|
|
Optimalizace digitálních spojovacích polí
Mikéska, Marek ; Šilhavý, Pavel (oponent) ; Kapoun, Vladimír (vedoucí práce)
V diplomové práci se zabývám popisem vlastností elektronických spínačů pro digitální spojovací pole, dále pak návrhem programu pro optimální výpočet spínacích bodů a určení počtu spínačů v digitálních spojovacích polích. V první části jsou popsány vlastnosti, druhy elektronických spínačů, které se používají pro časové oddělení okruhů a jsou základem digitálních spojovacích polí. Základní spínače pro digitální spojovací pole jsou v principu dva, spínač S a spínač T. Spínač S umožňuje propojit pouze stejné kanálové intervaly z příchozího vedení na libovolné vedení odchozí. Spínač S se používá ve vícečlánkových spojovacích polích s kombinací se spínači T, protože samostatně nelze využít. Spínač T umožňuje změnit časovou polohu příchozího vedení do jiné časové polohy odchozího vedení, podle potřeby spojení. Časový spínač může v určitém pracovním režimu zastupovat i spínač prostorový. V praxi se využívá časový spínač s řízeným čtením a s řízeným zápisem. Další část diplomové práce je zaměřena na návrhy a výpočty optimálních spínacích bodů digitálního spojovacího pole, které je výkonnou částí spojovacích systémů. Tyto systémy spojují přímo signály digitálních multiplexů a vytvářejí tak základní předpoklady pro integraci telekomunikačních sítí. Digitálním spojovacím polem se tedy rozumí zařízení schopné spojovat kanály digitálních multiplexů nesoucích informaci v zakódovaném tvaru. Jsou to nejčastěji multiplexy pulsně kódové modulace nebo adaptivní delta modulace. Digitální spojovací pole se dělí na časové a prostorové. Spojovací pole digitálních spojovacích systémů se dají realizovat buď použitím časového spojovacího pole T, které lze realizovat pouze do určité kapacity, nebo spojením ve vícečlánková pole. Jednotlivé články, které jsou řazeny za sebou, jsou tvořeny spínači T a S. Samostatné prostorové pole S neumožňuje vytvoření digitálního spojovacího pole ústředny. Součástí diplomové práce je program, který ze zadaného počtu vstupů určí možné návrhy spojovacích polí a vypočítá optimální počet spínacích bodů a počet spínačů.
|
|
|
Návrh animace digitálního spojovacího pole
Kučerka, Daniel ; Šilhavý, Pavel (oponent) ; Kapoun, Vladimír (vedoucí práce)
Práce je zaměřena na rozdělení a popis druhů a vlastností pamětí používaných ve sdělovací technice. Paměť je zařízení, které je schopno zaznamenat určitou informaci a uchovat ji po určitou dobu. Paměť se používá v počítačích, v měřících přístrojích, ve spotřební elektronice atd. Hlavními vlastnostmi paměti je kapacita, rychlost toku dat, cena za bit, doba cyklu paměti. Paměti jsou rozdělovány na vnější a vnitřní. Vnější paměti jsou realizovány jako výměnná média v podobě disků či magnetofonových pásek. Slouží pro dlouhodobé uchování informací a zálohování dat. Vnitřní paměti jsou osazené většinou na základní desce. Bývají realizovány pomocí polovodičových součástek. Rozdělujeme je na RAM (random access memory) a ROM (read only memory). Dále se paměti dělí podle závislosti na napájení vzhledem k uchování informací a na různé typy pamětí používané v ústřednách. V další části této práce je popsán návrh T spínače pro první úroveň evropské PDH E1. Mezi spínače používané v digitálních ústřednách patří prostorový spínač S a časový spínač T. Podrobněji jsou rozebrány vlastnosti T spínače a popsány způsoby jeho řízení. Podle metody řízení spínače je rozdělujeme na spínače s řízeným čtením TR a s řízeným zápisem TW. Dále jsou vypočteny velikosti paměti hovorů a paměti řízení u hierarchie E1 a E2, a doba čtení a zápisu paměti u T spínače pro hierarchii E1 i E2 Výsledkem práce je návrh animace digitálního spojovacího pole, které je složeno ze čtyř T spínačů. V animaci jsou ukázány všechny úkony, které se provádějí při sestavování spojování v digitálním spojovacím poli.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.