|
| |
|
| |
|
|
Wes Anderson jako součást dnešní popkultury
Hruška, Tomáš ; Dufek, Jiří (vedoucí práce) ; Mravcová, Marie (oponent)
Ve své práci se věnuji osobnosti režiséra a scenáristy Wese Andesona a jeho dílu. Především pak jeho třem filmům: Rushmore (česky Jak jsem balil učitelku), The Royal Tenenbaums (česky Taková zvláštní rodinka), Life Aquatic with Steve Zissou (česky Život pod vodou).
Je jen málo režisérů, jejichž styl je rozpoznatelný po několika záběrech. Wes Anderson takovýmto režisérem je. Je považován za originálního auteura, jakých si cenila Francouzská nová vlna. Je pokračovatelem takových režisérů jako jsou Jean Renoir, Orson Welles, Louis Malle, Francois Truffaut, Peter Bogdanovich či Martin Scorsese. Je cinefilem, jehož dílo je plné odkazů na díla těchto režisérů. Cituje záběry, kopíruje styl, přebírá jména a kostýmy, či si rovnou vypůjčí postavu ze svého oblíbeného filmu. Jako správný auteur dohlíží Anderson na každou část svého díla. Od výstavby záběrů, přes výběr kostýmů a hudby, až po volbu fondu titulků. Míra intertextuality je díky tomu v Andersonově díle obrovská a nekončí jen u filmových odkazů. Nalezneme u něho literární odkazy (Francis Scott Fitzgerald, J. D. Salinger, Julius Verne), hudební odkazy (Beatles, Rolling Stones, Velvet Undeground and Nico), odkazy na komiksy (Peanuts), či fotografie (estetickou inspirací jsou fotografie Jacquese Henriho Lartiguea).
Právě množstvím intertextuality v Andersonově díle se ve své práci zabývám. Rozebírám jednotlivé složky Andersonova díla a přibližuji čtenáři jeho styl. Anderson čerpá z popkultury, ve které vyrostl a vytváří z ní svůj osobitý a nostalgický svět, kterým formuje současnou popkulturu.
|
|
|
Dexter - nový typ hrdiny
Titka, Štefan ; Dufek, Jiří (vedoucí práce) ; Pozzi, Jaroslav (oponent)
Tato práce se zabývá americkým televizním seriálem Dexter, konkrétně jeho hlavní postavou. Snaží se popsat zejména způsob, jakým tvůrci ustavují zvláštní vztah mezi postavou sériového vraha a divákem, kdy ho "nutí" s tímto společensky nepřijatelným vrahem sympatizovat. Snaží se pojmenovat některé prostředky, kterými je toho docilováno - ať už v rámci práce scenáristů nebo širšího popkulturního kontextu.
|
|
|
Dramatické aspekty řeckých mýtů: Médeia
Borecká, Kateřina ; Dufek, Jiří (vedoucí práce) ; Dohnal, Lubor (oponent)
Ve své práci se zabývám především tím, co je to mýtus a co si lze představit pod pojmem mytologická postava. V první části své práce se věnuji shrnutí některých teorií vědců z různých vědních oborů a také postavě Médeii, která je pro mou práci stěžejním tématem. Věnuji se zde i zpracování mytologické postavy Médeii v literatuře, protože řada filmových děl vychází právě z literatury ale také se zabývám konkrétními filmy, které zpracovávají každý po svém postavu Médeii a to filmy: Medea, Lars von Trier, Medea, Pier Paolo Pasolini, Medee Miracle, Tonino de Bernardi, Náměstí Spasitele, Krzysztof Kreuze a Joanna Kosová-Krauzeová.
|
|
|
Scénář - text, který neexistuje
Provazník, Ondřej ; Dufek, Jiří (vedoucí práce) ; Ryšavý, Martin (oponent)
Subjektivně laděná práce se zabývá vztahem mezi scénářem a jeho realizací. Tělo textu tvoří především srovnávací analýzy scénářů a filmů - konkrétně u snímků Ryna, Děti noci a Děvčátko, a teoretická kapitola vycházející z eseje P.P. Pasoliniho Scénář jako struktura, jejímž cílem je stát se jinou strukturou. K práci je přiložený rozsáhlý rozhovor se scenáristou a režisérem Ivanem Passerem.
|
|
|
Ikony na hladině
Hrdinová, Veronika ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce) ; Kopal, Petr (vedoucí práce) ; Dufek, Jiří (oponent)
Teoretická bakalářská práce Ikony na hladině zkoumá filmový obraz lidského těla ve středověké kultuře. Její snahou je postihnout nejen schopnost tvůrců vyobrazit středověk a jeho tělesnost, ale zároveň analyzovat, co rozmanité přístupy k tomuto tématu vypovídají o kinematografii i kultuře současnosti. Kromě analýz několika konkrétních, z hlediska dějin kinematografie klíčových snímků se středověkou tematikou věnuje svou pozornost i samotné tematice těla ve smyslu základního stavebního materiálu filmového vyprávění a vztahu mezi tělem filmovým, tělem tvůrce a tělem diváka. Zároveň zkoumá problematiku filmového uchopení historie a pohnutky, jež vedou tvůrce k znovuoživení minulosti na plátně. Obraz středověkého těla, tedy těla naplněného symbolickými významy i těla oscilujícího mezi krajními póly lidské existence, nahlíží jako filmařskou výzvu. Výzvu, v níž by mohl tvůrce vybízet diváky v kontrastu k mainstreamové produkci k větší senzitivitě a k účasti na takových prožitcích, jež by reagovaly na obrazy v jejich základní estetické a symbolické kvalitě.
|
|
| |
|
| |
|
|
Filmová cesta Igora Chauna
Kozák, Roman ; Dufek, Jiří (vedoucí práce) ; Petráň, Tomáš (oponent)
Analýzy Chaunových filmů s duchovní tematikou kombinované s úryvky z jeho osobních textů. Jejich chronologické uspořádání by mělo vytvářet ucelený obraz o tom, co to vlastně znamená "duchovní cesta" Igora Chauna a jak se projevuje skrze jeho filmy.
|
host ::
RSS.