|
|
Úloha TNF-alfa a IL-10 v kardioprotektivním účinku chronické hypoxie
Chytilová, Anna ; Bezouška, Karel (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Naším cílem bylo zjistit, zda adaptace na chronickou hypoxii ovlivní expresi TNF-α a IL-10 v srdečním svalu potkana. TNF-α patří mezi prozánětlivé cytokiny, které zesilují zánětlivou reakci. IL-10 působí opačně a potlačuje produkci zánětlivých cytokinů, včetně TNF-α. Součástí našeho experimentu bylo měření koncentrace nitrotyrosinu jako markeru poškození buněk oxidem dusnatým. K experimentům jsme použili potkany kmene Wistar, které jsme rozdělili do čtyř skupin: 1) normoxické kontroly; 2) adaptované na kontinuální normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří dnů nebo 3) tří týdnů a 4) adaptované na intermitentní normobarickou hypoxii (10% O2) po dobu tří týdnů s jednohodinovou denní reoxygenací. Z myokardu levé komory, pravé komory a mezikomorového septa jsme získali proteiny obsažené v cytosolu (cytosolická frakce) a v membránách (partikulární frakce). Metodou ELISA jsme změřili koncentrace TNF-α a IL-10 v obou frakcích. Kontinuální hypoxie zvýšila hladinu TNF-α v partikulární frakci všech komorových oddílů a snížila poměr koncentrací IL-10/TNF-α v partikulární i cytosolické frakci. Intermitentní hypoxie vedla k výrazné redistribuci TNF-α z cytosolu do partikulární frakce a zábránila hypoxií vyvolanému poklesu poměru koncentrací IL-10/TNF-α pouze v cytosolické frakci. Nejvyšší koncentraci...
|
|
|
Srovnání imunitního systému novorozenců a dospělých
Dusilová, Adéla ; Zajícová, Alena (oponent) ; Hrdý, Jiří (vedoucí práce)
Ve srovnání s imunitním systémem (IS) dospělých jedinců je možné IS novorozenců obecně charakterizovat jako nezralý. Z klinického pohledu novorozenci vykazují zvýšenou náchylnost k infekcím. Kojení může přispívat ke snížení výskytu onemocnění, neboť dodává do intestinálního slizničního systému protilátky z krve matky, důležité živiny a další imunoregulační komponenty. Mateřské mléko nahrazuje v krvi novorozence specializované imunoglobuliny - zejména IgA, jehož koncentrace dosahuje hodnot dospělých jedinců nejdříve za dva roky, ale i déle (až období puberty). Ostatní třídy protilátek se v pupečníkové krvi nacházejí pouze sporadicky s výjimkou IgG, který je přenášen transplacentárně. Omezená schopnost B lymfocytů produkovat protilátky je způsobena nedostatečnou expresí kostimulačních signálů na povrchu Th2 buněk. T lymfocyty obecně vykazují mnohem menší schopnost reagovat na nízké dávky stimulátorů (polyklonálních aktivátorů - rostlinných lektinů: ConA nebo PHA), vážících se na receptory T buněk v komplexu s CD3 a proliferovat v odpovědi na anti-CD3 monoklonální protilátky. Většina T lymfocytů v pupečníkové krvi vykazuje "naivní" fenotyp CD45RA. V průběhu intrauterinního vývoje dochází ke styku IS novorozence s IS matky, a jelikož by prozánětlivá buněčná odpověď Th1 mohla vést k potratu, je...
|
|
|
Origins of vertebrate hematiopoiesis
Svoboda, Ondřej ; Bartůněk, Petr (vedoucí práce) ; Divoký, Vladimír (oponent) ; Živný, Jan (oponent)
(CZECH) Krvetvorba je závislá na schopnostech sebeobnovy a diferenciace krvetvorných kmenových buněk (HSCs). Tyto procesy jsou řízeny pomocí nejrůznějších mimo-buněčných a vnitro- buněčných signálů. Obecně je krvetvorba obratlovců velmi dobře konzervována. To však neplatí pro diferenciaci savčích a nesavčích erytrocytů a trombocytů. Během evoluce savců došlo k výrazným změnám během zrání těchto buněk. Savčí erytrocyty ztrácejí během diferenciace jádro a trombocyty vznikají odštěpováním z mnohojaderných megakaryocytů. Zdá se, že tyto změny přinesly celou řadu výhod, které primárně zvyšují biologickou fitness savčích buněk. Otázkou však zůstává evoluční původ těchto buněk, který jsme se rozhodli studovat na modelovém organizmu Dánia pruhovaného (zebřička). Nejprve však bylo nutné ustanovit podmínky kultivace rybích buněk ex vivo v tekutých a v polotuhých médiích. Připravili a charakterizovali jsme panel rybích cytokinů. Protože genom kostnatých ryb prošel během evoluce jednou duplikací navíc, mnoho genů nacházíme ve formě dvou paralogů. To se týká rovněž některých námi připravených cytokinů, např. Gcsf, Epo, Scf. Součástí této práce je charakterizace těchto paralogů. Naše výsledky ukazují, že rybí Gcsf je schopen kromě diferenciace myeloidních buněk se podílet také na sebeobnově a expanzi HSC....
|
|
| |
|
| |
|
|
Vliv klíštěcího serpinu IRS-2 na dendritické buňky aktivované TLR4 ligandem
POSPÍŠILOVÁ, Šárka
IRS-2 je inhibitor serinových proteáz z klíštěte Ixodes ricinus. Mým úkolem v této práci bylo zjistit efekt IRS-2 na dendritické buňky aktivované TLR4 ligandem nebo Borreliemi afzelii. Efekt byl studován na několika úrovních. Zaměřila jsem se na produkci cytokinů, expresi kostimulačních molekul a buněčnou signalizaci. Výsledky naznačují, že IRS-2 může ovlivňovat expresi kostimulačních molekul CD80 a CD86 na povrchu buněk, ale tato zjištění potřebují další ověření. IRS-2 neovlivnil produkci cytokinů. Vliv IRS-2 na aktivitu p38, Erk1/2 ani NF-?B v buňkách stimulovaných s LPS nebyl pozorován. IRS-2 negativně ovlivnil B. afzelii indukovanou fosforylaci transkripčního faktoru STAT 3.
|
|
|
Vliv vakcinace slinami klíštěte \kur{Ixodes ricinus} na přenos \kur{Borrelia burgdorferi} a cytokinový profil hostitele
GREGOROVÁ, Eva
Klíště Ixodes ricinus je jedním z nejvýznamnějších přenašečů patogenů napadajících člověka jako jsou spirochety Borrelia burgdorferi a virus TBE. V této práci byl studován vliv opakovaného sání neinfikovaných nymf I. ricinus a vliv vakcinace slinami klíštěte I. ricinus na přenos Borrelia burgdorferi a produkci cytokinů. Regionální lymfatické uzliny myší C3H/HeN byly vyšetřovány na produkci IL-2, IFN-? a IL-10 imunoenzymatickou metodou ELISA. Množství spirochet v kůži, srdci a močovém měchýři bylo stanovováno kvantitativní PCR v reálném čase.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.