|
|
Predikční modely pro analýzu přežití
Hadwigerová, Michaela ; Vítek, Martin (oponent) ; Škutková, Helena (vedoucí práce)
Se stále se rozvíjejícími metodami léčby ve zdravotnictví se objevuje i potřeba tyto nové metody nějakým účinným způsobem porovnávat s metodami starými. Je to zejména důležité pro další rozvoj těchto metod. Avšak data, která tyto skutečnosti popisují, nebylo možno obvyklými postupy zpracovávat, a proto došlo v oblasti statistiky k vytvoření nového druhu metod. Jsou známy pod jednotným názvem predikční modely analýzy přežití.
|
|
|
Vliv teploty vody na úspěšnost intenzivního chovu mníka jednovousého (Lota lota L.)
CHOTĚBORSKÝ, Michal
Cílem této práce bylo realizovat v ČR první intenzivní odchov juvenilních ryb mníka jednovousého (TL = 165,79 +- 18,87, W = 32,91 +- 10,27 g) v recirkulačním akvakulturním systému (RAS) při různých teplotách vody. Celkem bylo využito 9 nádrží v rámci třech samostatných RAS systémů. Po dobu 12 týdnů bylo v 3 týdenních intervalech zaznamenáváno přežití (S), specifická rychlost růstu (SGR), konverze krmiva (FCR) a kondiční stav ryb (FC). Nejlepších hodnot přežití (98 +- 0,4 %) bylo dosaženo u mníků chovaných při teplotě vody 15 °C. Přežití u skupiny ryb chovaných při teplotě vody 18 °C se od skupiny ryb chované při teplotě 15 °C a 21 °C statisticky nelišilo. Hodnota SGR u ryb chovaných při teplotě vody 15 °C činila (0,7 +- 0,09 %.d-1), při teplotě 18 °C byla hodnota SGR (0,45 +- 0,1 %.d-1) a u ryb chovaných při teplotě vody 21 °C SGR dosahovalo hodnoty 0,33 +- 0,04 %.d-1. Nejlepších hodnot FCR (1,27 +- 0,35) bylo dosaženo taktéž u skupiny ryb chovaných při teplotě 15 °C. U mníků chovaných při teplotě vody 21 °C činila hodnota FCR 2,78 +- 1,17. Na základě těchto výsledků můžeme konstatovat, že nejvhodnější teplota vody pro chov juvenilního mníka byla 15 °C.
|
|
|
Růst a přežívání perlorodky říční (Margaritifera margaritifera) pro bioindikační účely
NIEDLOVÁ, Eva
Růst a přežívání juvenilní perlorodky říční (Margaritifera margaritifera Linnaeus, 1758) "in situ" indikuje vhodné lokality pro odchov a následný návrat perlorodky do toků. V sezóně od 1. 6. do 31. 8. 2014 bylo hodnoceno 15 profilů v šesti vybraných tocích (řeka Rokytnice, Lužní potok, Pekelský potok, Újezdský potok, Perlový potok a Bockbach) v Ašském výběžku. Použito bylo celkem 580 jednoletých jedinců ve velikosti od 700 do 1400 ?m. Průměrné přežití na všech tocích bylo 63 %. Průměrný absolutní přírůstek byl 755 ?m a závisel na teplotě vody (R2 = 0,1084). Jako nejvhodnější se ukázaly lokality v potoce Bockbach. V tomto toku přežilo na obou testovaných lokalitách 70 % perlorodek a jejich průměrný přírůstek byl 1027 ?m a 997 ?m při nejvyšší průměrné teplotě vody ze všech sledovaných toků (15,5°C a 15,4°C). Nejméně vhodným byl Lužní potok 2, kde přežilo 28 % testovaných jedinců a průměrný přírůstek byl 304 ?m při nejnižší průměrné teplotě ze všech lokalit (13,4°C). Procento přežití dvouletých perlorodek bylo větší než jednoletých, jejich růst byl ve všech tocích srovnatelný.
|
|
|
Optimalizace převodu larev síha peledě (Coregonus peled) na kompletní krmnou směs.
PITHARDT, Tomáš
V prezentované práci byl testován optimální odchov larev síha peledě ve dvou experimentech. Oba pokusy probíhaly po dobu 34 dní. Do prvního experimentu vliv velikosti startérového krmiva na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení, kdy před odstavem probíhal co-feeding po dobu 3 dnů. V prvním experimentu byly testovány dvě velikosti krmných částic 100 mikrometrů a 300 mikrometrů. Skupiny odstavené 20., 25. a 30. den po vykulení při použití velikosti krmných částic 100 mikrometrů a skupiny převedené 25. a 30. den za použití krmiva 300 mikrometrů se v konečném přežití statisticky nelišily. Nejlepší růst (konečná hmotnost 39 +- 12 mg) měla skupina odstavená 30. den po vykulení s použitím velikosti krmných částic 300 mikrometrů. Do druhého experimentu vliv délky kombinovaného krmení (co-feeding) na přežití a růst byly nasazeny larvy síha peledě o kusové hmotnosti 3,01 +- 0,48 mg. Co-feeding trval 1, 3 nebo 6 dní před odstavem. Larvy byly odstaveny od živého krmiva 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení. Skupiny převedené 10., 15., 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečném přežití larev. Nejvyšší konečnou hmotnost 37 +- 15 mg dosáhla skupina převedená 30. den po vykulení s kombinovaným krmením po dobu jednoho dne. Skupiny převedené 20., 25. a 30. den po vykulení se statisticky nelišily v konečné hmotnosti larev. Délka co-feeding periody neměla vliv na parametry přežití a růstu larev.
|
|
|
Vliv frekvence krmení na příjem krmiva a růst síha peledě (Coregonus peled) v intenzivním chovu.
DOFEK, Jan
Byl testován vliv frekvence podávání krmiva (6×, 4×, 2×, 1× denně) na příjem krmiva a přírůstek, experiment probíhal ve třech opakováních po 21 dnech. Stáří ryb na 124 - 187 dní po vykulení od počátku do konce experimentu. Pro první období experimentu (0. 21. den) byla počáteční průměrná hmotnost ve všech nádržích 1,86 + - 0,05 g.ks-1. V závěru prvního experimentu měly nejvyšší hmotnost ryby s frekvencí podávání krmiva 6× za den. Individuální hmotnost v závěru prvního přelovení byla 4,21 + - 1,31 g.ks-1 (6× denně), 3,74 + - 1,24 g.ks-1 (4× denně), 3,6 + - 0,46 g.ks-1 (2× denně), 2,89 + - 1,29 g.ks-1 (1× denně). Nejlepšího růstu dosáhly skupiny s frekvencí podávání krmiva (6× a 4× denně), naopak nejmenší hmotnost dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (1× za den). Ryby dosáhly konečné hmotnosti 15,9 ? 4,5 g (6×denně), 15,08 ? 4,98 g (4× denně), 12,19 ? 5,37 g (2× denně), 5,54 ? 4,05 g (1× denně). Nejlepšího přežití 96% v závěrečném období experimentu dosáhla skupina s frekvencí podávání krmiva (4× denně), oproti skupině s přežitím 89 % s frekvencí podávání krmiva (6× denně). Nejvyšší míra heterogenity (74 + - 9 %) byla zaznamenána ve třetím období experimentu u skupiny ryb s frekvencí podávání krmiva (1× denně) v porovnání s (28 + - 2 %) u frekvence podávání krmiva (6× denně).
|
|
|
Vliv teploty na příjem krmiva a růst síha peleďe (Coregonus peled) v intenzivním chovu.
VÁLEK, Pavel
Vliv teploty vody v rozmezí od 13 do 25 °C byl testován ve dvou experimentech a na dvou věkových kategoriích ryb (věk 74 a 230 dní po vykulení). U mladších ryb (počáteční hmotnost 0,60 +- 0,04 g) vykazovaly signifikantně rychlejší růst ryby chované při teplotě 19 - 22 °C. Průměrná individuální hmotnost na konci experimentu byla 5,19 +- 1,59 g (13 °C), 8,16 +- 2,08 g (16 °C), 9,78 +- 2,50 g (19 °C), 9,06 +- 2,75 g (22 °C) a 4,70 +- 2,13 g (25 °C). Ryby chované při nejvyšší teplotě 25 °C vykázaly signifikantně nižší přežití (29,60 +- 6,3 %) v porovnání s ostatními skupinami. Signifikantně vyšší míra heterogenity obsádek byla pozorována u ryb chovaných při 25°C (CV 50,1 +- 5,1 %) v porovnání s ostatními skupinami. V druhém experimentu u starších ryb (počáteční hmotnost 13,7 +- 2,9 g) vykazovaly nejlepší růst ryby chované v rozmezí teplot 16 - 22 °C. Průměrná individuální hmotnost na konci experimentu byla 25,2 +- 6,8 g (13 °C), 30,3 +- 7,1 g (16 °C), 29,7 +- 8,0 g (19 °C), 30,3 +- 8,8 g (22 °C) a 23,9 +- 5,5 g (25 °C). Ryby chované při teplotách 22 a 25 °C měly signifikantně nižší přežití (70,8 +- 18,8 a 40,8 +- 6,3 % respektive) v porovnání s ostatními skupinami.
|
|
|
Vliv mezidruhové hybridizace na fitness jeseterovitých ryb
ŠACHLOVÁ, Hana
Jeseteři jsou jednou z nejstarších skupin obratlovců žijících na naší planetě a jejich polyploidní původ je předurčuje k častým mezidruhovým hybridizacím. Tyto mezidruhové a dokonce i mezirodové hybridizace byly popsány jak v přírodních, tak i v akvakulturních podmínkách. Doposud však nebylo studováno fitness takovýchto hybridů ve vztahu k původním rodičovským druhům, které může mít zásadní vliv pro zlepšení produkce jeseterovitých ryb. Cílem této práce bylo porovnat reprodukční ukazatele (oplozenost, líhnivost) a růstové ukazatele cíleně vytvořených hybridů jesetera ruského (Acipenser gueldenstaedtii) a jesetera sibiřského (A. baerii) s jejich rodičovskými druhy. Celé sledování bylo provedeno do 262 dne po vykulení. Lze předpokládat, že tyto sledované parametry mohou mít zásadní vliv na fitness jedinců. Nejvyšších hodnot oplozenosti a zároveň i líhnivosti dosáhl hybrid mezi jeseterem sibiřským a jeseterem ruský (A. baerii × A. gueldenstaedtii ). Naopak nejnižších hodnot oplozenosti a líhnivosti dosáhla kontrolní skupina jesetera ruského (A. gueldenstaedtii). V počátečních fázích odchovu do 37. dne od vykulení vykazovaly vyšší úroveň přežití kontrolní skupiny čistých rodičovských druhů, zatímco od 37. dne odchovu se tento trend nepatrně obrátil ve prospěch hybridů a na konci experimentu dosahovala nejnižších hodnot přežití kontrolní skupina jesetera ruského (A. gueldenstaedtii). Celkově nejnižších hodnot růstu za celé experimentální období měla také kontrolní skupina jesetera ruského (A. gueldenstaedtii). Oproti tomu celkově nejlepší růstové ukazatele byly pozorovány u hybrida jesetera ruského a jesetera sibiřského (A. gueldenstaedtii × A. baerii ) a to i přesto, že do 101. dne od vykulení naopak rostl nejpomaleji ze všech sledovaných skupin. Vzhledem ke zjištěným výsledkům, se jeví tento typ hybrida jako nejvhodnější pro intenzivní chov v akvakultuře v průběhu prvního roku života. Zároveň lze na základě zjištěných výsledků konstatovat, že hybrid jesetera ruského a jesetera sibiřského (A. gueldenstaedtii × A. baerii ) je vhodný pro chov v polykultuře s ostatními druhy jeseterů. Z celkového pohledu může být chov hybridů jeseterovitých ryb perspektivní alternativou pro akvakulturu, avšak záleží na typu hybrida a na účelu chovu.
|
|
| |
|
|
Optimalizace výlovu rychleného plůdku candáta obecného (\kur{Sander lucioperca}) z rybníků a jeho následná adaptace v RAS systému
HAMPL, Jan
V rámci této bakalářské práce jsem řešil možnosti optimalizace výlovu rychleného plůdku candáta obecného (Sander lucioperca) z rybníků a zároveň jsem sledoval schopnost adaptace ryb na RAS systém experimentálního rybochovného zařízení FROV JU. V průběhu výlovu bylo důležité dokonale synchronizovat práci všech pracovníků při jednotlivých činnostech. Ryby byly sloveny ve velmi krátkém čase a šetrně přenášeny do připravených transportních beden. Kontrolovaly se nejdůležitější parametry kvality vody, jako teplota vody a nasycení vody kyslíkem. Mortalita během výlovu a transportu ryb nepřekročila 2 %. Po převozu na recirkulační akvakulturní systém (RAS) experimantálního rybochovného zařízení FROV JU ve Vodňanech bylo slovenými rybami nasazeno k adaptaci 9 nádrží a pro každý rybník byly použity vždy 3 nádrže. Pokus v RAS byl rozdělen na 3 fáze. První fází byla adaptace ryb na RAS systém a umělé krmivo. Adaptace byla velmi úspěšná. Sledovaly se tyto parametry: SGR, FCR, přírůstek biomasy, přežití a množství kanibalů v nádržích. Přežití ryb z rybníku Rohlíček se pohybovalo na úctyhodných 83,6 % u rybníku Bejkovna se pohybovalo na 69,7 % a u rybníku Horažďovice 4 bylo přežití ryb 71,8 %. Po ukončení adaptace se udělala biometrika 37 reprezentativních kusů ryb. Druhou fází bylo 1. období chovu. Zde se také sledovaly parametry jako SGR, FCR, přírůstek biomasy, přežití a množství kanibalů v nádržích. Přežití ryb z rybníku Rohlíček se pohybovalo na 84,17 % u rybníku Bejkovna se pohybovalo na 83,83 % a u rybníku Horažďovice 4 bylo přežití ryb 82,83 %. Po ukončení 1. období chovu se udělala biometrika 37 reprezentativních kusů ryb. Třetí fází bylo 2. období chovu. Zde sledovaly stejné parametry jako v předchozích případech a to SGR, FCR, přírůstek biomasy, přežití a množství kanibalů v nádržích. Přežití ryb z rybníku Rohlíček se pohybovalo na 87,5 % u rybníku Bejkovna se pohybovalo na na 88,17 % a u rybníku Horažďovice 4 bylo přežití ryb 87,17 %. Po ukončení 2. období chovu se udělala biometrika 37 reprezentativních kusů ryb, vyhodnocení pokusu a ryby byly prodány do francouzské firmy Asialor.
|
|
| |
host ::
RSS.