|
|
Organizace soudnictví a právní úprava procesu v Obnoveném zřízení zemském
Berdárová, Jitka ; Malý, Karel (vedoucí práce) ; Adamová, Karolina (oponent)
Závěrečné shrnutí Obnovené zřízení zemské je právním dokumentem vydaným v důsledku bělohorské porážky stavovského povstání, což do určité míry předznamenalo jeho povahu. Vítězný panovník Ferdinand II. si v něm především potvrdil své pozice a zajistil, aby k opětovné stavovské vzpouře již nedošlo. Zásadní a podstatné změny přineslo Obnovené zřízení zemské do všech oblastí státního práva a do politických poměrů, které zaznamenaly úplnou přestavbu. Hlavním důsledkem byla přeměna českého stavovského státu v absolutisticky ovládanou součást habsburské monarchie. Cílem panovníka bylo oslabit stavovský vliv, zrušit stavovské zřízení a posílit své vlastní postavení. Jako absolutistický vládce se stal výhradním nositelem veškeré státní moci. Vlivům na státní právo jsem věnovala 2. kapitolu. Předmětem této práce byla hlavně organizace soudnictví a úprava procesního práva, protože Obnovené zřízení zemské neřešilo pouze ústavní otázky, ale kodifikovalo i zemské, šlechtické právo. Pokud se týká soudnictví, je třeba odlišit organizaci soudů ve smyslu uspořádání soudní soustavy a samotnou činnost soudů. V prvním případě můžeme pozorovat jistou kontinuitu se stavovským zřízením, nadále se zachoval princip stavovské personality práva, tzn. rozdělení soudů podle stavovské příslušnosti. Spory šlechty příslušely nadále před...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Občanská práva v Ústavě z 29. února 1920
Svobodová, Lenka ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
95 Ústavní listina z roku 1920 zakotvila občanská práva, svobody a povinnosti. Především zavedla princip rovnosti, osobní a majetkovou svobodu, nedotknutelnost obydlí, svobodu tisku, právo shromažďovací, ochranu náboženských, národních a rasových menšin. Ústava vyjádřila nadřazenost práva mezinárodního nad právem vnitrostátním. Ochrana menšin vyplývala ze Smlouvy mezi mocnostmi a Československem z Sant Germain v roce 1919. V článku 7. byl zakotven princip rovnosti bez ohledu na rasu a původ, a dále možnost jednání před soudy písemně nebo ústně ve svém rodném jazyce. Čl. 8. upravoval záruky národnostní, náboženských práv. Čl. 9. se týkal práva na vyučování menšin v rodném jazyce aj. Tato úmluva byla přijatá s naprostou účastí, tak jak se očekávalo od civilizovaného a rozvážného státu. Československo si udrželo během let 1918 až 1938 demokratický charakter oproti sousedním státům. Právě v Československu během fašistické diktatury našli útočiště uprchlíci z Polska, Maďarska, Rakouska a Německa. Svou prioritu Československo vnímalo v respektování a ochraně lidských práv a základních svobod. 11. Závěr Před vznikem samostatného Československa žila převážná část Čechů a Slováků v mnohonárodnostní rakousko - uherské monarchii. Čeští političtí zástupci usilovali od poloviny 19.století o uznání občanských a...
|
|
|
Právní postavení občanů v právním řádu ČSR v období komunistické totality v letech 1948-1960
Tovaryšová, Marcela ; Kuklík, Jan (vedoucí práce) ; Adamová, Karolina (oponent)
AbstraktAbstraktAbstraktAbstrakt Účelem této diplomové práce je analýza právního postavení občanů v Československu v období komunistické totality v letech 1948 - 1960 a srovnání tohoto postavení s možností uplatnění zaručených práv a svobod de facto. Tato práce se skládá z šesti kapitol, jejichž obsah představuje postup od obecnému ke konkrétnímu. První kapitola vymezuje pojmy "totalita" a "státní občanství", které jsou obsaženy v názvu této práce. Kapitola druhá je rozdělena na dvě podkapitoly. V první jsou zmíněny historické události, které měly zásadní vliv na podobu československého právního řádu. V druhé části je pak stručně popsán právní vývoj v předmětném období. Kapitola třetí se skládá ze tří podkapitol a popisuje právní postavení občanů podle vybraných právních odvětví. První část je věnována občanskému právu, druhá právu rodinnému a třetí a nejobsáhlejší se zabývá právem trestním. Stručná čtvrtá kapitola představuje úvod k ústavnímu zákonu č. 150/1948 Sb. a zabývá se především okolnostmi vzniku tohoto zákona. Stěžejní kapitolou je kapitola pátá. Rozebírá v podkapitolách jednotlivá ustanovení ústavy zaručující práva a svobody občanů a srovnává je s dalšími právními předpisy. V této kapitole, stejně jako v kapitolé třetí, jsou pro ilustraci použita svědectví pamětníků. Výsledkem této komparace je...
|
|
|
Reflexe koncepce občanské společnosti do rakouských ústav 19. století
Hájek, Petr ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Tato práce se zabývá občanskou společností a občanskými právy v 19. století v rakouské monarchii. Autor zdůrazňuje souvislost mezi vývojem občanské společnosti a koncepcí občanských práv. Analyzuje občanská práva a ukazuje rozdíl mezi právní úpravou občanských práv a skutečnou realitou, to znamená mezi stavem de iure a de facto. Důležité místo zaujímá idea rovnosti, která nemohla být realizována, dokud existovaly šlechtické výsady. Klíčová slova: občanská práva, občanská společnost, ústava, rakouská monarchie
|
|
|
Zákon na ochranu republiky z r. 1923 a tiskové zákonodárství
Červený, Ondřej ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
v českém jazyce: V této práci se zabývám zákonem na ochranu republiky z r. 1923. Kdy a za jakých podmínek vznikal, jak probíhalo jeho schvalování. Dále rozebírám zákon jako celek i podrobněji jeho nejdůležitější ustanovení. Poté následuje rozbor novelizací tohoto zákona a další kapitolou je uplatnění a aplikace zákona v soudní praxi. Pomyslná druhá část práce pojednává o tiskovém zákonodárství Československé republiky a oborech tiskového práva. Poslední kapitola se konečně zabývá tiskovými delikty, které jsou obsaženy v zákoně na ochranu republiky.
|
|
|
Protektorát Čechy a Morava: právo nástroj nacistické expanze
Pivarčeková, Zuzana ; Adamová, Karolina (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Rigorózní práce se zabývá úlohou práva v Protektorátu Čechy a Morava (1939-1945) při jeho hospodářské exploataci, germanizaci a kategorizaci obyvatelstva, jako předpokladu konečného řešení tzv. židovské a české otázky v plánech nacistů. Zaměřuje se na formování tohoto "práva bezpráví", jeho obsah a vynutitelnost a dochází k závěru, že tehdejší normotvorba sehrála důležitou zejména organizátorskou roli při zavádění okupačních pořádků, ale byla-li na překážku rychlým a radikálním řešením, stávala se přítěží, kterou nacisté kdykoliv nahradili bezprávím v podobě "zvláštního zacházení" (Sonderbehandlung), stanných soudů, poprav a deportací do koncentračních táborů. Příklad instrumentálního zneužití práva nacisty pro jejich expanzivní plány pak vede k zobecňujícímu závěru, že pojistkou proti zneužití práva k ovládnutí druhých nemůže být pouze právo samo o sobě, ale demokraticky fungující společnost a historická paměť národů. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.