|
|
Ontogeneze a evoluce velikosti a pohlavní dvojtvárnosti u plazů
Frýdlová, Petra
Skupina Varanidae je tvarově velmi uniformní, ale velikostně vykazuje obrovskou variabilitu, a to jak na fylogenetické tak i na ontogenetické úrovni. Pohlavní dvojtvárnost ve velikosti (SSD) je u varanů velmi výrazná, tato skupina je schopna velmi rychlého růstu, metabolismu a pohlavního dospívání. Na základě dat o velikosti jednotlivých druhů se mi podařilo ověřit platnost Renschova pravidla, kdy s rostoucí velikostí druhu se zvětšuje rozdíl ve velikosti samců a samic, samci jsou nápadně větším pohlavím. V dalším kroku jsem se již zaměřila na modelový druh varana mangrovového (Varanus indicus). Sledovala jsem velmi detailně jeho ontogenezi. Zjistila jsem, že je tento varan poměrně značně dimorfní ve velikosti a částečně i ve tvaru těla, je schopný enormně rychlého růstu a pohlavního dospívání. Oproti velikostní pohlavní dvojtvárnosti je tvarová jen slabá, avšak měřitelná v těch místech, kde byl předpokládán selekční tlak. Odběry krve sledovaly biochemické a hematologické parametry. Koncentrace biochemických parametrů poodhalily hospodaření jednotlivých pohlaví se zdroji, nákladnost růstu a reprodukce. Ačkoliv obě pohlaví produkují obdobné množství biomasy (růst samců vs. reprodukce samic), zdá se, že investice do reprodukce jsou kvalitativně náročnější. Hodnocením hematologických parametrů jsem...
|
|
|
Vývinová plasticita plazů
Peš, Tomáš ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Prostředí, ve kterém se vyvíjejí plazí vejce, může mít výrazný vliv na fenotyp budoucích mláďat. Jedním z hlavních faktorů prostředí, který působí na vyvíjející se zárodky, je teplota. Odpověď fenotypu jedince na vliv prostředí může být rozmanitá. Může být krátkodobá, také ale může přetrvat do dospělosti, významné mohou být i pohlavně specifické reakce. Velké množství studií se zaměřilo na fenotypové změny indukované prostředím během rané ontogeneze, ale jen malá část si všímala délky trvání tohoto vlivu. V této práci jsou shrnuty studie zabývající se vlivem inkubačního prostředí na fenotyp mláďat u druhů plazů s teplotně i genotypově určeným pohlavím. Z těchto studií jsem se snažil posoudit, zda jsou tyto vlivy dlouhotrvající, zda jsou pohlavně specifické a nakolik empirické výsledky podporují Charnov & Bullovu hypotézu. Tato adaptivní hypotéza se snaží vysvětlit vznik a udržitelnost teplotně určeného pohlaví. Klíčová slova: fenotypová plasticita, prostředí, vývin, chování, morfologie, určení pohlaví, fenotyp
|
|
|
Energetické náklady autotomie a regenerace ocasu u plazů
Píchová, Veronika ; Starostová, Zuzana (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Většina druhů plazů má schopnost dobrovolného odvržení ocasu neboli autotomie s následnou regenerací ocasu, která funguje jako anti-predační mechanismus. Ačkoli se zjevně jedná o úspěšnou evoluční adaptaci, jedinec s autotomizovaným ocasem je často negativně ovlivněn zvýšenou pravděpodobností predace, snížením lokomoční schopnosti, sníženou imunitou nebo například změnou jeho sociálního statusu. V neposlední řadě může ztráta ocasu a následná regenerace významně ovlivnit energetiku jedince, a to ať již přímo díky ztrátě tukových zásob, které jsou většinou umístěné právě v ocasu nebo díky tomu, že následná regenerace ztracených tkání je energeticky náročná a často vyžaduje přesměrování alokace energie na úkor jiných procesů. Autotomie a regenerace ocasu, tak může ovlivnit důležité vlastnosti nebo fyziologické procesy jako je tělesný růst či celková velikost těla, reprodukční schopnost nebo intenzita metabolismu. Právě vliv autotomie na poslední zmíněné aspekty života jedince je v posledních letech předmětem mnoha výzkumů, které dochází k rozporuplným závěrům. Cílem této práce je stručně shrnout informace o mechanismu kaudální autotomie a regenerace a dále shrnout současné poznatky o energetických nákladech spojených s autotomií a regenerací ocasu.
|
|
|
Metody asistované reprodukce u plazů
Kánská, Barbora ; Kratochvíl, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Tato práce se zabývá metodami asistované reprodukce u plazů. Jelikož je klasicky popisovaná samostatná třída plazi (Reptilia) parafyletickým taxonem, jsou v práci pro úplnost zahrnuti i ptáci (Aves). Pro přehlednost jsou dále souhrnným pojmem "plazi" myšleny tradiční řády plazů (šupinatí, hatérie, želvy a krokodýli), kteří spolu s ptáky tvoří monofyletickou třídu Sauropsida. Vývoj metod asistované reprodukce je doposud soustředěn především na savce. Vzhledem k počtům ohrožených druhů mezi plazy a ptáky je však zřejmé, že je potřeba soustředit větší pozornost i na ně, protože metody asistované reprodukce mohou být jednou z cest k prevenci jejich extinkce. Tato práce pojednává o jednotlivých metodách. Odběr spermatu a jeho následné uchovávání představují první krok k úspěšné umělé inseminaci či in vitro oplození. Kryokonzervace a následná transplantace tkání vaječníků a varlat, která se již podařila u ptáků, představuje slibnou metodu pro konzervační programy u ohrožených druhů zvířat. Dále je krátce zmíněn chov zvířat v zajetí, což sice není metoda asistované reprodukce v pravém slova smyslu, ale díky ex situ chovnému programu byly například zachráněny populace hatérií na Novém Zélandu. Klíčová slova: asistovaná reprodukce, plazi, ptáci, odběr spermatu, uchovávání spermatu, umělá inseminace, in...
|
|
|
Mechanismus lovu a vizuální vnímání kořisti u obojživelníků
Košinárová, Lucie ; Frýdlová, Petra (vedoucí práce) ; Černý, Rudolf (oponent)
Vizuální vnímání je u většiny obojživelníků dominantním smyslem poskytujícím životně důležité informace o potencionální kořisti či predátorovi v okolí. V návaznosti na typ přijímané informace skrze optické senzory a vyhodnocení v mozku se aktivují odlišné behaviorální reakce, ať už za účelem lovu či vyhnutí se predátorovi. K rozhodování dochází na základě jednotlivých parametrů stimulu, které pomáhají obojživelníkovi rozlišovat mezi těmito dvěma podněty. V případě vyhodnocení stimulu jako kořisti dochází ke spuštění vrozeného vzorce chování. Lovící strategie se u obojživelníků mohou velmi lišit v závislosti na mnoha faktorech, včetně typu preferované potravy, mechanických omezení nebo vlastním fylogenetickém postavením. Rovněž obývaný habitat může souviset jak s nabídkou lovících strategií, tak s morfologickými znaky druhu, převážně týkajících se ústního ústrojí. Jazyk se účastní většiny lovících pohybů u terestrických obojživelníků, a i u některých akvatických. Jeho odlišné způsoby elongace jsou dnes rozděleny do několika kategorií. Tyto kategorie jsou obvykle druhově specifické. Kromě zpracování informací o vizuálním vnímání a mechanismů lovu, je práce doplněna vymapováním jednotlivých kategorií elongace jazyka na fylogenetický strom. Cílem bylo udělat si představu o evoluci způsobu lovu u této skupiny a...
|
|
|
Vnímání lidské disturbance kopytníky v přírodě a v zajetí
Šťastná, Tereza ; Komárková, Martina (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Vztah kopytníků a lidí se vyvíjel od interakce predátora a kořisti po současnou domestikaci. Chování kopytníků v závislosti na lidské disturbanci se často liší. Cílem práce bylo porovnat reaktivitu na člověka u vybraných druhů v přírodě a lidské péči a vysledovat vzájemnou korelaci, mezi i vnitrodruhově. Práce ukazuje reakce na člověka u vybraných druhů kopytníků (osli, koně, sobi a kozy). Pro porovnání byly vybrány následující reakce: vigilance, "alert distance", útěková a vyhýbací vzdálenost. Bylo zjištěno, že mezi hlavní působící faktory patří předchozí zkušenost s lidmi, habituace, velikost skupiny či roční období. S velikostí skupiny se snižovala vigilance, což bylo dokázáno u oslů, sobů a koz. Chování kopytníků se lišilo v závislosti na ročním období podle dostupnosti zdrojů, přítomnosti mláďat ve stádě (vyšší vigilance) či období říje (nižší vigilance). V lidské péči docházelo u kopytníků méně k vyhýbání kontaktu s člověkem, pokud experimentátor byl známý. Z výzkumů vyplývá, že kopytníci v přírodě se člověku raději vyhýbají ve srovnání s kopytníky v lidské péči. Z vybraných kopytníků je dle zdrojů v přírodě i v lidské péči nejostražitější sob. Do budoucna by bylo zajímavé se v přírodě zaměřit na vnímání lidské disturbance v závislosti na dominanční hierarchii stáda a v lidské péči na...
|
|
| |
|
|
Vliv steroidních hormonů na pohlavně dimorfní růst kostí gekonů
Tureček, Adam ; Kubička, Lukáš (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Pohlavní dimorfismus ve velikosti těla (SSD) je u živočichů velice rozšířen, dosud ale nejsou dostatečně známy proximátní mechanismy zodpovědné za jeho ontogenezi ani u tak významné skupiny obratlovců, jako jsou plazi. Předchozí práce u gekonů ukazují, že je růst obou pohlaví v pozdějším věku výrazně zpomalen. SSD se u nich podstatněji rozvíjí až dlouho po dosažení pohlavní zralosti, souvisí s dřívějším ukončováním růstu menšího pohlaví a je regulován spíše ovariálními než testikulárními steroidními hormony. Cílem práce bylo rozvinout předchozí poznatky tím, že prostuduji ontogenezi pohlavně dimorfního růstu kostí u gekona Paroedura picta, jehož samci jsou větší než samice, a který má v rámci skupiny nejlépe prozkoumané proximátní mechanismy SSD. Konkrétně mě zajímalo, jak souvisí ontogeneze aktivity růstových plotének a epifyzální osifikace femuru obou pohlaví s jejich věkem, délkou těla, aktivitou gonád či s přirozenými hladinami významných pohlavně specifických steroidů (estradiolu a testosteronu). Z výsledků jednoznačně vyplývá, že P. picta má ukončený růst a osifikace epifýzy nemá na SSD vliv. Oběma pohlavím se obě femorální růstové ploténky uzavírají ve stejném věku, avšak samice mají v této době menší délku těla než samci. V kontextu výsledků předchozích studií mohou za zpomalení růstu samic vůči...
|
|
|
Role velikosti buněk ve změnach velikosti těla živočichů
Hájková, Věra ; Starostová, Zuzana (vedoucí práce) ; Frýdlová, Petra (oponent)
Živočichové jsou velmi variabilní ve velikosti těla. Rozdíly ve velikosti těla nenacházíme pouze na mezidruhové úrovni, ale i uvnitř druhu, ať už se jedná o rozdíly ve velikosti v průběhu ontogeneze nebo mezi jedinci téhož druhu. Velikost organismu závisí na velikosti a počtu základních jednotek, ze kterých je složen, tj. buněk. Z tohoto hlediska lze měnit velikost těla pouze třemi způsoby - změnou velikosti buněk, změnou počtu buněk nebo kombinací těchto mechanismů. Předpokládá se, že na jedince během vývoje působí nespočet environmentálních vlivů, které mohou měnit velikost buněk a/nebo jejich počet. Mezi nejdiskutovanější vlivy prostředí se řadí teplota. Často platí, že organismy vyvíjející se nebo žijící v nižších teplotách, dosahují větší velikosti těla a ukazuje se, že za touto změnou stojí většinou změny ve velikosti buněk. Kromě teploty ovlivňuje velikost a počet buněk a potažmo i velikost těla také například koncentrace kyslíku nebo kvalita výživy. Zmíněné faktory se mezi sebou různě prolínají a nelze jednoznačně říci, že změny ve velikosti či počtu buněk zapříčinil jeden vliv. Ačkoliv bude zapotřebí dalších studií k ucelení dat pro všechny živočichy, pokouším se v práci shrnout poznatky o způsobech, jakými na buněčné úrovni dochází ke změnám ve velikosti těla u různých živočišných skupin...
|
|
|
Faktory ovlivňující útěkovou vzdálenost u plazů a jejich porovnání s endotermními obratlovci
Fictumová, Tereza ; Frýdlová, Petra (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Útěkové chování je jedna z nejčastějších antipredačních strategií. Toto chování se intenzivně zkoumá u mnoha skupin živočichů. Ke kvantifikaci útěkového chování se využívá FID (=flight-initiation distance) neboli útěková vzdálenost. Jedná se o vzdálenost, kdy kořist začíná prchat před přibližujícím se predátorem. Zároveň tato veličina informuje o míře strachu živočichů. Faktory ovlivňující FID u plazů jsou: teplota, typ habitatu, dostupnost skrýší, potravní strategie, chování predátora apod. Porovnáním těchto faktorů se savci a ptáky jsem objevila několik odlišností. Hlavní roli zde hraje ektotermie versus endotermie živočichů. Dalším rozdílem je vliv rodičovské péče, varovného volání či groupingu u savců a ptáků. V případě faktorů jako jsou vliv predátora, dostupnost skrýší či typ habitatu se zřejmě jedná o obecné mechanismy a živočichové na ně reagují podobným či shodným způsobem.
|
host ::
RSS.