|
|
Deník 1955
Schejbalová, Tereza ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Uvažování o deníku jako literární (nebo obecněji umělecké) formě1 s sebou nese vždy řadu problémů, a to na mnoha úrovních. Deníky můžeme pojímat čistě literárně-teoreticky - z hlediska literárního žánru; na základě naratologických kategorií, jako je čas, adresát, fabule versus syžet; z pohledu literárně-historického, textologického, můžeme je interpretovat nebo hodnotit. Stejně tak se ale na konkrétní deníkové texty i na deník jako fenomén můžeme dívat z pozic psychologie (i psychiatrie), filozofie, sociologie, historie nebo třeba didaktiky či kriminalistiky. Každý pohled může mít svůj smysl, často však jedině v kontextu jednoho konkrétního deníku, a někdy dokonce jen v rámci jednoho jediného deníkového záznamu. Deník jako předmět zkoumání se totiž zároveň neustále vzpírá každému zobecnění a jasnému vymezení. Dosud se tak vedou různě zaměřené diskuse o jeho postavení v systému literárních útvarů (Je deník žánr? Jaká jsou pak jeho žánrová omezení?) i vztahu mezi uměním a skutečností vůbec (deník jako literární artefakt a deník jako dokument). Většinu z těchto potíží můžeme hledat v okolnostech a důvodech vzniku deníku, tedy v oblasti mimoliterární a literárním měřítkům nepodléhající. Deník málokdy vzniká jako záměrné literární dílo, a přece se jím po svém vydání stane. Známe však převážně jen ty deníky,...
|
|
|
Nový don Quijote Jiřího Koláře
Říha, Jakub ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent)
Tato práce je věnována rukopisnému cyklu Jiřího Koláře Nový don Quijote. Rukopis byl napsán v letech 1936-1938/1939 a dobou vzniku spadá mezi strojopisný "román reafora" Rudý havran (psán 1934-1936) a autorovu první publikovanou sbírku Křestný list (1941). Nový don Quijote je básnická autobiografie, ve které Kolář uzavírá úvodní období své tvorby. Ve třech volně komponovaných oddílech rekapituluje a rekonstruuje svůj osobní, milostný a tvůrčí život. Do druhého oddílu cyklu autor zařadil ukázky své dosavadní tvorby z let 1932- 1938, včetně dvou rozsáhlých ukázek z Rudého havrana. Z tohoto hlediska představuje Nový don Quijote velmi různorodý a dynamický celek a nepostradatelný zdroj pro poznání (raného) Kolářova díla. Práce je rozdělena do tří části. První část je úvodem do poetiky Nového dona Quijota. V ní charakterizujme Kolářův tvarový experiment, intertextovost a základní motivické a tematické okruhy v Novém donu Quijotovi. Druhá část je popisem ediční přípravy Nového dona Quijota. V ní je krok za krokem popsána ediční práce s textem, od jeho volby až po jeho jazykovou úpravu a tvorbu edičního aparátu. Třetí část obsahuje edičně připravený text Nového dona Quijota spolu s ediční poznámkou a rozsáhlým komentářem.
|
|
|
Vliv anatomického složení paže na výsledky neinvazivního měření krevního tlaku
Kreuter, Jakub ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Špunda, Miloslav (oponent)
Významné rozdíly hodnot měření krevního tlaku auskultační a oscilometrickou metodou u sportující a nesportující populace nás vedly úvaze o roli tkáně, přes kterou je při měření komprimována brachiální tepna. Na experimentálním modelu jsme zkoumali možný vliv morfologické struktury paže na výsledky nepřímého měření krevního tlaku. Opakovaná měření potvrdila, že čím více izolačního materiálu se nachází mezi manžetou a trubičkou infuzního setu (cévou), tím vyšší tlak je nutný zastavení proudění kapaliny. Model paže sestával ze skleněného těžítka, infuzního setu a izolačního materiálu. Tlak jsme měřili aneroidním tonometrem. Provedli jsme studie na dvou skupinách subjektů - subjekty v první skupině byli náhodně vybraní sportovci, kteří se účastnili pravidelné sportovní prohlídky. Zdravotní stav jedinců zařazených do studie nesměl ovlivňovat výsledky měření krevního tlaku. V první skupině bylo 48 subjektů. Druhá skupina byla složena z 10 jedinců s nadměrně vyvinutým svalstvem na paži a z 10 jedinců, kteří naopak měli svalstvo málo vyvinuté. Všichni jedinci v druhé skupině byli sportovci. Do studie byli zařazeni ti, jejichž zdravotní stav neovlivňoval výsledky měření krevního tlaku. V případě první skupiny jsme vyšetřovali závislost naměřených hodnot krevního tlaku auskultační a oscilometrickou metodou na objemu...
|
|
|
Skupina 42 a Chicago Renaissance - Kolář, Sandburg, Masters (1914-1948)
Vondřichová, Anna ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Tato práce se zabývá souvislostmi mezi tvorbou amerického hnutí Chicago Renaissance a české poválečné Skupiny 42. Chicago Renaissance není program, zahrnuje v sobě nejen poezii svých tří nejvýraznějších představitelů, Carla Sandburga, Edgara Lee Masterse a Vachela Lindsaye, ale i obecné kulturní ovzduší kolem první světové války na území amerického Středozápadu. Ačkoliv zde tedy existují značné místní i časové rozdíly, poetiky uvedených básníků a představitelů Skupiny 42 (hlavně pak Jiřího Koláře) se v lecčems shodují. Jde zejména o snahu definovat nově vznikající město a také roli člověka uprostřed městského kolektivu. Složitost toho kolektivu si žádá odpovídající výrazové prostředky - u obou hnutí je jimi každodenní lidská řeč a volný verš, které trefně vystihují národnostní, sociální i individuální různost velkoměsta. Navíc však nedokonalost a zároveň krása řeči nabízejí paralelu k městskému charakteru jako celku.
|
|
|
Zvuková poezie
Januš, Petr ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Jiráček, Pavel (oponent)
Práce představuje fenomén zvukové poezie z hlediska historického a teoretického. V literárně-historické části se soustředí na přechodovou fázi vývoje experimentální poetiky, již je možno vnímat jako emancipaci poezie zdůrazňující oproti tradiční "psané literatuře" zvukovou stránku díla. Tento proces je sledován na pozadí jejích hlavních podžánrů a autorských poetik. Práce obsahuje rovněž kapitolu věnovanou české auditivní tvorbě. Teoretická část se věnuje vybraným otázkám dané poetické oblasti a jejímu vztahu k sousedním uměleckým oblastem. Součástí práce je příloha 4 CD s historickými nahrávkami mapujícími vývoj mezinárodní a domácí zvukové poezie.
|
|
|
Kainarova Moje blues - textologická a ediční analýza sbírky
Penkala, Vít ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Šrámek, Petr (oponent)
Název poslední Kainarovy sbírky (avšak ne tak docela forma jednotlivých čísel tohoto souboru) se hlásí k mimořádně vlivnému a životnému hudebnímu žámu. Blues vzniklo na přelomu devatenáctého a dvacátého století na jihu Spojených států z hudby černých otroků, zavlečených do Ameriky ze západního pobřeží Afriky. Jeho postupný rozvoj a prolínání s domácí tradicí daly vzniknout jazzu i rockové hudbě. Jako hudební forma přetrvává dodnes. Klasické, dřevní blues má ustálenou podobu. Jeho harmonické schéma vychází ze střídání ,základních akordů - tóniky, subdominanty a dominanty - v pevném schématu: čtyři takty tónika, dva takty subdominanta, dva takty tónika, dva takty dominanta, dva takty tónika - dvanáct taktů bluesové "dvanáctky" -, přičemž pro melodiku blues je "nejpříznačnější svérázná tzv. blues tonalita s charakteristickou oscilací mezi durovou a mollovou tonalitou" 1 7. Nejde nám zde o přesnou hudební terminologii, ale o zachycení pravidelného, až monotónního schématu: ,,( ... ) současně s dvanáctitaktovou periodicitou se ustálilo pevné schéma rýmovaných dvojverší ( ... ), jejichž sémantická stavba odpovídá africkému call and response [zvolání - odpověď] principu (a-a-b)"ls. Zdánlivá jednotvárnost ovšem jen podtrhovala hypnotickou účinnost, nakažlivou rytmičnost i emocionální působivost bluesových písní.
|
|
|
Kolářovo mea culpa
Boháč, Petr ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Brabec, Jiří (oponent)
Umělecké dílo je možné nahlédnout z několika perspektiva vždy se ukáže jako jiné a zároveň v jinakosti jako podobné. V této nevyjasněnosti - neklidu - vězí krása díla. A přesto každý interpret, sám za sebe i navzdory dílu samotnému, se musí pokusit najít onen kruciální bod, ze kterého bude dílo nahlíženo. Není důležité, dopracuje-li se k tomuto bodu až postupem čtení, až v samotném rozkrývání jednotlivých složek, nebo jestli díky němu do něj vstupuje, aby jej na konci popřel nebo potvrdil. Slouží mu jako kompas při zbloudění i jako ta část mapy, do níž ještě není zanesena krajina, ta bílá místa, která vábí interpreta k doplnění. V této práci se tímto bodem stane skutečná událost, chápaná ve vztahu k básnické řeči, k realitě, k básníku, jenž nahlíží sebe sama i druhého - ve vztahu ke světu, v němž básník žije, do něhož se projektuje, s kterým se vyrovnává, pro který píše, ale i ke světu jakožto unikátnosti básnické řeči, v níž skutečnost mizí. Nahlížení přes optiku skutečné události vyvrcholí v básni Skutečná událost ze sbírky Prométheova játra, jako v ní vrcholí i básnická tvorba Jiřího Koláře.
|
|
|
Absurdní drama v české literatuře 60. let 20. století
Janečková, Iva ; Šrámek, Petr (oponent) ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce)
Všechny velké ctnosti mají absurdní tvář, řekl Albert Camus. Kolik tváří má absurdní hra? Mnohovrstevnost obrazu, který absurdní drama vytváří, by mohla být přímou úměrou k mnohovýznamnosti pojmu hra. Propracovává-li se čtenář rovinou absurdního textu, stává se součástí nové partnerem podivného dění, spoluhráčem hry absurdními, nikoli však nesmyslnými. s reality, pravidly Podle jakých osobitých pravidel hraj í klíčoví autoři české varianty absurdní dramatiky 60. let minulého století - Václav Havel, Ivan Vyskočil a Milan Uhde? Jsou jejich světy takové, jako světy zahraničních autorů absurdního di vadla? V čem se liší Havlovi hráči od Vyskočilových herců? Co je podstatou nonstop světa Milana Uhdeho? Uplatňuj í čeští autoři obdobné postupy jako jej ich kolegové ve světové literatuře? Jedná se tu o příběhy, osudy, nebo jen o hravé neodůvodněné počínání? Hovoří tu spolu hrdinové skutečně, nebo si pouze pohrávají se slovy? O co běží, co jev těchto hrách ve hře? Jak funguj e pseudorealita života 60. let 20. století? A jak je možné, že spolu s každým novým pohledem na mnohovrstevný obraz podivného světa, s každým dalším příběhem a novou tváří absurdity vnímá divák stále silněji plíživý poci t, že všechny ty Hugy, parťáky, Sanory, úřady alej stra odněkud zná ...
|
|
|
Postava a charakteristika v socialistickorealistickém románu padesátých let
Sladký, Pavel ; Šrámek, Petr (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Diplomová práce Postava a charakteristika v socialistickorealistickém románu 50. let analyzuje s využitím poznatků současné literární vědy socialistickorealistickou prózu z období nejtužší české totality. Soustřeďuji se na budovatelský román ze současnosti a nedávné minulosti, např. romány z konce 2. světové války. Druhý oddíl práce zkoumá významu kategorie postavy v dobové literatuře a literární kritice. Výchozím prvkem umělecké koncepce padesátých let je spolehnutí se na prózu jako nástroj poznávání světa a didaktické zatížení románů. Soudobé programové úvahy srovnávám například s novějším kognitivním pojetím literatury (především s prací Marka Turnera Literární mysl). Postava je klíčovou kategorií pro překonání čtenářovy distance k dílu a pro autentifikaci světatvorného modelu fikce. Schematičnost figur v budovatelských románech je důsledkem především dvou faktorů: jde o nepoměr mezi pojetím a realizací vztahu kategorizace a personalizace v charakterizačních postupech (v terminologii Ralfa Schneidera) a oddělenost tvůrčí práce na abstraktním alterocharakterizačním modelu vztahů mezi postavami a "zreálňující" povaho kresbou postav. Konkrétní typy postava symptomatické situace, v nichž se nacházejí, jsou rozebírány v kapitolách třetího dílu práce. Umístění figur v konstruovaném ideologickém spektru je...
|
|
|
Autenticita a spory o ni v českém myšlení o literatuře 90. let 20. století
Malá, Zuzana ; Janoušek, Pavel (vedoucí práce) ; Šrámek, Petr (oponent)
V devadesátých letech dvacátého století se na stránkách literárních časopisů začalo diskutovat o autenticitě v souvislosti s masivním vydáváním tzv. autentické literatury, tedy dopisů, memoárů a především deníků. Literární kritici se zajímali nejenom o konkrétní deníkové texty, ale také o obecné teoretické přístupy k autentické literatuře. Autenticita však není literární pojem, má své počátky ve filozofii, konkrétně ve filozofii existencionalismu. Zajímalo nás, jakým způsobem přejímá literární věda autenticitu z původního filozofického hlediska na rovinu poetickou. Hlavní osobností, která užívala kritérium autenticity pro hodnocení literárního díla, byl Jan Lopatka. V naší práci představíme zásadní myšlenky jeho kritického přístupu k textu, neboť svou metodologií rozpoutal vlnu polemik, které se rovněž odrazily v diskusi o autenticitě v 90. letech. Proti kritickému přístupu Jana Lopatky se ohradilo mnoho literárních kritiků a vědců. V příspěvcích do literárních časopisů diskutovali o významu autora pro autentické dílo, o možnostech recipienta, o pravdivém záznamu reality v textu a především o postavení soudobé literární kritiky. V neposlední řadě se diskuse dotkla i díla Ludvíka Vaculíka, který stojí na samém počátku diskusí o autenticitě. Problém autenticity je velmi široký a rozsáhlý, omezíme ho tedy...
|
host ::
RSS.