|
|
Authority and Authorship: James Agee's Let Us Now Praise Famous Men as a Work of Fictocriticism
Childs, Morgan ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
vi Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá knihou Jamese Ageeho Let Us Now Praise Famous Men z roku 1939, v níž se pokouší zhodnotit úlohu tzv. fiktokriticismu pomocí důrazu na nemožnost vypuštění autora z textu. Hlavním argumentem práce je, že fiktokritický text neumožňuje autorovi se z textu vymanit. Přesto, že za předchůdce fiktokriticismu lze považovat mnohé autory z dob před 20.století až po Michela de Montaigne, termín fiktokriticismus vznikl až v druhé polovině 20.století za účelem popisu textů, které se nachází na předělu mezi žánry beletrie a literatury faktu. Ageeho text, jenž se vyvinul z reportáže pro časopis Fortune v sobě mísí prvky delších žurnalistických útvarů s lyrickou poezií a jeho příznačnou, stále se rozvíjející, deníkově laděnou prózou. Takto vyzývá čtenáře k zamyšlení nad tím, které prvky textu mají základ ve skutečnosti a které jsou jednoduše jeho výtvory, či zdali je vůbec možné takové rozlišení učinit. Termín fiktokriticismus lze sice pro účely kritiky Ageeho knihy z roku 1939 použít jen anachronisticky, avšak z perspektivy této práce je jeho těžko klasifikovatelný text pro fiktokriticismus tím ideálním exemplářem. Fiktokriticismus postrádá jednotnou definici, a tudíž analýza Ageeho knihy jako fiktokritického díla závisí na důkladném prostudování historie a lexikálních implikací...
|
|
|
"The Grand Conspiracy: A Lacanian Reading of Contemporary Conspiracy Theories"
Bohal, Vít ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Početné a různorodé konspirační teorie, které cirkulují v soudobém diskurzu jsou často mezi sebou propojovány post-moderní hypersticí. Tímto vznikají složítější a vrstvené struktury, z kterých se může, v rámci typologie Michaela Barkuna, vyvinout "superkonspirace," tj. struktury, které v sobě spojují více různorodých konspiračních linií. Žádný soudobý autor není v tomto ohledu více produktivní, než David Icke. Tento guru anglofonní tradice konspiračních teorií, je jeden z hlavních popularizátorů tzv. 'ještěří hypotézy,' která se v jeho podání stává jednou z nejkomplexnějších superkonspirací. Je to právě dílo Davida Ickea, které si tato práce bere za svůj předmět analýzy, a které se snaží vyložit a přivést do akademického kontextu pomocí kritcké kulturní teorie a Lacanistické/Žižekiánské psychoanalýzy. Dynamika tzv. "paranoidního stylu" diskurzu byla načrtnuta Richardem J. Hofstadterem, a již tisíciletí její variace rezonují v tradici západní literatury - od Homérských bohů, po modernějsí inkarnace kulminující v superkonspiracích Davida Ickea, Alexe Jonese, a dalších. Tato práce se nezaměřuje tolik na specifické teorie a jejich domělou fakticitu, ale spíše se snaží zmapovat strukturální rysy Ickeova díla, a to převážně jeho základní schémata založené na, převážně Marxistické, dialektice. I z tohoto...
|
|
|
Street Art in Galleries: Aura, Authenticity, and The Postmodern Condition
Chiu, Ewelina ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Tato práce zkoumá současný street art a jeho výstavy v galeriích a muzeích ve spojitosti s koncepty aury a autenticity v postmoderní době, tak jak je teoretizoval Walter Benjamin. Street art je pojímán jako okrajový druh umění, který se vyvinul z tradice newyorské graffiti scény sedmdesátých let dvacátého století a na který lze v rámci spektáklu uměleckého mainstreamu pohlížet jako na druh anti-spektáklu. K ohodnocení současného street artu jako anti-spektáklu slouží teorie situacionistů a koncepty z okruhu unitárního urbanismu (psychogeografie, dérive, détournement). Fotografie jako primární metoda dokumentace street artu je zvažována ve smyslu mechanicky reprodukovaného média, které do hry vnáší diskursy opakování a autenticity. Stejně tak je, coby vliv na obraznost a základů praxe současného street artu, pojímán Andy Warhol se svou pop- artovou ikonografií a seriálními postupy. Warholova propagace persony "umělce- hvězdy" je vztažena k současným streetartovým "hvězdám" jako Banksy či Mr. Brainwash.
|
|
|
The New America in Beat Literature:Spontaneous, Far Out, and All That Jazz
Novická, Tereza ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
1 Abstrakt práce Tato bakalářská práce etabluje Beat generaci jako součást amerického literárního kánonu i přes její odmítavý postoj k tehdejšímu literárnímu establishmentu a akademické kritice. Je to právě inovativní literární technika Jacka Kerouaca založená na vlastnostech jazzu, která vykresluje americký poválečný duch doby v Beat literatuře. Oživení básnické i narativní formy lze zkoumat v rané publikované poezii Allena Ginsberga, zejména v básni "Howl; for Carl Solomon" ("Kvílení," Howl and Other Poems, 1956), v románech Kerouaca On the Road (Na cestě) a Visions of Cody (Vize Codyho) a jeho básni Mexico City Blues. Zrod a vrcholné období zpočátku přehlíženého literárního hnutí Beat, které dalo vzniku přidružené beatnické subkultury, dokládá opakující se tradici postupného začlenění avantgardního umění do masové kultury. První kapitola se zaměřuje na politickou a kulturní hegemonii konzervativních padesátých let v Americe a předkládá relevantní kulturní a historický přehled jako pozadí ke vzniku a vývoji Beat/beatnické alternativní kultury, především politiku studené války, Mccarthismus, souběžná básnická hnutí, a inovace moderního jazzu. Druhá kapitola se zabývá podrobnou analýzou Beat literatury v souvislosti s jazzem jako námětem i jeho vlivem na narativní strukturu a básnickou formu. Motivy "nové...
|
|
|
The Avant-Postman: James Joyce, the Avant-Garde, and Postmodernism
Vichnar, David ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Pilný, Ondřej (oponent) ; Symington, Micéala (oponent)
Disertační práce s názvem "The Avant-Postman: James Joyce, the Avant- Garde and Postmodernism," se pokouší sestavit literární genealogii vycházející z odkazu Jamese Joyce - tedy genealogii joyceovské avantgardy a experimentální literatury, která po ní následuje. Práce pokládá dvě Joyceova poslední díla, tj. Odyssea a Plačky nad Finneganem, coby východiska pro poválečné literární avantgardy ve Velké Británii, Spojených Státech a Francii v období tzv. "postmodernismu". V Úvodu práce je joyceovská avantgarda založena na Joyceově souvislém zkoumání materiálnosti jazyka, jakož i na skutečnosti, že Plačky nad Finneganem, vydávané časopisecky pod názvem "Work in Progress" v magazínu transition, byly součástí tzv. "Revoluce slova" (Revolution of the word), avantgardního programu, který vytvořil a zastával editor časopisu, Eugene Jolas. Joyceovské zkoumání materiálnosti jazyka vychází ze tří klíčových estetických podnětů: pojetí jazyka coby konkrétní fyzické stopy, náchylné vůči zkreslení či vymazání; chápání literárního jazyka coby kopie a padělku slov druhých autorů; a tvorby osobního idiomu coby "autonomního" jazyka pro opravdu moderní literaturu. Materiál je rozdělen do osmi kapitol, dvě pro Velkou Británii (od Johnsona přes Brooke-Rose k Sinclairovi), dvě pro USA (od Burroughse a Gasse k Acker a...
|
|
| |
|
|
The Language and Subjectivity of a Portrait
Dudešek, Štěpán ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
James Joyce v Portrétu umělce v jinošských letech opouští tradiční objektivní vyprávění a přiklání se k subjektivnějšímu způsobu psaní. Čtenář může vnímat příběh a postavy nejen prostřednictvím toho, co je napsáno, ale i jak je to napsáno. Joyce používá různé jazykové prostředky, aby tak ukázal různé styly, které vytváří pocit z různých hlasů. Je možno rozlišit čtyři hlavní registry: dětský jazyk, lyrický jazyk 19. století, jazyk katolické církve a složitější styl poslední kapitoly. Hlavní prostředky nastiňující dětský jazyk představují repetici, dětské výrazy, použití modality a otázky. Lyricky jazyk napodobuje Byrona a další básníky 19. století na příklad nadužíváním adjektiv, přehnanými metaforami a dalšími standardními básnickými figurami. Církevní jazyk se odráží v rituálních repeticích, archaických či biblických výrazech a těžkopádné dikci. Jazyk poslední kapitoly využívá přesných technických termínu k nápodobě tomistických a dalších scholastických textů. Zároveň využívá mnoho prvků z předešlých jazykových stylů, často však za účelem sebeironie. Všechny tyto prostředky z části nahrazují tradiční objektivní způsob vyprávění a pomáhají vytvořit různé subjektivity, které dávají zakusit jednotlivé postavy v Portrétu, především Štěpána Dedala.
|
|
|
The self versus the other: an exposition of an individual's condition in the technological society based on Anthony Burgess's novels A clockwork orange, M/F and The doctor is sick
Lauer, Martin ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Vichnar, David (oponent)
Jedním ze stěžejních témat novel Anthonyho Burgesse Mechanický pomeranč, M/F a Doktor je nemocný je konflikt jedince a jeho osobních záměrů a projevů svobody se společností a její snahou tyto výrazy osobní svobody omezit. Burgess v uvedených knihách rozvádí dialektiku mezi subjektem, jeho vnímáním reality a právem na svobodnou volbu a ostaními objekty, jejich objektivní realitou, právem a etikou ustanovenou kvůli zajištění koexistence lidí ve společnosti. I přes urputné vzdorování Burgessových jedinců tlakům společnosti a jejím snahám je konformizovat, jsou nakonec donuceni se většině podvolit a musí přehodnotit své postoje ke světu a k ostatním. Jelikož hlavní postavy Burgessových románů svádí bitvy jak s kulturními vzorci, které definují chování člověka ve společnosti, tak se samotnou biologickou podstatou člověka, jsou nakonec donuceni uznat oba vlivy, přirozených i vštípených dispozicí jejich jednání. Radikální individualismus, který hlavní postavy Burgessových děl obhajují, se stává jejich zhoubou. Obzvláště v novelách Mechanický pomeranč a Doktor je nemocný jsou hrdinové redukováni na pouhou věc určenou k manipulaci ostatními. V podmanění Burgessových hrdinů hraje zásadní roli technologie a technologické myšlení. Zvážením antropologických a filosofických pojednání Arthura Bradleyho a Louise Armanda o...
|
|
|
Joyce against theory
Vichnar, David ; Armand, Louis (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
This work sets out to map the genealogy of a possible location of "Joyce" and "theory" in the present-day Joyce studies, and, equally important, to think of the meanings of the copulative conjunction and which separates/unites the two. The phenomenon of the contagious "Joyce and…" to be found in a plethora of book-, and even more so, paper-titles is significant in its own right, bespeaking as it does not so much a lack of imagination on the part of the scholarly community, as a central tendency of Joyce's writing, variously described as (all-) inclusiveness. Joyce's writing process, itself based on addition and expansion, produced texts whose semantic reference, more than in the case of any other writer, is extra-textual as much as intertextual, deferring its meaning to the lived experience of a specific historical reality no more than to other texts. This tendency, in turn, solicits a repetition in the response of Joyce's readership (from the project of textual annotation of the earliest to the complex genetic examinations of avant-textes of the contemporary Joycean scholarship), whether of the individual exegete, or- again, to a degree paralleled by no other writer-of a reading group. Joyce's texts, from the floating signifiers of "paralysis," "gnomon," and "simony" in the first paragraph of 'The Sisters'...
|
|
|
Rethinking the Animal: Post-Humanist Tendencies in (Post) Modern Literature
Gridneva, Yana ; Vichnar, David (vedoucí práce) ; Procházka, Martin (oponent)
Tato diplomová práce interpretuje post-humanismus jako filozofický směr zabývající se problematikou anthropocentrismu. Jejím předmětem je analýza pěti literárních textů (Odysseus od Jamese Joyce, Flush od Virginie Woolfové, Nightwood od Djuny Barnesové, Hackenfeller's Ape od Brigid Brophy a Elizabeth Costello od J.M. Coetzee), které nevycházejí z obecních předpokladů o tom, co je zvíře a jakou má funkci v kultuře a diskurzu, a tím pádem komplikují hranici mezi člověkem a zvířetem. Zvířata tady neslouží jako nástroj pro zobrazení lidských záležitostí a vlastností, ale mají svoji vlastní hodnotu a jsou pojímána nad rámec antropocentrických předpokladů. Úkolem této práce je popsat strategie, které tyto texty používají k zobrazení zvířat, a způsob, kterým komplikují binární opozici člověk-zvěře. Teoretický rámec této práce poskytují díla autorů, kteří patří k vznikajícímu oboru Animal Studies, a díla jiných současných filozofů, především Jacquesa Derridy, Gillese Deleuze a Felixe Guattari. Velkou ambicí tohoto projektu je přispět k rozvoji nové post-humanistické etiky, definované tendencí k inkluzi a lhostejností vůči binaritám. Klíčová slova: zvíře, Animal Studies, carno-phallogocentrismus, post-humanismus, James Joyce, Virginia Woolfová, Djuna Barnes, Brigid Brophy J.M. Coetzee.
|
host ::
RSS.