|
Odmítání očkování a jeho etické souvislosti
BISCHOFOVÁ, Jana
Tato diplomová práce nese název: Odmítání očkování a jeho etické souvislosti. Práce se skládá z několika částí. Tou první jsou teoretická východiska. V této části se zabýváme otázkou etiky. Základní otázkou této problematiky je záležitost pomyslného sporu, kterou i etika popisuje ve svých základních principech, jimiž jsou princip nonmaleficence (neškození) a princip beneficence (dobročinění), dále pak princip autonomie a spravedlnosti. Tato část obsahuje přehled povinného a nepovinného očkování, krátký popis jednotlivých onemocnění, nežádoucí účinky, rozdělení očkovacích vakcín, principy správné imunizace a skladování vakcín a přehled důvodů, proč rodiče odmítají očkování, které uvádí literatura. Druhou kapitolou je metodika. Jako cíl práce jsme si stanovili identifikovat a analyzovat etické problémy spojené s odmítáním očkování a také zjistit a popsat hlavní důvody rodičů, proč odmítají očkování svých dětí. Abychom dosáhli těchto cílů, vedli jsme rozhovory s dvanácti matkami a pěti dětskými lékaři. Třetí kapitolu tvoří kazuistiky, které krátce představují rodinu, ve které rodiče odmítají očkování pro své dítě a stručně nastiňují problém v přijetí neočkovaných dětí dětskými lékaři a společností. Těchto kazuistik je dvanáct. Ve čtvrté kapitole jsou popsány výsledky výzkumu, které jsme rozčlenili na tři části. V první části jsou popsány důvody, které vedou rodiče k tomu, že odmítají očkovat své děti a také jsme zde analyzovali pět nejčastěji udávaných důvodů (nežádoucí účinky, jiný přístup k životu, složení vakcín, nevyskytující se nemoci a malé riziko nákazy, nízký věk pro očkování). Druhou část tvoří etické problémy spojené s odmítáním očkování z pohledu rodičů. V rozhovorech s rodiči jsme analyzovali sedm problémů (problém pravdivosti informací, bránění kolektivnímu zařazení, popření svobodné volby, autority státu, kolektivní imunity, očkování jako byznysu, testování vakcín). Třetí část obsahuje výsledky vyplývající z rozhovorů s lékaři. Diskuze je obsažena v poslední části této práce. V diskusi jde o konfrontaci pohledů rodičů, lékařů, jiných odborníků a mého pohledu na danou problematiku. V závěru pak předkládáme shrnutí této problematiky a návrhy k zamyšlení a možnému řešení.
|
|
Studies on immunoreceptor signaling molecules
Ormsby, Tereza ; Hořejší, Václav (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Špíšek, Radek (oponent)
Správná funkce imunitního systému savců je zajišťována křehkou rovnováhou mezi množstvím a nejrůznějšími typy leukocytů, které vykonávají velmi specifické funkce. Přirozená imunita, která rychle reaguje na přítomnost patogenů představuje první obrannou linii organismu. Teprve později se zahajuje specifičtější odpověď tím, jak se aktivuje adaptivní imunita reprezentovaná T a B lymfocyty a produkcí protilátek. Deregulace imunitního systému se projevuje neschopností potlačit infekci, rozvojem alergických a autoimunitních onemocnění nebo dokonce rakovinného bujení, takže v konečném důsledku může vést až k smrti. K tomu, aby leukocyty mohly vykonávat své funkce, vyvinuly spletitou síť intra- i extracelulárních molekul uspořádaných do signálních kaskád, které jim umožňují vzájemnou komunikaci. Pochopení molekulárních mechanismů signálních drah leukocytů je zásadním předpokladem pro vyvinutí účinných terapií. V této disertační práci byla leukocytární signalizace studována v několika aspektech. Nejprve bylo zjišťováno, jakou roli hraje zvýšená exprese adhezivních molekul v patogenezi rakoviny děložního čípku a jak je tato exprese regulována na molekulární úrovni. Druhá publikace představuje nový transmembránový adaptorový protein, nazvaný PRR7 (prolin rich 7), jako potenciálně zajímavý regulátor...
|
|
Diverzita kryptosporidií infikujících hlodavce rodu Apodemus v České republice
ČONDLOVÁ, Šárka
V průběhu roku 2012 byli na 10 vybraných lokalitách v České republice vyšetřeni volně žijící hlodavci z rodu Apodemus na přítomnost kryptosporidiových infekcí. Celkem bylo odebráno 207 vzorků trusu, 182 vzorků z myšice lesní (Apodemus flavicollis) a 25 kusů myšice křovinné (Apodemus sylvaticus), a vyšetřeno na přítomnost Cryptosporidium spp. pomocí specifického barvení anilin-karbol-methyl violetí a molekulárními metodami. Mikroskopické vyšetření vzorků odhalilo přítomnost oocyst Cryptosporidium spp. ve 24 vzorcích myšice lesní (Apodemus flavicollis) a v 1 vzorku myšice křovinné (Apodemus sylvaticus). Genomová DNA byla izolována jak z mikroskopicky pozitivních, tak negativních vzorků. Pomocí nested PCR amplifikující část genu kódujícího malou ribozomální podjednotku (SSU rRNA) byla detekována přítomnost specifické DNA kryptosporidií ve 25 vzorcích. Stejných výsledků bylo dosaženo i u nested PCR amplifikující gen kódující aktin. Všechny mikroskopicky pozitivní vzorky byly současně i PCR pozitivní. Pouze 19 vzorků bylo úspěšně sekvenováno a následné fylogenetické analýzy ukázaly přítomnost 2 nových genotypů. První genotyp je fylogeneticky nejblíže C. ubiquitum (1 vzorek) a druhý genotyp (obsahující několik podskupin) je fylogeneticky příbuzný s Cryptosporidium canis (18 vzorků). Nové genotypy se zdají být hostitelsky specifické, nicméně tato hypotéza musí být v budoucnu ověřena pomocí experimentálních infekcí. Dle našich znalostí se jedná o první popis těchto genotypů u zástupců rodu Apodemus a současně o první popis vůbec.
|
|
Principy prevence nozokomiálních infekcí na oddělení ARO a JIP
Němcová, Adéla ; Hejzlarová, Lenka (vedoucí práce) ; Jedličková, Anna (oponent)
Cílem mé diplomové práce bylo zjistit úroveň znalostí všeobecných sester o MRSA, dále jak dodržují preventivní opatření při ošetřování pacienta MRSA pozitivního a zdali k tomu mají na svých odděleních dobré podmínky. Tento výzkum jsem prováděla ve dvou pražských fakultních nemocnicích na anesteziologicko-resuscitačních odděleních a jednotkách intenzivní péče. Jedna z nemocnic má mezinárodní akreditaci JCI, druhá ne. K získání informací jsem sestavila dotazník a rozdala ho 100 respondentům/kám. Návratnost činila 76 %. Stanovila jsem si 4 hypotézy (1 se potvrdila, 1 se potvrdila částečně a 2 byly vyvráceny). Ze získaných výsledků vyplývá, že všeobecné sestry mají průměrné znalosti v teorii nozokomiálních infekcí. Převážná většina všeobecných sester myslí, že správně dodržují zásady bariérové ošetřovatelské péče.
|
|
Určování a diagnostika beta-hemolytických streptokoků v klinické mikrobiologii
VOŘÍŠKOVÁ, Martina
Do rodu Streptococcus náleží grampozitivní kataláza negativní koky, jejichž kolonie jsou i na obohacených půdách někdy velmi drobné. Většina druhů je fakultativně anaerobních. Do tohoto rodu dnes řadíme velký počet druhů s rozdílným významem pro onemocnění člověka, ale i druhy významné pro veterinární medicínu. Mezi beta-hemolytické neboli pyogenní streptokoky důležité v humánní medicíně patří především streptokoky skupiny A a B. Streptococcus pyogenes (skupina A) je příčinou jednak lokalizovaných hnisavých infekcí, jednak invazivních až toxických onemocnění, ale také pozdních následků těchto nákaz. Významné je nosičství beta-hemolytických streptokoků skupiny B (Streptococcus agalactiae) zejména u těhotných, neboť může ohrozit jak rodičku, tak i novorozence. Jsou nejdůležitější původci novorozeneckých meningitid a sepsí. Cílem práce je zjistit informace o způsobu určení a detekce beta-hemolytických streptokoků. Je třeba věnovat pozornost každému streptokoku a správně určit jeho typ kultivačně, případně dalšími doplňujícími metodami. Hlavní roli v diagnostice ještě stále hraje klasická kultivace na běžných (krevní agar) i speciálních obohacených půdách. Každá mikrobiologická laboratoř si sama volí další laboratorní postupy. Jako nejvhodnější se ale jeví použití kultivace pro záchyt beta-hemolytických streptokoků a dourčení jejich typů PYR-testem (pro průkaz streptokoků skupiny A) a latexovou aglutinací (pro potvrzení jiných skupin). Nejčastější kultivační metoda pro průkaz streptokoků skupiny B je stále používaný CAMP-test. Pro vyloučení pozdních následků je často používáno stanovení anti-streptolysinu O (ASLO) nebo antideoxyribonukleasy B (ADNB) v séru. Všechny beta-hemolytické streptokoky musíme pokládat za závažné patogeny a to v kterékoli lokalitě, a proto znalost základních i speciálních laboratorních metod, které vedou k identifikaci jednotlivých typů těchto streptokoků, je pro klinickou mikrobiologii a pro léčbu pacientů velmi důležitá.
|
|
Nozokomiální nákazy šířené pracovníky intenzivní péče nemocnice Liberec
MARCINKOVÁ, Helena
Tématem mé bakalářské práce jsou {\clqq}Nozokomiální infekce šířené pracovníky intenzivní péče nemocnice Liberec.`` Hlavním důvodem pro výběr tématu bylo mé setkání s touto infekcí, když jsem pracovala jako zdravotní sestra, během praktické výuky. Nozokomiální nákaza může být definována jako infekce vznikající ze setkání mezi mikroorganismem a pacientem. Pacient může být oslaben svým onemocněním a terapeutickými intervencemi. Tento fakt pomáhá vytvářet optimální prostředí pro šíření infekce. Nozokomiální infekce vznikají pouze ve specifických podmínkách. Představují problém, který je nutný neprodleně řešit. Postihují v průměru 5 -10 % pacientů. Pokud jsou nozokomiální infekce přítomné v organismu může dojít ke zhoršení průběhu základního onemocnění a mohou vyústit v trvalé následky či úmrtí. Přinášejí s sebou i nepříznivé ekonomické důsledky. Vyžadují značné finanční náklady spojené s léčbou a prodlouženým pobytem v nemocničním zařízení. Svou bakalářskou práci jsem rozdělila do dvou úseků {--} teoretické a praktické části. V obou částech se snažím najít odpovědi na své otázky ( z hypotéz ). V teoretické části popisuji historii nozokomiálních nákaz, která úzce souvisí se vznikem nemocničních zařízení, vznik a šíření nozokomiálních infekcí a také jejich laboratorní diagnostiku, léčbu a prevenci. V praktické části se věnuji výzkumu, kde se zabývám zhodnocením úrovně hygienického mytí u zdravotnického personálu na jednotkách intenzivní péče, ale také jejich informovaností o nozokomiálních nákazách pomocí dotazníků. Celkem jsem hodnotila 80 dotazníků, které jsem rozdala v liberecké nemocnici. Dotazníky byly také vyplněny studenty zdravotnického oboru univerzity v Liberci. Tito studenti vykonávají svou praktickou výuku právě v nemocnici Liberec. Z výsledků mého výzkumu vyplývá, že hygienické mytí zdravotníků na oddělení intenzivní péče je dostačující a jejich informovanost o nozokomiálních infekcích je průměrná. Znalosti studentů o nozokomiálních nákazách jsou také průměrné. Výzkum hygienického mytí potvrzuje, že hygienické mytí není adekvátní prevencí nozokomiálních infekcí.
|
|
Hodnocení vlastností nových HILIC stacionárních fází pro analyty ze skupiny pteridinů s využitím metodiky UHPLC-FD
Kaufmannová, Iva ; Nováková, Lucie (vedoucí práce) ; Šatínský, Dalibor (oponent)
Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové Katedra analytické chemie Kandidát: Iva Kaufmannová Školitel: PharmDr. Lucie Nováková, Ph.D. Název diplomové práce: Hodnocení vlastností nových HILIC stacionárních fází pro analyty ze skupiny pteridinů s využitím metodiky UHPLC-FD Předmětem této diplomové práce je hodnocení vlastností tří typů nových HILIC stacionárních fází určených k identifikaci a stanovení biologicky aktivních látek biopterinu, neopterinu, dihydrobiopterinu a dihydroneopterinu za použití metody UHPLC ve spojení s fluorescenční detekcí. Neopterin slouží jako ukazatel aktivace imunitního systému a zánětlivých onemocnění. Jeho včasná detekce v moči nebo plazmě může pomoci odhalit patologickou imunitní aktivitu. Se zvýšenou hladinou neopterinu se setkáváme u virových či bakteriálních onemocnění, u autoimunitních nemocí, při HIV infekci či u zhoubných nádorů. 7,8 - dihydroneopterin je schopen bránit proteiny a lipoproteiny před oxidačním poškozením. HILIC je chromatografickou metodou, kterou lze použít ke zvýšení retence velmi polárních sloučenin. Využívá polární stacionární fáze a mobilní fáze obsahující určité množství vody a polárního rozpouštědla. UHPLC je nejmodernější technologií umožňující vyvinout tlak okolo 100 MPa. Používá kolony s malými částicemi (< 2...
|
|
Současné možnosti laboratorní diagnostiky pneumokokových infekcí
ČAPKOVÁ, Irena
Streptococcus pneumoniae (S. pneumoniae) může být běžnou kolonizující flórou lidského nosohltanu, ale také může být jedním z hlavních patogenů, vyvolávajících invazivní pneumokokové onemocnění. Jeho diagnostika je založena na přímém průkazu pomocí metod mikroskopie, kultivace, identifikace a bezkultivačního průkazu antigenu či deoxyribonukleové kyseliny (DNA). Úvodní část práce je věnována popisu rodu Streptococcus, včetně druhu S. pneumoniae. Je popsána morfologie, fyziologie, antigenní struktura, patogeneze i patogenita tohoto bakteriálního rodu a druhu i teoretický popis jednotlivých metod laboratorní diagnostiky. V metodice jsou popsány postupy identifikačních metod, tak jak byly použity k diagnostice S. pneumoniae v Laboratoři lékařské mikrobiologie, Pracoviště bakteriologie Nemocnice České Budějovice a.s. Popsány jsou kultivace biologických vzorků, z kterých byl S. pneumoniae izolován, ale také jednotlivé identifikační testy, které umožňují rozlišit S. pneumoniae od ostatních viridujících streptokoků. K diagnostice byly využity dva základní, běžně užívané identifikační testy test citlivosti k optochinu a test rozpustnosti ve žluči-deoxycholát sodný. Test rozpustnosti ve žluči účinkem deoxycholátu sodného je základním testem v diagnostice S. pneumoniae. Ze 127 testovaných kmenů, získaných kultivačním průkazem s pozitivním testem rozpustnosti ve žluči, bylo v testu citlivosti k optochinu pozitivních 114 testovaných kmenů. Test citlivosti k optochinu měl úspěšnost 89,9%. Metodou hmotnostní spektrometrie Matrix-Assisted Laser Desorption Ionization-Time of Flight Mass Spectrometry (MALDI TOF MS) byly testovány pouze 4 kmeny primárně určené jako viridující streptokoky. Tuto specifickou, rychlou a přesnou metodu nelze k identifikaci S. pneumoniae zcela využít, díky velmi blízkému genotypu se Streptococcus oralis/mitis. K průkazu antigenu S. pneumoniae byly použity a popsány dva testy imonochromatografický test a latex aglutinační reakce. Imunochromatografickým testem byl prokázán 15x antigen z moči a likvoru z celkem vyšetřovaných 266 vzorků a latex aglutinační reakcí se podařilo prokázat 7x antigen S. pneumoniae v hemokultuře a likvoru. Tyto dvě metody jsou vysoce specifické. Podávají rychlou informaci o přítomnosti antigenu S. pneumoniae ve vyšetřovaném vzorku a tedy o možnosti probíhající závažné pneumokokové infekce. Dalším vysoce specifickým testem k diagnostice závažných invazivních pneumokokových onemocnění je průkaz DNA metodou PCR, který byl úspěšný u 5 vzorků likvoru, vyšetřovaných současně i v Laboratoři molekulární biologie a genetiky, Nemocnice České Budějovice a.s.
|
host ::
