|
|
Aspekty genové regulace CYP3A4 v jaterní tkáni.
Krausová, Lucie ; Štaud, František (vedoucí práce) ; Mičuda, Stanislav (oponent) ; Skálová, Lenka (oponent)
1 Souhrn CYP3A4 je významným enzymem podílejícím se na eliminaci většiny biotransformovaných xenobiotik. Hraje zásadní úlohu v detoxifikačním systému lidského těla, čímž je také zodpovědný za vznik řady lékových interakcí. Tyto interakce představují výraznou komplikaci současné farmakoterapie, neboť v krajních případech mohou ústit až k selhání léčby či život ohrožujícímu vystupňování toxických účinků. LI jsou důsledkem změn aktivity CYP3A4, která je mezi jednotlivci velice variabilní. Důležitým mechanismem ovlivnění aktivity CYP3A4 je regulace indukovatelné transkripce prostřednictvím xenobiotiky aktivovaných nukleárních receptorů. Jedná se zejména o receptory PXR, CAR a GR. Intenzivní studium struktury promotoru CYP3A4 a mechanismů regulace jeho transkripce v posledních letech ještě zdaleka není u konce, vztahy mezi jednotlivými receptory a kofaktory, stejně jako schopnost léčiv zasahovat do exprese CYP3A4 je doposud odkryta jen zčásti. Tato práce přispívá k objasnění některých otázek týkajících se účinků azolových antimykotik na aktivitu transkripce CYP3A4 zprostředkovanou PXR, schopnosti valproátu aktivovat PXR a CAR či okolností placentární exprese CYP3A4 prostřednictvím GR. K experimentům byly využity moderní molekulárně biologické metody a probíhaly in vitro v kulturách primárních hepatocytů a...
|
|
|
Vliv cholestatického poškození jater na eliminaci a transport léčiv
Brčáková, Eva ; Štaud, František (vedoucí práce) ; Tilšer, Ivan (oponent) ; Lotková, Halka (oponent)
SOUHRN Játra jsou životně důležitým orgánem zajišťujícím řadu homeostatických funkcí. Stěžejní úloha jater je při tvorbě a sekreci žluči, vychytávání, detoxikaci a vylučování endogenních látek a xenobiotik. Tvorba žluče je důležitá jak pro absorpci lipidů ve střevě, tak pro vylučování různých endogenních látek a xenobiotik (např. žlučové kyseliny, bilirubin, cholesterol, fosfolipidy a léčiva). Tato funkce je výrazně porušena během extrahepatální a intrahepatální cholestázy, tj. stavu charakterizovaném částečnou nebo úplnou zástavou toku žluče. Dochází k jaterní a následně i k systémové kumulaci toxických látek typu žlučových kyselin a bilirubinu, které mohou v závislosti na intenzitě a době trvání cholestázy podmínit vážné poškození organizmu. Ve snaze kompenzovat vzniklou situaci se aktivují tzv. spontánní anticholestatické obranné mechanizmy, jejichž účelem je zmírnit stav pomocí alespoň částečného přesměrování exkrece daných látek z jater do ledvin. Podstatou tohoto procesu je změna exprese, lokalizace a funkce odpovědných transportních proteinů v játrech a ledvinách. Druhým mechanizmem, který významně ovlivňuje tvorbu žluče a pohyb látek mezi krví a žlučí, je tzv. hematobiliární bariéra tvořená intercelulárními kontakty typu "tight-junctions" (těsné spoje) a "gap-junctions". Zatímco "gap-junctions"...
|
|
|
Vliv Daunorubicinu na expresi buněčných adhezních molekul u králičího modelu antracyklínové toxicity
Nosková, Zuzana ; Nachtigal, Petr (vedoucí práce) ; Štaud, František (oponent)
Cílem této rigorózní práce bylo detekovat změny endoteliální exprese VCAM-1 a ICAM-1 ve stěně aortálního oblouku králíků, kterým bylo podáváno antracyklínové cytostatikum daunorubicin. Sledovali jsme případné změny exprese obou adhezních molekul po různých dávkových intervalech podávání daunorubicinu. Chronická antracyklinová kardiotoxicita byla navozena opakovaným podáním daunorubicinu (3 mg/kg=50 mg/m2 i.v., 1x týdně) po dobu 10 týdnů. Pro sledování časového morfologických, změn aorty v průběhu rozvoje toxického účinku antracyklinů bylo utvořeno 10 daunorubicinových skupin (n=6), které reprezentovaly zvířata exponovaná různé kumulativní dávce DAU. Zvířata byla ukončována za 24 hodin nebo za 7 dnů po dané kumulativní dávce cytostatika. Výsledky byly porovnány s hodnotami naměřenými u kontrolních zvířat (n=6), kterým nebyla aplikována žádná látka. Imunohistochemická analýza neprokázala indukci endoteliální exprese VCAM-1 ani u kontrolní a ani u daunorubicinové skupiny. Imunohistochemická analýza prokázala slabou endoteliální expresi ICAM-1 u obou skupin zvířat. Bohužel nebyl zaznamenán téměř žádný rozdíl v intenzitě barvení ICAM-1 mezi kontrolní a daunorubicinovou skupinou. Výsledky této rigorózní práce neprokázaly rozvoj endoteliální dysfunkce po chronickém podávání daunorubicinu u králíka.
|
|
|
Farmakologické ovlivnění endoteliální dysfunkce u experimentálního modelu diabetického potkana
Přidalová, Hana ; Nachtigal, Petr (vedoucí práce) ; Štaud, František (oponent)
Cílem této rigorózní práce bylo sledovat expresi vybraných adhezních molekul ve stěně arterie femoralis potkana po indukci diabetu a po podání sulodexidu. Zaměřili jsme se zejména na expresi PECAM-1, VCAM-1 a ICAM-1 v cévním endotelu. K hodnocení morfologických nálezů byly použity imunohistochemické metody. Pokusy se uskutečňovaly na potkaních samcích kmene Wistar, kteří byli rozděleni do 3 skupin. První skupině byl vstříknut slaný roztok (kontrolní) a druhá skupina byla léčena sulodexidem (SLX, 100 UI/kg/den). Diabetes byl indukován po injekci streptozotocinu (30mg/kg/den i.p.), podaném ve třech následujících dnech. Co se každého týče, trvala léčba sulodexidem deset týdnů. Výsledky biochemické ukázaly na indukci diabetu po podání streptozotocinu. Podávání Sulodexidu nevedlo k signifikatnímu snížení hladin glukózy ve srovnání se skupinou, u které byl indukován diabetes. Exprese ICAM-1 byla mírně zvýšena po podávání streptozotocinu ve srovnání s kontrolní skupinou. Nicméně podávání sulodexidu tuto expresi nijak neovlivnilo. VCAM-1 exprese dokonce nebyla pozorována u žádné s testovaných skupin zvířat. Výsledky této pilotní studie tedy naznačují, že podávání streptozotocinu nevede k indukci morfologicky detekovatelné endoteliální dysfunkce a tudíž nemůžeme zatím ani přesně určit ani případný vliv...
|
|
|
Gene silencing of ICAM-1 by lysine modified oligonucleotides
Kocourková, Aneta ; Štaud, František (vedoucí práce) ; Nachtigal, Petr (oponent)
SOUHRN V této studii se projevuje nadějná možnost zvýšení genové exprese konjugací ligandů na antisense oligonukleotidy a siRNA. Při modifikaci se využilo 2'-O-lysylaminohexylové skupiny vázané na uridinovou bazi, která nahradila jednu, dvě až tři baze thyminové. Uvedené záměny a modifikace bazí byly testovány pro zlepšení inhibice proteinové exprese. Efektivita modifikací v inhibici proteinové exprese byla zkoušena na alicaforsenové sekvenci (DNA) a siRNA. Alicaforsen, který se nachází ve třetí fázi klinické studie, je phosphorothioát komplementární k ICAM-1, siRNA, jenž nově prokázala afinitu k ICAM-1, čehož bylo využito při porovnání účinnosti výše zmíněných modifikací a objevení následných možností uplatnění alicaforsen a siRNA v terapii. Poprvé byla pozorována a prokázána down-regulace ICAM-1 na buněčné linii ECV304, která imituje prostředí hematoencefalické bariéry. Nemodifikované/modifikované sekvence oligonukleotidů a siRNA byly transfekovány do ECV304 buněk. Po 24 hodinové transfekci byly buňky rozrušeny chemickou lýzou. Koncentrace získaných proteinů byly stanoveny Bradford analýzou a následná inhibice ICAM-1 byla vyhodnocena western blotem. Hodnoty inhibicí byly standardizovány k odpovídajícímu aktinu a kontrolním buňkám. Vyhodnocení genové exprese proběhlo pomocí denzitometrie autoradiogramů a...
|
|
| |
|
|
Side-effects of siRNA - induced gene silencing
Feřtek, Marina ; Štaud, František (vedoucí práce) ; Nachtigal, Petr (oponent)
Vedlejší účinky siRNA byly testovány na buněčných liniích po "umlčení" genu kódujícího cyklooxygenázu. Teoretickým základem tohoto experimentu byl poznatek, že siRNA mohou vyvolat imunitní odpověď. Z tohoto důvodu byla testována exprese IFN-indukovaných genů v intaktní Hep2 buněčné linii a ve třech liniích odvozených od Hep2 buněk, kde byla různými metodami vnesena siRNA. Buněčné linie byly odvozeny z Hep2 pomocí různých metod transfekce siRNA (tj. nuzkleofekce, effectene technologie a klonování). RNA byla izolována z těchto buněčných linií a cDNA byla získaná reverzní transkripcí. Genová exprese byla měřena pomocí QRT PCR a kvantifikována jako počet kopií/mikrogram RNA. Stupeň exprese byl porovnáván s intaktní linií Hep2. Jako houskeeping gen byl použit NUP. Výsledky byly vyhodnoceny pomocí softwarů REST verze 2 a rotoru Gene verze 6. Mělo být testováno devět IFN-indukovaných genů, RNL, PKR, IRF1, IRF3, IFITM, IFIT1, OAS1, OAS2 a OAS3. Z nich OAS1 a OAS2 nebylo možné izolovat a tedy měřit. Exprese PKR byla up-regulovaná; exprese všech ostatních testovaných genů byly down-regulovány. Další rozsáhlé studie jsou nezbytné pro vysvětlení těchto výsledků.
|
|
|
Endoteliální dysfunkce u experimentálně navozené antracyklínové toxicity
Černý, Dalibor ; Nachtigal, Petr (vedoucí práce) ; Štaud, František (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FARMACEUTICKÁ FAKULTA V HRADCI KRÁLOVÉ KATEDRA BIOLOGICKÝCH A LÉKAŘSKÝCH VĚD Rigorózní práce - abstrakt Jméno: Mgr. Dalibor Černý Rok: 2007 Téma: Endoteliální dysfunkce u experimentálně navozené antracyklinové toxicity Endoteliální dysfunkce je definována jako funkční poškození endotelu, charakterizované zvýšenou propustností cévní stěny, nerovnováhou mezi vazoaktivními, hemokoagulačními a proliferaci ovlivňující působky ve výsledku vedoucí ke zvýšené expresi buněčných adhezních molekul VCAM-1, ICAM-1, které jsou považovány za standardní morfologické markery jejího rozvoje. Adhezní molekuly VCAM-1 i ICAM-1 hrají důležitou roli v rozvoji zánětlivé reakce a uplatňují se také v patogenezi různých patologických stavů. Jsou exprimovány endoteliálními buňkami, makrofágy a hladkosvalovými buňkami. Cílem této rigorózní práce bylo experimentálně prozkoumat dysfunkci endotelu při používání antracyklinových antineoplastických látek konkrétně tedy zjistit, zda dlouhodobé podávání daunorubicinu vede kromě signifikantních změn na srdci také k rozvoji endoteliální dysfunkce. Pro zobrazení exprese těchto adhezních molekul byly využity imunohistochemické metody. Kromě toho byly ještě měřeny vybrané srdeční parametry jako ejekční frakce levé komory, frakční zkrácení a index dP/dtmax, tj. maximální...
|
|
|
Vliv kombinační terapie MDOCTM a statinu na aterogenní proces u experimentálního modelu aterosklerózy
Metelková, Marie ; Nachtigal, Petr (vedoucí práce) ; Štaud, František (oponent)
Vliv kombinační terapie MDOCTM a statinu na aterogenní proces u experimentálního modelu aterosklerózy Mgr. Marie Metelková Práce se zabývá sledováním změn exprese vybraných markerů endoteliální dysfunkce u myšího modelu aterosklerózy po podání kombinace MDOC™ a atorvastatinu s cílem zjistit, zda tato kombinace může přinést potenciální užitek. Experiment byl proveden na samcích kmene C57BL/6J s deficitem apolipoproteinu E. Myši byly krmeny aterogenní dietou s obsahem 1,25% cholesterolu po dobu 4 týdnů (kontrolní skupina). V MDOC™ skupině byly myši krmeny stejnou aterogenní dietou, ke které bylo přidáváno 50 mg/kg MDOC denně. V atorvastatinové skupině byly myši krmeny stejnou aterogenní dietou, ke které bylo přidáváno 10 mg/kg atorvastatinu denně. V kombinační atorvastatin MDOC™ skupině byly myši krmeny stejnou aterogenní dietou, ke které bylo přidáváno 10 mg/kg atorvastatinu a 50 mg/kg MDOC™ denně. Celkové koncentrace cholesterolu byly hodnoceny enzymaticky na základě konvenčních diagnostických metod a spektrofotometrické analýzy. Imunohistochemická a stereologická analýza byla provedena v 1 cm aortálního sinu a části aortálního oblouku. Podávání MDOC™ s atorvastatinem snížilo signifikantně hladiny LDL cholesterolu ve srovnání s kontrolní skupinou nicméně nejednalo se o aditivní účinek v porovnání s...
|
|
| |
host ::
RSS.