|
|
Vzájemné ovlivňování romštiny, španělštiny a dalších jazyků Pyrenejského poloostrova
Krinková, Zuzana ; Čermák, Petr (vedoucí práce) ; Elšík, Viktor (oponent) ; Buzek, Ivo (oponent)
The language contact of the inflectional Romani and Spanish, Catalan and other languages of the Iberian Peninsula began in the first half of the 15th century. A long- term and immediate contact between Romani and a language of the majority in several places of Europe resulted in emergence of so called Para-Romani varieties, mixed languages which predominantly make use of the grammar of the surrounding language, whereas the Romani-derived vocabulary is at least partly retained. In the Iberian Peninsula several Para-Romani varieties emerged. The process of their phonological, morphological and lexical evolution from the inflectional Iberian Romani is described in the first part of this thesis. The original form of the Iberian Romani of the 15th century was - according to our opinion - similar to so called early Romani of the Byzantine period that is supposed to end by the 14th century when the Romani language started to disperse throughout Europe. The influence of Spanish (and other languages of the Iberian Peninsula) is evident not only in the morphology and syntax, but also in phonology and semantics of the Iberian Para-Romani varieties. On the other hand, the Romani elements conserved in these varieties show archaic features as well as specific innovations and many of them can hardly be assigned...
|
|
|
Grammatical description and analysis of intrasentential codeswitching between Dutch and English
Rezková, Iva ; Pekelder, Jan (vedoucí práce) ; Nortier, Jacomine (oponent) ; Vismans, Roel (oponent)
v češtině Dizertační práce zkoumá jednu z forem jazykového kontaktu v současné nizozemštině: vnitrovětné přepínání kódů mezi nizozemštinou a angličtinou (intrasentential codeswitching). Termínem vnitrovětné přepínání kódů se zde rozumí dvoujazyčná řečová situace, v níž mají dané jazyky gramaticky nerovnocenné role. Matriční jazyk (zde nizozemština) určuje gramatickou strukturu smíšené konstrukce, jazyk zapuštěný (zde angličtina) poskytuje elementy různé délky, jež jsou do matričního větného rámce vkládány. Pojetí přepínání kódů jako určitého druhu vkládání (inzerce) je založena na teorii Myers-Scottonové, jež je představena v inzerčním modelu Matrix Language Frame Model (MLF-model). Jde o strukturální model opírající se o neuro- a psycholingvistické výzkumy tvorby jazyka, jejichž výsledkem je formulace všeobecně platných gramatických hypotéz a principů, které definují morfologické a syntaktické vlastnosti smíšených vět/frází. Práce se zabývá zapouštěním angličtiny do nizozemské větné konstrukce z hlediska gramatického. Výzkumný materiál tvoří psaný korpus složený ze 430 vět, u nichž došlo ke zmíněnému přepnutí kódů. Je proveden morfologický a syntaktický rozbor vět a jsou popsány gramatické tendence jednotlivých zapuštěných větných členů. Na základě pozorovaných jevů jsou formulovány tzv. "lokální"...
|
|
|
Latinské a románské prvky v albánštině
Gramelová, Lucie ; Zavadil, Bohumil (vedoucí práce) ; Štichauer, Jaroslav (oponent) ; Blažek, Václav (oponent)
V albánštině nacházíme přes osm set latinských a románských výpůjček. Předložená chronologická stratifikace výpůjček je následující: 1) latinské výpůjčky, 2) balkanorománské výpůjčky, 3) výpůjčky z období Via Egnatia a 4) benátské výpůjčky. Při chronologickém určování slov je rozhodující jednak jejich fonetický vývoj, jednak sémantické hledisko. Mnohé výpůjčky prošly dramatickým fonetickým vývojem, který je obecně charakteristický zejména neutralizacemi a synkopami. Do nejstarší latinské fáze náleží zejména výpůjčky z oblasti náboženství, řemesel, stavitelství či dopravy, do fáze balkanorománské pak mnohá slova z oblasti fauny a flóry, výrazy z oblasti pastevectví či názvy částí těla. Z pozdějších období jsou to především některá slova kulturní, také výrazy z oblasti námořní plavby či některé předměty denní potřeby. Studium latinských výpůjček nabízí nový pohled na etnogenezi Albánců a otázku jejich ilyrského původu. Konfrontací s dalšími vědními obory (zejména historií, archeologií, zoologií) docházíme k závěru, že Albánci se s latinou setkali poprvé v severní oblasti Balkánského poloostrova a později v době slovanské expanze na Balkáně byli v intenzivním kontaktu s romanizovanými Vlachy v horách středního Balkánu.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Odlučitelná předpona preč a prefix wot- ve starší hornolužické srbštině a jejich role při gramatikalizaci slovesného vidu
Brankatschk, Katja
Tento příspěvek se věnuje hornolužické odlučitelné předponě preč ve srovnání se synonymním prefixem wot-. Klade si otázku, zda pomocí těchto dvou elementů je možné tvořit vidové páry typu preč hić (ipf.) – woteńć (pf.). Na základě korpusu z překladu bible do starší hornolužické srbštiny analyzují se ca. 100 příkladů s předponou preč a 50 príkladů s wot-. Zdá se, že je odlučitelná předpona dostačně integrovaná do slovotvorného systému, aby mohla převzít tuto funkci. V korpuse se najde ovšem pouze jeden potentiální vidový pár preč hić / (preč) woteńć. Tyto slovesa ukazují navíc jen slabé příznaky vidovosti. Silněji se při použití předpony preč projevuje vliv konkrétního německého ekvivalentu s odpovídající předponou nebo jiné lexikální factory. Celkově se zdá, že vid ve starší Hornolužické srbštině je gramatikalizován jen na nízké úrovni, potřeba vytvořit ipf. vidového partnera pro sloveso s prefixem wot- se nevyskytuje často. Zůstává otázkou, jakou roli hrajou tyto příklady v narativním kontextu, kde se kombinují pf. tvary aoristu s ipf. imperfektu. Větší korpus narativních textů by měl ukázat, do jaké míry je volba vidu v těchto textech daná lexikálně, náhodně nebo zda tu existuje funkční rozdělení podobně jako v češtině.
|
|
|
Francouzské lexikální výpůjčky v italštině - diachronní pohled
KONEČNÁ, Lucie
Hlavním tématem této diplomové práce je diachronní pohled na vývoj francouzských lexikálních výpůjček v italském jazyce od jejich prvních doložených výskytů po počátek 20. století. Práce je rozdělena na dvě části. V první části je teoretický úvod k samotnému jazykovému kontaktu, který má za následek i to, že se jazyky obohacují materiálem z jiných jazyků, kterým mohou být i jazykové výpůjčky. Následně navazuje kapitola, jež se zabývá komplexním přehledem všech francouzských výpůjček, jež mají první doložené výskyty v italském jazyce od 12. století až po počátek 20. století. Ta se zaměřuje zejména na poskytnutí informací o vzájemném jazykovém kontaktu mezi francouzštinou a italštinou právě ve zvoleném období. Druhá část se vzhledem k vysokému počtu získaných slov omezuje pouze na výpůjčky, jež mají v italském jazyce první doložené výskyty v 19. století. Ty jsou následně analyzovány podle různých kritérií, kterými jsou například zařazení v rámci slovních druhů či adaptace. Nakonec jsou u zvolených výpůjček podrobně analyzovány výskyty, které byly získány ze dvou rozdílných italských korpusů. Cílem této práce je nastínit diachronní pohled na vzájemný jazykový kontakt mezi francouzštinou a italštinou od doby prvních výpůjček zaznamenaných v italském jazyce až po počátek minulého století. Dále je cílem potvrdit na základě podrobných analýz teoretický předpoklad, že vzhledem k povaze blíže zkoumaného vzorku by měly převažovat plně adaptované lexikální výpůjčky.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.