|
|
Identifikace medikačního pochybení sestrou v rámci nácviku modelových situací
KELBLOVÁ, Kateřina
Současný stav: Medikační pochybení je v souvislosti s poskytováním kvalitní a bezpečné péče v poslední době velice diskutovaným tématem. Je součástí léčebného procesu, vyskytuje se v různých formách, u všech věkových kategorií a jeho následkem je snížená kvalita poskytované péče. Předpisy ordinovaných léčiv ve zdravotnické dokumentaci musí být čitelné a opatřené všemi náležitostmi. Sestry a jejich činnost v medikačním procesu fungují jako konečná "ochrana" při zabránění medikačním chybám. Cíle práce: Cílem výzkumu je zjistit znalosti sester o medikačních pochybeních, vyhodnotit schopnost sester detekovat medikační pochybení a zjistit jaké mají sestry znalosti o navazujících postupech a opatřeních nutných při detekci medikačního pochybení. Metodika: Výzkumné šetření probíhalo metodou kvalitativního výzkumu. Hloubkové rozhovory se sestrami probíhaly na oddělení JIP operačních oborů v Nemocnici Jindřichův Hradec a.s.Po sesbírání dostatečného množství dat byly rozhovory kódovány technikou "tužka a papír" a následně kategorizovány. Výzkumný soubor: Pro co nejobjektivnější výsledky bylo výzkumné šetření provedeno se sestrami z jednoho oddělení a z jedné konkrétní ošetřovatelské jednotky. Do výzkumného vzorku byly zařazeny sestry s různým vzděláním a délkou praxe. Výsledky: Sestry na oddělení JIP operačních oborů přesnou definici medikačního pochybení neznají. Přímo o nežádoucí události s následky hovoří pouze jedna z dotazovaných sester. U zbylých sester se jejich představa o medikačním pochybení shoduje s klasifikací v zahraniční i české odborné literatuře. V modelových situacích se všechny chyby nepodařilo detekovat ani jedné respondentce. Chybně ordinované antidotum detekovala pouze jedna sestra studující v současné době specializační studium v dané odbornosti. Sledována byla riziková léčiva, která se na oddělení běžně vyskytují. První ze skupiny těchto léčiv tvořil roztok koncentrovaného draslíku KCl 7,45%. Většina respondentek upozornila na vysokou koncentraci rizikového léku. Druhým rizikovým lékem bylo koncentrované NaCl 10% v infuzi, tuto chybu zachycuje také většina sester. Posledním rizikovým léčivem byla chybná ordinace inzulinu (bez rozepsání jednotek, času a cesty podání). Respondentky ve velké míře tuto chybnou preskripci nezachycují. Další oblast medikačních pochybení ve výzkumu tvořily léky ze skupiny léčiv používaných v akutní péči. U těchto ordinovaných léků byla v detekci chyb úspěšná pouze polovina sester. Poslední větší skupina medikačních pochybení byla zacílena na neúplné ordinace léčiva lékařem. Nejvíce detekovaly chybu sestry u ordinace opiátu bez cesty jeho podání, naopak úplně nejhůře dopadla detekce chybné ordinace podání infuze. Z výpovědi respondentek je patrné, že lékaře v souvislosti s medikačním pochybením informují vždy. Staniční sestru jsou spíše ochotny informovat v případě, že tento incident způsobí jiná osoba. Primáře oddělení, hlavní sestru a vedení nemocnice by informovala pouze malé skupina dotazovaných sester. S auditorem si spojuje hlášení medikačního pochybení pouze jedna sestra. Nutnost hlášení medikačního pochybení však podporuje většina sester. Závěr: Při analýze výsledků bylo patrné, že sestry mají povědomost o medikačních pochybeních.V modelových situacích je patrná souvislost mezi délkou praxe, vzděláním a schopností sester detekovat chyby v preskripci.
|
|
|
Problematika život ohrožujících stavů v akutní medicíně
KELBLOVÁ, Kateřina
Problematika život ohrožujících stavů v akutní medicíně Cílem této bakalářské práce bylo zjistit, jak sestry na pracovišti intenzivní medicíny v průběhu výkonu svého povolání zvládají a prožívají nejčastější krizové situace. Teoretická část obecně charakterizuje akutní péči, její členění na tři stupně, personální vybavenost lůžek, vzdělání a kompetence sester, které v tomto oboru pracují. Také podrobněji popisuje možné akutní, život ohrožující stavy, které mohou vyústit až v náhlou zástavu oběhu. Popsány jsou zde i specifika kardiopulmonální resuscitace ve zdravotnickém zařízení a stres, který k tomuto oboru patří. Pro dosažení výše zmíněného cíle byly stanoveny celkem 4 dílčí cíle: Zjistit míru připravenosti sester na těchto odděleních pracovat. Zjistit, zda ovlivní specializační studium připravenost na krizové situace. Zjistit, zda se mění postoj sester ke krizovým situacím po uplynutí určité doby praxe. Zjistit prožívání a zvládání krizových situací u sester v tomto oboru. Praktickou částí této práce je zrealizovaný kvalitativní výzkum formou polostandardizovaných rozhovorů s osmi sestrami a následná obsahová analýza, která byla zpracována pomocí techniky otevřeného kódovaní. Stanoveno bylo 23 kategorií a u některých byly stanoveny ještě podkategorie. Pro lepší přehlednost u kategorií 2,3,7,9,10 a 19 byla data vložena do kategorizačních tabulek. Prokázalo se, že polovina sester, které uvedly SZŠ jako jediné absolvované studium ho hodnotí jako nedostačující v přípravě; pouze jedna ze sester, která již absolvovala specializační vzdělání, se cítila připravená na jednotce intenzivní péče pracovat. Částečnou připravenost uvedla sestra s absolvovaným studiem na vyšší odborné škole. Míru připravenosti lze hodnotit i dle pocitů popisovaných sestrami v době těsně po nástupu na oddělení intenzivní péče. Pouze jedna uvedla, že se cítila dobře, ostatní popisovaly strach a stres. Z toho plyne, že sestry nejsou těsně po nástupu na oddělení intenzivní péče dostatečně teoreticky připraveny a zažívají jisté potíže, např. stres. To vede k hypotéze č.1: Po nástupu na oddělení intenzivní péče nejsou sestry dostatečně teoreticky připraveny. Ukázalo se, že specializační studium absolvovalo celkem 6 sester, jedna ho dokončila již před nástupem na JIP a u jedné studium právě probíhá. Všechny sestry toto studium vidí jako prospěšné a uvádí, že se nyní cítí připravené; pouze sestra, která nemá absolvované žádné studium v oboru intenzivní péče se necítí být na krizové situace v současné době připravena. Z výzkumné otázky vzešla hypotéza č.2: Specializační studium má pozitivní vliv na zvládání krizových situací sestrami. K dosažení třetího cíle se porovnalo zvládání krizových situací na začátku praxe a v současné době. Totožné odpovědi v obou kategoriích měly tři sestry. Dvě neuvedly žádné stavy jako krizové a pro jednu je boj o pacientův život stále zatěžující situací. Dvě sestry vyměnily resuscitaci za žádné krizové situace, konflikty na pracovišti uvedla jedna a zbylé dvě popsaly jen nevýznamné změny. Při přímém dotazování však sestry, kromě jedné, uváděly, že délka praxe má pozitivní vliv na zvládání krizových situací. Délka praxe a určitá ritualizace výkonů zvyšuje u sester pocit klidu a jistoty, ne vždy ovšem kvalitu poskytované péče. Cíl čtyři zjišťovala výzkumná otázka: Jaké pocity mají sestry při řešení krizových situací? Nejčastěji rozvahu a klid, pak racionální myšlení, rychlost v rozhodování a určitou formu stresu. Při dotazu na možné důvody k odchodu z oddělení, sestry často zmiňovaly problémy v managamentu, kolektivu a mezilidských vztazích; úplně spokojeny jsou v zaměstnání pouze dvě. Z odpovědí vyplynulo, že sebekontrola hraje v krizových situacích velkou roli. Výsledky této bakalářské práce by mohly být inspirací pro manažery v ošetřovatelství.
|
host ::
RSS.