|
| |
|
|
The nominal suffixal derivation in pre-classical French
Štichauer, Jaroslav ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Radimský, Jan (oponent) ; Pešek, Ondřej Matthew (oponent)
Předkládaná disertační práce se zabývá jmennou sufixální derivací v předklasické francouzštině (cca 1550-1610). Na základě excerpce vybraných děl a práce se základními dostupnými korpusy, zejména Frantextem, se snaží nejprve vymezit základní pojmy (norma, problematika periodizace, produktivita, lexikalizace, paradigmatizace, otázka panchronní působnosti slovotvorných pravidel aj.) a na vybraném lexikálním materiálu otestovat operacionalitu teorie optimality (OT) a dalších mechanismů (paradigmatizace aj.)v diachronní perspektivě. V několika monotématických kapitolách pak analyzuje z diachronního pohledu několik vybraných sufixů (-age, -aison, -ance, -ment, aj.).
|
|
|
Ediční zásahy do vybraných pohádek Boženy Němcové v 19. a 20. století
Havrlantová, Markéta ; Andrlová Fidlerová, Alena (vedoucí práce) ; Adam, Robert (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá edičními úpravami ve třech vybraných pohádkách Boženy Němcové (Chytrá horákyně, Čert a Káča, O hloupém Honzovi). Podkladový materiál tvoří 40 vydání, přičemž nejstarší z nich je text prvního vydání (vycházelo 1845-1847), nejmladší je text vydaný v roce 2009. Ve všech podkladových textech jsou označena místa, kde byly provedeny ediční úpravy vzhledem k prvnímu vydání. Plné znění vybraných pohádek ve 40 edicích včetně označení edičních úprav je k dispozici na přiloženém CD (330 stran materiálu). Vlastní práce je rozvržena do šesti základních oddílů. V úvodním oddíle popisujeme zejména výběr materiálu a metodu jeho zpracování. Druhá kapitola je věnována vybraným pravopisným otázkám, především změnám v kladení vykřičníků a středníků či psaní j u pomocného slovesa být v préteritu (šel sem / šel jsem). Ukazuje se, že (ne)psaní j u pomocného slovesa být má stylovou platnost a pomáhá charakterizovat řeč jedné z postav. Většina editorů však převádí všechny tvary slovesa být na variantu s j na začátku, čímž se stylistická distinkce ztrácí. Ve třetí kapitole se zabýváme morfologií, zejména edičními zásahy do vybraných slovesných tvarů. Jednotlivá témata podkapitol jsou supinum, přechodníky, minulý kondicionál a slovesné časy. Zjišťujeme, že ve vydáních od roku 1989 jsou texty...
|
|
|
Výzkumné centrum vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav)
Šimek, Štěpán
Článek popisuje historii, strukturu a činnost Výzkumného centra vývoje staré a střední češtiny (od praslovanských kořenů po současný stav). V centru jsou sdruženy tři významné tuzemské bohemistické vědecké instituce: oddělení vývoje jazyka a etymologické oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR, Ústav českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a Katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Jeho cílem je těsněji propojit a zkoordinovat významná domácí střediska lingvistické bohemistiky univerzitní a akademická a poskytovat všestrannou podporu badatelům domácím i zahraničním. Během šesti let trvání Centra v jeho rámci nebo s jeho podporou vzniklo více než 250 publikačních výstupů (monografie, slovníky, odborné články v časopisech a sbornících, disertace), byly uspořádány mezinárodní vědecké konference a v neposlední řadě Centrum umožnilo zaměstnání absolventů vysokoškolského studia, díky čemuž mohli úspěšně zahájit samostatnou badatelskou činnost na domácích špičkových vědeckých pracovištích.
|
|
|
Slovo se špatnou pověstí
Černá, Alena M.
Článek pojednává o českém slově „čistonosoplena“, které označuje kapesník. Obecně je toto slovo známé ze školní výuky a z internetových stránek, avšak nikdo neví, kdo je autorem tohoto slova a kdy toto slovo vzniklo.
|
|
|
Ještě ke konkurenci předpon s-, z-, vz- ve staré a střední češtině – vyjadřování náležitého děje předponou vz-
Vajdlová, Miloslava
Na příkladu staro- a středněčeských lexikálních jednotek vzdáti, vzvésti, vzvod aj. se společným významem ,realizace nějaké činnosti žádoucím způsobem‘ autorka upozorňuje na schopnost starších vývojových fází jazyka vyjádřit žádoucí a náležitý děj za pomoci předpony vz-, vstupující tak do opozice s prefixem s- užitým ve významu ,odchýlit se od náležitého směru‘. Během dalšího vývoje se tento význam předpony vz-, úzce vázaný na středověký způsob myšlení, stává neprůhledným a některá slova jím derivovaná nabývají nové formy i významu (vzdaný – sezdaný).
|
|
| |
|
| |
|
|
Diskontinuita jazykového vývoje a lexikální systém
Nejedlý, Petr
Lexikální systém se vyvíjí kontinuálně – změny probíhají jako součást změn jiných. Někdy uživatel vhodnou lexikální jednotku nezná a sám přichází s lexikální inovací. Dochází tak k zdvojení systémové pozice. Mnohé takové případy nacházíme v češtině humanistické a barokní. Příčinou je rozpor mezi překotným rozvojem komunikačních příležitostí a omezenějšími komunikačními možnostmi.
|
|
| |
host ::
RSS.