|
Assessing the Impact of Fiscal Measures on the Czech Economy
Ambriško, Róbert ; Babecký, Jan ; Ryšánek, Jakub ; Valenta, Vilém
V tomto článku konstruujeme satelitní model DSGE za účelem zkoumání transmise fiskální politiky do reálné ekonomiky České republiky. Náš model sdílí prvky současného predikčního modelu g3 České národní banky (Andrle, Hlédik, Kameník a Vlček, 2009), ovšem obsahuje rozsáhlejší fiskální blok. Klíčové fiskální parametry, týkající se především fiskálního pravidla, jsou odhadnuty pomoci bayesovských technik. Následně vypočítáváme soubor fiskálních multiplikátorů pro jednotlivé výdajové a příjmové položky vládního rozpočtu. Nejvyšší fiskální multiplikátor ve vztahu k reálnému HDP v prvním roce je spojen s vládními investicemi (0,4) a sociálními příspěvky hrazenými zaměstnavateli (0,3), a následně s vládní spotřebou (0,2).
Plný text:  PDF
|
|
Diferenciace nabídky a metod pracovní rehabilitace osob s mentálním nebo kombinovaným postižením v praxi poskytovatelů sociálních služeb a dalších subjektů
POŠMUROVÁ, Nikola
V bakalářské práci jsem se zabývala diferenciací nabídky a metod pracovní rehabilitace. Konkrétně u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením a to u poskytovatelů sociálních služeb a dalších subjektů. V teoretické části jsem se zaměřila na vymezení základních pojmů týkajících se dané problematiky. V úvodní kapitole jsem se věnovala definování pojmu mentální postižení, příčinám jeho vzniku a vymezení stupňů mentální retardace. Další kapitola je věnována kombinovanému postižení, konkrétně jeho definování, příčinám vzniku a klasifikaci. Ve třetí kapitole se věnuji významu práce, postavení práce v životě člověka a postavení práce u osob se zdravotním postižením, tedy i u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením. V další kapitole se zabývám uceleným systémem rehabilitace, konkrétně léčebnými prostředky rehabilitace, pedagogickými prostředky rehabilitace, sociálními prostředky rehabilitace a zvláštní pozornost věnuji pracovním prostředkům rehabilitace, které se bakalářské práce přímo dotýkají. Dále vymezuji cílovou skupinu pracovní rehabilitace a předpoklady pro její realizaci. V dalších kapitolách se věnuji specifikaci nástrojů a prostředků pracovní rehabilitace, nástrojům politiky zaměstnanosti a určuji pracovní místa, která jsou osobám s mentálním postižením nabízena. V praktické části bakalářské práce si nejprve stanovuji hlavní cíl a dílčí cíl práce. Hlavním cílem bylo zjištění, jaké jsou nabídky a metody pracovní rehabilitace u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením u poskytovatelů sociálních služeb. Jako dílčí cíl jsem si stanovila zjistit, jaké jsou možnosti prostupnosti z jednotlivých sociálních služeb až na otevřený trh práce. Konkrétně jsem se zaměřila na prostředky pracovní rehabilitace poskytované v rámci denních, týdenních stacionářů či center denních služeb, dále na sociálně terapeutické dílny, v chráněné zaměstnávání a zaměstnání na otevřeném trhu práce. K naplnění cílů jsem použila kvalitativní přístup, konkrétně polostrukturované rozhovor se šesti poskytovateli sociálních služeb v Jihočeském kraji, Analýzou získaných informací jsem zjistila, že pokud zařízení provozuje denní, týdenní stacionáře či centra denních služeb, poskytované služby jsou totožné, neliší se od sebe. V případě sociálně terapeutických dílen je rozmanitost širší, každé zařízení poskytuje různé služby, liší se i jejich možnostmi. Někteří poskytovatelé sociálních služeb mají sociálně terapeutické dílny přímo v zařízení, jiná je mají i externě, mimo svá zařízení. Chráněná pracovní místa jsou také u většiny poskytovatelů sociálních služeb nabízena jak v rámci zařízení, tak mimo něj, vždy se jedná o pomocné práce, například v kuchyni, při úklidu, v čajovnách a podobně. Vždy závisí na druhu a stupni postižení, na jeho základě se vybírá pro klienta vhodná činnost. Umístění klienta na otevřeném trhu práce není u většiny zařízení příliš obvyklé, některá zařízení tuto nabídku klientům ani neposkytují. Dílčím cílem bylo zjištění prostupnosti. Zjistila jsem, že jediným limitujícím prvkem je klientovo postižení, které omezuje jeho možnosti a samozřejmě také možnosti zařízení, které služby nabízí a poskytuje. Cílem všech zařízení je dosáhnout co největší míry samostatnosti klienta a umožnit mu postoupit ze stacionářů či center denních služeb do sociálně terapeutických dílen, nalézt chráněné pracovní místo a pracovní místo na otevřeném trhu práce.
|
|
Tanec jako prostředek integrace dospělých s mentálním postižením
KRAUMANNOVÁ, Eva
Cílem bakalářské práce Tanec jako prostředek integrace dospělých s mentálním postižením bylo vytvořit, realizovat a vyhodnotit taneční kurz zaměřený na rozvoj sociálních kompetencí dospělých lidí s mentálním postižením. Práce se věnuje dospělým lidem s mentálním postižením a volnočasové aktivitě zaměřené na tanec. Ve volném čase lidí s mentálním postižením je prostor pro rozvíjení sociálních kompetencí. V reakci na současnou situaci nabídky volnočasových aktivit pro dospělé lidi s mentálním postižením jsem pokládala za přínosné založit taneční skupinu lidí s mentálním postižením, zároveň s jedinci intaktními v prostorách, které jsou pro ně neznámé. Na základě aktivity, kterou je možné realizovat zábavně, lze všestranně rozvíjet osobnost člověka a jeho sociální kompetence, které jsou předpokladem úspěšné integrace. Bakalářská práce se skládá ze čtyř kapitol. V první kapitole je vymezen pojem mentální postižení. Následně se pozornost zaměřuje na charakteristiku cílové skupiny, tedy dospělých osob s lehkou a střední mentální retardací. Dále je popsán zásah postižení do oblasti psychiky člověka a oblasti sociální. Ve druhé kapitole je nejprve definován pojem tanec a popis jeho využitelnosti v oblasti volnočasové, umělecké, ale i terapeutické. Ve třetí kapitole jsou vypsány předpoklady pro úspěšnou integraci. V závěru teoretické části je propojení cílové skupiny a aktivity pro rozvoj sociálních kompetencí. Na teoretickou část bakalářské práce navazuje část praktická, čtvrtá kapitola. Jedná se o program šestiměsíčního kurzu, který jsem sestavila na základě analýzy odborné literatury a získaných zkušeností při vedení tanečních lekcí a práci s lidmi s mentálním postižením. V programu budou zahrnuty metody práce a vyhodnocení dílčích činností. Šesti měsíční taneční kurz probíhal ve školním roce 2015/2016 a účastnilo se ho šest dospělých lidí s mentálním postižením. Do kurzu byly zapojeny studentky Jihočeské univerzity. Pro jednotlivé taneční lekce byly stanoveny dílčí cíle a aktivity byly uzpůsobeny tak, aby v nejvyšší možné míře nenásilně rozvíjely sociální kompetence účastníků. Kurz byl realizován v prostorách Občanského sdružení IN. Pro vyhodnocení aktivity a zjištění progresu v oblasti sociálních kompetencí účastníků bylo stanoveno několik oblastí rozvoje. Několik vybraných sociálních kompetencí bylo rozděleno do hodnotících škál. Účastníci byli hodnoceni při začátku kurzu a znovu po šesti měsících. Metodou vyhodnocení bylo vlastní pozorování. Zaměřila jsem se na evaluaci svého působení, evaluaci skupiny a každého jednotlivce. Evaluace proběhla také ze strany účastníků kurzu. Taneční lekce a aktivity s nimi spojené se osvědčily jako vhodný prostředek pro rozvíjení sociálních kompetencí dospělých s mentálním postižením. U pěti účastníků se hodnoty zvýšily v 5 10 ze 17 sledovaných kompetencí. Regres nastal u účastníka, který prožíval poslední dva měsíce kurzu náročnou životní situaci. Nejvýrazněji a u všech účastníků se zvýšily hodnoty v oblasti spolupráce ve skupině. U pěti účastníků došlo k progresu v navazování a udržování očního kontaktu a navazování konverzace. U jednoho účastníka se zvýšila hodnota v oblasti vystupování ve skupině, u jednoho v oblasti samostatnosti a jeden oproti začátku oslovoval ostatní účastníky jménem. Celkově se členové skupiny stali sebevědomějšími. K dosažení žádoucích výsledků přispíval fakt, že se kurz konal mimo známé prostory a v kolektivu dalších dospělých intaktních jedinců. Důležitý byl také přístup lektora, promyšlení a stanovení cílů a reakce na podněty účastníků. Při realizaci taneční aktivity s lidmi s mentálním postižením dochází k rozvoji sociálních kompetencí. Při promyšleném postupu lze kompetence rozvíjet intenzivněji a přesto nenásilně. Bakalářská práce má sloužit jako motivace pro pracovníky, kteří by chtěli touto aktivitou naplňovat volný čas dospělých s mentálním postižením a cíleně tak působit na jejich rozvoj.
|
|
Reflexe díla Františka Bakuleho ve vztahu k dnešní speciálně pedagogické praxi
BALÍKOVÁ, Tereza
František Bakule byl významným českým pedagogem první poloviny 20. století, prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze, zakladatelem tzv. Bakulova ústavu a jedním z mála českých představitelů alternativního pojetí výchovy a vzdělávání uznávaných v zahraničí. Jeho odkaz však v současné době není naší odbornou veřejností v rámci hlavního vzdělávacího proudu ani speciálních škol dále systematicky rozvíjen a prakticky uplatňován, na rozdíl od řady zahraničních alternativních pedagogických směrů, které jsou zde úspěšně aplikovány. Cílem této bakalářské práce je proto analyzovat dílo Františka Bakuleho prizmatem současného školního edukačního prostředí s důrazem na vzdělávání žáků se zdravotním postižením. První kapitola je věnována nástinu životní cesty Františka Bakuleho, zejména se zaměřením na významné mezníky, které ovlivnily utváření jeho osobnosti, jeho myšlenky, inspiraci a motivaci a které se projevily v jeho pedagogické činnosti a následně v jeho vlastním uceleném konceptu výchovy a vzdělávání. Konkrétně je zde zmíněno jeho rodinné zázemí a dále je prostor věnován zejména jeho učitelským zkušenostem až po působení v Jedličkově ústavu a etapu života spojenou s jeho vlastním ústavem. Druhá část bakalářské práce je již zaměřena výhradně na Bakuleho specifický edukační koncept. Nejprve jsou zde vymezeny jeho principy a následně uvedeny originální učební osnovy a návrh ideálního prostředí třídy. Text dále obsahuje detailní popis výuky několika předmětů, které byly těžištěm Bakuleho konceptu, a to jmenovitě pracovních činností, hudební výchovy a výtvarné výchovy. Původní didaktické postupy jsou analyzovány s využitím současné terminologie. Vzhledem k vymezenému cíli bylo třeba ve třetí kapitole analyzovat současné pojetí vzdělávání ve výše zmíněných, podle Bakuleho stěžejních oblastech. Text je koncipován tak, aby bylo možné následně reflektovat dílo Františka Bakuleho z pohledu dnešní pedagogické, respektive speciálně pedagogické praxe, nalézt styčné body či odlišnosti a odhalit nevyužitý inspirační potenciál. Tomu je pak věnována čtvrtá, závěrečná kapitola. Na základě analýzy a následné reflexe bylo ve výsledku konstatováno, že ačkoli se Bakulem formulované vzdělávací cíle významně neodlišují od současného pojetí zakotveného v příslušných rámcových vzdělávacích programech, k jejich dosažení se v současné době užívá odlišných postupů a metod. A to přestože sám Bakule své postupy, které lze velmi zjednodušeně charakterizovat mottem "neučit žáky o životě a práci, ale životem a prací", s úspěchem ověřil v praxi a že mu v řadě případů daly za pravdu pozdější výsledky psychologických výzkumů, čímž poskytly jeho didaktickému odkazu teoretickou oporu. Z výše uvedeného je zřejmé, že odkaz díla Františka Bakuleho nebyl naší odbornou pedagogickou veřejností dostatečně doceněn a vytěžen. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jeho širšímu uplatnění stojí v cestě roztříštěnost, v níž se nám dochoval.
|
|
Kulturní identita migrantů v Francii
Sudová, Hana ; Štětovská, Iva (vedoucí práce) ; Slaměník, Ivan (oponent)
Předmětem této práce je zkoumání kulturní identity a adaptace migrantů žijících ve Francii. Zabývali jsme se skupinou migrantů ze Subsaharské Afriky a francouzských zámořských de- partmentů, kteří odešli do Francie za studiem. Výzkum se skládal z kvalitativní a kvantitativní studie. Kvalitativní výzkum byl realizován prostřednictvím polo-strukturovaných rozhovorů, kte- rých se zúčastnilo 19 studentů ve věku 21-33 let. Z výzkumu vyplynulo, že se migranti ve své zemi nejvíce ztotožňují se solidaritou a srdečností lidí, která kontrastuje s neosobními vztahy v individualistické Francii. Navzdory zkušenostem s diskriminací se většina migrantů ve Fran- cii poměrně dobře adaptuje. Na Francii nejvíce oceňují, že lidem dává šanci uspět v životě, což není zdaleka tak samozřejmé v zemích jejich původu. V rámci kvantitativního výzkumu vyplnilo 40 respondentů ve věku 18-45 let internetový dotazník. Vzhledem k nízkému počtu respondentů mají výsledky orientační charakter. Vý- sledky například ukazují, že s rostoucí délkou pobytu klesá etnická identita migrantů, což je v rozporu s mnoha výzkumy. Dále výzkum odhalil zajímavý trend, že se ženy z Afriky oproti ženám z francouzských departmentů lépe psychologicky i sociálně adaptují.
|
|
Role sestry a jejich vliv na péči o pacienty s totální endoprotézou kyčle
SLABÁKOVÁ, Květoslava
Totální endoprotéza kyčelního kloubu je jednou z nejrozšířenějších a nejúčinnějších operačních metod v ortopedii. Pacientům navrací zpět soběstačnost, život bez bolesti a výrazného pohybového omezení. Nezastupitelnou úlohu zde mají také role sestry, které pacientovi s návratem do jeho běžného života pomáhají. Cílem práce bylo zjistit, jak pacienti před a po totální endoprotéze kyčelního kloubu vnímají pojetí sesterských rolí a jejich vliv na poskytovanou ošetřovatelskou péči. Dále jsme zjišťovali, kterou ze sesterských rolí vnímá pacient před a po totální endoprotéze kyčle jako nejméně naplněnou. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak pacienti před a po totální endoprotéze kyčle vnímají pojetí sesterských rolí? Jak pacienti před a po totální endoprotéze kyčle vnímají vliv sesterských rolí na poskytovanou ošetřovatelskou péči? Jaké sesterské role vnímá pacient jako nedostatečné v předoperační péči? Jaké sesterské role vnímá pacient jako nedostatečné v pooperační péči? Pacienti před a po TEP kyčle prostřednictvím každodenních činností sestry vnímají sestru v její roli pečovatelky a edukátorky, následně v roli sestry obhájkyně a nositelky změn. Díky těmto rolím vnímají péči jako kvalitní, holistickou a kontinuální. Přesto role edukátorky byla v předoperační péči pacienty označena jako nejméně naplněná. V souvislosti s těmito výsledky výzkumného šetření byl vytvořen manuál, Průvodce pro pacienty před a po TEP kyčle, jenž byl následně předán ke zkušebnímu použití. Průvodce byl pacienty ohodnocen velmi pozitivně i přes velké množství informací, které mnohé pacienty překvapilo. Získali jsme i data, která se stala dalšími podněty k doplnění informací v Průvodci.Vytvořený Průvodce nemůže bezesporu nahradit efektivní komunikaci pacienta se zdravotníkem, který by měl být stále tím nejvhodnějším "zdrojem" informací.
|
|
Životní styl u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin před a po operaci
REZKOVÁ, Helena
Teoretická východiska: Ischemická choroba dolních končetin je postižení tepen dolních končetin nejčastěji aterosklerózou. Teoretická část se zabývá životním stylem. Jsou zde rozpracované základní rizikové faktory chronické formy. Dále je popsána patofyziologie změn vzniklých na podkladě aterosklerózy a s tím související příčiny pro vznik onemocnění. Následně jsou objasněné způsoby klasifikace, rozpracovány klinické příznaky, diagnostika a léčba. Tato část obsahuje také pohled na roli sestry v péči o pacienta s ischemickou chorobou dolních končetin. Cíle: Cílem práce bylo zhodnotit, nakolik pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin změnili po invazivním cévním výkonu životní styl. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin přistupují k prevenci rizikových faktorů? Co je u pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin hlavním impulzem pro případnou změnu stylu života? Jakou měrou ovlivňuje operační zákrok postoj pacienta k rizikovým faktorům pro vznik ischemické choroby dolních končetin? Jak zásadní je změna životního stylu u pacientů po operaci pro ischemickou chorobu dolních končetin? Metody: Teoretická část diplomové práce je zpracovaná s použitím odborných zdrojů. Empirická část diplomové práce byla zpracována metodou kvalitativního výzkumného šetření. Zvolenou technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor s pacienty, ke kterému byly předem připravené otevřené otázky. Výzkum byl realizován v několika fázích první rozhovor probíhal při příjmu pacienta na oddělení (před operací), další fáze následovala za 3 měsíce a poslední za 6 měsíců od operace. Rozhovory byly zaznamenávány na připravený tiskopis, poté přepsány do elektronické podoby a analyzovány metodou otevřeného kódování. Výsledky: Z výzkumného šetření vyplynulo, že operace může být v některých případech spouštěčem změny pacientova životního stylu. První rozhovory v předoperačním období se zaměřily na to, jak se respondenti cítí, jaký je jejich životní styl před plánovanou operací pro aterosklerotické změny na dolních končetinách. Jedna z otázek byla zaměřená na znalosti pacientů o rizikových faktorech pro vznik ICHDK a o možné prevenci. Druhá fáze rozhovorů proběhla po 3 měsících od operačního zákroku. Zabývala se otázkou, jaký životní styl mají respondenti v tomto pooperačním období, zda došlo k nějakým změnám. Jisté pozitivní změny nastaly ve stravování a příznivé obraty přišly i v pohybové aktivitě. Třetí etapa byla provedena po šesti měsících od operace, opět s cílem zjistit změny v životním stylu. Drobné změny přišly v oblastí kouření, v otázce stravování a v pohybové aktivitě. Dotazy se orientovaly i na psychologickou rovinu, zjišťovali jsme, kdo pacientům pomáhá a co je nejvíce motivovalo v uskutečňování změny. Poslední závěrečná/sumarizační otázka směřovala k tomu, aby pacienti svobodně rozhodli, nakolik se jim podařilo změnu uskutečnit. Závěr: Počet pacientů s ischemickou chorobou dolních končetin a jinými kardiovaskulárními chorobami stoupá. Základem je začít od ovlivnitelných rizikových faktorů, tedy kuřáctví, dietních zvyklostí, pohybové aktivity. Podíl na změně mají i zdravotníci, kteří se snaží vhodnou edukací pacienta posunout blíže změně. Problém nastává, pokud pacient i přes podporu blízkých nezvládá uskutečnit zvrat ve svém životě. Zde by měl opět nastoupit zdravotník a nabídnout pacientovi odbornou pomoc ke zvládnutí tohoto důležitého kroku.
|
|
Potřeba jistoty a bezpečí v souvislosti s plánovaným operačním výkonem z pohledu pacienta a všeobecné sestry
BOHDALOVÁ, Jaroslava
Plánovaný operační výkon vždy nějakým způsobem ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí. Pro to, aby měl pacient co největší pocit jistoty a bezpečí, jsou důležité informace týkající se všeho, co se bude dít s ním samým v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Klíčovou roli pro pacienta a jeho potřebu jistoty a bezpečí má však všeobecná sestra, která je v situaci, v níž se pacient nachází, tím nejbližším člověkem, který mu může pomoci naplnit co nejlépe jeho potřebu jistoty a bezpečí za pomoci znalostí a dovedností, které by měla všeobecná sestra ovládat, a za pomoci postojů, které by měla zaujímat. Cílem práce bylo zjistit, jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta a jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta? Jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem? Jaké jsou nedostatky v uspokojování potřeb jistoty a bezpečí u pacientů před plánovaným operačním výkonem? Jak může všeobecná sestra pomoci zvládat pacientovi strach a úzkost související s plánovaným operačním výkonem? Pro výzkumné šetření byla použita metoda kvalitativního výzkumu s využitím hloubkového rozhovoru. Rozhovory byly se souhlasem respondentů nahrávány na diktafon, doslovně přepsány a poté podrobeny obsahové analýze dat otevřeným kódováním metodou papír a tužka. Z výzkumu vyplynulo, že plánovaný operační výkon negativně ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí bez ohledu na jeho předešlé zkušenosti. Velký vliv na eliminaci pacientových obav a negativních pocitů má právě všeobecná sestra, která bere pacienta jako rovnocenného partnera, zaujímá k němu individuální přístup, informuje ho o všech ošetřovatelských výkonech a postupech, volí klidný a vstřícný způsob komunikace, využívá empatii, naslouchání a snaží se pacientovi v rámci možností ve všem vyhovět. Výzkumné šetření dále ukázalo, že existují některé nedostatky v oblasti informovanosti ze strany lékařů, a rovněž ukázalo na vhodnost přípravy pacientů před plánovanou operací v rámci edukace v ambulanci již od okamžiku, kdy se pacient dozví, že podstoupí plánovaný operační výkon. Dalším zjištěním výzkumného šetření je, že všeobecné sestry mají neúplné znalosti v oblasti terapeutické komunikace. Výsledky naznačují, že ke snížení negativního dopadu, který má chirurgická léčba na pacientovu potřebu jistoty a bezpečí, by bylo vhodné zahájit edukaci pacientů již ve chvíli, kdy je rozhodnuto o tom, že jejich onemocnění bude řešeno tímto způsobem. Všeobecné sestry by si měly doplnit znalosti a dovednosti v oblasti terapeutické komunikace, aby pomohly pacientovi lépe zvládat jeho nelehkou životní situaci. Na základě výsledků výzkumného šetření a po domluvě s hlavní sestrou nemocnice bude uspořádán seminář na téma Komunikace s pacientem před plánovaným operačním výkonem se zaměřením na terapeutickou komunikaci a terapeutický rozhovor. Ostatní zjištěné nedostatky, týkající se nedostatečné informovanosti pacientů a možnosti lepší přípravy pacientů před plánovaným operačním výkonem v rámci edukace v ambulanci, budou řešeny managementem nemocnice.
|
|
Motivace studujících pro práci v sociální sféře
DUCHOŇOVÁ, Kristýna
Tématem této bakalářské práce je motivace studujících pro práci v sociální sféře. Volba oboru je důležitým mezníkem v životě každého z nás, cílem práce je zjistit, jaké faktory působí na mladého člověka během volby oboru se sociálním zaměřením a jek se jeho motivy během studia a získávání zkušeností z praxe mění. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části práce je popsána sociální práce a to její historie, definice, etické standardy i cíle. Práce se zabývá rolí sociálního pracovníka a popisuje jeho kompetence. Uvádí předpoklady pro výběr povolání a faktory, které tento výběr ovlivňují. Dále pojednává o motivaci, definuje ji a seznamuje nás s pojmy jako je motiv, hodnota nebo potřeba. Práce se dotýká také teorií motivace a připomíná hierarchii potřeb dle Maslowa. V ústraní nezůstává ani motivace pracovní, motivace v pomáhajících profesích, problematické motivy nebo syndrom vyhoření, který se právě v sociální sféře vyskytuje častěji než v jiných odvětvích. Praktická část práce je zaměřená především na kvantitativní výzkum, kdy průzkum začíná již u žáků základních škol, kteří si právě vybrali své budoucí zaměření. Tato část si klade za cíl zjistit, jaké procento těchto žáků se rozhodlo pro sociální sféru a co je k tomuto rozhodnutí vedlo. Dále je kvantitativní výzkum proveden mezi středoškolskými i vysokoškolskými studenty, kteří navštěvují obor se sociálním zaměřením. Zde práce odkrývá nejčastější a nejdůležitější motivy studentů, spokojenost s volbou oboru a jejich očekávání od studia i budoucího povolání. Zde se také dozvídáme, kolik studentů chce po ukončení studia zůstat v oboru. V praktické části se nachází i výzkum kvalitativní, který celou práci doplňuje. Polostrukturované rozhovory jsou vedeny se studentkami, ale i se sociální pracovnicí. Tyto respondentky nám blíže popíší svou motivaci pro práci v sociální sféře. Dle výsledků, které výzkum přinesl, lze konstatovat, že studenti nejčastěji volí obor se sociálním zaměřením, aby mohli pomáhat druhým. Je ale pravdou, že mnoho studentů školu vybírá unáhleně a nechávají se ovlivnit místem bydliště, svými přáteli nebo povahou studia, tito lidé většinou nevědí, co od oboru mohou očekávat a jsou často demotivovaní již během studia. Práci by v praxi mohli využít žáci a studenti rozhodující se pro obor se sociálním zaměřením. Pro pedagogy působící na školách, kde probíhal výzkum, by práce mohla sloužit jako zpětná vazba. Využít by mohli zejména část, kde je popsán rozdíl mezi očekáváním a realitou.
|
| |
host ::
