|
Taxonomické zařazení druhu Bactroceras sandbergeri (Barr.,1867) z českého ordoviku
Aubrechtová, Martina ; Marek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Turek, Vojtěch (oponent)
Systematické postavení hlavonožce druhu Bactroceras sandbergeri (Barr., 1867) z ordoviku pražské pánve (Česká republika) bylo v minulosti často předmětem diskuzí a sporů. Druh byl nejprve řazen k rodu Bactrites, posléze pro něj byl definován samostatný, monotypický rod Eobactrites. V současnosti je druh kladen do rodu Bactroceras a společně s ním do čeledi Baltoceratidae, jejíž zástupci jsou pokládáni za nejstarší známé orthoceridy. Řád Orthocerida je jednou z nejúspěšnějších a nejdiversifikovanejších skupin paleozoických hlavonožců. V rámci předkládané diplomové práce bylo detailně prostudováno zhruba sto exemplářů Bactroceras sandbergeri a byla provedena revize tohoto druhu. Pozornost byla věnována především znakům, které v původních popisech druhu chybí nebo které byly v minulosti opomíjeny. Především byly studovány svalové vtisky, stavba sifonální trubice a také protokoncha, která byla původně popsána jako druh Tretoceras parvulum Barrande, 1868. Se studovaným taxonem byl synonymizován druh Orthoceras naufragum Barrande, 1870. K rodu Bactroceras byl přiřazen druh Orthoceras interpolatum Barrande, 1870 z králodvorského souvrství. Klíčová slova: Cephalopoda, ordovik, Česká republika, Barrandien
|
|
Just-war theory. Its origin and evolution in history
Daniška, Jaroslav ; Kučera, Rudolf (vedoucí práce) ; Müller, Ivan (oponent)
Keď som si před viac ako siedmymi rokmi tému spravodlivej vojny vybral ako tému diplomovéj práce, nemohol som tušit o búrlivých diskusiách, zlomových dějinných udalostiach, ktoré začali po 11. septembri 2001. V médiách po celom svete sa náhle neriešila len otázka vojny, ale tiež otázky jej morálnej přípustnosti, hovořilo a písalo sa o kritériách spravodlivej vojny či dokonca otázke přípustnosti preventívnej vojny. Stará klasická teória tak náhle po celom svete zažila nečakanú renesanciu a nárast mediálnej, ale aj odbornej pozornosti. Napriek tomu som sa v spracovaní témy úmyselne vyhýbal publicistike a súčasnosti a rozhodol som sa zamerat na teóriu spravodlivej vojny výlučné v jej klasickéj podobě. Mojím póvodným úmyslom bolo analyzovat a zhodnotit primárné pramene, z ktorých sa teória zrodila. Už vopred však musím konštatovat, že nie celkom sa mi to podařilo. Zatial' čo práce Augustina z Hippo alebo Tomáša Akvinského, či texty Starého a Nového zákona biblie a Koránu mi k dispozícii boli, a teda som vznik rozvoj teorie spravodlivej vojny mohol sledovat priamo analýzou týchto textov, iné texty sa mi získat nepodařilo, a preto som sa musel uspokojit s niektorými titulmi sekundárnej literatúry, respektive takou rekonštrukciou historických událostí a faktov, ktorá mi umožnila sledovat vývoj tradicie...
|
|
Biochemické motody jako nástroj pro studium proteinů v reprodukci
Postlerová, Pavla ; Zigo, Michal ; Pohlová, Alžběta ; Jonáková, Věra
Studium molekulárních mechanismů rerodukce je důležité pro pochopení tohoto děje. pro extrakci proteinů ze spermií využíváme různé přístupy a specializované kity, které izolují proteiny z různých částí a povrchu spermatické buňky. Proteiny z reprodukčních tekutin dělíme pomocí chromatografických metod. Charakterizaci a porovnání proteinů získaných odlišnými extrakčními metodami nebo proteinů různých savčích druhů a proteinů spermií, které jsou v rozdílných stádiích svého vývoje, provádíme pomocí SDS a 2D elektroforézy. Elektroforeticky separované proteiny přenesené na NC membránu využíváme pro detekci pomocí protilátek nebo k vazebnýcm studiím s biotinem značenými ligandy. Izolace proteinů z reprodukčních tkání a tekutin a jejich detekce pomocí protilátek je nezbytná pro určení původu proteinů reprodukčního traktu. Lokalizace proteinů na povrchu a uvnitř spermatických buněk a v sekreční tkáni reprodukčních orgánů studujeme pomocé imunofluorescenční mikroskopie. Cílená izolace určitých proteinů spermatické buňky, jejich lokalizace na spermiích nebo v tekutinách a tkáních reprodukčního traktu slouží jako nepostradatelné nástroje pro studium molekulárních mechanismů reprodukčního procesu.
|
|
Dynamics of mouse sperm capacitation and acrosome reaction
Dvořáková-Hortová, Kateřina ; Frolíková, Michaela ; Děd, Lukáš ; Šebková, Nataša
Capacitation followed by the acrosome reaction (AR), is a very complex event of molecular changes, including acrosome matrix rearrangement and actin polymerization, which mammalian sperm must undergo in the female reproductive tract in order to obtain the ability to penetrate and fertilize the egg. CD46 and β1-integrin belong to specific proteins, which are predicted to interact during molecular reorganization of capacitating sperm. The IZUMO1 as the primary fusion protein of the mammalian sperm is also involved in this dynamic network. We investigated the relationship between the Izumo, CD46 and β1 integrin relocation in the sperm head during the capacitation and AR in vitro. We have already successfully monitored by immunofluorescent labelling the dynamics of proteins CD46 and β1-integrin. The changes in the localization of these proteins associated with the AR and their mutual co-localization was observed. The original β1-integrin location in the freshly released epididymal sperm is in the acrosome and it relocates during the AR further through the sperm head compartments into the equatorial segment and over the whole sperm head. Its density over the equatorial segment is decreasing with the extended time of the AR. Also its presence in the perforatorium of the mouse sperm head is very prominent. The pattern for protein CD46 is extremely similar if not identical in both aspects such as compartment localization and time progress during capacitation and AR in vitro. The molecular interaction of CD46 and β1-integrin was investigated using the Proximity Ligation Assay and Super resolution microscopy STED. The data were statistically analysed. The newly obtained results from CD46 and β1-integrin relocation are in correlation with IZUMO1 dynamics and giving a substantial knowledge on the studied protein network rearrangement during capacitation and AR in mouse spermatozoa.
|
|
Historie a současnost kritické a intenzivní péče
HOVORKOVÁ, Nicole
Cílem bakalářské práce s názvem "Historie a současnost kritické a intenzivní péče" bylo zmapovat dějiny poskytování kritické a intenzivní péče, a to jak na našem území, tak v celosvětovém kontextu. Práce je zaměřená na období vzniku a rozvoje intenzivní péče, od 50. do 80. let. Snahou bylo popsat počátky oboru a porovnat historii se současným stavem oboru. Jedná se o práci teoretickou a je vypracována metodou podrobné rešerše sekundárních i primárních pramenů. Je rozdělena do dvou částí. První je věnována intenzivní péči a jejímu vývoji ve světě i u nás. Druhá část obsahuje informace intenzivní a resuscitační péče v nemocnicích Jihočeského kraje, které jsem nashromáždila během studia materiálů poskytnutých oblastními archívy. První kapitola a druhá kapitola je věnována dějinám ošetřovatelství jak ve světě, tak u nás. Slouží pro lepší orientaci pro následující kapitoly. Třetí kapitola se zabývá již samotnou intenzivní péčí. Je popsáno mnoho jejich aspektů, a je provedena i komparace v dějinném i celosvětovém kontextu. Ve čtvrté kapitole se dostáváme k druhé části bakalářské práce, která je doplňována poznatky z nalezených archivních materiálů. Součástí práce jsou i některé fotografie, které se podařilo pořídit během návštěvy muzea Národní lékařské knihovny či během návštěv archívů.
|
|
Užívání návykových látek u seniorů
KOPAČKOVÁ, Dominika
Bakalářská práce se zabývá užíváním návykových látek u seniorů. Věková kategorie 60+ by neměla být z hlediska užívání návykových látek opomíjena. Důvodem je skutečnost, že i mezi seniory patří uživatelé některých návykových látek, především léků. Práce je rozdělena na část teoretickou a výzkumnou. Teoretickou část tvoří čtyři kapitoly (Stáří a stárnutí, Látková závislost, Návykové látky a jejich klasifikace, Užívání návykových látek ve stáří), které shrnují poznatky současné literatury o daném tématu. První kapitola se věnuje stárnutí a životní etapě stáří. Pozornost je věnována i duševní hygieně osob v této životní etapě. Rovněž jsou zde zmíněny multifaktoriální projevy stáří, tj. biologické, psychické a sociální. Ve druhé kapitole je uvedena definice závislosti, jsou zde popsány znaky, kterými se závislost projevuje. Kapitola popisuje faktory, které zvyšují pravděpodobnost užívání návykových látek, případně vzniku závislosti. Tyto faktory mohou být genetické, biologické, či psychické. Zmíněné jsou i některé systémové modely vzniku, vývoje a udržování závislosti. Třetí kapitola rozděluje návykové látky na legální a nelegální. Popsané jsou zde jejich účinky a dopady na organismus člověka. Do skupiny legálních návykových látek jsou zahrnuty tabák, alkohol, léky a některé potraviny. Nelegální látky zde zastupuje konopí, halucinogeny, stimulancia a opiáty. Poslední, čtvrtá, kapitola je zaměřena přímo na užívání návykových látek u seniorů. Senioři jsou uživateli mnohých látek se závislostním potenciálem. Nejpodrobněji zmapovaná je problematika alkoholismu. Ostatní podkapitoly se věnují závislosti na nikotinu, lécích, kofeinu i nelegálních návykových látkách. Cílem práce je zjistit, zda senioři návykové látky užívají. Dílčím cílem je zjistit rozsah a příčiny jejich užívání. K zjištění cílů byla zvolena strategie kvantitativního výzkumu. Pro sběr dat byly použity dotazníky vlastní konstrukce. Dotazníky obsahovaly uzavřené i otevřené otázky. Realizace výzkumu probíhala v únoru 2015 v Sušici a okolí. Okruh respondentů tvořili lidé s minimální věkovou hranicí 70let. Jednalo se o 40 osob žijících v domácnosti i v domově pro seniory. Z výsledků výzkumu vyplývá, že i mezi seniory se najdou uživatelé některých návykových látek. Z nich to jsou zejména léky na předpis. Dnešní senioři užívají léky pravidelně, často i v kombinaci hned několika léků. Obzvlášť často používaná jsou analgetika. To může být způsobeno faktem, že staří lidé trpí bolestí častěji než mladší populace. Stejné je to s poruchami spánku, proto jsou senioři i častými uživateli i hypnotik. Další skupinou léků, kterým je v práci věnovaná pozornost, jsou anxiolytika. Mezi seniory patří kuřáci tabáku, kteří si svůj zlozvyk nesou zpravidla ze středního věku. Jsou mezi nimi muži i ženy. Přestože některé výzkumy prokazují pozitivní účinky marihuany v léčbě Parkinsonovy i Alzheimerovy choroby, senioři ji k léčbě těchto nemocí nepoužívají. Vzhledem k tomu, že legislativa držení a užívání marihuany zakazuje, je to pochopitelné. Alkohol pijí lidé staršího věku především příležitostně, ale jsou i tací, kteří pijí větší množství, než je pokládáno za nerizikové. U starších lidí ubývá excesivního pití v porovnání s mladou generací. V práci je tato problematika popsána podrobněji. Výsledky šetření by mohly sloužit laické veřejnosti k lepšímu pochopení problematiky. Tato práce může být zdrojem informací pro studenty zdravotně-sociálních oborů. Navíc by mohla zlepšit povědomí o důvodech užívání návykových látek mezi seniory.
|
|
Reflexe díla Františka Bakuleho ve vztahu k dnešní speciálně pedagogické praxi
BALÍKOVÁ, Tereza
František Bakule byl významným českým pedagogem první poloviny 20. století, prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze, zakladatelem tzv. Bakulova ústavu a jedním z mála českých představitelů alternativního pojetí výchovy a vzdělávání uznávaných v zahraničí. Jeho odkaz však v současné době není naší odbornou veřejností v rámci hlavního vzdělávacího proudu ani speciálních škol dále systematicky rozvíjen a prakticky uplatňován, na rozdíl od řady zahraničních alternativních pedagogických směrů, které jsou zde úspěšně aplikovány. Cílem této bakalářské práce je proto analyzovat dílo Františka Bakuleho prizmatem současného školního edukačního prostředí s důrazem na vzdělávání žáků se zdravotním postižením. První kapitola je věnována nástinu životní cesty Františka Bakuleho, zejména se zaměřením na významné mezníky, které ovlivnily utváření jeho osobnosti, jeho myšlenky, inspiraci a motivaci a které se projevily v jeho pedagogické činnosti a následně v jeho vlastním uceleném konceptu výchovy a vzdělávání. Konkrétně je zde zmíněno jeho rodinné zázemí a dále je prostor věnován zejména jeho učitelským zkušenostem až po působení v Jedličkově ústavu a etapu života spojenou s jeho vlastním ústavem. Druhá část bakalářské práce je již zaměřena výhradně na Bakuleho specifický edukační koncept. Nejprve jsou zde vymezeny jeho principy a následně uvedeny originální učební osnovy a návrh ideálního prostředí třídy. Text dále obsahuje detailní popis výuky několika předmětů, které byly těžištěm Bakuleho konceptu, a to jmenovitě pracovních činností, hudební výchovy a výtvarné výchovy. Původní didaktické postupy jsou analyzovány s využitím současné terminologie. Vzhledem k vymezenému cíli bylo třeba ve třetí kapitole analyzovat současné pojetí vzdělávání ve výše zmíněných, podle Bakuleho stěžejních oblastech. Text je koncipován tak, aby bylo možné následně reflektovat dílo Františka Bakuleho z pohledu dnešní pedagogické, respektive speciálně pedagogické praxe, nalézt styčné body či odlišnosti a odhalit nevyužitý inspirační potenciál. Tomu je pak věnována čtvrtá, závěrečná kapitola. Na základě analýzy a následné reflexe bylo ve výsledku konstatováno, že ačkoli se Bakulem formulované vzdělávací cíle významně neodlišují od současného pojetí zakotveného v příslušných rámcových vzdělávacích programech, k jejich dosažení se v současné době užívá odlišných postupů a metod. A to přestože sám Bakule své postupy, které lze velmi zjednodušeně charakterizovat mottem "neučit žáky o životě a práci, ale životem a prací", s úspěchem ověřil v praxi a že mu v řadě případů daly za pravdu pozdější výsledky psychologických výzkumů, čímž poskytly jeho didaktickému odkazu teoretickou oporu. Z výše uvedeného je zřejmé, že odkaz díla Františka Bakuleho nebyl naší odbornou pedagogickou veřejností dostatečně doceněn a vytěžen. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jeho širšímu uplatnění stojí v cestě roztříštěnost, v níž se nám dochoval.
|
|
Praktické využití teatroterapie při aktivizaci dospělých osob s mentálním postižením
REJŠKOVÁ, Denisa
Cílem bakalářské práce s názvem Praktické využití teatroterapie při aktivizaci dospělých osob s mentálním postižením bylo vytvořit, realizovat a vyhodnotit divadelní představení se zaměřením na aktivizaci dospělých s mentálním postižením.Při volnočasových aktivitách je možné osobám s mentálním postižením poskytnout takové činnosti, které všestranně rozvíjí jejich osobnost, vedou k vlastní aktivitě a činorodosti. Lidé s mentálním postižením jsou však oproti lidem intaktním ve výběru aktivit omezeni. Vzhledem k nabídce volnočasových aktivit pro cílovou skupinu jsem se rozhodla využít teatroterapii, která je pro ně přímo určená, a realizovat tak divadelní představení. Dle odborné literatury lze jejím prostřednictvím dosáhnout pozitivních výsledků v oblastech komunikačních a pohybových dovedností, paměti a sociálních vztahů.Práce se skládá ze tří kapitol. Cílovou skupinu vymezím v první kapitole, ve které nejprve definuji pojem mentální postižení, charakterizuji dospělé osoby se středním či těžkým mentálním postižením a blíže specifikuji jejich omezení v oblasti sociální, psychické a motorické. V druhé kapitole definuji teatroterapii, popíši její vývoj, cíle a metody. Zároveň se o ní v závěru této kapitoly zmíním jako o prostředku aktivizace. Na teoretickou část práce navazuje praktická, třetí kapitola. V této kapitole na základě odborné literatury připravím divadelní představení. To následně zrealizuji a vyhodnotím.Divadelní představení vycházelo ze zásad a principů teatroterapie. Při jeho realizaci bylo využito vlastního scénáře, který byl přizpůsoben cílové skupině. K jeho nazkoušení byly využity klasicky výukové metody a metody dramatické výchovy, konkrétně se použily metody slovní, názorně demonstrační, dovednostně praktické, metoda hra v roli, metody a techniky průpravných her a cvičení, hodnocení a reflexe. Při evaluaci bylo využito objektivní techniky, která se zaměřuje na analýzu činnosti herců, a subjektivní techniky se zaměřením na autoevaluaci a zpětnou vazbu herců.Aktivita probíhala pod Občanským sdružením IN a zúčastnilo se jí celkem deset osob se středním či těžkým mentálním postižením ve věku 25 45 let. Během přípravy divadelního představení docházelo k procesu aktivizace a bylo dosaženo pozitivních výsledků v oblasti komunikačních a pohybových dovedností. Při realizaci divadelního představení herci zažívali nové a neobvyklé situace, setkávali se s novými lidmi, neboť se aktivity účastnili i studenti Jihočeské univerzity, což vedlo k sociální integraci. Bakalářská práce má sloužit jako inspirace pracovníkům v zařízeních poskytujících sociální služby.
|
|
Profese vojenské zdravotní sestry z historického pohledu.
PAVLÍKOVÁ, Andrea
Diplomová práce se zabývá profesí vojenské zdravotní sestry. Můžeme konstatovat, že oficiální studium vojenských nelékařských zdravotnických odborností a jejich využití nejen pro válečné účely se datuje od padesátých let minulého století. Ovšem ženy zdravotnice následně i v uniformě byly vždy aktuální záležitostí v údobích jakéhokoli ozbrojeného tažení. Rozvoj ošetřovatelské činnosti jako takové probíhal téměř pokaždé v závislosti na její zvýšené potřebě ve válečných anabázích, avšak není možné opomenout vliv vědeckých, medicínských a technických poznatků. Historická osa vývoje ošetřovatelské výchovy a zdravotnické péče na bojištích je zaznamenána od pravěkého léčitelství přes původní starověké medicínské pokusy až po středověké tradiční lékařství. Způsob křesťanského léčení negativně ovlivnila katolická církev, která takřka znemožnila jakýkoli vědecký pokrok zejména na chirurgické půdě. Temný středověk na evropském kontinentě fakticky vyrval provádění lékařských úkonů z rukou odborníků a nechal trpící na pospas kněžím. Následující část práce se věnuje novověké medicíně, kde se uplatňují osvícenské reformy. V této epoše se organizovaly jedny z počátečních půlročních kurzů pro vojenské ranhojiče, které se přeměnily na Chirurgickou vojenskou akademii, z níž pak vzniklo pověstné Josefinum. Projev humanity, jež podnítila formu péče o válečné veterány, se manifestoval výstavbou invalidoven. Druhou polovinu 19. století charakterizuje fenomén výskytu řádových sester v polních lazaretech. Hlouběji se tato studie zaobírá profesionální organizovanou zdravotnickou péčí přímo na bojišti, která se datuje od éry válčení na Krymu. Tento mezník vypovídá o transformaci opatrovnictví na ošetřovatelství, jež vykazuje nutnost specializované přípravy osob provozujících ošetřovatelskou praxi. Nesmazatelně se do dějin sesterského povolání zapsal i Henri Dunant, jako zakladatel Červeného kříže, který první zacvičoval zdravotnice pro plnění branných záměrů státu. Pokračování tohoto počinu nastiňuje průběh poskytování první pomoci v ozbrojených konfliktech 20. století. Popisuje fungování tehdejší velitelsky řízené vojenské zdravotnické služby. První světová válka zahnala český ošetřující personál na obě strany fronty, kde zajišťoval zraněným pomoc. Druhé světové války se zdravotní sestry účastnily již ve stejnokrojích, coby právoplatné příslušnice armády. Dílo se dále zmiňuje i o poválečném využívání armádních zdravotníků v utajených zahraničních misích a jejich odborné erudici. V neposlední řadě velmi okrajově hovoří o současných možnostech moderní zdravotnické služby Armády České republiky. Cílem usilovného snažení při zpracování tohoto tématu bylo přehledně zmapovat vývoj profese vojenské zdravotní sestry v historickém kontextu se zvláštním zřetelem na ženy zdravotnice pocházející z českých končin. Aby zachycené dějinné podklady týkající se konkrétních účastnic světových válečných konfliktů byly čtenáři dobře uchopitelné, líčí toto pojednání v širším rozsahu příznačné lékařské a ošetřovatelské poznatky už od éry pravěkých civilizací. Pro teoretickou diplomovou práci byla zvolena metoda historické studie. Metodika se zakládá na vyhledávání, prostudování, třídění a následném systematickém nestranném popisu událostí z časů minulých s cílem podat ucelenou zprávu o daném námětu. K získání povědomí o dějinných souvislostech bylo zapotřebí prostudovat nepřeberné množství relevantních zdrojů. Věcné informace byly čerpány analyzováním jednak primárních, ale ponejvíc sekundárních dokumentů. Badatelskými prameny se staly i starobylé knižní publikace, soudobá odborná literatura a časopisy s historickou, vojenskou i zdravotnickou tematikou. Prozkoumáním odpovídajících písemností a shrnutím zásadních zjištění vznikla diplomová práce, která mapuje dějiny válečného ošetřovatelství a profese vojenského zdravotníka. Výtvor nemá za úkol jen osvětlovat minulost, nýbrž přispívat k řešení každodenních problémů a poskytovat zářivý výhled do budoucnosti.
|
|
Životní styl u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin před a po operaci
REZKOVÁ, Helena
Teoretická východiska: Ischemická choroba dolních končetin je postižení tepen dolních končetin nejčastěji aterosklerózou. Teoretická část se zabývá životním stylem. Jsou zde rozpracované základní rizikové faktory chronické formy. Dále je popsána patofyziologie změn vzniklých na podkladě aterosklerózy a s tím související příčiny pro vznik onemocnění. Následně jsou objasněné způsoby klasifikace, rozpracovány klinické příznaky, diagnostika a léčba. Tato část obsahuje také pohled na roli sestry v péči o pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, nakolik pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin změnili po invazivním cévním výkonu životní styl. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin přistupují k prevenci rizikových faktorů? Co je u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin hlavním impulzem pro případnou změnu stylu života? Jakou měrou ovlivňuje operační zákrok postoj pacienta k rizikovým faktorům pro vznik ischemické choroby dolních končetin? Jak zásadní je změna životního stylu u pacientů po operaci pro ischemickou chorobu dolních končetin? Metody: Teoretická část diplomové práce je zpracovaná s použitím odborných zdrojů. Empirická část diplomové práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumného šetření. Zvolenou technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor s pacienty, ke kterému byly předem připravené otevřené otázky. Výzkum byl realizován v několika fázích první rozhovor probíhal při příjmu pacienta na oddělení (před operací), další fáze následovala za 3 měsíce a poslední za 6 měsíců od operace. Rozhovory byly zaznamenávány na připravený tiskopis, poté přepsány do elektronické podoby a analyzovány metodou otevřeného kódování. Výsledky: Z výzkumného šetření vyplynulo, že operace může být v některých případech spouštěčem změny pacientova životního stylu. První rozhovory v předoperačním období se zaměřily na to, jak se respondenti cítí, jaký je jejich životní styl před plánovanou operací pro aterosklerotické změny na dolních končetinách. Jedna z otázek byla zaměřená na znalosti pacientů o rizikových faktorech pro vznik ICHDK a o možné prevenci. Druhá fáze rozhovorů proběhla po 3 měsících od operačního zákroku. Zabývala se otázkou, jaký životní styl mají respondenti v tomto pooperačním období, zda došlo k nějakým změnám. Jisté pozitivní změny nastaly ve stravování a příznivé obraty přišly i v pohybové aktivitě. Třetí etapa byla provedena po šesti měsících od operace, opět s cílem zjistit změny v životním stylu. Drobné změny přišly v oblastí kouření, v otázce stravování a v pohybové aktivitě. Dotazy se orientovaly i na psychologickou rovinu, zjišťovali jsme, kdo pacientům pomáhá a co je nejvíce motivovalo v uskutečňování změny. Poslední závěrečná/sumarizační otázka směřovala k tomu, aby pacienti svobodně rozhodli, nakolik se jim podařilo změnu uskutečnit. Závěr: Počet pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin a jinými kardiovaskulárními chorobami stoupá. Základem je začít od ovlivnitelných rizikových faktorů, tedy kuřáctví, dietních zvyklostí, pohybové aktivity. Podíl na změně mají i zdravotníci, kteří se snaží vhodnou edukací pacienta posunout blíže změně. Problém nastává, pokud pacient i přes podporu blízkých nezvládá uskutečnit zvrat ve svém životě. Zde by měl opět nastoupit zdravotník a nabídnout pacientovi odbornou pomoc ke zvládnutí tohoto důležitého kroku.
|
host ::
