|
|
Ekologie opylovacích sítí
Hadrava, Jiří ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Novotný, Vojtěch (oponent)
Rostliny a opylovači jsou ve společenstvech uspořádáni do spletité sítě vztahů. Pochopení struktury této sítě může pomoci porozumět dynamice společenstev a principu udržování biodiverzity. Znalosti o pozicích druhů v síti zase mohou mít své uplatnění v ochraně přírody. Cílem této práce je nastínit základní metodické principy tohoto konceptu, poukázat na jeho možné nedostatky, utvořit základní přehled metod analýz opylovacích sítí (založených na teorii grafů) a popsat první z výsledků srovnávání struktur opylovacích systémů napříč geografickými oblastmi - jednu z nových možností, které tento přístup ekologii opylování přinesl.
|
|
|
Design a funkční morfologie křídel u hmyzu
Jechová, Kateřina ; Prokop, Jakub (vedoucí práce) ; Janšta, Petr (oponent)
Schopnost aktivního letu živočichů je bezesporu jedním z nejvýraznějších pokroků v evoluci, který nejen že umožnil těmto živočichům ovládnout vzdušný prostor, ale v průběhu evoluce také výrazně ovlivnil proměny celé řady dalších organismů. Hmyz, jako jediná skupina bezobratlých živočichů, která je schopná aktivního letu, se právě především díky této vlastnosti stal globálně nejvýraznější a evolučně nejúspěšnější skupinou živočichů. Existuje několik teorií o tom, jak vlastně křídlo hmyzu vzniklo. Z fosilních nálezů a jejich srovnáním s recentními druhy lze vymezit dvě nejzákladnější. Vzhledem k diskontinuitě ve fosilním záznamu však chybí vývojové mezičlánky a křídla se objevují náhle na hranici spodního a svrchního karbonu tzn. cca před 320 mil. let. Křídlo je velice komplexní strukturou, která nemá jinde v živočišné říši obdoby. Během evoluce se tak z hmyzu stali velice obratní letci, kterým křídla slouží i k ochraně nebo např. ke smyslovému vnímání svého okolí. Jen minimum známých druhů bylo dosud podrobně prozkoumáno. Křídlo stejně jako let hmyzu celkově, je stále otevřeným tématem, které nám jistě v budoucnu přichystá nejedno překvapení. Cílem této práce je komplexně popsat křídlo a definovat jeho morfologické a designové vlastnosti. Klíčová slova: Insecta, Pterygota, křídlo, žilnatina,...
|
|
|
Fylogeneze vybraných druhových skupin rodu Torymus (Hymenoptera: Torymidae)
Křížková, Barbora ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Skuhrovec, Jiří (oponent)
Chalcidky (Chalcidoidea) jsou nadčeledí v rámci blanokřídlého parazitického hmyzu, která cizopasí na jiných členovcích. Tato práce se zabývá fylogenezí vybraných druhových skupin rodu Torymus Dalman, 1820 z čeledi krásenek (Chalcidoidea: Torymidae), který napadá hlavně larvy hálkotvorných bejlomorek a žlabatek. Pomocí genů 28SD2 rDNA, COI a CytB byly zkonstruovány fylogenetické stromy, které posloužily k diskutování dříve ustanoveného třídění rodu a k vyvození nových poznatků o jeho koevoluci s hostiteli. Druhové skupiny, které byly navrhované jako morfologicko-ekologické členění rodu, nebyly v mnoha případech potvrzeny. Morfologické znaky se zdají být v některých případech konvergentní a nejsou apomorfní pro některé zjištěné monofyletické skupiny druhů. Naopak ekologii a přirozený habitat druhů lze považovat za sdílené charakteristiky jednotlivých skupin. Bylo zjištěno, že recentní nejčastější hostitelé druhů rodu Torymus nemusí být jeho původními hostiteli. Došlo pravděpodobně k adaptivní radiaci druhů v rámci několika biotopů. Tato radiace mohla proběhnout díky přeskoku na hálkotvorné bejlomorky a žlabatky. Klíčová slova: Chalcidoidea, Torymus, fylogeneze, parasitoid, hostitelská specifita, koevoluce
|
|
|
Speciace rodu Lethrus (Coleoptera: Geotrupidae) ve východním středomoří
Drožová, Dana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
Chrobáci rodu Lethrus Scopoli, 1777 patří do čeledi Geotrupidae, která je klasifikována do tří podčeledí (Geotrupinae, Lethrinae a Taurocerastinae). Podle morfologie a geografického rozšíření je v dnešní době popsáno téměř 120 druhů, které se člení na devět podrodů. Diagnostickými morfologickými znaky pro jednotlivé taxony je tvar mandibul, mandibulárních výrůstků, pronota a genitálií samců. Největší druhová diverzita je známa ve Střední Asii. Areál rozšíření zasahuje na východ do Mongolska a Číny, na západ do Evropy. Všechny druhy jsou robustní, relativně velcí apterní brouci s nízkou schopností šíření. Na rozdíl od ostatních chrobákovitých brouků se neživí trusem, ale částmi čerstvých rostlin. Diplomová práce se zaměřuje na druhy žijící ve východním Středomoří a střední Evropě. V této oblasti je rozšířen pouze nominotypický podrod Lethrus. Cílem práce je použitím molekulárně genetických metod objasnit fylogenetické vztahy mezi druhy podrodu a události, které mohly vést ke speciaci. Z vymezené oblasti bylo zkoumáno 91 jedinců rodu Lethrus pomocí dvou mitochondriálních genů - gen pro cytochrom b (382 bp, 80 sekvencí) a gen pro cytochromoxydázu I (815 bp, 87 sekvencí) a jeden jaderný 28S rDNA (D2-D5) (1100 bp, 11 sekvencí). Na základě fylogenetických analýz byly identifikovány dvě hlavní linie,...
|
|
|
Biologie žlabatek rodu Diplolepis spp. (Hymenoptera: Cynipidae) v palearktické oblasti
Vitáček, Jakub ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Kamil (oponent)
Tato bakalářská práce se zaměřuje na popis biologie žlabatek rodu Diplolepis spp. (Hymenoptera: Cynipidae) v palearktické oblasti s důrazem na některé zajímavé fenomény v jejich životním cyklu. Žlabatky indukují hálky výhradně na růžích (Rosa spp.) a jsou široce rozšířeny v celé holarktické oblasti. Mnoho autorů se věnovalo výzkumu parazitoidů, kteří využívají larvy žlabatek jako potravní zdroj. Byli odhaleni také inkvilíni, kteří schopnost indukce hálky ztratili. Jejich vývoj je však na hálkách stále závislý, protože se živí rostlinným pletivem uvnitř hálek. Žlabatky rodu Diplolepis spp. se rozmnožují převážně nepohlavně. Samice klade neoplozená vajíčka a samci jsou velmi vzácní. V poslední době s rozvojem moderních technik bylo také autorům umožněno studovat infekci bakterií rodu Wolbachia a její spojitost právě s jejich partenogenetickým vývojem žlabatek. Z této práce je patrný velký rozdíl mezi našimi znalostmi o jednotlivých druzích. O evropských žlabatkách máme poměrně rozsáhlé znalosti, naproti tomu biologie některých druhů asijských žlabatek zůstává stále dosti nepoznaná.
|
|
|
Fylogeografie kudlanky nábožné (Mantis religiosa) ve střední Evropě
Urbánková, Hana ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Kočárek, Petr (oponent)
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) je jediný zástupce z řádu Mantodea vyskytující se ve střední Evropě. V České republice je její výskyt vázán na xerotermní stepní lokality zejména v oblasti jižní Moravy. Nicméně v posledních letech se tento druh šíří směrem na sever nejen v rámci České republiky, ale i dalších států střední Evropy. Tato práce je zaměřena na fylogeografii tohoto druhu na základě genetických markerů. Z výsledků vyplývá, že v Evropě se vyskytují pravděpodobně nejméně tři linie šíření kudlanek, které by mohly odpovídat glaciálním refugiím. První linie se šíří nejspíše z Pyrenejského ostrova, druhá linie má své centrum zřejmě někde v oblasti Krymu a poslední, třetí linii by bylo možné považovat za balkánskou linii. Rovněž bylo otestováno 9 funkčních mikrosatelitových lokusů, které budou v budoucnu sloužit k podrobnějšímu a přesnějšímu zjišťování šíření kudlanek z možných refugií. Klíčová slova: Mantis religiosa, mtDNA, mikrosatelity, šíření, fylogeogragie, fylogeneze.
|
|
|
Blanokřídlí parazitoidi (Hymenoptera: "Parasitica") a jejich dopad na chování hostitelských organizmů
Stiblík, Petr ; Janšta, Petr (vedoucí práce) ; Bogusch, Petr (oponent)
Ovlivňování hostitele parazitem či parazitoidem je v poslední době stále více středem zájmu mnohých vědců. Řada z nich se už neomezuje pouze na popsání změn v chování hostitele, ale zkoumá i jejich fyziologické pozadí. Mnoho prací se zabývá manipulací hostitelským prostředím parazitoidy ze skupiny parazitických blanokřídlých (Hymenoptera: Parasitica). Jedná se především o koinobionty, kteří jsou na své hostitele často silně adaptovaní a hostitelsky specifičtí, tudíž se u nich vyvinuly velice sofistikované způsoby, jak svého hostitele ovládat ku svému prospěchu. Tyto vosičky jsou nejen velice diverzifikovaná skupina, ale disponují i stejně rozličnými mechanismy manipulace hostitelem a jeho fyziologií. Někdy parazitoid svého hostitele ovládá téměř jako "vozidlo" se zásobami potravy, jindy pouze ovlivňuje poměry metabolitů v těle nebo potlačuje imunitní reakce hostitele. Při úspěšném životním cyklu těchto vosiček se však hostitel nerozmnoží a většinou je parazitoidem úplně zkonzumován. Má bakalářská práce je souhrnem informací o této problematice.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.