|
| |
|
|
Monitoring klimatu a atmosférických depozic v CHKO Třeboňsko
Pokorný, Jan ; Kolmanová, Andrea
Příspěvek uvádí přehled dlouhodobých klimatických měření,která probíhají v rámci dlouhodobého ekologického výzkumu na území CHKO Třeboňsko a na půdě BÚ AV ČR v Třeboni. V článku jsou zhodnoceny výsledky desetilého monitoringu složení srážkových vod a kvality ovzduší, výsledky měření slunečního záření a zhodnoceny dlouhodobé trendy srážkové činnosti na základě získaných údajů.
|
|
|
Dlouhodobý ekologický výzkum na Třeboňsku
Květ, Jan ; Straškrábová, Viera
Třeboňská pánev patří k nejlépe probádaným územím ČR. Množství ekologických dat umožňuje konat dlouhodobá srovnání současného stavu ekosystému s jejich stavem před několika desetiletími, až více než sta roky. Díky dobře dokumentované historii lidských zásahů do přírodních poměrů se může uplatňovat i hledisko historické. To významně napomáhá uskutečňovat dloudobobý ekologický výzkum.
|
|
|
Místo Třeboňska ve světovém výzkumu mokřadních ekosystémů
Květ, Jan
Třeboňsko patří k "nejmokřadnějším" územím střední Evropy, mokřady tvoří nejméně 20 procent z rozlohy CHKO/BR Třeboňsko. Výzkum třeboňských mokřadů je zapojen do mezinárodních programů: IBP 1965-74, UNESCO/MaB od r. 1976, SCOPE 1979-1984. Vyhlášení Biosférické rezervace Třeboňsko 1977 podpořilo zařazení jejích vybraných částí mezi Mokřady mezinárodního významu podle Ramsarské úmluvy 1991.
|
|
|
Úvodní slovo pořadatele
Pokorný, Jan
Konference Třeboňsko 200 navazuje na předešlé dvě konference z let 1978 a 1988 Navazuje na tradici dobré komunikace mezi všemi subjekty, jichž se dotýkají otázky ochrany a rozvoje Chráněné krajinné oblasti a Biosférické rezervace Třeboňsko. Referáty přednesené na konferenci přinášejí analýzu stavu a vývoje třeboňské krajiny a poskytují podklad pro formulování směrů a strategie trvalé udržitelnosti rozvoje Třeboňska.
|
|
| |
|
|
Substráty v rhizosféře šídlatek (Isoëtes) v šumavských jezerech
Husák, Štěpán
Vzorky půd z rhizosféry obou druhů šídlatek (Isoëtes lacustris a I. echinospora) byly odebrány z jejich porostů v Černém a Plešném jezeru na Šumavě díky potápěčům C. Weilnera se spolupracovníky (1996, 1998) a M. Böhma (2002). Půdy byly analyzovány v chem. laboratoři Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích. Výsledky ukazují na mírně zvyšující se obsahy většiny stanovení, pouze u K obsah v r. 2002 poklesl na 5,75 mg. kg-1 ve srovnání s rokem 1996, kdy bylo v porostu šídlatky ostnovýtrusné v Plešném jezeře zjištěno 116,25 mg. kg-1. Odběry a analýzy půd z porostů šídlatek budou opakovány v dalších letech.
|
|
| |
|
|
Řasy Černého jezera na Šumavě
Lukavský, Jaromír
Řasy a sinice jsou prezentovány jako důležitá součást rostlinných společenstev. Potoky, rašeliniště, aerofytní a subaerofytní stanoviště, fytoplankton jezer a sněžné řasy jsou pojednány a dokumentovány na tabulích a mikrofotografiích. Šumava je důležitým refugiem oligotrofních druhů řas a klasickou lokalitou jejich studia.
|
|
|
Produktivita horských luk při různých způsobech hospodaření
Mašková, Z. ; Květ, Jan ; Zelený, D.
Horská louka v NP/BR Šumava, ca 1160 m n.m., byla podrobena 3 zásahům uprostřed července ve 4 po sobě následujících rocích: kosení, mulčování, ponechání ladem. Jak typ zásahu, tak rok měly průkazný vliv na nadzemní biomasu a množství opadu (Vše v sušině) před každoročním zásahem, vliv na podzemní biomasu byl neprůkazný. Nadzemní biomasa před každoročním zásahem byla 0,35-0,5 kg.m-2 u všech zásahů a ve všech rocích, podzemní biomasa byla 6-9 kg.m-2. Poměr R/S se pohyboval mezi 6-18, obvykle byl největší na kosené ploše. Hmotnost sušiny opadu byla většinou 0,2-0,8 kg.m-2, největší na ploše nechané ladem. Sezónní chody všech sledovaných produkčních charakteristik byly značně proměnlivé. Odhad průměrné rořní nadzemní produkce pokusné louky činil 0,6-0,7 kg.m-2.
|
host ::
RSS.