|
|
Komentář ke změnám francouzské ústavy ze dne 21. července 2008: Studie č. 1.193
Pulda, Jan
Ústava francouzské Páté republiky byla přijata 4.října 1958 a od data svého přijetí byla osmnáctkrát novelizována. Poslední zásadní novelu se podařilo přijmout na Kongresu obou komor francouzského parlamentu dne 21.července 2008. Práce popisuje nejzásadnější ústavní změny ke kterým došlo po 21. červenci 2008: jde o novelu, která byla silně prosazována novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym s tím, že hlavním cílem návrhů jeho administrativy byla institucionálni modernizace Páté republiky. Prezident Sarkozy za tímto účelem zřídil komisi již v červenci 2007, tedy krátce poté co se ujal svého úřadu. Komise pro ústavní změny byla řízena Edouardem Balladurem, bývalým předsedou vlády, komise sestávala především z ústavních právníků a politiků. Výsledkem práce bylo popsaní nejdůležitějších posunů v pravomocích a změnách vztahů mezi prezidentem, parlamentem a vládou v paragrafovém znění spolu se stručným přehledem k samotnému projednávání a posléze přijetí ústavních změn. Dále pak práce hovoří o změnách v postavení opozice v parlamentu a změnách týkajících se legislativního procesu spolu s vlastním projednáváním zákonů.
Plný text:  PDF
|
|
|
Komparativní analýza české a italské ústavy a rozbor příslušné italské právní terminologie
BRŇOVJÁKOVÁ, Adéla
Cílem práce je porovnání ústav a z nich vyplývajících ústavních systémů dvou zemí Evropské unie, a to České republiky a Italské republiky. Pro toto porovnání jsem se zaměřila na moc zákonodárnou, přičemž neopomenu zmínit moc výkonnou a soudní, jelikož jsou navzájem propojené. Práce je rozdělena do několika kapitol a podkapitol. První kapitola je věnována ústavě v obecném slova smyslu, popisuje, jaké jsou její funkce a typy. Dále první kapitola popisuje ústavní systém obou zemí. Druhá kapitola je věnovaná zákonodárnému sboru a jeho náležitostem. Další kapitola obsahuje komparativní analýzu, tudíž samotné srovnání úpravy ústavních zákonů obou států. Rozbor příslušné právní terminologie a dvojjazyčný glosář uzavírají bakalářskou práci. Součástí bakalářské práce je resumé psané v italštině, dvojjazyčný glosář a rozbor příslušné právní terminologie.
|
|
|
Úprava jednání mandátního a imunitního výboru ve vybraných státech a v Evropském parlamentu: Studie č. 1.206
Veselá, Hana ; Syllová, Jindřiška ; Dupláková, Daniela
Studie popisuje proceduru zbavení imunity člena parlamentu ve vybraných evropských zemích. Autorky konstatují, že ve většině parlamentů světa (asi v 60 parlamentech) rozhoduje o vydání poslance k trestnímu stíhání (pokud je upravena trestněprávní imunita) plenární schůze příslušné komory. Rozhodnutí ve většině případů připravuje imunitní výbor komory, výjimkou jsou státy, kde se věcí zabývá předsednictvo komory. Specificky se studie věnuje otázce existence „jednacích řádů“ výborů zabývajících se touto agendou. Ve studii jsou obsažena i pravidla jednání výborů pro neslučitelnost funkcí a střet zájmů. Nejzajímavější je německá úprava, která obsahuje zákaz hodnocení důkazů ve výboru a určuje i zákazy pro obsah doporučení výboru. Tím se vyjadřuje to, že výbor ani komora se nesmí vměšovat do soudních pravomocí.
Plný text: PDF
|
|
|
Parlamentní imunita: Studie č. 1.207
Částková, Eva ; Pecháček, Štěpán
Parlamentní imunita je chápána jako nástroj preventivní ochrany, jako institut, který vznikl za účelem ochrany činnosti zákonodárného sboru jako celku. Jeho smyslem je chránit parlament prostřednictvím ochrany jeho jednotlivých členů. Nejedná se tedy o ochranu členů parlamentu jako soukromých osob. Není proto možné chápat imunitu jako osobní privilegium zákonodárců, jako výsadu udělenou v jejich prospěch, ale jako privilegium parlamentu a zprostředkovaně pak i osob, které jej tvoří. Imunita představuje funkční privilegium, je udělena parlamentu a jeho členové jsou chráněni jen proto, že jsou jeho členy. Studie obsahuje historický a teoretický výklad parlamentní imunity, stejně tak jako příklady její úpravy ve vybraných zemích. Zvláštní část práce je věnována popisu platné úpravy v České republice.
Plný text: PDF
|
|
| |
|
|
Lisabonská smlouva a vnitrostátní parlamenty: Studie č. 1.204
Čakrt, František
Role vnitrostátních parlamentů na unijní úrovni je v posledních letech stále posilována. Již před přijetím Lisabonské smlouvy vnitrostátní parlamenty aktivně monitorovaly a připomínkovaly návrhy unijní legislativy a s přijetím Lisabonské smlouvy se tato úloha ještě posiluje. Práce přináší přehled aktuálních změn, které vnitrostátním parlamentům Lisabonská smlouva přináší, a věnuje se také meziparlamentní spolupráci, která je základním předpokladem realizace některých nově zavedených kontrolních mechanismů.
Plný text: PDF
|
|
|
Etické kodexy v parlamentech zemí Evropské unie: Studie č. 1.205
Němec, Jan
Práce se zabývá druhy etických kodexů používaných v politické sféře, např. kodexy politických stran nebo předvolebních kampaní, hlavní pozornost je věnována kodexům chování přijatých v zákonodárných sborech ve vztahu k působení poslanců. Jsou uvedeny argumenty pro a proti zavádění takových kodexů a na základě rozboru existujících kodexů v irském, polském a britském parlamentu blíže představen obsah a sankční mechanismy. Přiloženy jsou texty etických kodexů zákonodárných sborů tří výše uvedených parlamentních komor (v původním znění).
Plný text: PDF
|
|
|
Projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích: Studie č. 1.208
Cupalová, Marcela
Práce pojednává o procesu projednávání státních závěrečných účtů ve vybraných zemích EU a v Norsku. Zaměřuje se zejména na skutečnosti, který orgán má pravomoc tyto účty prověřovat, jak probíhá proces projednávání, jaké jsou lhůty pro schválení závěrečného účtu a jaká je případná odpovědnost či závaznost rozhodnutí parlamentu. Dospívá přitom k závěru, že téměř ve všech zemích sestavuje závěrečný účet ministerstvo financí, pouze v Norsku existuje pro tento účel zvláštní orgán a v Rakousku účet sestavuje Účetní dvůr. Vesměs také platí, že závěrečný účet není závazný, nevyplývají z něho žádné sankce vůči vládě (ve smyslu vyslovení nedůvěry), opakovaná nebo vážná negativní kontrolní stanoviska obsažená v závěrečném účtu mohou mít ovšem personální dopady např. pro jednotlivé ministry.
Plný text: PDF
|
|
|
Vytváření programu a pořadu schůze a změny ve schváleném pořadu (ve vybraných parlamentních komorách): Studie č. 1.209
Syllová, Jindřiška
Studie se zabývá vytvářením programu, organizováním pořadu schůze a možnými změnami, flexibilitou již schválených pořadů. Organizaci programu a pořadu parlamentních komor je možno rozdělit na několik typů, kdy většina komor tradičních parlamentů v podstatě nedovoluje změny hlavního programu a pořadu činěné tentýž den, aby nedocházelo k nepředvídaným programovým zvratům a rovněž aby vláda dosáhla plynulého přijímání navržených zákonů. Naopak v typu parlamentu, který se uplatňuje v parlamentních republikách postkomunistických států (ČR, Slovensko, Polsko, Maďarsko, pobaltské státy) jsou jednací řády ovlivněny tím, že agendu parlamentních komor (hlavního programu) povětšinou vytváří parlamenty samotné.
Plný text: PDF
|
|
|
Způsoby udržení pořádku v parlamentní komoře (ve vybraných státech): Studie č. 1.210
Syllová, Jindřiška
Studie se zabývá právními úpravami, které jsou zde podrobně uvedeny. Je možno konstatovat, že v zajištění kázně a pořádku jsou neúspěšné zejména ty parlamenty, které ponechávají zajištění pořádku v sále okamžitému rozhodnutí pléna a nemají dostatečně ustálenou aplikační a interpretační praxi při řešení nepořádku a zachování důstojnosti parlamentu. Nejúspěšnější jsou naproti tomu parlamenty, kde má předsedající vyšší autoritu a nemusí se obracet k nějakému jinému orgánu, který často rozhoduje stranicky. Důležité a pozitivní je rovněž to, když předsedající může rozhodnout o řešení záležitosti okamžitě a bez toho, že by se k porušení pořádku mohli vyjádřit jiní poslanci. Základním návodem pro to, jak udržet pořádek v plénu komory parlamentu, by měla být britská praxe. Vzhledem k tomu, že britská Dolní sněmovna je, na rozdíl od kontinentálních parlamentů, více divadlem, zatímco kontinentální parlamenty slouží více ke skutečné práci a tvorbě legislativy, je pro ni nezbytné, aby způsoby parlamentního divadla plnily dva základní úkoly: musí být pro diváky atraktivní a zároveň nesmí snižovat důstojnost parlamentu.
Plný text: PDF
|
host ::
RSS.