jazyků různé komplexity. Kapitoly 4-7, které tvoří jádro celé práce, jsou věnovány ústřední otázce signifikance Tarského koncepce. V kapitole 4 se vysvětlují její logicko-matematické aspekty a přínos pro matematickou logiku, v souvislosti s výsledky Kurta...
|
|
| |
|
|
Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí
Soutor, Milan ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí
|
|
|
Vědecký realismus a přirozený svět
Joseph, Jacques ; Palkoska, Jan (vedoucí práce) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Jacques Joseph Vědecký realismus a přirozený svět Diplomová práce Abstrakt Práce se zabývá vztahem přirozeného světa a světa přírodních věd a dále vztahem obou těchto světů k naší koncepci externí reality "tak, jak doopravdy je". Práce čerpá především ze současné anglosaské analytické filosofie vědy (konkrétně z debaty o vědeckém realismu), zvláštní oddíl je však věnován také Husserlově koncepci vztahu přírodních věd a přirozeného světa (jak ji popisuje v Krizi). Cílem práce je snaha poukázat na filosofickou neudržitelnost vědeckého realismu a následně formulovat přijatelnou alternativu. Neudržitelnost plyne především z implicitních předpokladů, z nichž do značné míry čerpají i odpůrci realismu, alternativní teorie tak bude muset být zcela odlišná. Měl by jí být "přirozený ontologický postoj" (NOA), předložený Arthurem Finem, jenž se pokouší zachovat intuice, z nichž realismus vycházel. V této práci je NOA v návaznosti na texty W. V. O. Quina a D. Davidsona rozpracovaná jako minimalistická metafyzika silně vázaná na jazyk, přesto však (nebo snad právě proto) zprostředkovávající vztah k realitě.
|
host ::
RSS.