|
|
Molekulární markery pro detekci genetické variability přírodních populací forenzně významných druhů bzučivkovitých (Calliphoridae, Diptera)
KLOJDOVÁ, Martina
Tato práce byla zaměřena na výběr molekulárních markerů pro detekci genetické variability 4 různých druhů z čeledi Calliphoridae významných pro forenzní entomologii. Na vzorky z přirozených populací reprezentativních druhů typických pro Českou republiku (Calliphora vicina, Lucilia caesar, Lucilia sericata, Phormia regina) byla aplikována sada 8 markerů, mitochondriálních (COI, ND6, CytB, CR) i jaderných (RP S12, RP S13, RP L12, PB2). Zjištěná variabilita byla vyhodnocena a porovnána s ohledem jak na jednotlivé druhy tak i geografický původ.
|
|
|
Šíření vodních klonálních rostlin
Rydlo, Jan ; Fér, Tomáš (vedoucí práce) ; Hroudová, Zdenka (oponent)
Tato bakalářská práce má za cíl shrnout dosavadní poznatky o klonálním šíření vodních rostlin a srovnat možnosti a kvantitu klonálního šíření u vybraných nejvíce studovaných druhů. V první části práce jsou popsány způsoby klonálního šíření vodních rostlin za pomoci různých typů vegetativních diaspor a různých typů přenosu (vodou, zvířaty). Dále jsou popsány způsoby a možnosti šíření vodních klonálních rostlin v různých vodních systémech (říční systémy, stojaté vody) a také na různě velké vzdálenosti. V neposlední řadě jsou uvedeny antropogenní vlivy na klonální šíření vodních rostlin, které mnohdy hrají velmi důležitou roli a stojí za mnoha invazními událostmi na Zemi, reprezentovanými rychlým klonálním množením a šířením některých druhů vodních makrofyt v jejich nepůvodních areálech. V další části se tato práce zabývá metodami studia šíření vodních klonálních rostlin a zhodnocením jejich vhodnosti k použití ke studiu na různých prostorových škálách. Tyto metody a výsledky studií, ve kterých byly použity, jsou prezentovány na nejvíce studovaných druzích vodních makrofyt. Výsledky těchto prací jsou shrnuty, aby bylo možné si udělat představu, jak efektivní a na jaké vzdálenosti klonální šíření vodních rostlin ve skutečnosti je. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Studium genetického polymorfismu populací blýskáčka řepkového, Meligethes aeneus, v populacích s různou úrovní rezistence k insekticidům
WALTEROVÁ, Lucie
Práce se zabývá studiem populací blýskáčka řepkového s různým stupněm rezistence k pyrethroidům na molekulární úrovni. Vzorky se sbíraly ve 13 lokalitách po České republice během roku 2016. DNA brouků byla izolována pomocí CTAB PVP a Chelexu 100. Následně se populace blýskáčka řepkového odlišily na základě ISSR markerů (Inter-simple sequence repeats). Byly rozlišeny populace brouků s rozdílným profilem mikrosatelitů a výsledky se zpracovaly PCA analýzou. Celkem bylo vyzkoušeno pět ISSR primerů, z čehož reprodukovatelný výsledek vykazoval jeden primer. Na základě matice genetických vzdáleností byly PCA analýzou vzorky zařazeny do clusterů podle genetické podobnosti a byl zhodnocen vztah geografické vzdálenosti vzorků vůči rozdílnému ISSR profilu. Závěrem byla vyzkoušena amplifikace genu kódujícího sodíkové iontové napětím řízené kanály (VSSC).
|
|
|
Možnosti šíření sladkovodních plžů
Buďová, Jana ; Černý, Martin (vedoucí práce) ; Juřičková, Lucie (oponent)
Sladkovodní plži (Mollusca: Gastropoda) patří do dvou tradičních taxonomických skupin: předožábří (Prosobranchia) a plicnatí (Pulmonata). Většina těchto plžů je charakteristická nízkou vagilitou, a proto se spoléhají především na pasivní dispersi. Jejich nejčastějšími vektory jsou ptáci a voda. Ţivočichové můžou plže přenášet jak externě, tak interně. Šíření můžeme sledovat pomocí metod přímých (metody zpětných odchytů, radiové sledování) a genetických. Pro genetické studie můžeme využít celou řadu markerů, z nichž v současnosti nejpoužívanější jsou mikrosatelity. Z výsledků studií z poslední doby vyplývá, že disperse sladkovodních plžů zřejmě není tak častá a rozšířená, jak se dříve předpokládalo. Klíčová slova: sladkovodní plži, disperse, vektory disperse, capture - mark - recapture, molekulární markery, populační genetika
|
|
|
Studium variability DNA pšenice
Pečinková, Jana
Pšenice setá je jednou z nejvýznamnějších zemědělských plodin, své využití nachází nejen v krmivářství, ale především v potravinářství. V posledních letech se zaměřuje velký zájem na pšenice s netradičním zabarvením obilky, např. purpurové, žluté a modré. Toto zbarvení je způsobeno přírodními barvivy, která mají prokazatelně pozitivní vliv na živé organismy. Proto se usiluje o využití barevných pšenic také v lidské výživě. Tato práce je zaměřena na detekci alelického složení na lokusech Glu-A3, Pina, Pinb a nulových alel Waxy genů, pomocí molekulárních markerů, založených na PCR. Pekařská kvalita se odvíjí od složení zásobních bílkovin, gluteninů a gliadinů a jejich poměru. Dále je významný obsah škrobu v obilkách a poměr amylózy a amylopektinu. V neposlední řadě ovlivňuje mlynářskou, resp. krmnou kvalitu tvrdost obilek pšenice. Pomocí molekulárních analýz u 13 testovaných genotypů s bílým (1 genotyp), purpuro-vým perikarpem (8), žlutým endospermem (4) byla popsána alelická variabilita v lokusech Glu-A3, Pina-D1, Pinb-D1 a byly detekovány nulové alely na lokusu Wx-B1. Získané výsledky jsou využitelné ve šlechtění pšenice s netradičním zabarvením obilky.
|
|
|
Šlechtění révy vinné - historie a vývoj
Oherová, Kristýna
Šlechtění je tvůrčí činnost, které vděčíme za získávání nových odrůd. Šlechtitelské cíle jsou různorodé. Mezi časté cíle, o které šlechtitelé u révy vinné usilují, patří odolnost vůči houbovým chorobám, škůdcům a mrazu nebo vysoká kvalita vína a hroznů. Z historického hlediska se nejprve používaly klasické šlechtitelské metody, až teprve molekulární genetika přinesla nové a modernější poznatky a stala se velkým přínosem pro tuhle činnost. Zejména metody využívání molekulárních markerů řadíme v současné době mezi nejpoužívanější a nejmodernější. Díky těmto metodám šlechtitelé mohou snadněji dosáhnout svých cílů.
|
|
|
Současná úroveň poznání genomu druhu Prunus persica (L.) Baatsch.
Chaloupský, Pavel
Předložená práce obsahuje souhrn o dosažené úrovni poznání genomu broskvoně (Prunus persica [L.] Batsch.). Druh P. persica je řazen do čeledi Rosaceae, která je členěna na několik dalších rodů. Tento druh spadá do rodu slivoň (Prunus), který sdružuje i další významné druhy. Broskvoň jedním z nejnáročnějších ovocných druhů, je však pěstována v mírném podnebném pásu na všech kontinentech a má neopomenutelný ekonomický význam. Díky svému významu a vhodným vlastnostem je broskvoň geneticky dobře charakterizovaným druhem. Velkou mírou se na současné úrovni poznání druhu P. persica podílely metody molekulární genetiky. Moderní molekulární metody umožňují rychlou identifikaci úseků DNA -- markerů. Molekulární markery mají široké uplatnění k sestavení genetických profilů, konstrukci genových map, dosažení šlechtitelských cílů a dalším aplikacím.
|
|
|
Přehled používaných molekulárních markerů při studiu genomu rodu Prunus
Nováková, Jana
Molekulární markery jsou informace o organismu získané na základě analýzy jeho molekul a lze pomocí nich jednoduše objevit rozdíly v genetické informaci. Toho se u rostlinných druhů využívá například k identifikaci kultivarů a stanovení genetické příbuznosti mezi nimi, ke studiu genetické diverzity a k tvorbě genetických map. Tato práce se zabývá používanými molekulárními markery při studiu genomu Prunus persica a Prunus armeniaca. K těmto molekulárním markerům patří RFLP markery, RADP markery, AFLP markery a mikrosatelity.
|
|
|
Hodnocení genetické diverzity genových zdrojů rostlin, programy, modely, využití
Oshea, Denisa
Bakalářská práce je literární rešerší na téma hodnocení genetické diverzity. Začátek práce je věnován genetické diverzitě z obecného hlediska, jejímu významu, historii a její ztrátě, která je nenahraditelná a mnohými je považována za nejvýznamnější ekologický problém. Dále její ochraně, která je velice důležitá, a v České republice ji zabezpečuje Národní program konzervace a využití genofondu rostlin. V práci jsou také popsány metody jejího hodnocení od morfologických, přes biochemické až po molekulární metody. Jsou zde popsány a porovnány hlavně molekulární metody, například RAPD, AFLP, RT-PCR a další. Poslední část práce se věnuje popisu některých databází rostlinných genomů. Jednou z nich je např. European Vitis Database.
|
|
|
Population biology of the pine needle pathogen Lecanosticta acicola (Thüm.) Syd. (Capnodiales, Ascomycota)
Janoušek, Josef
Lecanosticta acicola je vřeckovýtrusá heterotalická houba, která způsobuje hnědou sypavku borového jehličí na původních i nepůvodních borovicích v mnoha oblastech světa. Cílem této dizertační práce bylo objasnění původu populací L. acicola v Evropě a zjištění způsobu rozmnožování tohoto patogenu v zasažených oblastech. Jedenáct polymorfních mikrosatelitových markérů bylo vyvinuto pro jejich použití v populační genetice. 'Mating type' markéry, které amplifikují obě 'mating type' idiomorfy (MAT1-1 and MAT1-2), byly také navrženy a protokol pro jejich aplikaci byl optimalizován. Infikované jehlice byly získány ze 17 druhů borovic z Asie, Evropy a Ameriky. V součtu, 201 izolátů L. acicola bylo získáno z infikovaných jehlic borovic. Všechny izoláty byly charakterizovány pomocí mikrosatelitových markérů a 'mating type' idiomorfa byla určena pomocí 'mating type' markérů. Část Translation Elongation Factor 1-alfa genu byla sekvenována u 87 jedinců. Izoláty ze Střední Ameriky byly jedinečné, velmi různorodé a velmi pravděpodobně představují kryptické druhy. Izoláty z východní Asie vytvořili oddělenou skupinu. Dvě odlišné populace byly zjištěny jak v Severní Americe, tak v Evropě. Analýzy využívající koncept 'approximate Bayesian computation' zřetelně ukázaly, že v minulosti došlo k nezávislým introdukcím obou populací ze Severní Ameriky do Evropy. Z dat získaných z mikrosatelitů a 'mating type' markérů bylo zjištěno, že k pohlavnímu rozmnožování dochází jak v Severní Americe, tak v Evropě. Výsledky této dizertační práce ukázaly, že evropské populace L. acicola mají původ v Severní Americe. Toto je první studie populací L. acicola v globálním měřítku.
|
host ::
RSS.