|
|
Role hmyzí herbivorie v populačním cyklu rostlin na příkladu čeledi Lycaenidae
Barusová, Anna ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Sedláček, Ondřej (oponent)
Herbivorie je pro rostliny jedna z klíčových interakcí, s nimiž se během života vyrovnávají a vytváří také značný selekční tlak na jejich vlastnosti. Předkládaná práce se zabývá vlivem hmyzu coby nejdůležitější skupiny bezobratlých herbivorů na rostliny na úrovni jedince a na úrovni populační dynamiky. Věnuje se také interakcím okolí rostliny s herbivorií. Další část ilustruje tyto jevy na čeledi modráskovitých (Lepidoptera: Lycaenidae), kteří vykazují vysokou míru potravní specializace a koevoluce s rostlinami. Mapuje rovněž přítomnost zajímavé asociace s mravenci u části modráskovitých, které pravděpodobně umožňují lepší využití potravních zdrojů. Souvislost potravní strategie a myrmekofilie je ilustrována na českých zástupcích této čeledi. Poslední část práce se zabývá krvavcem totenem (Sanguisorba officinalis), jeho monofágním herbivorem, celoevropsky ohroženým modráskem bahenním (Phengaris nausithous) a jejich ekologií a ochranou. Tento systém bude dále rozpracován v navazující diplomové práci, jejíž cíle jsou také popsány.
|
|
|
Analýza karyotypu vakonošů (Psychidae, Lepidoptera) metodami klasické a molekulární cytogenetiky
HEJNÍČKOVÁ, Martina
Vzhledem ke svojí fylogenetické pozici hrají vakonoši (Psychidae) důležitou roli ve výzkumu původu chromosomu W u motýlů (Lepidoptera). Několik druhů vakonošů bylo testováno na přítomnost sex-chromatinu a vyšetřeno komparativní genomovou hybridizací. Navíc byl u samic pozorován lichý počet chromosomů a Z univalent. Tato práce přináší celistvý důkaz o absenci chromosomu W u vakonošů, čímž přispívá ke komplexním znalostem o evoluci chromosomu W. U vybraných druhů byl navíc analyzován karyotyp za použití rDNA a histon H3 sond. Výsledky naznačují relativní stabilitu karyotypu.
|
|
|
Mechanisms of molecular differentiation of sex chromosomes in Lepidoptera and their evolution
DALÍKOVÁ, Martina
Sex chromosomes represent a unique part of the genome in many eukaryotic organisms. They differ significantly from autosomes by their evolution, specific features, and meiotic behaviour. Recent advances in the knowledge of sex chromosomes in non-model organisms have been largely enabled by modern cytogenetic methods. The present study explores several topics related to sex chromosomes in Lepidoptera, the largest group of animals with female heterogamety, using methods of molecular cytogenetics, immunocytogenetics, and molecular biology. These topics include physical mapping of chromosomes by BAC-FISH, molecular differentiation and composition of the W chromosome, differences in the evolution of the W and Z chromosome, and meiotic sex chromosome inactivation. The results obtained brought new information not only about the W and Z chromosomes in Lepidoptera, but also about the evolution and specific features of sex chromosomes in general.
|
|
|
Efektivita a využití různých metod studia společenstev nočních motýlů
Palivcová, Lucie ; Tropek, Robert (vedoucí práce) ; Vrba, Pavel (oponent)
Sběr dat o společenstvech nočních motýlů je základem pro jejich studium, které nám umožní jejich lepší poznání. Tato práce se zaměřuje na různé metody sběru nočních motýlů, zejména pak na metody využívající světlo, jelikož právě ty jsou označovány za nejefektivnější pro odchyt nočních motýlů. Na základě publikovaných studií jsou zde popsány a porovnány jednotlivé metody. Individuální sběr je metoda, která je ideální pro zkoumání konkrétních druhů či skupin druhů. Jedná se o sběr jednotlivců z jejich přirozených habitatů. Záchytové pasti jsou vhodné pro studium letových koridorů, tvoří totiž překážku, do které hmyz narazí, spadne a následně je uvězněn. Noční motýli se dají lákat na několik druhů návnad. Mohou to být barevné misky, potravinové či feromonové návnady nebo ostatní přístupy, které využívají k lákání světlo. Zvolením světelného zdroje lze výrazně ovlivnit efektivitu sběru dat. Největší spektrum druhů a množství jedinců přitahuje krátkovlnné záření. Konkrétní preference jsou druhově i pohlavně závislé, avšak je obtížné najít nějaké pravidelnosti v jednotlivých skupinách nočních motýlů. Porozumění metodologii a chování motýlů lze využít například k dalšímu výzkumu v oblasti entomologie nebo biologie, může nám pomoci v ochranářské biologii i k boji se škůdci.
|
|
|
Společenstvo motýlů (Lepidoptera) lesního komplexu Loučany u Klatov
Rendlová, Veronika ; Heřman, Petr (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Tato práce se zabývá zhodnocením druhového spektra tzv. velkých denních a nočních motýlů (Macrolepidoptera) na lokalitě Loučany nacházející se v šumavském předhůří. Na vytýčeném transektu a několika dalších stanovištích v rámci této lokality probíhal od dubna do listopadu 2015 monitoring motýlí fauny, zahrnující různé metody odchytů. Na základě těchto a dalších získaných dat (ze sezóny 2013 a v menší míře z 80. a 90. let 20. století) byl vyhotoven soupis veškerých zjištěných druhů zdejší motýlí fauny. Na lokalitě Loučany bylo zjištěno celkem 205 druhů motýlů náležících do 16 různých čeledí. K nejvýznamnějším zjištěným druhům patří bělásek ovocný (Aporia crataegi), perleťovec prostřední (Argynnis adippe), p. fialkový (Boloria euphrosyne), batolec duhový (Apatura iris), píďalka černobílá (Thera britannica) a p. kohoutková (Perizoma affinitata). Během výzkumu byly zaznamenávány také parametry prostředí v místech odchytů a s pomocí odborné literatury vyhodnocovány biotopové preference jednotlivých druhů. Celkem 186 druhů (90,7 % zjištěného množství) vykazuje určitou vazbu na lesní stanoviště. Na podporu diverzity společenstva motýlů lokality Loučany je třeba přistoupit k takovému lesnickému managementu, který bude udržovat rozvolněný charakter porostu a podporovat mozaikovitost ploch. Klíčová slova:...
|
|
|
Holokinetický drive a jeho role v karyotypové evoluci motýlů
HOSPODÁŘSKÁ, Monika
Tato studie je zaměřena na testování hypotézy holokinetického drivu a jeho role v karyotypové evoluci motýlů. Negativní korelace mezi počtem chromozomů a velikostí genomu, která je jednou z hlavních predikcí holokinetického drivu, byla testována prostřednictvím průtokové cytometrie u vybraných druhů motýlů. Tato práce také potvrdila přítomnost chromozomálních přestaveb u linií Bombyx mori r50 a japonského B. mandarina, které mohou být v budoucnu využiti na analýzu preferenční transmise chromozomů.
|
|
|
Stav populace modráska Phengaris nausithous na vybraných loukách na Broumovsku
Štěpánková, Anežka ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Cílem této diplomové práce s názvem Stav populace modráska Phengaris nausithous (Bergsträsser, 1779) na vybraných loukách na Broumovsku, bylo nalézt a vyhodnotit situaci ohledně velikosti a struktury populací druhu motýla Phengaris nausithous, na vybrané lokalitě v rámci území České republiky. Pro monitoring byla zvolena metoda zpětného odchytu značených jedinců motýla na 13 cílových lokalitách v CHKO Broumovsko, pro jejichž výběr byl klíčový výskyt živné rostliny krvavce totenu, která je nedílnou součástí vývoje cílového druhu. Pro vývoj P. nausithous je též důležitý výskyt mravenců rodu Myrmica. Výsledky byly vyhodnoceny pomocí programu MARK a Statistika a následně převedeny do grafů a tabulek. V roce 2016 bylo označeno 687 P. nausithous a odhad početnosti pro celkovou metapopulaci činil 1487 jedinců. Nejvíce P. nausithous s počtem 149 (prvně označených odchytů) se zaznamenalo na lokalitě Hynčice 2 (H2), která byla svou rozlohou třetí největší ze všech studovaných stanovišť. Naopak nejméně bylo označeno na ploše Hynčice 1 (H1) a to pouze 15 P. nausithous. Maximální odhady počtů pro jednotlivá stanoviště byly stanoveny programem MARK s nejvyšším počtem 367 jedinců na lokalitě Hynčice 2 a nejnižším počtem 38 jedinců na lokalitě Hynčice 1. Počty P. nausithous stanovené programem MARK byly vyšší než počty prvoodchytů, což poukazuje metodicky správně provedený monitoring. Migrací bylo zachyceno celkem 49. Celkem migrovalo 31 % chycených jedinců a 18 % v rámci předpokládaného celkového počtu. Nejvíce přeletů bylo mezi plochami H2 a H4 (11 přeletů) a mezi plochami Vižňov 1 a Hynčice 4 byl zaznamenán přelet na vzdálenost 5,3 km, jenž může být považován za jeden z rekordně dlouhých přeletů. Průměrná vzdálenost migrace u P. nausithous činila 1,46 km. Počet imigrantů u přeletů byl stanoven na 49 jedinců a počet emigrantů na 58 jedinců. Hypotéza této práce zněla: Všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci a na základě daných výsledků byla potvrzena. Závislost cílového druhu na hustotě porostu živné rostliny nebyla podle grafického znázornění stěžejní. V rámci prvního T-testu nebyla nalezena souvislost mezi početností P. nausithous a délkou migrací mezi jednotlivými plochami. V druhém T-testu bylo zjištěno, že se zvyšujícím se počtem přeletů se postupně délka přeletů snižovala.
|
|
|
Stav populace modráska Phengaris teleius na vybraných loukách na Broumovsku
Hejretová, Kateřina ; Vrabec, Vladimír (vedoucí práce) ; Kamil, Kamil (oponent)
Na 13 studovaných loukách na Broumovsku v okolí Ruprechtic, Hynčic a Vižňova jsem v období od 4. července do 5. srpna roku 2016 prováděla monitorig modráska očkovaného Phengaris teleius (Bergsträsser, 1779) metodou zpětného odchytu značených jedinců. Celkem jsem označila 409 motýlů daného druhu. Údaje byly vyhodnoceny za pomoci software MARK 8.1 a počet motýlů celkové metapopualce byl odhadnut na 802 jedinců, přičemž odhady početnosti pro jednotlivé plochy se pohybovaly v rozmezí od 2 do 269 exemplářů. Nejvíce jedinců jsem zaznamenala na stanovišti Ruprechtice 2.
Doložila jsem přelety jedinců P. teleius mezi stanovišti v okruhu Ruprechtice Hynčice. Zapojení Vižňova považuji za reálné, ale vzhledem k celkovému množství motýlů zde, se záchyt přeletu P. teleius nepodařil. Hypotézu formulovanou v cílech práce: všechny zkoumané plochy spolu komunikují prostřednictvím přeletů motýlů a systém lze považovat za jedinou metapopulaci, však považuji za potvrzenou.
Za významné považuji zjištění, že na Broumovsku dosud žijí stabilní populace motýlů Phengaris teleius a P. nausithous. V počtech se jedná o stovky až tisíce jedinců, přičemž je důležité připomenout, že jde pouze o populaci zkoumaných ploch, nikoliv všech ploch s výskytem modrásků v uvedených územích. Ty po prvním roce sledování nejsou známy. Rozložení zkoumaných kolonií je příznivé pro plánování cílené ochrany, u mnou studovaných stanovišť nejde o metapopulační model kontinent ostrovy.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.