|
Pracovní činnosti jako součást terapeuticko-formativních aktivit v dětských domovech
LOMOVÁ, Michaela
Bakalářská práce je zaměřena na problematiku přípravy dětí umístěných v dětských domovech na reálný život mimo zařízení. Jednou z možností, jak dosáhnout zlepšení současného stavu je využití terapeuticko ? formativních přístupů v běžné pedagogické praxi vychovatelů. Jako vhodnou se jeví zejména činnostní a pracovní terapie. Cílem bakalářské práce je proto příprava, realizace a evaluace edukačního projektu využívajícího pracovní činnosti k rozvoji kompetencí, neboli dovedností, schopností, znalostí a postojů potřebných k samostatnému životu dětí z dětských domovů. Text práce je rozdělen do čtyř částí. První kapitola je zaměřena na dětské domovy jakožto školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, tedy zejména na jejich legislativní zakotvení, funkci, charakteristiku cílové skupiny a současné trendy v této oblasti. Ve druhé části jsou vymezeny a představeny terapeuticko ? formativní přístupy, které jsou součástí pedagogické praxe u nás nebo v zahraničí. Patří mezi ně mimo jiné terapie hrou, činnostní a pracovní terapie, terapie s účastí zvířat, expresivní terapie či psychomotorické terapie. Třetí část je věnována významu práce a pracovních činností v životě člověka. Práce je zde pojata jako jedna ze základních lidských aktivit, která směřuje nejen k hmotnému zabezpečení, ale také k uspokojení psychických potřeb a pozitivní změně sociální role jedince. Čtvrtá kapitola obsahuje zpracovaný a v praxi ověřený edukační projekt, který vychází z výstupů předchozí analýzy informačních zdrojů a v souladu s nimi je zaměřený na rozvoj kompetencí k samostatnému životu, v tomto případě konkrétně na přípravu stravy. V metodické části projektu jsou specifikovány cíle, stanoveny metody, formulovány hlavní zásady realizace a vymezen systém hodnocení. Následuje popis struktury projektu, záznam z jeho realizace a závěrečná evaluace. Projekt je vytvořen na základě studia odborných zdrojů, přičemž jsou zohledněny potřeby a specifika cílové skupiny. Je určen pro 8 dětí z dětských domovů ve věku od 12 do 18 let. Z jeho názvu ?Gurmánský výlet do Itálie? je patrné, že obsahem je příprava jídel italské kuchyně, která je v současné době velmi populární. Hlavními obecnými cíli projektu je podpořit přípravu dětí na samostatný život po ukončení ústavní výchovy a rozvoj pozitivního vztahu k běžným pracovním činnostem. Konkrétní cíle jsou nácvik základních kuchařských dovedností, příprava několika jednoduchých jídel, získání znalostí o surovinách potřebných k přípravě jídel, propojení zeměpisných údajů o Itálii a reálií získaných v průběhu školní výuky s konkrétními informacemi spojenými s regionální gastronomií a motivace k dalšímu osobnímu rozvoji kuchařských dovedností. Hodnocení projektu je třístupňové a zahrnuje sebehodnocení realizátora, hodnocení projektu ze strany účastníků a hodnocení získaných kompetencí účastníků realizátorem s využitím hry a rozhovoru. Projekt byl realizován ve spolupráci s Dětským domovem v Boršově nad Vltavou v únoru až květnu 2013. Na základě provedeného hodnocení lze konstatovat, že plánovaných cílů bylo dosaženo a projekt se osvědčil. Vytvořený edukační projekt může být bez dalších úprav realizován s jinou skupinou dětí, tedy v jiném dětském domově, případně po tematické úpravě opětovně se stejnou skupinou dětí, což by mohlo mít pozitivní efekt v upevnění získaných znalostí a dovedností a dalším zlepšení vztahu k přípravě stravy v běžném životě.
|
|
Terapeutické techniky a jejich využití u dětí s tělesným postižením ve školním věku
KOLÁŘOVÁ, Marie
Téma bakalářské práce se zabývá terapeutickými technikami a jejich využitím u dětí s tělesným postižením ve školním věku. V teoretické části práce jsou definovány pojmy terapie, terapeut a systém ucelené rehabilitace, zahrnující kromě pracovních, sociálních a pedagogických především léčebné prostředky, mezi které se mimo jiné řadí i terapie, jakými jsou ergoterapie, animoterapie, arteterapie, muzikoterapie a dramaterapie. Těmto terapiím je věnována podstatná část práce, která se věnuje zejména charakteristice jednotlivých terapeutických technik používaných v rámci specifických terapií. Dále se práce zabývá popisem vývojových fází dítěte ve školním věku, dělícího se na mladší školní věk a starší školní věk. V závěru teoretické části práce se zmiňuji o tělesném postižení, jeho etiologii, druzích a k němu přidružených onemocnění. Cílem praktické části bakalářské práce bylo zjistit, jaké terapeutické techniky jsou využívány v rámci specifických terapií v centru Arpida v Českých Budějovicích. Pro naplnění cíle byla stanovena jedna hlavní výzkumná otázka, jejíž podstatou bylo zjistit, jaké terapeutické techniky používají terapeuti v rámci terapií u dětí s tělesným postižením. Uskutečněný výzkum ukázal, že terapeuti v centru Arpida poskytují v rámci ergoterapie, především tři základní techniky, jakými jsou ADL, ergoterapii ruky, hry v ergoterapii. Další zkoumanou terapií byla animoterapii, která je v tomto zařízení prováděna pouze formou canisterapie, tedy terapie za pomoci psa a hipoterapie, kde je hlavním léčebným prostředkem kůň. Z výzkumu vyplynulo, že v rámci canisterapie používají terapeuti především techniky aktivity za asistence psa, terapie za asistence psa, edukace za asistence psa. Co se týče hipoterapie, tak zde jsou nejčastěji využívány metody pedagogicko ? psychologického ježdění a hipoterapie, při kterých, jak výzkum ukázal, jsou využívané zejména polohy jako úplný leh, opření o předloktí, opření o dlaně a poloha sed, kdy je dítě vzpřímeno ve směru jízdy. Třetí zkoumanou terapií byla arteterapie, ze které vyplynuly tyto nejčastěji používané techniky, jakými je kresba, malba, využití kombinovaných technik, jako například práce s voskem či akrylovými barvami, dále pak grafické techniky a práce s keramikou. Dále byl výzkum zaměřen na muzikoterapii, kde jsou aplikovány techniky jako hry s rytmem, hry s předměty a nástroji, hudba a výtvarné techniky, hudební drama, improvizace a hry se zpěvem. Další a poslední zkoumanou terapií byla dramaterapie. Zde jak výzkum ukázal, se nejedná o dramaterapii jako takovou, ale o Dramatický kroužek.
|
|
Problematika evakuace zdravotně postižených osob
KOVÁČ, David
Cílem poskytování sociálních služeb je vytvoření podmínek pro uspokojování základních potřeb lidí, a to formou podpory a pomoci při zvládání péče o zdravotně postižené osoby. Pocit domova vytváří u člověka osobní vztah. Nejedná se jen o vybavení či střechu nad hlavou, ale především o laskavý a přátelský přístup zaměstnanců sociálních zařízení. Téma bakalářská práce je zaměřeno na problematiku evakuace zdravotně postižených osob ve vybraných zařízeních. Za tímto účelem je výzkumná část práce věnována zařízením poskytujícím sociální služby na území Jihočeského kraje, kde po většinu denní doby pobývají osoby s různým druhem a stupněm zdravotního postižení. Mezi tato zařízení patří: domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením, odlehčovací služby, týdenní stacionáře, chráněná bydlení a sociální rehabilitace. Zdravotně postižené osoby jsou v případě evakuace odkázány na pomoc druhých, zejména na ošetřující personál a na činnosti složek integrovaného záchranného systému (dále jen IZS). Tato skutečnost klade vysoké nároky na připravenost sociálních zařízení a samotného personálu z pohledu evakuace. Bakalářská práce řeší připravenost výše uvedených sociálních zařízení na mimořádné události se zvláštním důrazem na evakuaci uživatelů žijících v těchto zařízeních. V teoretické části je řešena problematika evakuace a způsoby jejího dělení z několika hledisek. A to z hlediska doby trvání, zvolené varianty řešení, způsobu realizace, rozsahu opatření, z hlediska výběru osob a z hlediska ohrožení osob. Jelikož pozornost práce je zaměřena na objekty, ve kterých se sdružují osoby se zdravotním postižením, byla v práci podrobněji rozepsána právě objektová evakuace. Podstatnou a do značné míry i rozsáhlou kapitolou je popis služeb sociální péče, z nichž jsem vybral pouze ty, které mají formu objektů, v nichž zdravotně postižené osoby pobývají. Dále jsem vybral ta zařízení, která poskytují pobytovou formu, neboť zde vyvstává povinnost péče o svěřené osoby, a tudíž i nutnost reakce na vznik mimořádné události, se kterou se v řadě případů neodmyslitelně pojí provádění evakuace. Stanoveným kritériím pro výběr poskytovatelů sociálních služeb (pobytová forma poskytovaných sociálních služeb a druh sociální služby) odpovídalo celkem 66 sociálních zařízení na území Jihočeského kraje. Pro účely následného dotazníkového šetření bylo náhodným výběrem osloveno 33 z nich, přičemž samotného šetření se účastnilo 30 zařízení. K ucelenému pohledu na zkoumanou problematiku bylo nezbytné definovat zdravotní postižení dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dle tohoto zákona se zdravotní postižení dělí na zrakové, sluchové, tělesné, mentální a kombinované. Podrobnějším, avšak ne zcela vyčerpávajícím způsobem se jejich popisu věnuje kapitola 2. Cílem práce bylo zhodnotit připravenost vybraných zařízení sociálních služeb na území Jihočeského kraje na evakuaci. Za tímto účelem bylo realizováno rozsáhlé dotazníkové šetření u vybraných zařízení na území kraje. Pro samotné šetření byly vytvořeny dva dotazníky. Jeden byl určen pro ředitele nebo odpovědné vedoucí těchto zařízení a obsahoval 16 otázek. Druhý byl pro zaměstnance a obsahoval 26 otázek. Byl rozdělen do tří bloků. První blok obsahoval 5 otázek, které poskytovaly informace o respondentovi. Druhý blok osahoval 16 otázek, které informovaly o znalostech personálu v oblasti evakuace, o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, o požární ochraně a o mimořádných událostech, které mohou vzniknout v objektu zařízení nebo jeho okolí. Třetí blok obsahoval 5 otázek, které byly zaměřeny na sebehodnocení dotazovaných. Výsledky dotazníkového šetření byly pro svou přehlednost vyhodnoceny formou grafů včetně jejich interpretace.
|
|
Model psychické krize u jedinců se získaným tělesným postižením
ŠMOLÍKOVÁ, Kateřina
Bakalářská práce se zabývá modelem psychické krize u jedinců se získaným tělesným postižením. Získané tělesné postižení vzniká náhle a jedinec se musí vypořádat s velmi náročnou životní situací. Jedinec většinou prožívá krizi identity, kdy se mu mění vztahy s okolím, ale i se sebou samým. Zpravidla prochází určitými fázemi vyrovnání, které mu pomáhají se s novou životní rolí ztotožnit. Teoretická část je rozdělena do čtyř kapitol. V první kapitole je definován pojem a klasifikace tělesného postižení, kde jsou vymezena získaná i vrozená tělesná postižení. Dále pojednává o osobnosti jedince se získaným tělesným postižením řešící především otázky profesní, partnerské a rodičovské role. Druhá kapitola se zabývá pojmem psychické krize, její typologií a průběhem. Pozornost je zde především věnována modelům psychické krize podle autorů Kübler-Ross, Vágnerové, Říčana a Caplana. Třetí kapitola se zmiňuje o psychické odolnosti jedince, aktivních a únikových obranných mechanismech a strategii copingu, které jsou nezbytné při procesu vyrovnání. Poslední, čtvrtá kapitola, je věnována psychologické pomoci, která zahrnuje neformální pomoc, tedy svépomoc a vzájemnou pomoc a psychoterapii, především rogersovskou, podpůrnou a kognitivně-behaviorální psychoterapii. Obsah teoretické části byl vytvořen na základě analýzy odborných a internetových zdrojů. Cílem výzkumné části bakalářské práce je zjistit, jakým způsobem se jedinci se získaným tělesným postižení vyrovnávají s náročnou životní situací, a odhalit fáze psychické krize. Dílčím cílem bakalářské práce je také zjistit, zda jedinci při procesu vyrovnání využili psychologickou pomoc. K naplnění cílů byly realizovány rozhovory s lidmi, kteří mají osobní zkušenost se získaným postižením. Výzkumná část obsahuje cíl práce, výzkumné otázky a charakteristiku výzkumného souboru. Podrobně se zmiňuje o metodice výzkumu, technice sběru dat a samotném výzkumu, tedy o výsledcích. V rámci kvalitativního výzkumu byly zvoleny metody otevřeného zúčastněného pozorování a narativního rozhovoru, který je zvláštní formou hloubkového nestrukturovaného rozhovoru. Před samotným výzkumem byli respondenti osloveni písemnou žádostí o spolupráci. Rozhovory s respondenty proběhly během ledna 2014 až března 2015. Následným získáním dat a analýzou rozhovorů byly naplněny cíle výzkumu a výzkumné otázky. Výsledky výzkumu poukazují na to, že každý člověk je individuální bytost a každý si adaptaci na své postižení prožíval různým způsobem. Jelikož výzkumný soubor je rozmanitý, nelze s přesností učinit jeden závěr. To je možné ověřit porovnáním získaných dat, která se liší v délce trvání rozhovorů, způsobem, ale i náplní vyprávění daného respondenta. Každý respondent si jistým způsobem procházel modelem psychické krize. U všech respondentů je zaznamenána fáze agrese a zloby, která se samozřejmě projevovala odlišnými způsoby. Všichni respondenti se shodli na tom, že bez pozitivního přístupu k životu a opory rodiny a blízkých se s postižením vyrovnává velice těžko. Bakalářská práce by mohla sloužit jako vhodný informační materiál pro studenty a pracovníky v pomáhajících profesích a pro rodiny jedinců se získaným tělesným postižením k objasnění toho, co si člověk nacházející se v této situaci prožívá. Dále by mohla být podnětem pro zdokonalení a zkvalitnění služeb, například v oblasti psychoterapie a poradenství pro osoby se získaným tělesným postižením, které se vyrovnávají se svojí novou identitou.
|
|
Použití TL dozimetrů při měření nehomogenity ozáření
CANDROVÁ, Daniela
Radioterapie již více než jedno století patří k základním metodám léčby nádorů. Řadíme ji mezi základní medicínské obory a je účinnou lokální či lokálně-regionální metodou, která umožňuje léčbu nádorových onemocnění a také některých nenádorových stavů. K léčbě využívá ionizující záření, které svými účinky ničí nádorové buňky, ale bohužel nevynechává ani buňky zdravé. Proto je zde možné pozorovat velké spektrum nežádoucích účinků záření na člověka. Pacienti jsou při radioterapii u některých ozáření měřeni dozimetry, aby bylo možné porovnat plánovanou dávku s dávkou skutečně obdrženou. V Nemocnici České Budějovice, a. s. se při rotačním ozařování pro Mycosis fungoides provádí monitorování dávky v místech předpokládaného vzniku nehomogenity ozáření právě pomocí TL dozimetrů. Tyto dozimetry musí mít před vlastní in vivo dozimetrií stanovenou citlivost a provedenou kalibraci. Jinak je ale jejich použití poměrně jednoduché, finančně i časově nenáročné a umožňuje nepřetržité měření dávky při rotaci ozařované osoby. Tato diplomová práce se zabývá použitím TL dozimetrů při měření nehomogenity ozáření. V práci jsou porovnávány dávky, které pacienti v různých oblastech těla obdrželi při ozařování metodou TSEI. Jedná se o 22 ozařovaných pacientů, kterým bylo provedeno kompletní měření obdržených dávek v oblastech tzv. černé díry, axil a krku při vzpažení a při částečném připažení. V práci je také zmíněna myšlenka o možném využití těchto dozimetrů u složek integrovaného záchranného systému při záchranných a likvidačních pracích v případě vzniku mimořádné události spojené s únikem ionizujícího záření. TL dozimetry by mohly umožnit přesnější určení obdržené dávky na různých částech těla zasahujících osob. Při ozařování metodou TSEI se provádí monitorování dávky v referenčním bodě, v kritických oblastech a v místech s reziduálními infiltráty či tumory. Z výsledků naměřených dávek v kritických oblastech vyplývá, že v oblasti akrálních částí končetin bez krytí dosahují absorbované dávky větších hodnot, než jsou hodnoty naměřené na ostatních částech těla. Tyto dávky významně převyšují hodnoty plánované dávky. U prstů se obdržená dávka pohybuje až okolo 3 Gy. Podle klinického obrazu lékař určuje použití speciálního krytí. Pod krytím se obdržené dávky pohybují pouze v rozmezí několika desetin Gy. K velkým rozdílům obdržených dávek také dochází v oblastech axil a krku při vzpažení a při částečném připažení horní končetiny. Z výsledků t-testu vyplývá, že vzpažení nebo částečné připažení končetiny na dané straně těla mělo vždy vysoce významný vliv na dávku, kterou pacient v této oblasti obdržel. Z toho vyplývá, že změna polohy těla má velký vliv na velikost obdržené dávky v různých částech těla. TL dozimetry se používají i v jiných oblastech, než je in vivo dozimetrie v radioterapii. Příkladem může být hodnocení dávky obdržené na horních končetinách pracovníků, kteří jsou monitorováni termoluminiscenčními dozimetry v podobě náramku nebo prstýnku. I pro monitorování vnějšího ozáření obyvatel na území České republiky jsou používány TL dozimetry (TLD síť). V radiační terapii jsou využívány pro měření dávky na kůži i v těle. Na základě získaných údajů je možné posoudit průběh léčby a zajistit bezpečné užívání ionizujícího záření. U složek IZS zasahujících při radiační mimořádné události zatím není s použitím TL dozimetrů počítáno, ale pro upřesnění obdržené dávky by jejich použití bylo s největší pravděpodobností možné. Musel by však být proveden další výzkum, který by přínosnost použití TLD vyvrátil, nebo potvrdil.
|
|
Role asistenta pedagoga v rámci inkluzivního vzdělávání dítěte s tělesným postižením v mateřské škole
PELCOVÁ, Lucie
Bakalářská práce se zabývá rolí asistenta pedagoga v rámci inkluzivního vzdělávání dětí s tělesným postižením v mateřských školách. Integrace jako taková u nás probíhá již několik let, v posledních letech je však velmi často nahrazována pojmem inkluze, jejíž realizace se stále nedaří v takovém rozsahu, jaká je původní myšlenka inkluzivního vzdělávání. Jedná se o začleňování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do hlavního vzdělávacího proudu, kteří se tak mohou v plné míře účastnit všech aktivit, stejně jako žáci bez postižení. Na rozdíl od integrace je zde kladen velký důraz především na změnu celkové atmosféry a práce třídy, ve které jsou respektovány individuální potřeby každého žáka, nejen žáka s postižením. Úspěšnost celého procesu závisí na mnoha faktorech. Jedním z nich je právě přítomnost asistenta pedagoga ve třídě, ve které se vzdělává žák se speciálními vzdělávacími potřebami. Hlavním cílem této práce je přiblížit, jakou roli sehrává asistent pedagoga v rámci inkluzivního vzdělávání dětí s tělesným postižením v mateřské škole a tím zdůraznit důležitost jeho postavení v celém procesu integrace. Jedním z dílčích cílů práce, odvozených od hlavního cíle, je popsat spolupráci mezi třídním učitelem a asistentem pedagoga v dané třídě. V neposlední řadě také přiblížit účel a přínos inkluzivního vzdělávání dětí s tělesným postižením v mateřské škole a zjistit, jaké názory na tuto formu vzdělávání mají nejen pedagogičtí pracovníci, ale i samotní rodiče dětí s tělesným postižením. V teoretické části jsou rozpracovány celkem tři velké oblasti, jejichž obsah se odvíjí od tématu celé práce. Na začátku každé z nich jsou nejprve vymezeny základní pojmy, kterými se daná kapitola zabývá. V první kapitole jsou popsány jednotlivé typy tělesného postižení. Větší pozornost je věnována zejména postižením typickým pro děti předškolního věku (3 6 let), další jsou zmíněny jen okrajově. Ve druhé kapitole je vymezen rozdíl mezi integrací a inkluzí, přičemž inkluzivní vzdělávání je vzhledem k tématu podrobněji charakterizováno. V poslední kapitole se můžeme blíže seznámit s profesí asistenta pedagoga a jeho kompetencemi na dané pozici. Právě poslední kapitola je také nejvíce provázána s praktickou částí práce, která je zaměřena na náplň práce asistenta pedagoga a jeho postavení ve třídě, ve které se vzdělává žák s tělesným postižením. Pro sběr dat jsem vzhledem k tématu zvolila kvalitativní typ výzkumu, pomocí techniky polostrukturovaných rozhovorů s jednotlivými respondenty. V každé mateřské škole jsem realizovala rozhovor vždy s vedoucím pracovníkem zařízení, pedagogem a asistentem pedagoga v dané třídě. Dílčí technikou sběru dat bylo také zúčastněné pozorování přímé práce asistenta pedagoga, které jsem realizovala během mé třítýdenní souvislé praxe v mateřské škole v Jindřichově Hradci, v posledním semestru mého studia. Co se týče náplně práce asistenta pedagoga, všichni mnou oslovení respondenti se shodují na tom, že práce spočívá zejména v plné asistenci integrovanému dítěti, která zahrnuje i úkony osobní asistence. Cílem celého procesu je dle jejich názoru, co největší míra zapojení integrovaného žáka do kolektivu ostatních dětí. Všichni mnou oslovení respondenti jsou jednoznačně pro inkluzivní začleňování dětí s tělesným postižením v mateřských školách, které vnímají jako přínos, a to jak pro integrované dítě, tak pro celý kolektiv. Z výsledků je patrné, že pozice asistenta pedagoga je jednotlivými pedagogickými pracovníky celkově vnímána kladně a v rámci inkluzivního vzdělávání se jedná o jeho nedílnou součást. Výsledky mé práce mohou sloužit jako zdroj informací pro všechny, kteří se, stejně jako já, zajímají o tuto problematiku. Práce může být přínosná také pro školy, ve kterých již inkluzivní vzdělávání probíhá, či pro rodiče dětí s tělesným postižením, kteří uvažují o možnosti integrace jejich potomka v hlavním vzdělávacím proudu.
|
|
Mít tělo, být tělem, výzkumný, inscenačn í a integrační projekt
Jungová, Kateřina ; MIKOTOVÁ, Zoja (vedoucí práce) ; PILÁTOVÁ, Jana (oponent)
Magisterská práce se zabývá reflexí projektu Mít tělo, být tělem, který probíhal v letech 2009 ? 2012. Jeho tématem bylo lidské tělo a to, jak k tělesnosti v současné době přistupujeme a jaký k ní máme vztah. Zahrnoval zkušenosti lidí, kteří žijí s různými druhy zdravotních či sociálních handicapů a také lidí, jejichž vztah k tělu ovlivnila profese. První, výzkumná část obsahovala šest sérií workshopů s následujícími skupinami: lidé s mentálním postižením, chlapci z výchovného ústavu, senioři, lidé s tělesným postižením, IT experti a lékaři. Lektoři vedoucí workshopy pracovali prostřednictvím různých pohybových konceptů, metod a přístupů (např. Feldenkraisova metoda, moderní tanec, rytmika, taneční a pohybová terapie, dramaterapie, fyzioterapie, neutrální maska?) s jednotným cílem přivést účastníky k sebevyjádření a sebepoznání skrze vlastní tělo a autentický pohyb. V druhé inscenační části vzniklo autorské divadelní představení (veřejně uváděné v letech 2010 ? 2012), na němž se jako tvůrci a zároveň i účinkující podíleli lidé ze jmenovaných workshopových skupin. Projekt měl inkluzivní a integrační rysy. Předkládaná práce nabízí vhled do projektu na základě jeho zásadních témat prostřednictvím tematických průřezů ? obsahuje např. kapitoly Lektoři, vedoucí a jejich práce ve skupinách, Skupinová dynamika, Asistence a její proměny v průběhu projektu, Integrace, inkluze, resocializace a projekt, aj. Vychází mimo jiné z bohaté dokumentace pořizované neustále v průběhu celého projektu. Obsahuje citace deníkových záznamů, rozhovorů s lektory, asistenty, účastníky a kurátory workshopových skupin a z dotazníků pro účastníky a tvůrce projektu. Práce je doplněna videopřílohami a bohatou fotodokumentací.
|
|
Příklady zdařilé integrace žáků (studentů) s tělesným postižením v hlavním vzdělávacím proudu
HEŘMANOVÁ, Michaela
Bakalářská práce se zabývá příklady zdařilé integrace žáků s tělesným postižením v hlavním proudu vzdělávání v Českých Budějovicích a v blízkém okolí. Integrace žáků s tělesným postižením je v současné době velmi rozšířená a často se s ní můžeme setkat ve školách běžného typu. Práce se skládá ze tří částí: teoretické, praktické a přílohové. Teoretická část bakalářské práce se zabývá základními pojmy týkající se zdravotního postižení. Jsou zde rozděleny a popsány nejznámější druhy tělesného postižení. Dále je v práci charakterizován žák se speciálními vzdělávacími potřebami a jeho možnosti vzdělávání z hlediska legislativy. Práce se zabývá pojmy integrace a inkluze. Pojem integrace je v České republice legislativně znám už od roku 1989. V procesu integrace jsou důležitá podpůrná opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, jako jsou raná péče a speciálně pedagogická podpora. Integrace by měla být připravená a důkladně naplánovaná ještě před jejím vznikem. V procesu integrace hrají významnou roli faktory, které ovlivňují tento proces. Těmito faktory jsou například rodiče a rodina, škola, třídní kolektiv, učitelé, poradenství, diagnostika a také forma integrace. Cíl práce spočívá ve vyhledání a popsání příkladů zdařilé integrace žáků s tělesným postižením v hlavním proudu vzdělávání. Dílčími cíli je nadále zjistit, jaké faktory pozitivně ovlivňují tento proces, dále i faktory, které nejsou v tomto procesu žádoucí. Dalším dílčím cílem bylo zároveň zjistit úroveň týmové spolupráce mezi školou, rodiči a školským poradenským zařízením a také kooperaci žáka se spolužáky, asistentem pedagoga a třídním učitelem. K dosažení praktických cílů bylo využito kvalitativního výzkumu. Sběr dat probíhal metodou dotazníku a polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný soubor tvořilo pět žáků s tělesným postižením integrovaných na běžných základních školách v Českých Budějovicích a v blízkém okolí. Dále rodiče a třídní učitelé integrovaných žáků. Pro integrované žáky a jejich rodiče byly vytvořeny dotazníky s otevřenými otázkami lišící se daným počtem otázek a jejich obsahem. S třídními učiteli integrovaných žáků byl uskutečněn polostrukturovaný rozhovor. Z výsledků práce je patrné, že nejvýznamnějšími faktory ovlivňující integraci jsou faktory lidské. Všichni lidé, kteří jsou zapojeni do integrace, jsou zároveň nejvýznamnějšími činiteli, na kterých závisí úspěšnost celého procesu. Jedná se o spolupráci rodičů a školy, spolupráci asistenta pedagoga s třídním učitelem, práci asistenta pedagoga s integrovaným žákem, dále také pozitivní přijetí žáka intaktními spolužáky a spolupráce školy se speciálně pedagogickým centrem. Spolupráce všech zúčastněných je nezbytná pro úspěšný proces integrace. Následně jsou důležitá také podpůrná opatření, kterými jsou speciální metody, kompenzační, rehabilitační a učební pomůcky, speciální didaktické materiály a další. Nejvyšším možným podpůrným opatřením je zřízení funkce asistenta pedagoga. Práce popisuje úspěšné příklady integrace, přičemž každý z nich je unikátní. Neexistuje přesný návod, jak zajistit úspěšnost integrace. Vždy záleží na možnostech dané školy a na individuálních schopnostech integrovaného žáka. Každý žák potřebuje jiné zajištění podpůrných opatření, které mu pomohou překonat překážky, které způsobují tělesné postižení. Práce může být přínosem pro studenty se zájmem o tuto problematiku. Může dále posloužit i běžným školám, na kterých je realizováno inkluzivní vzdělávání a také rodičům, kteří se zajímají o individuální integraci v běžné škole.
|
|
Metody koordinované rehabilitace u jedinců s tělesným postižením
VÁCHOVÁ, Vendula
Bakalářská práce Metody koordinované rehabilitace u jedinců s tělesným postižením se zaměřuje na děti školního věku. Práce je členěna do dvou částí. Teoretická část se zaměřuje na systém koordinované rehabilitace, její vývoj a význam. V jednotlivých podkapitolách jsou definovány jednotlivé prostředky léčebné, pedagogické, sociální a pracovní se zřetelem na jejich propojenost a vzájemnou návaznost. V podkapitole o léčebných prostředcích rehabilitace jsou blíže specifikovány terapeutické metody. Podkapitola o sociálních prostředcích rehabilitace je zaměřena na sociální služby. Druhá kapitola pojednává o tělesném postižení, jeho etiologii a klasifikaci. Blíže specifikovanými druhy tělesného postižení jsou dětská mozková obrna a neuromuskulární onemocnění. Poslední kapitola teoretické části se věnuje metodám koordinované rehabilitace, které se mohou využívat u dětí s tělesným postižením. Výzkum proběhl v centru Kaňka, celým názvem Základní škola a Mateřská škola a poskytovatel sociálních služeb, Kaňka o.p.s. v Táboře. Cílem praktické části bylo zmapovat metody, které centrum v rámci systému koordinované rehabilitace svým klientům, zejména dětem s tělesným postižením, poskytuje a na kazuistikách vybraných dětí poukázat, zda tento systém v zařízení funguje. Součástí praktické části je podkapitola, která je věnovaná charakteristice a bližšímu seznámení se s centrem Kaňka. Pro naplnění cíle byl zvolen kvalitativní výzkum. Údaje byly zjišťovány především obsahovou analýzou dat, jako doplňková metoda sloužily polostrukturované rozhovory s rodiči. Na základě obsahové analýzy dokumentů byly vytvořeny tři kazuistiky dětí s tělesným postižením, které zachycují rodinnou a osobní anamnézu, informace z lékařských zpráv, psychologických vyšetření a individuálních plánů. Pozornost byla také soustředěna na jednotlivé prostředky koordinované rehabilitace, které v rámci centra Kaňka děti využívají. Na základě výzkumu měly být zodpovězeny tyto otázky: Mají děti s tělesným postižením v centru Kaňka možnost využívat komplexní péči v duchu koordinované rehabilitace? Jaké metody a služby jsou v centru nabízeny? A odpovídá nabídka představám rodičů pečujících o děti s tělesným postižením? Výzkum ukázal, že především díky týmové spolupráci funguje centrum Kaňka na bázi uceleného (koordinovaného) systému rehabilitace. Z kazuistik je patrná dobrá návaznost prostředků léčebných, pedagogických a sociálních. Pracovní prostředky nejsou klíčové, jelikož byla pozornost soustředěna na děti školního věku. Na druhé straně však centrum Kaňka poskytuje ergoterapii, která zejména u dětí s tělesným postižením představuje nácvik běžných denních činností a rozvoj soběstačnosti, což úzce souvisí s pracovními prostředky. Zařízení propojuje odborné terapie se sociálními službami a povinnou školní docházkou. Poskytovány jsou fyzioterapie, logopedie, canisterapie, muzikoterapie, arteterapie a ergoterapie. U dětí s tělesným postižením jde především o nácvik běžných denních činností, rozvoj jemné a hrubé motoriky, celkovou duševní pohodu a pozitivní ladění. V rámci sociálních prostředků jsou využívány služby osobní asistence, denní stacionář a raná péče. Děti se vzdělávají v základní škole a základní škole speciální. Kaňka poskytuje také mateřskou školu speciální. V neposlední řadě centrum nabízí volnočasové aktivity. Základní škola a Mateřská škola a poskytovatel sociálních služeb, Kaňka, o.p.s. je jedním z mála zařízení v Jihočeském kraji, které poskytuje ucelenou péči v duchu koordinované rehabilitace, a to nejen dětem s tělesným postižením.
|
|
Problematika deformit dolních končetin u dětí předškolního věku s tělesným postižením
BENEŠOVÁ, Gabriela
Tato bakalářské práce se zabývá problematikou deformit dolních končetin u dětí s tělesným postižením. Teoretická část se zabývá problematikou rozličných postižení dolních končetin a jejich vlivu na zdraví člověka. Srozumitelně seznamuje čtenáře s vývojem dolních končetin, s významem chůze pro organismus a s onemocněními ovlivňujícími kvalitu dolních končetin a jejich zdravotní stav. Dále se tato práce věnuje chodidlu a významu klenby nožní, na což navazuje také možnost ovlivnění chůze a celého těla pomocí kompenzačních pomůcek, jakými jsou např. vložky do bot nebo boty samotné. Praktická část bakalářské práce je sestavena pomocí případových studií, které zahrnují čtyři pacienty. Výzkum jsem prováděla v rehabilitačním centru Arpida v Českých Budějovicích, probíhal od listopadu 2014 do března 2015 u dětí ve věku od 4 do 6 let s tělesným postižením projevujícím se v určité míře na dolních končetinách. S probandy jsem se scházela jedenkrát každý týden v rozmezí od 30 40 minut. Součástí výzkumu bylo vyšetření pacientů, odebrání anamnézy a terapie vycházející z tohoto vyšetření. Součástí cvičební jednotky bylo rozvíjení pohybových schopností dětí a zlepšení pohybových stereotypů a zmírnění nebo úplné odstranění problémů spojených s daným onemocněním, využívala jsem technik Vojtovy reflexní lokomoce, nácviku rovnováhy a správného stereotypu chůze, měkkých a mobilizačních technik v oblasti dolních končetin a facilitací plosky. V práci samotné jsem se zaměřila na děti s tělesným postižením a na jejich dolní končetiny. Zvolila jsem výzkum pomocí čtyř kazuistik, jejichž součástí jsou anamnestická data a dále stanovení vstupního a výstupního vyšetření a popsání terapie, která byla s pacienty prováděna. V těchto vyšetřeních bylo zmapováno celkové objektivní vyšetření, aspekce, palpace, vyšetření chůze a pohybových dovedností dále vyšetření na podoskopu a ozřejmění lokomočního stádia podle prof. Vojty. Cílem praktické části bylo zmapovat, jakým způsobem mohou být terapeuticky ovlivněny deformity dolních končetin u dětí předškolního věku s tělesným postižením pomocí vhodného cvičení a za použití vhodných kompenzačních pomůcek. Druhým cílem bylo navržení a vytvoření cvičební jednotky pro zlepšení obtíží pacienta. Výsledky výzkumu potvrdily, že alespoň v malé míře bylo u daných probandů dosaženo kladného efektu terapie i v relativně krátké době. Tato práce může být využita pro studenty fyzioterapie zabývajícími se tímto tématem nebo jako edukační prvek pro rodiče dětí, které mají podobný problém. Může se stát také inspirací pro rodiče nebo terapeuty v léčbě specifických diagnóz týkajících se problematiky dolních končetin, ale i celostního pohledu na pacienta.
|
host ::
