|
|
Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s diagnózou roztroušená skleróza.
Valková, Barbora ; Novotná, Irena (vedoucí práce) ; Křížková, Štěpánka (oponent)
Název práce: Kazuistika fyzioterapeutické péče o pacienta s diagnózou roztroušená skleróza. Cíle práce: Cílem obecné části práce bylo prostudování odborné literatury týkající se roztroušené sklerózy. Zabývala jsem se etiologií, výskytem nemoci, diagnostikou, možnostmi léčby, fyzioterapeutickými metodami a postupy. Ve speciální části bylo cílem zpracování kazuistiky pacienta s tímto onemocněním, aplikace teoretických znalostí, fyzioterapeutických metod a sledování efektu prováděné terapie. Metodika práce: Bakalářská práce je zaměřena na fyzioterapeutickou léčbu pacienta s roztroušenou sklerózou. V obecné části je popsána stručně anatomie a kineziologie vztahující se k nemoci. V charakteristice onemocnění se zabývám etiologií, výskytem, jednotlivými typy nemoci, klinickými obrazy a faktory, jež mohou onemocnění ovlivňovat. Dále se věnuji diagnostice, prognóze a léčbě. Ta je rozdělena na farmakologickou, alternativní a fyzioterapeutickou. Speciální část je formou kazuistiky pacienta s diagnózou roztroušená skleróza. Po vstupním kineziologickém vyšetření je zde popsaný, dlouhodobý a krátkodobý terapeutický plán, průběh jednotlivých terapeutických jednotek, které zahrnují cíl terapeutické jednotky, návrh terapie a její provedení, výstupní kineziologické vyšetření a zhodnocení efektu terapie. Výsledky: V...
|
|
|
Ošetřování pacienta se systémovým onemocněním pojiva
BAUEROVÁ, Eliška
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, jaká jsou specifika ošetřovatelské péče u pacienta se systémovým onemocněním pojiva a dále jaké specifické potřeby tento pacient má. Tyto cíle byly splněny pomocí kvalitativního výzkumu, technikou sběru dat byly polostrukturované rozhovory s pacienty, kteří mají onemocnění systémový lupus erythematodes. Právě toto onemocnění patří k nejtypičtějším zástupcům skupiny systémových onemocnění pojiva. Výzkumnou částí bakalářské práce bylo zjištěno, jak onemocnění u pacientů začalo, jaké mají příznaky nyní, jaký je dopad na psychiku pacientů, jak přistupuje k onemocnění rodina a také jak podle pacientů probíhaly hospitalizace. Z těchto odpovědí byla zjištěna specifika ošetřovatelské péče u pacienta se systémovým onemocněním pojiva. Tato specifika spočívají především v zaměření ošetřovatelského personálu na bolest pacienta, její snášení a hodnocení. Dále bylo zjištěno, že se sestra musí zaměřit na hodnocení pohyblivosti pacienta a také na oblasti, ve kterých je nutné pacienta edukovat. Pacienti s tímto onemocněním mají řadu specifických potřeb, na které by se měla sestra zaměřit. Jedná se především o potřebu být bez bolesti a také tito pacienti potřebují dostatek spánku a odpočinku. Pro pacienty je také důležité, aby se vyhýbali stresu, protože právě stres příznaky onemocnění často vyvolává a zhoršuje. Dále bylo zjištěno, že onemocnění přináší do života pacientů řadu omezení, se kterými se pacienti musí naučit žít. Také bylo zjištěno, jaká je podle pacientů informovanost sester o onemocnění. Informovanost se liší, na některých odděleních problematiku onemocnění sestry znají, na dalších odděleních není informovanost na vysoké úrovni. Bakalářská práce by mohla zvýšit povědomí o tomto onemocnění mezi zdravotnickým personálem a také zvýšit kvalitu péče o pacienty s tímto onemocněním.
|
|
|
Autoimunitní a lymfoproliferativní onemocnění: asociace a společné mechanismy
Dobiášová, Alena ; Daňková, Pavlína (vedoucí práce) ; Hušáková, Markéta (oponent)
Autoimunitní a lymfoproliferativní onemocnění sdílejí určité etiologické mechanismy. Vznik obou chorob je složitý proces zahrnující nahromadění dědičných a somatických mutací v jediné hematopoetické buňce, která díky pozměněné aktivitě dokáže překonat různé body kontroly a omezení buněčného růstu i přežívání. Jedná se například o mutace v genech kódujících transkripční faktory, molekuly apoptických signalizačních drah, kostimulační molekuly a molekuly sekretované do extracelulárního prostoru. Všechny tyto molekuly ovlivňují rovnováhu mezi přežitím a programovanou smrtí buňky. Jejich deregulovaná exprese umožňuje buňce překonat obranné prvky imunitního systému. Mohou tak přežívat autoreaktivní i nádorové buňky, které by byly za normálních okolností selektovány. Tato práce nastiňuje vliv deregulované exprese vybraných molekul na vznik autoimunitních i lymfoproliferativních onemocnění. Klíčová slova: autoimunitní onemocnění, lymfoproliferativní onemocnění, etiologie, AIRE, c-MYC, TP53, FOXP3, Fas, PTEN, Bim, CTLA-4, CD5, CD30, CD40/CD40L, BAFF, α-taxilin, IL-10.
|
|
|
HLA komplex a asociace s autoimunitními chorobami.
Karasová, Alexandra ; Slavčev, Antonij (vedoucí práce) ; Šírová, Milada (oponent)
Autoimunitní onemocnění jsou závažná, někdy i život ohrožující choroby, které postihují přibližně 5 % světové populace, a proto představují velký socio-medicínský problém. HLA komplex je nejlépe prostudovaný úsek lidského genomu, kóduje HLA antigeny, jejichž funkcí je předkládat peptidy imunitnímu systému (T-lymfocytům). V průběhu zkoumání HLA komplexu bylo zjištěno, že některé HLA antigeny jsou silně asociovány s výskytem autoimunitních chorob, avšak i přes velký pokrok v objasnění etiopatogeneze onemocnění se dosud nepodařilo úplně vysvětlit mechanizmus těchto asociací. Někdy je asociace autoimunitních onemocnění s HLA komlexem velice silná, například u M. Bechtěrev nebo celiakie, u jiných je asociace relativně slabá, což svědčí o roli dalších genetických faktorů, a / nebo faktorů prostředí. Cílem této práce je krátce vysvětlit strukturu a funkci HLA komplexu a jeho asociace s některými závažnějšími autoimunitními onemocněními.
|
|
|
Dendritické buňky a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes mellitus 1. typu
Chrástová, Iveta ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce) ; Krulová, Magdaléna (oponent)
Dendritické buňky (DC) představují účinné buňky prezentující antigen. Vyvíjejí se z CD34+ hematopoetických buněk v kostní dřeni a jsou specializované na vychytávání, zpracování a prezentaci antigenů T lymfocytům. Rozlišujeme dva typy DC, myeloidní a plazmacytoidní. Myeloidní DC (mDC) vznikají z hematopoetických progenitorových buněk pod vlivem GM-CSF a TNF-α nebo z monocytů v kultuře s GM-CSF a IL-4. Působením CD40L dozrávají a produkují velké množství IL-12, který podporuje vývoj Th1 lymfocytů. Na diferenciaci plazmacytoidních DC (pDC) z hematopoetických buněk se podílí Flt3-L a dále CD40L a IL-3 a jejich zásadní funkcí je produkce IFN I jako odpověď na setkání s viry. Plazmacytoidní DC jsou tedy důležité při obraně proti patogenům, udržují antivirový stav. Patogen je rozpoznán přes receptory TLR7 a TLR9. Na svém povrchu mají DC i další skupiny receptorů, které rozpoznávají cizorodé struktury, jako například C-lektinové receptory, RIG-I-like receptory a NOD-like receptory. Dendritické buňky hrají roli v autoimunitních onemocněních, kde imunitní systém rozpoznává vlastní struktury organismu a aktivuje vůči nim imunitní odpověď. Na patologii daných onemocnění se podílejí díky své schopnosti aktivovat a polarizovat T lymfocyty. Právě polarizace T lymfocytů ve směru Th1 je typicky pozorována u značné...
|
|
|
Th17 lymfocyty a autoimunitní choroby se zaměřením na diabetes 1. typu
Labiková, Jana ; Procházková, Jana (oponent) ; Štechová, Kateřina (vedoucí práce)
Th17 buňky byly nedávno objeveny jako buněčný zdroj IL-17. Ukázalo se, že jde o samostatnou linii pomocných T lymfocytů nezávislou na dříve popsaných Th1 a Th2 buňkách. Diferenciace naivních CD4+ T lymfocytů na efektorové Th17 je vyvolána kombinací TGFβ (cytokin nezbytný pro vznik protizánětlivých regulačních lymfocytů) a IL-6 nebo IL-21. Pro funkci a udržení fenotypu Th17 in vivo je důležitý IL-23. STAT3 a RORγt byly popsány jako hlavní transkripční faktory vedoucí k diferenciaci na Th17. Th17 lymfocyty jsou prozánětlivé buňky charakteristické tvorbou cytokinů IL-17A, IL-17F a IL-22, které hrají důležitou roli v imunitní odpovědi proti některým extracelulárním patogenům. Cytokinové produkty Th17 působí na široké spektrum buněk. Indukují expresi cytokinů, chemokinů a metaloproteináz a ovlivňují migraci neutrofilů a tvorbu antimikrobiálních peptidů. Autoreaktivní Th17 lymfocyty jsou velmi patogenní a produkce IL-17 byla prokázána u řady autoimunitních chorob např. revmatoidní artritidy, roztroušené sklerózy, psoriázy, Crohnovy choroby a diabetu mellitu prvního typu. Tyto choroby byly tradičně připisovány působení Th1 buněk, ovšem ukazuje se, že v regulaci autoimunitního procesu se alespoň u některých onemocnění uplatňují také Th17 lymfocyty.
|
|
|
Mechanismy patogeneze experimentální autoimunitní uveitidy a možnosti jejich ovlivnění.
Klímová, Aneta ; Heissigerová, Jarmila (vedoucí práce) ; Pitrová, Šárka (oponent) ; Holáň, Vladimír (oponent)
Úvod: Autoimunitní uveitida postihuje zejména střední věkovou kategorii a přes stále se rozvíjející terapeutické možnosti způsobuje těžké postižení zraku. Vzhledem k široké klinické variabilitě je studium autoimunitní uveitidy v humánní medicíně limitované, proto byly vyvinuty experimentální modely. Cílem naší práce bylo zavést reprodukovatelný model experimentální autoimunitní uveitidy v České republice a dále na tomto modelu sledovat zastoupení CD3+ a F4/80+ buněk v sítnici, zhodnotit vliv mikrobiálního prostředí na intenzitu nitroočního zánětu a testovat terapeutické možnosti. Materiál a metody: Myším kmene C57BL/6J byl aplikován sítnicový antigen (IRBP 1-20, interphotoreceptor retinoid binding protein) potencovaný kompletním Freundovým adjuvans a pertusovým toxinem, který vyvolá mírnou zadní autoimunitní uveitidu. Myši pocházely z konvenčního a gnotobiotického (bezmikrobního) chovu. Intenzita uveitidy byla hodnocena podle standardizovaných protokolů in vivo biomikroskopicky a post mortem histologicky na řezech barvených hematoxylin eozinem. Vzorky tkání byly analyzovány také imunohistochemicky a průtokovou cytometrií. Standardní sledovací doba experimentu byla 35 dnů. Myši s uveitidou z konvenčního chovu byly léčeny perorálními antibiotiky (metronidazol a ciprofloxacin) podávanými profylakticky...
|
|
|
Management pacientů s roztroušenou sklerózou
Klinková, Michaela ; Kandilaki, Daniela (vedoucí práce) ; Jankůj, Miroslav (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá nemocí zvanou roztroušená skleróza. V teoretické části seznamuje čtenáře se základními poznatky o roztroušené skleróze, jejím popisem, zmínkou o historii, popíše druhy a typy tohoto onemocnění a nastíní možnosti financování léčby. V praktické části zjišťuje postoje pacientů k této nemoci a zhodnocuje kvalitu jejich života. Nejvíce se ale zaměřuje na náklady léčby na tuto nemoc a to ze dvou pohledů. Z pohledů pojišťoven a pohledů pacientů.
|
|
|
Specifika práce sestry v centrech biologické léčby
MENCLOVÁ, Šárka
Specifika práce sestry v centrech biologické léčby? Bakalářská práce byla napsána formou teoretickou s cílem zmapovat problematiku biologické léčby. Metodou rešerše a analýzy z dostupných současných zdrojů týkajících se daného tématu byla práce zpracována. Biologická léčba představuje nový typ léčebného postupu, který usiluje o vytvoření takové sloučeniny, která má za cíl cíleně tlumit nebo posílit imunitní systém a tím co nejpřesněji ovlivnit chorobný proces probíhající v nemocném či poškozeném organismu. Z důvodu velké ekonomické náročnosti bylo nutno soustředit léčbu biologickými preparáty do center. V centru pracuje kvalitní tým pracovníků, který dokáže nejefektivněji posoudit pro kterého pacienta je léčba vhodná a bezpečná. K přehlednosti pacientů, efektivitě léčbě či k dlouhodobému sledování bezpečnosti léčiv slouží registry. Důležitost je kladena také na vybavení a prostředí center. Kapitola specifika práce sester je zaměřena na odborné znalosti a zručnost sestry při aplikaci biologické léčby. Hlavním úkolem sestry je poskytování komplexní, individualizované, holistické ošetřovatelské péče, jejímž základem je kvalitní verbální a neverbální komunikace i edukační činnost. Následující střední část je věnována jednotlivým oborům, které mají s biologickou léčbou největší zkušenosti. Obor gastroenterologie, kde léčba idiopatických střevních zánětů Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy je léčena pomocí látek blokujících TNF-?. Látky jsou aplikovány v podobě infuzí, nebo cestou subkutánní. Sestry tudíž musí být informovány o léčebném postupu, podstatě léčby a o nežádoucích účincích spojených s terapií. V revmatologickém centru s léčbou revmatoidní artritidy, ankylozující spondylitidy známé jako bechtěrevova nemoc, psoriatické artritidy a juvenilní idiopatické artritidy jsou dosahovány mimořádné výsledky s biologickou léčbou. Zmínka je i o registru ATTRA, který je jedním z hlavních nástrojů pro sledování pacientů od začátku léčby. V centru onkologie je práce sester zaměřena na monitorování nežádoucích účinků spojených s terapií. Nežádoucí účinky spojené s biologickou léčbou jsou specifičtější než u léčby cytostatické. Záleží tedy na tom, aby sestra měla dobré pozorovací schopnosti a aby věděla, na jaké příznaky se během terapie zaměřit a umět na ně včas reagovat. Posledním centrem, které je v práci zanalyzováno, je centrum dermatologie, kde mají zkušenosti s léčbou chronické nemoci zvané psoriasis vulgarit. Poskytnuté údaje z interpretace daných dat nám ukázaly, že přestože se jedná o léčbu vysoce nákladnou, tak se její účelná aplikace ekonomicky vyplácí už v té formě, že včasné nasazení léčby umožňuje zvýšení kvality života pacientů bez možné invalidity. Jedná se o léčbu, která sice pacienty zcela neuzdraví, ale jejím hlavním cílem je zpomalit prognózu onemocnění a pacienty osvobodit od bolestí spojených s nemocí.
|
|
|
Komplexní léčba u pacientů s Bechtěrevovou chorobou
ARCIMOVIČOVÁ, Petra
Bakalářská práce s názvem Komplexní léčba u pacientů s Bechtěrevovou chorobou je přehledem možných terapeutických metod, které se v léčbě onemocnění dají uplatnit. Bechtěrevova choroba je často využívána jako téma pro vědecké práce, ale ne vždy je zdůrazněn komplexní přístup. Velká část teoretické části mé práce je věnována představení onemocnění, možným příčinám jeho vzniku, projevům, průběhu a stadiím nemoci. Práce zohledňuje psychosomatický přístup k pacientovi. Zabývá se společnými možnými faktory ovlivnění. Zmiňuji zde genetické a antigenní faktory, možnou spojitost s bakteriálními onemocněními, s funkcí střevní mikroflóry a její provázanosti se stravou. Zároveň je popsána spojitost sociálních interakcí v raném dětství jedince, jejich možných přenosech do chování v dospělosti a individuální psychická struktura osobnosti. Výzkum byl koncipován jako vyšetření pěti pacientů s daným onemocněním, odebrání anamnézy, vyšetření kineziologickým rozborem a následný rozhovor v trvání cca dvou hodin s každým pacientem. Zpracování dat představuje kvalitativní obsahová analýza výpovědí. Byly zvoleny dvě výzkumné otázky. První zjišťuje, které fyzické, psychické, sociální a spirituální faktory se mohou podílet na zlepšování nemoci, druhá zkoumá vlivy vedoucí ke zhoršení. Vliv stravy, pohybu, charakterových vlastností či víra v Boha se objevily u více pacientů. Na druhou stranu, i díky různorodému výběru pacientů z prostor lázní, rehabilitačního centra a dvou návštěv v rámci domácího prostředí, byly některé subjektivní pocity týkající se onemocnění a charaktery zkoumaných osob velmi rozličné. Poslední, šestý rozhovor je věnován homeopatii a jejímu pohledu na Bechtěrevovo onemocnění Ačkoli byl zkoumaný vzorek relativně malý, považuji data, která poskytl, za přínosná, i když z nich nelze vyvodit jednoznačný závěr. Práce může být využita zdravotníky věnujícími se pacientům s Bechtěrevovou chorobou i pro výuku studentů fyzioterapie.
|
host ::
RSS.