|
|
Vliv vodního stresu na rychlost výměny plynů a fluorescence vybraných druhů tribu Panicoideae
Hrkotová, Kristýna ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Souhrn
V diplomové práci je studován účinek vodního deficitu na výměnu plynů u mladých rostlin čiroku a béru. Tyto plodiny by mohly nahradit pěstování kukuřice v některých oblastech, jelikož je jejich využití podobné. Naše republika se v současnosti potýká nedostatkem srážek. V roce 2015 byl tento jev velmi patrný. Proto je vhodné zjistit, jak budou rostliny čiroku a béru reagovat na vodní deficit během jejich ontogenetického vývoje. Na vodní deficit velmi citlivě reagují rostliny v počátečních fázích růstu, a proto byl vliv vodního deficitu sledován právě na mladých rostlinách čiroku a béru.
Rostliny genotypů 121, 304, Ruzrok, Red a rostliny béru byly rozděleny do čtyř variant: KK (plně zavlažovány po celý pokus), KS (14 dnů plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka), SK (10 dnů vodní deficit, 18 dnů plná zálivka), SS (10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4dny plná zálivka). Rychlost výměny plynů byla měřena ve skleníku přístrojem LCpro+ a fluorescence chlorofylu přístrojem OS1 - FL. Rychlost fotosyntézy a transpirace a fluorescence chlorofylu byly měřeny v dopoledních hodinách. Z rozdílu naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena hodnota efektivity využití vody (WUE).
Nejcitlivěji na vodní deficit reagoval genotyp 121, který měl hodnotu efektivity využití vody (WUE) 9,95 (10-3) a zároveň měl tento genotyp i nejnižší hodnotu fluorescence chlorofylu a to 0,765. Jako odolný proti vodnímu deficitu se jeví rostliny béru, které měly nejnižší rozdíl fotosyntézy mezi kontrolní a stresovanou variantou v rozmezí od 14,59 mikromol CO2.m-2.s-1 (SS) do 15,38 mikromol CO2.m-2.s-1 (KK). Zároveň měl bér také nejnižší rozdíl fluorescence chlorofylu mezi variantou KK (0,814) a variantou SS (0,781). Z pohledu transpirace se jako nejodolnější vůči vodnímu deficitu jevil bér (od 0,08 mmol H2O.m-2.s-1 (SS) do 2,13 mmol H2O.m-2.s-1 (KS)). Naopak nejméně odolný byl genotyp 121, který měl v kontrolní variantě 1,17 mmol H2O.m-2.s-1 a ve stresované 1,50 mmol H2O.m-2.s-1.
|
|
|
Vliv vodního stresu brambor na obsah monosacharidů v hlízách
Podhorecká, Klára ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Bakalářská práce je zaměřena na sledování vlivu stresových faktorů na vybrané metabolity, především monosacharidy. První část je věnována stručné charakteristice brambor, tedy významu plodiny, původu, morfologii, pěstování, dále jsou popsány nároky brambor na prostředí i výživu.
V další části je podrobněji rozebírána problematika chemického složení hlíz se zaměřením na sacharidy. Brambory jsou oblíbeným zdrojem sacharidů a jsou konzumovány v celosvětovém měřítku. Dále jsou brambory bohaté na vitaminy zejména vitamin C, B1, B3 a B6, rovněž obsahují vysoký obsah minerálních látek, hlavně draslíku a hořčíku. Jako další jsou v bramborách přítomny barviva, antioxidační látky, fenolové a příbuzné látky, bílkoviny a v malé míře i lipidy. Uvádí se, že bílkoviny hlíz brambor řadíme mezi nutričně nejhodnotnější bílkoviny rostlinného původu, z nichž patatin je považován za hlavní zásobní bílkovinu a je uložen ve vakuolách. Látky, které naopak působí negativně na lidský organismus, jsou tzv. glykoalkaloidy, syntetizované rostlinami čeledi Solanaceae. U brambor je nejvýznamnější alfa-solanin a alfa-chaconin.
Hodnota hlíz je dána především jejich chemickým složením, které z nich vytváří potravinu a surovinu. Obsah cukrů v hlíze je relativně nízký (0,5 % v původní hmotě) a i přesto má jejich obsah význam jak z hlediska zpracovatelského, tak i senzorického. Mezi hlavní redukující monosacharidy je řazena glukosa a fruktosa, obvykle s koncentrací od 0,15 do 1,5 %. Obsah cukrů výrazně ovlivňuje vnitřní a vnější znaky kvality především smažených výrobků.
Některé studie potvrzují, že hromadění sacharidů by mohlo pomoci odolávat extrémním stresovým podmínkám, zejména nízkým teplotám, zasolení či vodnímu deficitu.
V další kapitole byl vytvořen souhrn stresových faktorů působících na rostliny, se zaměřením na brambory. U rostlin lze hovořit o stresu, pokud proměnlivost negativních faktorů vnějšího prostředí překročí určitou mez. Hlavním tématem a zároveň nejvíce limitujícím faktorem je nedostatek vody neboli vodní stres. Dále byly zmíněny i ostatní abiotické faktory a okrajově i faktory biotické.
Působením stresové reakce vzniká určitá úroveň adaptačních schopností. Přechodně může dojít k aklimatizaci, tedy zvýšení odolnosti vůči abiotickým stresorům. Většina rostlin se pokouší o nastolení tolerance vůči stresu. V rámci kapitoly byly rovněž rozebrány změny během skladování a úpravy brambor, kdy dochází k nežádoucímu tmavnutí hlíz. Nadměrné množství redukujících cukrů způsobuje nepřijatelné hnědnutí smažených produktů.
Poslední kapitola teoretické části se zabývá vybranými metodami stanovení sacharidů. Obecně se jedná o metody založené na redukčních vlastnostech sacharidů, na barevných kondenzačních reakcích, měření optické aktivity, měření indexu lomu látek, separačních metodách a dalších.
Metodika práce se týká stanovení redukujících monosacharidů (glukosy, fruktosy) a sacharosy pomocí vysokoúčinné kapalinové chromatografie (HPLC) ve čtyřech vybraných odrůdách brambor ze sklizně roku 2015.
|
|
|
Floristický průzkum části přírodní rezervace Sluneční stráň (okr. Ústí nad Labem)
Štrymplová, Linda ; Česká, Jana (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Floristický průzkum části přírodní rezervace Sluneční stráň (okres Ústí nad Labem) byl proveden ve vegetačním období roku 2015.
Tato sledovaná lokalita se nachází u osady Brná v okrese Ústí nad Labem. Typická je především svou geobiocenózou Českého středohoří a xerotermní flórou a faunou.
Cílem této bakalářské práce byla floristická inventarizace části daného území a reinventarizace taxonů cévnatých rostlin (vztažená k výsledkům revize z roku 1976 a 2012). Hlavním zaměřením byly především chráněné a ohrožené druhy studovaného území. Cílem práce bylo také posouzení a zhodnocení úrovně uplatňovaného a plánovaného managementu v kontextu s platným plánem péče o tuto přírodní rezervaci.
Na studované lokalitě byl inventarizací zjištěn výskyt celkem 166 druhů rostlin, z toho bylo determinováno 45 druhů v různém stupni ohrožení udávaných v Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky (včetně 7 druhů legislativně chráněných). I přestože došlo ve srovnání s dřívějšími průzkumy k částečnému snížení druhové pestrosti (možné faktory snížení jsou diskutovány), patří tato lokalita i nadále k velmi cennému přírodnímu území, které je třeba chránit.
Na základě soupisu rostlinných druhů a jejich porovnáním s Katalogem biotopů České republiky bylo zjištěno, že se na studovaném území nachází zejména formační skupina sekundární trávníky a vřesoviště zastoupená podjednotkami Skalní vegetace s kostřavou sivou (T3.1) - svaz Alysso-Festucion pallentis a Úzkolisté suché trávníky (T3.3) - svaz Festucion valesiacae (T3.3D - porosty bez význačného výskytu vstavačovitých).
Dodržením doporučeného a schváleného platného plánu péče na období let 2014 až 2023 lze zachovat fytodiverzitu společenstev na této významné lokalitě z botanického hlediska. V plánu péče jsou dopodrobna rozepsány vhodné a odpovídající zásahy a ochranářská opatření.
|
|
|
Vliv vodního deficitu na fyziologické charakteristiky vybraných druhů listové zeleniny
Kraus, Kamil ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Dana, Dana (oponent)
Vlivy působící na rostliny negativním způsobem se nazývají stresovými faktory. Samotný stres nezpomaluje pouze životní funkce rostlin, ale přímo ovlivňuje i výši a kvalitu výsledného produktu.
Z celosvětového hlediska řadíme mezi nejvýznamnější stresory rostlinné produkce tzv. abiotické stresy, které v posledních letech zahrnují extrémně vysoké teploty, nerovnoměrné rozložení srážek, jak plošné, tak v průběhu vegetace rostlin.
Vodní deficit (sucho) patří mezi nejvýznamnější stresové faktory v zemědělství, ovlivňuje zemědělskou produkci na celém světě. Na vodní deficit citlivě reagují také zeleniny, a to především zeleninové druhy, které obsahují velké množství vody ve svých pletivech. Proto cílem práce bylo posouzení vlivu vodního stresu na výměnu plynů a fotosyntetickou aktivitu rostlin mangold "Beta vulgaris subsp. Cvikla", roketa setá "Eruca sativa" a locika setá "Lactuca sativa", vystavených vodnímu deficitu.
Rostliny mangoldu rokety seté a lociky seté byly pěstovány v částečně řízených podmínkách skleníku katedry botaniky a fyziologie rostlin FAPPZ ČZU v Praze. Rostliny byly pěstovány při teplotě ve dne 25 °C a v noci 18 °C, za přirozených světelných podmínek. Rostliny byly pěstovány v nádobách o rozměru 11x11 cm ve směsi zahradního substrátu A a křemičitého písku v poměru 2:1. Schéma pokusu zahrnovalo dvě varianty: kontrolní a stresovanou. Kontrolní skupina rostlin byla zalévaná, a druhá polovina rostlin byla ponechána působení stresu po dobu 22 dnů, kdy vodní deficit byl navozen postupným vysycháním po dobu jednoho měsíce, pokus probíhal od 1.6 2015do 22.6. 2015. U rostlin byla měřena rychlost výměny plynů gazometricky pomocí přístroje LCpro+. Z hodnot fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE) a fluorescence chlorofylů.
Ze získaných výsledků vyplývá, že je prokazatelný rozdíl v reakci na vodní stres mezi sledovanými druhy listové zeleniny.
Rychlost fotosyntézy a transpirace u sledovaných druhů rostlin byla měřena, která se snižovala vlivem působení vodního deficitu. Průměrná rychlost fotosyntézy stresovaných rostlin byla nejnižší u lociky seté
(11,16 "mikro"mol CO2.m-2.s-1) a naopak nejvyšší u mangoldu
(13,2"mikro"mol CO2.m-2.s-1) V případě rostlin kontrolních byla nejnižší rychlost fotosyntézy zaznamenána u lociky seté (12,03"mikro"mol CO2.m-2.s-1) a u mangoldu byla nejvyšší (14,00"mikro"mol CO2.m-2.s-1).Nejvýrazněji se vlivem působení vodního deficitu snížila rychlost fotosyntézy v porovnání s kontrolou lociky seté (rozdíl činí 7,23 %). Na straně druhé u druhu mangold bylo zaznamenáno snížení fotosyntézy u rostlin stresovaných nejnižší 5,93 %.
V případě rychlosti transpirace je možné konstatovat, že nejnižší transpiraci vykazují v rámci kontrolní skupiny rostliny mangoldu, u nichž byla průměrná rychlost transpirace ve výši 1,82 mmol H2O.m-2.s-1,
a naopak u rokety byla naměřená transpirace nejvyšší, a to
3,20 mmol H2O. m-2.s-1. U stresovaných rostlin se průměrná rychlost transpirace pohybovala v rozmezí hodnot od (1,54 mmol H2O.m-2.s-1) u lociky a do 1,79 (mmol H2O.m-2.s-1) u mangoldu. Také mezi kontrolními a stresovanými rostlinami téhož druhu byly nalezeny rozdíly, přičemž na stres suchem citlivěji reagoval druh roketa setá a méně citlivě mangold. U těchto dvou druhů rostlin bylo zaznamenáno snížení transpirace ve výši 23,80 % a 1,76 %.
Z naměřených hodnot fotosyntézy a transpirace byla vypočtena efektivita využití vody (WUE). Z vypočtených hodnot vyplývá, že rostliny stresované mají vyšší hodnoty WUE v porovnání s rostlinami kontrolními. U rostlin kontrolních měla nejnižší hodnotu efektivity využití vody roketa (6,51 x 10-3) a naopak nejvyšší mangold (10,31 x 10-3). V případě rostlin stresovaných byla nejnižší hodnota WUE zaznamenána u rokety
(8,96 x 10-3), kdežto u mangoldu (10,71 x 10-3) byla nejvyšší.
U pokusných rostlin byla měřena také fluorescence chlorofylů. Tato charakteristika nebyla ovlivněna rostlinným druhem, neboť v rámci kontrolních rostlin nebyly mezi sledovanými druhy nalezeny rozdíly. Rozdíly v hodnotách fluorescence byly nalezeny mezi rostlinami stresovanými, kdy nejnižší fluorescenci měly rostliny lociky seté (0,69) a naopak nejvyšší mangold a roketa (0,70). Závěrem je možné konstatovat, že na vodní deficit citlivěji reagují rostliny lociky seté. Jako tolerantnější k vodnímu deficitu se jeví mangold a roketa.
|
|
|
Vliv délky vinifikace a různých kmenů kvasinek na následný průběh malolaktické fermentace
Hornáková, Ľubomíra ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Předmětem bakalářské práce bylo stanovení jednotlivých organických kyselin, konkrétně vinné, jablečné a mléčné kyseliny v hroznovém moštu po dokvašení prostřednictvím vysoce účinné kapalinové chromatografie. Důvodem zkoumání množství organických kyselin jsou odlišné mikrobiologické podmínky kvašení moštů s následným dopadem na senzorickou jakost vzniklých vín. V teoretické části je uvedeno technologické zpracování hroznů při výrobě vína, charakterizované je anatomické a chemické složení vinné révy, mikrobiota hroznů a její význam v procesu změn obsahů organických kyselin. Zvlášť kapitoly jsou věnované konkrétním druhům kvasinek Saccharomyces cerevisiae, Torulaspora delbrueckii a bakterií Oenococcus oeni jako zásadním účastníkům fermentace. Vliv této mikrobioty je vyhodnocován v části praktické, kdy se jednotlivé inokulace evidují a dokvašené mošty analyzují separační metodou vysoce účinné kapalinové chromatografie. Obsah organických kyselin a délka kvašení vypovídá o vlivech zúčastněné mikrobioty na délku vinifikace a fyzikálně-chemické parametry kvašení. Pro celkové posouzení účinnosti použité mikrobioty na jednotlivé kvasící mošty je v závěru provedeno senzorické hodnocení vzorků.
|
|
|
Vliv růstových stimulátorů na fyziologické charakteristiky chmele otáčivého ("-lt;i-gt;"Humulus lupulus"-lt;/i-gt;" L.)
Bazika, Václav ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Při pěstování Žateckého poloraného červeňáku je cílem dosáhnout co možná nejvyššího výnosu hlávek a vysokého obsahu alfa kyselin. Průměrný obsah těchto kyselin se u žateckého chmele pohybuje v rozmezí 2,5 až 4,5 %. Snahou pěstitelů je dosahovat průměrného obsahu alfa kyselin na horní úrovni tohoto rozmezí, neboť výsledná prodejní cena jedné tuny chmele se odvíjí právě od míry obsahu alfa kyselin. Při aktivním růstu chmele se tak pěstitelům naskýtá možnost cílené stimulace rostlin ve snaze pozitivně ovlivnit fyziologické pochody a donutit tak chmelové rostliny tvořit větší množství těchto pro nás cenných látek, proto cílem diplomové práce bylo stanovit vliv růstových stimulátorů na fyziologické charakteristiky chmele, na tvorbu výnosu a obsah alfa kyselin a na základě výsledků vytipovat vhodnost využití stimulátorů růstu při intenzivním pěstování chmele. Na základě cílů byly navrženy následující vědecké hypotézy: zjištění existence rozdílů v reakci rostlin chmele na použitý stimulátor růstu. Pro splnění cílů práce a potvrzení či vyvrácení navržených hypotéz byl založen v přirozených podmínkách v katastrálním území Chrášťany u Rakovníka provozní pokus s rostlinami chmele Žateckého poloraného červeňáku (klon 72). Do pokusu byly zařazeny tyto stimulátory růstu: Humastar, Fertileader Vital, Lignoaktivátor. Schéma pokusu zahrnovalo čtyři varianty (jednu kontrolní a tři s aplikací výše uvedených stimulátorů). Kontrolní varianta byla bez aplikace těchto přípravků, na zbylé tři varianty byly aplikovány zmiňované přípravky ve třech opakováních, vždy na jednu variantu jeden konkrétní přípravek.
Vliv aplikace stimulátorů růstu na chmelové rostliny (vývojová fáze BBCH 37 až 81) byl sledován na základě změn rychlosti výměny plynů, fluorescence chlorofylu a obsahu chlorofylu v listech, které byly měřeny infračerveným analyzátorem plynů LCpro+ (ADC BioScientific Ltd. Hoddesdon, Velká Británie), OS 1-FL (OPTI SCIENCES), Chlorofyl CCM 200 ADC BioScientific Ltd. Hoddesdon, Velká Británie). Po sklizni pokusu byl vyhodnocen výnos chmelových hlávek a dále obsah alfa kyselin, beta kyselin a obsah silic.
Měření fyziologických charakteristik se uskutečnilo v šesti opakováních v období od 7. 6. 2015 do 23. 8. 2015.
Ze získaných výsledků vyplývá, že nejvyšší průměrná hodnota transpirace byla zjištěna u stimulované varianty přípravkem Humastar (zvýšení o 18,3 % oproti kontrolní variantě). U kontrolní varianty byla zjištěna nejnižší průměrná rychlost transpirace ze všech sledovaných variant. Nejvyšší navýšení průměrné rychlosti fotosyntézy bylo zaznamenáno u varianty Fertileader Vital (navýšení o 7 % oproti kontrolní variantě). U varianty Humastar bylo zaznamenáno snížení průměrné rychlosti fotosyntézy oproti kontrolní variantě o 17 %. Rozdíly byly zaznamenány i u hodnot fluorescence chlorofylu. Nejvyšší hodnotu Fv/Fm dosáhla varianta Fertileader Vital, konkrétně 0,792. Nejnižší hodnota byla zaznamenána u varianty Lignoaktivátor 0,780. V souvislosti s aplikací stimulátorů růstu bylo u všech takto ošetřených variant zaznamenáno navýšení průměrného obsahu pigmentů v révových listech oproti kontrolní variantě. Nejvyšší obsah pigmentů byl zjištěn u varianty Fertileader Vital. Navýšení této varianty bylo o 19,2 % oproti kontrolní variantě. U kontrolní varianty bylo zjištěno 25,5 chlorofylmetrických jednotek. Rozdíly v odezvě na stimulaci růstu byly zaznamenány i v dosaženém výnosu a kvalitě chmelových hlávek. Nejvyššího výnosu bylo dosaženo u varianty Lignoaktivátor (0,73 t/ha), což je o 17,7 % více než u kontrolní varianty (0,62 t/ha). Naopak u varianty Humastar bylo zaznamenáno snížení výnosu oproti kontrolní variantě o 8,1 % (0,57 t/ha). Podobné trendy byly zaznamenány i u kvality sklizených hlávek, kdy nejvyššího obsahu alfa kyselin bylo dosaženo u varianty Lignoaktivátor (3,06 %) a zároveň největšího obsahu silic na 100 g zkoušeného vzorku a to 0,22 ml. Naopak u varianty Humastar bylo dosaženo obsahu alfa kyselin 2,18 % a obsahu silic 0,14 ml na 100 g vzorku. Tyto dvě hodnoty byly zároveň nejnižší ze všech sledovaných variant. Na základě výsledků pokusu lze konstatovat, že použité stimulátory růstu ovlivňují fyziologické pochody chmelových rostlin a zároveň mají vliv na výši výnosu a dosaženou kvalitu sklizených hlávek. Navržené hypotézy byly potvrzeny. Z výsledků jednoletých pokusů se jeví jako vhodnější využití přípravků Fertileader Vital a Lignoaktivátor než přípravku Humastar.
|
|
|
Faktory ovlivňující tvorbu a dozrávání semen
Leová, Phuong Yen ; Pazderů, Kateřina (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Obilniny jsou nejrozšířenější skupinou pěstovaných plodin na světě. Pšenice ozimá (Triticum aestivum L.) je v České republice nejpěstovanější obilninou, zastoupenou téměř ve všech pěstitelských oblastech a zaujímá více než čtvrtinu orné půdy a přes polovinu ploch obilnin. Tato bakalářská práce na téma ,,Faktory ovlivňující tvorbu a dozrávání semen" je kompilací, která je založená na vědecké literatuře týkající se vlivů vnějšího prostředí na vývoj, dozrávání a klíčení semen. Práce dále popisuje základní fyziologické procesy, jako je klíčení a dormance a obsahuje také poznatky o vitalitě semen a účincích fytohormonů.
Hlavním cílem bylo zjistit, zda uspořádání zrn v klásku má vliv na jejich klíčivost a další semenářské parametry. Práce se prakticky zabývá především klíčením semen ve 30 ml vody a 20 ml vody v lůžku. Pokus byl založen s odrůdou pšenice ozimé Bohemia a novým genotypem pšenice ozimé, nazývaným MRS, kdy byla semena získána ručním vyloupáním z klasů a roztříděna do frakcí, dle polohy zrna v klásku na první, druhé, třetí, čtvrté, popřípadě páté. Semenářské testy byly provedeny na složeném filtračním papíru Hahnemühle ve 30 ml a 20 ml vody. Klíčení probíhalo za konstantní teploty 20 °C v klimatizovaném boxu. Byla hodnocena klíčivost, střední doba klíčení a energie klíčení a výsledky statisticky vyhodnoceny.
Semena byla také podrobena analýze zrn jednotlivých frakcí na přístroji OmegAnalyzer G a cílem bylo cílem zjistit, zda poloha zrna v klásku ovlivňuje obsah látek v semenech (dusíkaté látky, lepek, škrob).
Semenářské parametry se lišily nejen v závislosti na poloze zrna, ale také odrůdou a množstvím vody v substrátu.
V optimálních i stresových vláhových podmínkách byly zaznamenány nejlepší výsledky klíčivosti u odrůdy Bohemia. Genotyp pšenice MRS si vedl podstatně hůře jak v optimálních podmínkách, tak stresových. Nejvyšší průměrná klíčivost semen ve 30 ml vody vykazovala třetí zrna odrůdy Bohemia, která jako jediná byla schopna dosáhnout 100% klíčivosti a nejnižší průměrné klíčivosti dosáhla první zrna. MRS ve 30 ml vody dosáhla nižších hodnot klíčivosti než odrůda Bohemia. Nejvyšší průměrnou klíčivost semen měla zrna první (94 %), avšak ani jedna frakce zrn MRS nedosáhla 100% klíčivosti. Nejhorších hodnot průměrné klíčivosti dosáhla zrna druhá a pátá (93 %).
Ve 20 ml vody měla odrůda Bohemia sice nižší průměrné hodnoty klíčivosti než ve 30 ml vody, i přesto dosáhla poměrně vysokých hodnot. Nejvyšší průměrné klíčivosti semen dosáhla zrna první s 98 % a druhá zrna vykázala nejhorší klíčivost (95 %). Nejrychleji průměrně klíčila třetí a čtvrtá zrna, nejpomaleji druhá. Ve 20 ml vody nejrychleji vyklíčila v průměru zrna pátá, která zároveň dosáhla nejvyšší klíčivosti (95 %). Nejhůře dopadla zrna první frakce s velmi nízkou klíčivostí (88 %).
Nejvyšší energie klíčení byla zaznamenána pátý den u pátých zrn ve 20 ml vody (90 %). Nejnižších hodnot, tedy pouze 1 % dosáhla první a druhá zrna třetí den. Čtvrtá a pátá zrna vykazovala vyšší hodnoty energie klíčení ve stresových podmínkách než v optimálních. První a druhá zrna naopak rychleji klíčila v optimálních podmínkách.
V závěru experimentální části této práce nebyl prokázán vliv polohy zrna na vnitřní obsah látek. Dále bylo zjištěno, že poloha zrna, jeho hmotnost i velikost spolu s rozdílným množstvím vody má vliv na klíčivost.
|
|
|
Vliv kadmia na obsah vybraných prvků v ječmenu jarním (Hordeum sativum L.)
Trsková, Nikol ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Teoretická část práce je tvořena rešerší, týkající se ječmene jarního a chemického složení jeho zrna. Pozornost je věnována stresovým faktorům, které působí na rostliny a to těžkým kovům a především kadmiu a jeho vlivu na rostliny. Poslední část se zabývá významem vybraných stopových prvků, kterými jsou měď, železo, mangan a zinek.
Experimentální část práce je věnována vlivu kontaminace rostlin kadmiem na obsah vybraných prvků a to mědi, železa, manganu a zinku v rostlinách ječmene jarního. Byly provedeny dva pokusy, při kterých byly rostliny hydroponicky kultivovány v živném Knopově roztoku. V každém pokusu byly rozděleny na dvě části, první část byla pěstována bez kontaminace a sloužila jako kontrolní varianta, druhá s kontaminací, ke které byla třetí den kultivace aplikována dávka CdCl2.2,5 H2O o koncentraci 10-5 mol/l. V prvním pokusu byly rostliny sklizeny 10. den od začátku kultivace a rozděleny na kořeny, hypokotyly
a nadzemní části. Ve druhém pokusu byly sklizeny 13. den od začátku kultivace a rozděleny na kořeny, hypokotyly, báze stonku, 1. (nejstarší), 2. a 3. (nejmladší) list. Vzorky byly mineralizovány a následně byl metodou ICP-OES změřen obsah výše uvedených kovů v kontaminovaných a kontrolních rostlinách a obsah kadmia v kontaminovaných rostlinách, obsah kadmia v kontrolní variantě byl změřen metodou ETA-AAS. Zjištěné hodnoty byly zpracovány do tabulek a grafů.
Nejvyšší obsah kadmia byl zjištěn v kořenech pokusných rostlin, u 1. pokusu bylo v kořenech obsaženo 91 %, u 2. pokusu 95,5 % z celkového obsahu kadmia. V důsledku kontaminace rostlin došlo ke změnám obsahu vybraných prvků. U obou pokusů došlo u pokusných rostlin k nárůstu obsahu mědi v kořenech, v nadzemních částech byl obsah nižší ve srovnání s nekontaminovanými rostlinami. Obsah železa v 1. pokusu stoupl v kořenech a hypokotylu, v nadzemních částech obsah klesl ve srovnání s kontrolní variantou. U 2. pokusu byl obsah železa ve všech částech rostlin pokusné varianty nižší než u kontroly. Obsah manganu byl nižší u kontaminovaných rostlin téměř ve všech částech, pouze u kořenů u 1. pokusu byl zjištěn minimální nárůst obsahu. K minimální změně obsahu zinku došlo u kořenů pokusné varianty v obou pokusech, v 1. pokusu stoupl obsah zinku v hypokotylu a klesl v nadzemních částech, naopak v 2. pokusu došlo k minimální změně obsahu v hypokotylu a v nadzemních částech se obsah zinku zvýšil. Rozdíly ve výsledcích obou provedených pokusů mohly souviset s různou délkou kultivace rostlin.
|
|
|
Přírodní látky v potravinách s protirakovinnými účinky
Soukup, Josef ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Ve své práci se zaměřuji na přírodní látky, které jsou obsaženy v běžně dostupných potravinách a svými účinky mohou výrazně pomoci nejen v prevenci, ale i boji proti rakovině. Jelikož se jedná o značně obsáhlé téma, jsou zde uvedeny pouze látky, které jsou za tímto účelem zkoumány již delší dobu, a jejichž potenciál pro využití v prevenci a léčbě rakoviny je velký. Jedná se o fenolické látky, karotenoidy, sirné sloučeniny, látky obsažené v brukvovité zelenině či zeleném čaji, beta-glukany a jejich zdroje, ale i další zdraví všestranně prospěšné látky, jako je kurkuma, zázvor a česnek. Zmiňuji i některé vitaminy (C, E, A, D), které vykazují přímo protirakovinné účinky, či se užívají v kombinaci s jinými prostředky na zvýšení efektivity léčby rakoviny. Nedostatek některých dalších esenciálních vitaminů a minerálů rovněž zvyšuje riziko vzniku některých typů rakovin a velké množství protirakovinně působících látek nalezneme také v bylinách, cizokrajných houbách, mořských organismech a mikroorganismech, ale to náplní přesahuje rámec mé práce. I když jsou v současné době při léčbě rakoviny k dispozici látky cílené pouze na jeden symptom a mohou mít určitý účinek, tyto léky jsou spojeny s řadou nežádoucích účinků a jsou drahé. Současné paradigma pro léčbu rakoviny je buď zkombinovat několik jednocílených léků nebo navrhnout léky, které modulují několik cílů. Různé typy rakovin mají některé společné rysy, ale vzhledem k rozdílné etiologii každé z nich a rozdílným účinkům protirakovinných látek (byť se mohou chemicky řadit i do stejné skupiny) se účinnost těchto sloučenin proti různým typům rakoviny, většinou v závislosti na metabolismu, distribuci v organismu a cíli určení, značně odlišuje. Proto některé látky mohou vykazovat velice silný protirakovinný účinek u určitých typů rakoviny, zatímco u jiných bude účinek nízký či zcela negativní. Další faktory ztěžující využití mnohých sloučenin v prevenci a boji proti rakovině je biologická dostupnost či stabilita. Základními typy protirakovinného působení jsou: antioxidační účinky (schopnost pohlcovat/zhášet/vychytávat volné radikály), antiproliferativní účinky (zabránění nekontrolovaného množení), schopnost inhibovat metastáze/metastázování a antiangiogenní účinky (zabránění tvorbě nových krevních cév nádoru).
|
|
|
Nootropika
Malík, Matěj ; Orsák, Matyáš (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá skupinou látek zvaných nootropika, jinak známých také pod názvem chytré drogy. Složením se jedná o různorodou skupinu léčivých látek, které svým působením zlepšují schopnost lidského myšlení, učení a paměť, a to zejména v případech, kdy jsou tyto funkce nějakým způsobem porušeny. Ve své podstatě, v určitém smyslu, zasahují do metabolismu neuronálních buněk CNS. Zintenzivňují zásobení mozku glukózou a kyslíkem, zesilují syntézu proteinů a nukleových kyselin v neuronech a v neurohormonálních membránách zvyšují metabolismus fosfolipidů. Požadovaný efekt se, ale zpravidla, dostaví až po delší době užívání.
Dále je v této práci popsána indikace těchto látek, léčba a užívání. Nootropika jsou zde rozdělena do čtyř skupin, a to na klasické nootropní látky, látky zvyšující mozkový metabolismus, cholinergika a rostliny s nootropním efektem. U každé z těchto jmenovaných skupin jsou blíže popsáni nejznámější zástupci a u poslední zmiňované, konkrétně tedy u skupiny s názvem rostliny s nootropním efektem, je popsán i sběr a zpracování rostlinných drog. Poté se práce zabývá vhodnými metodami stanovení, tedy hlavně konkrétně metodou zvanou vysokoúčinná kapalinová chromatografie, známé spíše pod zkratkou HPLC. A také jsou zmíněna legislativní opatření týkající se těchto látek, jakožto zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů, vyhláška č. 63/2007 Sb., o úhradách léčiv a potravin pro zvláštní lékařské účely, vyhláška č. 385/2007 Sb., o stanovení seznamu léčivých látek určených k podpůrné nebo doplňkové léčbě a vyhláška č. 225/2008 Sb., kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování potravin.
|
host ::
RSS.