|
|
Vývoj slovenskej činohry v 20.-70.rokoch 20.storočia a jej dialóg s českým divadlom
Kyselová, Eva ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Predkladaná dizertačná práca sa zaoberá vývojom slovenského činoherného divadla z hľadiska vzťahu k českému divadlu v období 1920-1970, teda v časovom rozhraní približne šesťdesiatich rokov 20.storočia. Cieľom práce je preskúmať, do akej miery mohlo mať a malo české divadlo vplyv na formovanie slovenskej divadelnej kultúry (s dôrazom na činohernú réžiu) v spoločnom štátnom útvare a to s ohľadom na ojedinelú príbuznosť oboch národov a kultúr. Práca je rozdelená na dve časti. Prvá sa venuje zvolenej metodológii, predstaví koncept literárnej komparatistiky a možnosti aplikácie na teatrologický výskum, vykladá základné termíny komparatistiky, súvislosti vzniku českého a slovenského národa v kontexte idey národného divadla a stanovuje vlastnú periodizáciu. V druhej časti sa komparatívna analýza aplikuje na konkrétnom pramennom historickom materiáli, analyzuje jednotlivé periódy na príkladoch divadelnej tvorby slovenských režisérskych osobností v daných historicko-politických kontextoch a konfrontuje ich so stavom českého divadla. V tomto priestore sa uplatňujú nástroje komparatívnej analýzy ? typologické súvislosti alebo geneticko-kontaktové vzťahy dvoch divadelných kultúr Východiskovou hypotézou práce je zdôrazniť, že napriek spoločnému historickému a politickému kontextu a výraznej jazykovej a kultúrnej príbuznosti, sa od roku 1920 vyvíjajú paralelne dve individuálne divadelné kultúry, ktoré spolu vedú kontinuálny tvorivý ale meniaci sa dialóg.
|
|
|
Dokumentární divadlo
Součková, Kateřina ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Magisterská práce Dokumentární divadlo, dokumentárnost a divadelní dílo se zabývá kontradikcí obsaženou ve spojení slov "dokumentární" a "divadlo".
Práce zkoumá fungování "dokumentárnosti" usilující přímo doložit jistou reálně existující problematiku v rámci divadelního díla, které je dílem uměleckým, a tudíž je podstaty prvotně umělé a znakové. Zaměřuje se na typ dokumentárního divadla využívající tzv. experty všedního dne, které nahrazením profesionálních herců "svědky" dokumentované problematiky provádí výraznou změnu v klíčovém komponentu divadelního média a dovádí takto princip "přivádění reality na scénu" k jistému vrcholu.
V první části této práce si vymezujeme pole zkoumání a nahlížíme ho z perspektivy jistých směrů (realismu, dokumentárního filmu a orální historie), které nám pomáhají lépe uchopit jeho charakter. V druhé části naší práce analyzujeme dvě současné české dokumentární insceace Vadí/nevadí režisérky Jany Svobodové a 4. svět Terezy Durdilové, které od své práce s "experty všedního dne" svou dokumentárnost odvozují. Na pozadí těchto analýz se potom ve třetí části naší práce snažíme uchopit dané téma ve vztahu k problematice originálu a znaku na scéně, jak ji nahlíží česká divadelní teorie reprezentovaná Otakarem Zichem, Janem Císařem, Ivem Osolsobě a Jaroslavem Etlíkem.
|
|
|
Postmoderní česká režie v teorii a praxi
Etlíková, Barbora ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; VEDRAL, Jan (oponent)
Tato práce se zabývá způsobem, jímž se v českojazyčném prostředí používá v divadelní teorii a kritice pojem "postmodernismus". V první části práce jsem se na zvolenou problematiku podívala především prizmatem zahraničního kontextu. Identifikovala jsem přitom dva hlavní možné způsoby, jimiž zahraniční myslitelé vymezují pojem "postmodernismus" v jeho obecnosti. V prvním případě (např. u Charlese Jenckse) jsem shledala, že sice lze takto vymezený termín "postmodernismus" snadno aplikovat na umění a tím pádem i na divadlo, ale jeho podstata v tomto případě splývá s podstatou modernismu. V druhém případě (např. u Jacquese Derridy) jsem usoudila, že sice toto vymezení postmodernismu nesplývá s vymezením modernismu, ale že jej lze jen s velkými obtížemi aplikovat na divadlo či na výtvarné umění. Následně jsem se pokusila ukázat, jak se tyto přístupy promítly do diskuse o postmodernismu v českojazyčném prostředí.
V dalších částech práce jsem se již pevněji držela divadelní problematiky. Na základě podrobné analýzy dvou tzv. postmodernistických divadelních inscenací jsem si vytvořila půdu pro následné teoretické uchopení výrazových prostředků považovaných za postmodernistické. (Terminologie, již jsem přitom použila, náležela tomu proudu v české divadelní teorii, který vychází z díla Otakara Zicha a z českého strukturalismu.) V závěru divadelně teoretické části své práce jsem došla k názoru, že se použité výrazové prostředky tzv. postmodernistických inscenací ve své podstatě neodlišují od těch modernistických, ale že jsou v postmodernistických dílech kladeny jiné nároky na způsob recepce divadelního díla. Na závěr své práce jsem se zamyslela nad problémy, které s sebou přinášejí přímé vztažení filozofie Jacquese Derridy na divadlo.
|
|
|
Od operety k muzikálu
Bár, Pavel ; SÍLOVÁ, Zuzana (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Disertační práce popisuje vývoj zábavněhudebního divadla ? operety a muzikálu především ? v Československu po roce 1945. Analyzuje konkrétní inscenace, sleduje významná vývojová období tohoto druhu divadla a také proměny přístupu totalitního režimu k jeho existenci a uměleckému vyjadřování, a to nejen v celkovém kontextu změn divadelního systému či společenské a politické situace u nás, ale i v kontextu vývoje v zahraničí. Ačkoliv se zabývá především děním ve velkých zábavněhudebních divadlech (zejména v pražském karlínském divadle), neopomíjí ani malé či regionální scény a jejich zásadní inscenace. Disertační práce vychází jak z existující literatury, tak především z autentických dobových pramenů, svědectví a vzpomínek.
|
|
|
Karel Dostál mezi filmem a divadlem
Burianová, Zuzana ; SÍLOVÁ, Zuzana (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Tato diplomová práce pojednává o životě a tvorbě Karla Dostala. První kapitola po-skytuje biografické údaje a snaží se o základní mapování jeho osobnosti. Následující kapitoly se věnují jeho tvůrčí činnosti v divadle i ve filmu. Práce je rozdělena podle profesních oborů ? Karel Dostal jako herec a Karel Dostal jako režisér. Zaměřuje se především na působení v Národním divadle, kde Karel Dostal strávil nejdelší část své kariéry. Popisuje několik inscenací, které režíroval. Vybrané inscenace jsou roz-děleny do několika tvůrčích období, které se navzájem liší výraznou změnou režijního rukopisu. Většina inscenací je podložena jak obrazovým materiálem, tak dobovou kritikou. Další částí je rozbor několika jeho rolí v divadle i ve filmu. Tyto popisy herec-kého výkonu mají sloužit k vyvrácení vědomosti o Karlu Dostalovi jako herci malých a bezvýznamných rolí. Zároveň tato diplomová práce poukazuje na celou šíři nezpra-covaného materiálu o určující osobnosti českého divadla.
|
|
|
Problematika souboru po roce 1989
Etlíková, Barbora ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; TICHÝ, Zdeněk (oponent)
Cílem práce je načrtnutí vývoje motivačně-organizačního subsystému divadla v České republice po roce 1989. V první kapitole autorka shrnuje vývoj této oblasti v etapě předchozí, která počíná v druhé polovině padesátých let dvacátého století. Zabývá se zde také vývojem divadla obecně, jakožto umělecko-estetického systému. V tomto ohledu se však omezuje pouze na ty momenty, které přispívají k lepšímu pojmenování vlastního tématu práce. Zmiňuje je tedy tehdy, pokud se vztahují k subsystému motivačně-organizačnímu. Ve druhé kapitole se autorka pokouší ony podněty, jež s sebou přináší etapa počínající rokem 1989, pojmenovat a určit, jaký mají vztah k té předchozí. Také zde se zabývá otázkami umělecko-estetickými, ale pouze do té míry, do jaké mohou přispět ke zpřehlednění problematiky. V závěru shrnuje ony nově nalezené principy a pokouší se pojmenovat jejich vztah k těm, které charakterizovaly etapu předcházející.
|
|
|
Vážné muzikály na jevištích West Endu
Hlubučková, Petra ; CÍSAŘ, Jan (vedoucí práce) ; BÁR, Pavel (oponent)
Tématem této diplomové práce jsou vážné muzikály uváděné na West Endu v Londýně. Autorka se nejprve zamýšlí nad pojmem ?vážný muzikál?, jeho vlastnostmi a souvislostí s melodramatem. Poté uvažuje nad několika díly, které se zabývají vážnými tématy a které měla možnost vidět v Londýně (například Lví král nebo Wicked). Poté je pozornost přesunuta na tři muzikály ? Matildu, Billyho Elliota a Bídníky. Autorka se soustředí na první dvě zmíněná díla, jakožto ideální zástupce vážných rodinných muzikálů. Podrobně se věnuje jejich předlohám a poté se snaží analyzovat jejich jevištní podobu s akcentem na proměny, ke kterým došlo při adaptaci. Dále se zaměřuje na témata, jež s těmito díly bezprostředně souvisí. Práce se tak postupně soustředí na některé druhy přepracování, muzikálovou scénografii, tanec, dětské herce, megamuzikály či rodinné muzikály. Autorka se snaží pojmenovat možné důvody, díky nimž došlo ke vzniku nejrůznějších změn.
|
|
| |
|
|
Obraz a slovo
Neznal, Vít ; ETLÍK, Jaroslav (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Magisterská práce Víta Neznala s názvem Obraz a slovo se zabývá obrazem a slovem jakožto dvěma základními nástroji reprezentace a navazuje tak v širším pojetí na jeho bakalářskou práci, kde autor sledoval jejich artikulaci v kontextu divadelního díla. Autor nejprve interpretuje povahu ? identitu obrazu a zobrazení v rámci obecně estetických kategorií (mimesis, intencionální objekt, simulakrum), posléze se soustředí na jejich specifické projevy v rámci jednotlivých uměleckých odvětví (malba, fotografie, film, divadlo) a zároveň je tlumočí na pozadí mnohých teoretických konceptů (strukturálně-sémiotický diskurs, ?estetika performativu?, ?ontologický princip? aj.). Téma slova pak autor reflektuje s přihlédnutím k předešlým poznatkům především v kontextu divadla. Ústředním tématem je pro autora identita obrazu, resp. zobrazení, případně jazykové reference, čemuž přizpůsobuje i výběr příkladů. Analyzovaná díla tak pojí především zkoumání hranic reprezentace a samotná tematizace jejich uměleckého jazyka.
|
|
|
Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy Vackové
Vöröšová, Markéta ; KOUBSKÁ, Vlasta (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové.
Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly.
Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění.
Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů?
Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
|
host ::
RSS.