|
|
Dynamika horského smrkového lesa se zaměřením na vývoj přirozené obnovy
Červenka, Jaroslav ; Svoboda, Miroslav (vedoucí práce) ; Tomáš, Tomáš (oponent)
Disturbance hrají nezastupitelnou roli v dynamice lesních ekosystémů. Avšak jejich přesné důsledky nejsou v oblastech horských smrčin střední Evropy zcela objasněné. V roce 2007 se přes území Národního parku Šumava přehnal ničivý orkán Kyrill, který nastartoval kůrovcovou disturbanci a následné velkoplošné odumírání horního stromového patra v této oblasti. Tato práce využívá této skutečnosti a zabývá se rozpadem a strukturou porostů po distrubanci, početností a strukturou přirozené obnovy a dále řeší především dynamiku přirozené obnovy smrku ztepilého (Picea abies) na tlejících kmenech. Porovnává narušené porosty (NP Šumava) s oblastí bez narušení (CHKO Jeseníky). Zaměřili jsme se na změnu početnosti zmlazení po disturbanci a vliv vlastností tlejících kmenů na tuto změnu. V oblasti Trojmezenského pralesa činila mortalita mateřského porostu 99 %, bylo nalezeno několik málo stromů, které kůrovcovou gradaci přežily. Jednalo se především o potlačené stromy s průměrem kolem 10 cm. Živé stromy (DBH>7 cm) dosahovaly hustoty 16 ks/ha. Množství tlejícího dřeva se zvýšilo 2,5 násobně (v porovnání se stavem před 10 lety) a jednu třetinu tvořily ležící kmeny. V porostech byla nalezena pouze obnova smrku ztepilého (Picea abies) a jeřábu ptačího (Sorbus acuparia). Zmlazení se zde vyskytovalo v dostatečných počtech, především na mikrostanovištích mech (32 %), tlející dřevo (27 %) a pata stromu nebo souše (28 %). Zmlazení smrku uchycené před disturbancí (banka zmlazení) zaujímalo celkově 88 %. S rostoucí nadmořskou výškou se vyskytovala celkově nižší více homogenní obnova. Nejlepší podmínky pro obnovu poskytují kmeny velkých dimenzí, kmeny rozkládané bílou hnilobou způsobenou václavkou (Armillaria spp) nebo ohňovcem ohraničeným (Phellinus nigrolimitatus). Naopak kmeny rozkládané troudnacem pásovaným (Fomitopsis pinicola) nejsou pro obnovu příliš vhodné. Při porovnání změny početnosti obnovy na ležících kmenech v narušené a nenarušené lokalitě jsme pozorovali výrazný nárůst v narušené oblasti (o 33 %). Největší nárůst byl pozorován v nejnižších výškových kategoriích na kmenech větších dimenzí. Tři roky po odumření horního stromového patra se efekt silné disturbance na odrůstání a přežívání obnovy na ležících kmenech neprojevil.
|
|
|
Odrůstání a mortalita přirozené obnovy po odumření horního stromového patra v horském smrkovém lese
Červený, Jan ; Bače, Radek (vedoucí práce) ; Synek, Michal (oponent)
Cílem této práce je zhodnotit stav přirozené obnovy po odumření horního stromového patra v horském smrkovém lese, na základě dat získaných na trvalých výzkumných plochách (50x50m) na kterých probíhá sběr dat od roku 2006 v oblasti Trojmezné, kde porosty odumřely po orkánu Kyrill a následné kůrovcové kalamitě v roce 2008. Na těchto plochách byly vytyčeny čtverečky o velikosti 5x5m a ty byly rozděleny na buňky 0,5x0,5m a v těchto ploškách je zaznamenán každý jedinec, jeho přírůst, zdravotní stav a mikrostanoviště. Provedenou analýzou bylo zjištěno, že dřevinné zastoupení se neliší od dřevinného zastoupení horního stromového patra, zastoupení smrku je 97% a jeřábu 3%. Jedinci se uchytili na ploše před disturbancí, nejmladší jedinci na ploše vyklíčili v roce 2006. Vyšší jedinci dosahují vyšších přírůstů, než jedinci menší, to znamená, že heterogenita výškové struktury se zvyšuje. Analýzou mortality jednotlivých čtverců (50x50m) bylo zjištěno, že po disturbanci na plochách nevznikly nová místa bez dřevin. Nebyla prokázána závislost mortality jedinců na jejich četnosti v buňce (0,5x0,5m). Z toho plyne, že úmrtnost jedinců na vnitrodruhové konkurenci dosud výrazně nezávisela, ač početnost přesahovala 17 jedinců na buňku. Osm let po disturbanci je mortalita velmi nízká. Nejvyšší zmlazení odrůstá až 20 cm ročně.
|
|
|
Vliv prostředí na přírůst jehličnatých dřevin se zaměřením na smrk ztepilý
Kníř, Tomáš ; Čada, Vojtěch (vedoucí práce) ; Ulbrichová, Iva (oponent)
Smrk ztepilý řadíme do čeledi borovicovitých. Má kuželovitou korunu a přímý kmen, výška se pohybuje v rozmezí 20 - 35 metrů. Jeho přirozený výskyt v České republice je hlavně v horských polohách. Optimální teplota je okolo 6 °C a srážky ve vegetační době 490 - 580 mm.
Práce dále zahrnuje údaje o růstu a jeho požadavcích na ovlivňující procesy a na regulátory. S tím souvisí vznik letokruhů, co to letokruhy jsou, čím se tvoří, čeho jsou výsledkem a co jejich vznik ovlivňuje.
Také se zaměřuje na dendrochronologii. Ta je základem pro získávání informací o datování letokruhů, které slouží k určování ročních přírůstů a věku stromu. Tato věda se dále dělí na několik podoborů podle toho, k jakému účelu jsou letokruhová data využívána, jako je dendroklimatologie, dendroekologie, dendrogeomorfologie, dendrohydrologie a dendroarcheologie. Důležitý je výběr lokality, kde se odebírají vzorky k jejich následnému zpracování pro analýzu dat.
Vliv vnějšího prostředí působí příznivě i nepříznivě na přírůsty stromů. Jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňující přírůst stromů je klima. Mezi klimatické vlivy patří zejména srážky, teplota vzduchu, kde jsou tyto vlivy rozdílné v nižších nadmořských výškách a vyšších nadmořských výškách. Významně se na přírůstu stromů podílejí také antropogenní vlivy, zejména znečištění ovzduší (ozon, oxid uhličitý, dusík, oxid siřičitý).
Ze získaných znalostí vyplývá, že by se měl smrk v budoucnu vysazovat spíše ve vyšších polohách, kde za předpokladu oteplování budou pro smrk příznivější podmínky.
|
|
|
Studium vlivu fytohormonů a ektomykorhizních hub při maturaci a konverzi somatických embryí jehličnanů
Filippova, Mariia
Tato práce pojednává o studiu vlivu různých fytohormonů, především kyseliny abscisové na chod maturace a auxinu i giberelinu na chod konverze dvou druhů jehličnanů, Abies alba a Picea abies, často používaných jako materiál při zkoumání somatické embryogeneze. Každý genotyp preferuje určitou koncentraci ABA. Pro buněčné linie Abies alba jsou nejúčinnější 15 uM a 45 uM, pro Picea abies -- 15 uM a 30 uM ABA. Auxin (IBA) a giberelin (GA3) nepodpořily růst kořenů u Abies alba. Byla sledována také interakce mezi houbovými kulturami Paxillus involutus a Amanita muscaria a embryí během konverze. Houbová kultura Paxillus involutus měla velmi vysokou rychlost růstu na konverzním médiu. Houbová kultura Amanita muscaria rostla velmi pomalu. Efekt hub na konverzi nebyl prokázán.
|
|
|
Studium konverze somatických embryí smrku v rostliny
Psotová, Martina
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou somatické embryogeneze u Picea abies. Součástí práce bylo srovnávání životaschopnosti rostlin při použití růstových regulátoru v médiu před procesem maturace a bez nich. Hlavní pozorování vlivů regulátorů bylo zaměřeno na poslední fázi maturace a fázi konverze v rostliny. Výzkum probíhal v laboratořích Mendelovy univerzity v Brně na Ústavu biologie rostlin. U podmínek v počátečních fázích byla uměle udržována temnostní fáze, stabilní teplota vzduchu 23+-2°C společně s umělou cirkulací vzduchu. V následujících fázích byla řízená fotoperioda, stabilní teplota vzduchu na úrovní 23+-2°C s umělou cirkulaci vzduchu v kultivační místnosti. Ve výzkumu se projevil vliv růstových regulátorů u rostlin v konečné fázi maturace. Stejný výsledek byl zjištěný i u konverze v rostliny, kde byl zaznamenán pomalejší vývoj kořenů a nadzemních částí rostlin u varianty s přídavkem regulátorů růstu.
|
|
|
Summer fluxes of nitrous oxide from boreal forest
Macháčová, Kateřina ; Pihlatie, M. ; Halmeenmäki, E. ; Pavelka, Marian ; Dušek, Jiří ; Bäck, J. ; Urban, Otmar
Boreal forests cover almost one-third of the global forest area, and results of soil measurements show them to be a natural source of the important greenhouse gas nitrous oxide (N2O). Nevertheless, N2O fluxes from boreal tree species have been excluded from calculations of N2O exchanges from forest ecosystems. Therefore, our objective was to quantify and scale up the N2O fluxes from stems of mature silver birch (Betula pendula), Scots pine (Pinus sylvestris), and Norway spruce (Picea abies), as well as from the forest floor of a boreal forest in Finland during June and July 2014. This study shows that boreal tree species emit N2O from their stems under natural field conditions and significantly contribute up to 8% of forest floor fluxes of N2O. Spruce trees seem to be the strongest N2O emitter among the studied tree species. Moreover, the N2O flux rates from both coniferous tree species increased with decreasing soil water content. This study highlights the necessity to include N2O fluxes from trees within the total greenhouse gas budget of forest ecosystems.
|
|
|
Projekt obnovy kalamitních holin a chřadnoucích porostů smrku ztepilého
Vlk, Jiří
Bakalářská práce se zabývá obnovou holin a chřadnoucích porostů smrku ztepilého Picea abies (L., Karsten, 1881) ve zvolené lokalitě VLS Lipník nad Bečvou - v lesním dílci Anglické parky v jihovýchodní části Libavé. Práce ve své první části obsahuje charakteristiku zájmové lokality včetně zhodnocení stávajícího stavu porostů. V další kapitole práce nastiňuje a analyzuje potenciální příčiny a stresory vedoucí k současnému stavu zájmové lokality. Praktickou část práce tvoří komplexní projekt obnovy holin, který řeší přípravu stanoviště, návrh dřevinné skladby a způsob zalesnění a následná ochranná opatření do doby zajištění kultur. Práce se v praktické části dále zabývá lesnickými zásahy v jednotlivých porostních skupinách s cílem zlepšit stabilitu Anglických parků. V závěru se práce věnuje ekonomické stránce projektu se zaměřením na přímé ekonomické náklady, které v případě zvolených dvou holin pro srovnání rozpracovává ve dvou variantách -- varianta s oplocením vybraných holin a varianta bez oplocení.
|
|
|
Možnosti využití kapalných přípravků s růstovými stimulátory a organickými fungicidy pro eliminaci václavky na stanovištích definovaných půdně nutričními poměry 5. a 6. LVS
Dujka, Petr
Nejvíce zastoupenou hospodářskou dřevinou v ČR je již po několik desetiletí smrk. V souvislosti s jeho masivním rozšiřováním mimo ekologicky optimální prostředí dochází k ohrožení vitality působením abiotických a biotických faktorů. Do druhé skupiny lze zařadit houby čeledi václavkovité (Armillariae). Bakalářská práce se v teoretické části zabývá popisem a ekologií smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.) a václavky smrkové (Armillaria ostoyae (Romagn.) Herink), praktická část se zaměřuje na terénní odběr a následné laboratorní analýzy vzorků z výzkumné plochy Solná hora v pohoří Zlatohorská vrchovina. Popis shrnuje dosavadní výzkum účinnosti organických fungicidů na inhibici růstu mycelia václavky, dále jsou uvedeny výsledky aktuálního testování přípravku Fungil testy in vitro. Závěry práce jsou zaměřeny na praktické využití poznatků v lesnickém managementu.
|
|
|
Vliv srážkových a teplotních poměrů v období 1961–2100 na možnosti pěstování smrku ztepilého v ČR
Cudlín, Pavel ; Štěpánek, P. ; Macků, J. ; Kohout, M. ; Rožnovský, J.
Pro zjištění pravděpodobnosti rozpadu smrkových ekosystémů vlivem klimatické změny, byly nejprve spočítány pro dva hlavní klimatické parametry (teploty a srážky) a dva klimatické extrémy (délka suchých období a počet tropických dnů) prostorové průměry pro všechny lesní vegetační stupně (LVS), vyskytující se v jednotlivých přírodních lesních oblastech (PLO). Riziko rozpadu pro hlavní typy vývoje lesa pro jednotlivé LVS v rámci PLO bylo odhadnuto na základě srovnání klimatických parametrů v 5 obdobích (1961–2099). Pro období A (1961–1990) a B (1991–2009) byla použita data z měřicích stanic, pro období C (2010–2039), D (2040–2069) a E (2070–2099) byla data získána z klimatického modelu ALADIN-Climate/CZ. Tento postup umožnil rozlišit pro jednotlivá období tzv. “teplé” PLO, které již alespoň v některých klimatických parametrech překročují ekologickou valenci smrku pro dané období,a “studené PLO”, které ještě těmto nárokům vyhovují.
|
|
|
Extrémní šířkové přírůsty smrku na gradientu nadmořské výšky na Šumavě a jejím podhůří
ČEJKOVÁ, Alžběta
Extrémní šířkové přírůsty smrku byly analyzovány pro období 79 let (1922-2000) na gradientu nadmořské výšky (376-1221 m n. m.) v oblasti Šumavy a jejího podhůří. Srovnání extrémních přírůstů tzn. významných let ukázalo specifickou vazbu na jednotlivé výškové zóny. Negativní významné roky byly obvykle vyvolány letním suchem v nízkých nadmořských výškách a chladným a deštivým létem ve vysokých polohách. Tyto dva hlavní limitující faktory se kombinují ve středních polohách. Porozumění výskytu extrémních přírůstů na výškovém a geografickém gradientu lze využít jako jeden z dalších indikátorů v dendrochronologickém datování a určení původu výskytu použitého dřeva v této oblasti.
|
host ::
RSS.