|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Petrbok, Václav (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
|
Osobnost Josefa Karáska (1868-1916) v souvislostech české slavistiky a české literární Vídně (Příspěvek k vídeňské účasti v mezislovanských kulturních vztazích od založení Jagićova semináře do vzniku ČSR)
Černý, Marcel ; Hauptová, Zoe (vedoucí práce) ; Petrbok, Václav (oponent) ; Tureček, Dalibor (oponent)
V první části této práce 2. VÍDEŇ A ČESKÉ PÍSEMNICTVÍ byla věnována pozornost vzájemnému sepětí města Vídně s novodobou českou kulturou, zejména filologií a písemnictvím. Úvodní kapitola 2. 1. 1. VÍDEŇ NEMILOVANÁ. VZNIK A VÝVOJ ČESKOVÍDEŇSKÉ MENŠINY JAKO KULTURNĚHISTORICKÝ FENOMÉN nastínila hlavní charakteristiku poměru českého národa k Vídni na základě její proměňující se úlohy v intelektuálním životě Čechů, zejména po masovém přílivu českého obyvatelstva do Vídně za prací, kulminujícím ve čtyřicátých letech 19. století. Při sledování duchovního růstu menšiny jsem se zaměřil na vídeňské Čechy, tedy uvědomělou, reprezentativní a dynamickou složku českovídeňského obyvatelstva, jejíž příslušníci své češství udržovali, byli aktivními členy komunity a ztotožňovali se s pospolitostí mateřského národa. Platí-li pro většinu evropských literatur, že Vídeň bývala častou inspirátorkou hodnotných uměleckých děl a Múzou jejich autorů, obdivovanou díky svému císařskému lesku a prestiži, již jí rakouský dvůr propůjčoval, jeví se česká literatura pod zorným úhlem závěrů této disertace jakousi bílou vranou, neřkuli černou ovcí, která jako by si s Vídní nechtěla zadat, záměrně se jí vyhýbala a nechávala ji zcela stranou svých stěžejních témat a námětových okruhů. A pokud se již o hlavním městě uvolila vyjádřit, nebyla to...
|
|
|
Konvergence a divergence makedonského obrození v kontextu jihoslovanské reality
Kouba, Miroslav ; Kvapil, Miroslav (vedoucí práce) ; Rychlík, Jan (oponent) ; Černý, Marcel (oponent)
Cíle předkládané disertační práce lze rozdělit do dvou tématick)7ch celků. Předmětem práce je v první řadě analýza funkčních faktorů obrozeneckého procesu tak, jak se prqjevovaly v makedonském a bulharském prostředí. Na straně druhé se práce snaží zodpovědět otázku, jak se tyto faktory podílej í na utváření dvou národních narativů - bulharského a makedonského. Stěžejním problémem je tedy proces formování makedonské národní a kulturní identity. Pro tuto analýzu jsou klíčovými faktory následující sociokulturní kategorie: 1) toponyma / etnonyma, jejich symbolické významy a modely obrozenecké identifikace, 2) jazyková otázka a problém formování modenlích spisovných jazyků, 3) religiozita a církevní otázka, 4) úloha lidové slovesnosti a folkloru na národotvorném procesu a 5) rozvoj autorské (originální) literatury. Konlplex těchto kategorií utváří "národní příběh", jehož znění je však v makedonsko-bulharském kontextu komplikováno řadou dalších problémů. Makedonská identita se dotváří teprve v průběhu 40. let 20. století, a proto se makedonská historiografie setkává se základními problémy, jak interpretovat "makedonské 19. století". Předkládaná práce pracuje s předpokladem, že v Makedonii probíhá bulharské národní obrození, které však z objektivních příčin nelnohlo být dokončeno Uedná se zejména o situaci po...
|
|
|
Matematik s básnivou duší. Nad bulharistickým dílem Vladislava Šaka (1860-1941)
Černý, Marcel
Studie se zabývá činností matematika, novináře a překladatele Vladislava Šaka (1860-1941) v oblasti česko-bulharských kulturních vztahů. Snaží se syntetizovat znalosti o Šakově bulharistickém přínosu (překládal Ch. Boteva, I. Vazova, K. Christova, E. Bagrjanu, K. Veličkova aj.; napsal mj. sbírku sonetů Pod Vitoší, 1905; Bulharsko-český slovník, 1910-1913; Knihu bulharsko-české konversace, 1913; Česko-bulharský slovník, 1926) na základě dostupné literatury i doposud badatelsky nevyužitých archivních pramenů (např. Šakovy autobiografie, jejíž edice je součástí studie, či jediného rozsáhlejšího souboru jeho korespondence, Šakových listů Adolfu Černému, hlavnímu redaktorovi Slovanského přehledu, do něhož Šak přispíval; částečně pod pseudonymem Martin Prentov). Zcela nově jsou zpracovány Šakovy osobní a pracovní styky s K. Veličkovem.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Malíř Jan Vochoč (1865-1920) a Balkán
Suchomelová, Marcela ; Černý, Marcel
Život Jana Vochoče lze vykreslit jako nenaplněnou pouť a hledání sama sebe a svého výtvarného výrazu. Tento umělec v letech 1898 až 1899/1900 pobýval v Bulharsku i na Svaté Hoře. Zajímavá je malířova korespondence z cesty na Athos, uložená v rukopisné sbírce dokumentačních a archivních fondů Etnologického ústavu AV ČR v Praze
|
|
|
Česká Vídeň jako součást zvláštního meziliterárního společenství?
Černý, Marcel
Článek pojednává o problematice literární produkce českých vídeňských literátů jako specifickému literárnímu fenoménu. Autor se snaží na základě teoretických východisek mezinárodního projektu vedeného D. Ďurišinem (Osobitné medziliterárne spoločenstvá I-VI, Bratislava 1987-1993) vymezit literární specifika děl ve Vídni publikujících autorů, kteří o Vídni rovněž i česky psali.
|
host ::
RSS.