|
|
Sovětsko-americké vztahy mezi détente a polskou krizí (1977-1981)
Jahoda, Martin ; Kovář, Martin (oponent) ; Horčička, Václav (vedoucí práce)
Tato studie se zabývá sovětsko - americkými vztahy během Carterova prezidentství a prvního roku Reaganova období. Cílem studie bylo zjistit příčiny a důsledky tehdejších událostí. Autor se věnuje Carterově politice lidských práv, normalizaci americko - čínských vztahů, druhému kolu rozhovorů o omezení strategických jaderných zbraní, sovětsko - americkému soupeření ve třetím světě, problematice jaderných zbraní středního doletu, sovětské invazi do Afghánistánu a polské krizi. Autor dospěl k závěru, že tzv. druhá studená válka začala již během Carterova prezidentství, a že Jimmy Carter nebyl tak slabým lídrem, jak uvádí někteří autoři. Dalším závěrem je například to, že Sovětský svaz nebyl schopen uskutečnit invazi do Polska, protože v tehdejší době byl již příliš slabý na to, aby mohl současně bojovat v Afghánistánu i Polsku.
|
|
|
Absolutní, totální a blesková válka. Německá vojenská teorie mezi dvěma světovými válkami a její souvislosti
Kubeš, Radim ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent)
Tato práce si klade za cíl předložit a uspořádat do koherentního celku základní poznatky vojenské teorie zabývající se použitím mobilních vojsk jak byla pěstována v meziválečném Německu a poukázat na souvislosti těchto myšlenek s domácími kořeny, ať již vycházely z praxe anebo tradice vojenské teorie, stejně jako na propojenost s širším myšlenkovým proudem vojenských teoretiků-reformátorů v Evropě. Cílem ovšem není pouze popis, ale také uplatnění ne právě obvyklého přístupu k vysvětlení výsledku druhé světové války. S pomocí velkých strategických teorií Clausewitze, Harta a Beaufra bude poukázáno na některá fakta, která sama o sobě již naznačovala výsledek střetnutí. Závěry z těchto teorií sice nebudou nikterak novátorské, zde je ovšem důležitější metoda, která svou univerzálností (přistoupíme-li ovšem na fakt, že ve válce existují určité neměnné konstanty) může pomoci k pochopení a nové interpretaci vojenských střetnutí.
|
|
|
Kancléř Willy Brandt (1969-1974)
Kopčil, Jiří ; Horčička, Václav (oponent) ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce)
V současné době se historikové často vracejí k životopisům velkých osobností minulosti, jak dokládá značný počet vyšlých biografií; v uplynulých letech vyšly například životopisy W. Churchilla, K. Adenauera, N. S. Chruščova a v letošním roce práce o 35. americkém prezidentovi J. F. Kennedym. Tyto životopisy mě inspirovaly k tomu, abych i já napsal práci věnovanou jedné velmi významné osobnosti, jež zanechala výrazné stopy v evropských a světových dějinách. Mezi celou řadou skutečných osobností 20. století mě nejvíce zaujal životní příběh Willyho Brandta, který patří k nejvýznamnějším politikům moderních německých dějin. Přestože tento politik ovlivnil výrazným způsobem dějiny své země, věnovala mu česká historiografie dosud jen málo pozornosti. Tento dluh, jaký má česká historiografie vůči této osobnosti, jsem se pokusil splatit svou prací; jedná se o životopis, jehož největší část je věnována Brandtovu kancléřskému období., trvajícímu od podzimu 1969 do května 1974. Menší pozornost je věnována rovněž jeho politickým začátkům, exilovému období, dále politické kariéře v rozděleném Berlíně přes stanutí v čele SPD až na post ministra zahraničí, na nějž usedl v době vlády velké koalice. Dotýkám se také Brandtova období po odchodu z kancléřské funkce, kdy zůstal až do osmdesátých let předsedou sociální...
|
|
| |
|
|
Sir Horatio Herbert Kitchener, pouštní železnice a britské znovudobytí Súdánu v letech 1896-1898. (Příspěvek k dějinám Britského impéria v 19. století)
Valkoun, Jaroslav ; Horčička, Václav (oponent) ; Kovář, Martin (vedoucí práce)
Britské znovudobytí Súdánu probíhalo oficiálně od března 1896 do září 1898. Fakticky však začalo již v lednu 1885, pádem Chartúmu a smrtí generála Gordona. Tyto události se staly latentním "hnacím motorem", který vytvořil celospolečenskou oporu pro jakékoliv akce proti mahdistům, v britské společnosti. Veřejně zmiňovaným důvodem bylo potrestání teroru a násilí, kterého se derviši dopouštěli na "súdánském lidu". Oficiálním a současně i politickým důvodem k tažení byla snaha pomoci zvrátit potupný konec italských koloniálních ambicí ve východní Africe; neoficiální příčina plynula z obav z možné změny statu quo v oblasti horního Nilu. V době extenzivního zemědělství v oblasti dolního Nilu byl osud Súdánu a Egypta nerozlučně spjat s touto řekou. Celá oblast veletoku, od Viktoriina jezera až k deltě, se stala neoddělitelným celkem; potřeba spojit a spravovat obě země pod jednou vlajkou či správou tak byla čím dál naléhavější. Bylo jen otázkou času, kdy dojde k nějaké formě sjednocení. Tato doba nastala příhodným stavem egyptských financí a vhodným obsazením všech klíčových funkcí potřebných k realizaci myšlenky dobýt Súdán - nástup markýze Salisburyho do úřadu ministerského předsedy a ministra zahraničí, sir Evelyn Baring (později lord Cromer) jako generální konzul Egypta, sir Horatio Herbert Kitchener v čele...
|
|
|
Problémy evropské integrace na přelomu 60. a 70. let
Vojkůvková, Kateřina ; Kovář, Martin (oponent) ; Horčička, Václav (vedoucí práce)
Téma mé diplomové práce se obrací k problematice evropské integrace na přelomu 60. a 70. let, úžeji k otázce spolupráce v oblasti zahraniční politiky a jejího začlenění a křížení s ostatními procesy probíhajícími v rámci Evropských společenství. Časově jsem svou práci vymezila zvolením nového francouzského prezidenta George Pompidoua do úřadu, na druhé straně schválením Davignonovy zprávy Radou ministrů v říjnu 1970 jako základu nově se ustavující Evropské politické spolupráce - EPS. Původně se měla má práce věnovat období let 1969-1973, ale v průběhu zpracování se téma natolik rozšířilo, že po dohodě s vedoucím diplomové práce jsem zpracovala jen problematiku let 1969-1970 se zaměřením na haagský kongres a Evropskou politickou spolupráci. Evropská integrace v 60. letech prošla strmým vývojem. Na počátku tohoto období hospodářský úspěch Evropského hospodářského společenství vyvolával euforii evropských politiků, kteří se povzbuzeni dobrými výsledky v ekonomickém sektoru, snažili rozšířit spolupráci i do jiných oblastí. Politická kooperace navrhovaná de Gaullem však ztroskotala na rozdílnosti národních představ o budoucnosti evropské integrace. Malé země jako Belgie, Nizozemsko, Lucembursko společně s Německem a Itálií směřovaly k federalistickému uspořádání, naopak Francie pod de Gaullovým vedením chtěla...
|
|
|
Cesta kněžny Eleonory ze Schwarzenbergu do Británie roku 1838 a její syn Walter Prosper
Bouška, Jan ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent)
Cílem předkládané bakalářské práce je snaha zrekonstruovat cestu knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu do Velké Británie roku 1838 z pohledu jeho manželky, kněžny Eleonory rozené z Liechtensteinu, jež se cesty rovněž účastnila. V souvislosti s britskou cestou knížecího páru je pojednáno také o princi Walteru Prosperovi, jenž byl počat právě při zmiňované cestě. Vzhledem k předčasné smrti prince Waltera byla pozornost zaměřena především na jeho pohřební ceremoniál a rituály s ním spojené. Při studiu dané problematiky bylo využito značného množství dosud nezpracovaných archivních materiálů. Na základě studia archiválií se podařilo alespoň částečně zrekonstruovat program britské cesty z perspektivy kněžny Eleonory, která byla dosavadními autory spíše přehlížena. Zároveň byl podrobně popsán průběh pohřebního rituálu prince Waltera, jenž byl komparován s obecnými pohřebními tradicemi rodu Schwarzenbergů. Klíčová slova: Schwarzenbergové, Eleonora ze Schwarzenbergu, cesta, Velká Británie, Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu, Walter Prosper, smrt, pohřeb, rituál, hrobka
|
|
|
Stalingrad - Berlín. Vítězství sovětských vojsk ve druhé světové válce
Lepeška, Jan ; Horčička, Václav (oponent) ; Nálevka, Vladimír (vedoucí práce)
V předkládané práci o prúběhu 2. světové války v Evropě - na tzv. "Východní frontě" - je rozpracován uvedený přehled o vedení těch strategických válečných střetnutí, ve kterých se na této frontě rozhodlo o vítězství sovětské armády a o konečném osudu prohraného "východního" tažení nacistických vojsk. Tato etapa 2. světové války byla sovětskými vojsky nastartována v roce 1943 bitvami u Stalingradu a u Kurska a byla ukončena8. května 1945 Berlínskou operací. Rok 1943 se na východní frontě stal pro tuto frontu historickým mezníkem pro proběh druhé světové války, mezníkem, který svým celkovým vojensko politickým významem přesahoval rámce východoevropského válčiště. V procesu těchto válečných strategický sražení - na Východní frontě - byla potvrzena úderná a palebná síla sovětských vojsk i jejich nevídaná manévrovací schopnost realizovaná v postupných útočných frontových operacích, které v konečném efektu přivodily porážku nacistických vojsk a jejich následnou bezpodmínečnou kapitulaci. Válečné tažení sovětských vojsk v letech 1941 - 1945 bylo ve svém počátku charakterizováno - na vojensko politické úrovni vedení SSSR - jako vynucené vedení obranných bojú. V dalším proběhu války šlo od roku 1943 přechod k rozhodné útočné činnosti, ve které - ve spolupráci se spřátelenými armádami - bylo dosaženo vítězství nad...
|
|
|
Vliv druhé berlínské krize na zahraniční politiku Spolkové republiky Německo 1958-1961
Janoušek, Petr ; Horčička, Václav (vedoucí práce) ; Kovář, Martin (oponent) ; Moravcová, Dagmar (oponent)
Spolkové republice Německo se v padesátých letech dvacátého století postupně podařilo zařadit mezi standardní západoevropské země. Její členství v NATO a aktivní účast na procesu evropské integrace přispěly alespoň k částečné nápravě nepříznivé pověsti Německa získané za druhé světové války. Klíčovou osobou v tomto procesu byl spolkový kancléř Konrád Adenauer, který stál na čele hlavní vládní strany CDU. Především jeho zásluhou se podařilo, že SRN začala být vnímána s respektem. Rostoucí spolupráci mezi západním státy ovšem podstatně ohrozily události tzv. druhé berlínské krize, která na rozdíl od krize první, odehrávající se v druhé polovině čtyřicátých let, neznamenala přímé ohrožení míru, ale konflikt mezi Východem a Západem tu měl spíše kabinetní a diplomatický charakter. Prvním závažným problémem při popisu druhé berlínské krize je periodizace událostí. Ve své práci se držím tradičního pojetí, které za začátek krize považuje Chruščovovu diplomatickou aktivitu z listopadu 1958 a za její konec stavbu zdi v srpnu 1961. Například Michael Lemke však svůj výklad končí až v červnu 1963, v době Kennedyho slavné návštěvy Západního Berlína. Faktem však zůstává, že stavba zdi znamenala v dějinách druhé berlínské krize zásadní přelom. Po tomto aktu se pozornost světových velmocí začala postupně přesouvat jinam. I...
|
|
|
Analýza hospodářsko-politických vztahů Německa a Sovětského svazu v letech 1939-1941
Fabianková, Klára ; Kovář, Martin (vedoucí práce) ; Tumis, Stanislav (oponent) ; Horčička, Václav (oponent)
Disertační práce se zabývá německo-sovětskými hospodářsko-politickými vztahy v letech 1939-1941. Jedná se o formy totalitních režimů, jejichž spolupráce nebyla přerušena, i když měla vlastní dynamiku ovlivněnou ideologickými, hospodářskými a politickými podmínkami. Ekonomické důvody se zřetelem na zajištění surovinové soběstačnosti Německa byly jedním z motivů pro zintenzivnění německo-sovětské spolupráce. Smlouva o neútočení z 23. srpna 1939 byla vykalkulovanou dohodou s přesnými cíly, kdy oba systémy upřednostnily společné národní zájmy, které spočívaly také v rozdělení Polska, před ideologickými rozdílnostmi. Práce nastiňuje okolnosti jednání, hlavní aktéry a motivy vedoucí k uzavření nejdůležitějších obchodních smluv. Kvantifikuje sovětské dodávky exportované v daném období do německé ekonomiky a analyzuje faktory plnění smluvních závazků. Sotva dvouletý obchodní vztah, ve kterém se výraznou měrou angažovalo i Říšské ministerstvo zahraničí, poskytl více krátkodobých výhod německé válečné ekonomice, především z kvantitativního hlediska. Hitlerovi mimo jiné pomohl částečně vyřešit dovozní závislost. S ohledem na strukturu obchodu byl stalinský režim pro nacistickou ekonomiku významný především dovozem surovin a potravin. Recipročně Hitlerovo Německo preprezentovalo důležitý zdroj technologických postupů a zbrojní produkce. Plnění obchodních kontraktů ovlivňovaly válečné operace, strategické plány, smluvní podmínky a další faktory. V poslední části práce analyzuje německou hospodářskou situaci na okupovaném území SSSR v letech 1941-1943 se zřetelem k oblasti dnešní Ukrajiny a Běloruska. Záměrem bylo nalézt odpověď na otázku, zda byly dosaženy plánované ekonomické cíle a charakterizovat nejdůležitější faktory, které ovlivnily německé hospodářské zisky. Součástí výzkumu byla i analýza celkové bilance získaných nerostných surovin, potravin a pracovní síly s cílem odpovědět na otázku, zda se Hitlerovi čistě z kvantitativního hlediska vyplatilo ukončit hospodářskou spolupráci a zaútočit na Sovětský svaz. Vojenská akce byla motivována ekonomickými záměry, zároveň nelze pochybovat o rasově ideologickém pozadí. Na vypracování a realizace okupační politiky se aktivně podíleli i zástupci průmyslové sféry, bankovního sektoru nebo říšských ministerstev. Očekávaný přínos z hlediska ekonomického obsazení sovětského území nepřineslo. Efektivitu a plnění cílů komplikovala kromě evakuace a kolaborace, také korupce, partyzánská činnost a koncept okupační politiky.
|
host ::
RSS.