|
Získávání a vyhodnocování dat environmentálních veličin
Ulrych, Vladislav ; Vasilenko, Alexandr (vedoucí práce)
První část práce je věnována prostředí místnosti, do které je monitorovací zařízení určeno - serverovna. Jsou zde popsány způsoby výpočtů a návrhů pro správné dimenzování chlazení vzhledem k tepelným zdrojům. Dále je v této části prostor pro popis vhodných čidel pro monitorovací zařízení - fyzikální princip, jejich vhodné použití a význam. Teoretická část obsahuje zároveň výčet několika dostupných hotových komerčních řešení monitorovacích stanic a jejich charakteristiku.
Druhá část práce je věnována samotnému sestavení monitorovacího zařízení - fyzické poskládání hardwarových komponent, příprava čidel, instalace operačního systému, jeho konfigurace a příprava sítě. Instalace webového serveru a nastavení součástí, které poskytnou webovou prezentaci měřených fyzikálních veličin. Propojení se systémem Zabbix pomocí protokolu SNMP. Nastavení systému Zabbix. Výstup z této práce je možný použít pro sledování stěžejních fyzikálních veličin v malé serverovně nebo datové rozvodně.
|
|
Chov orangutanů a faktory ovlivňující jejich rozmnožování v lidské péči a ve volné přírodě
Kalkušová, Olga ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
V rámci práce byly na základě vědeckých studií a doporučení shrnuty informace o volně žijících orangutanech a problematice jejich chovu. Orangutani ve svém přirozeném prostředí tropických deštných lesů ostrovů Sumatry a Bornea nejsou vystaveni stejným podmínkám a vlivům jako v zajetí. Jejich reprodukce se tedy v jistých aspektech liší. Reprodukce orangutanů je ve volné přírodě silně ovlivněna jejich solitérním způsobem života. Samice se pohybují pouze v přítomnosti mláďat, případně jiných samic, a podle studií a pozorování vyhledávají kontakt se samcem pouze v období říje, jejich kontakt se pak omezuje na dobu nutnou ke kopulaci. Výjimkou mohou být páry s nedospělými samci. Po porodu pak samice o mládě pečuje až 8 let a po tuto dobu se nedostavuje říje. Cyklus u divoce žijících samic také vykazuje závislost na dostupnosti potravních zdrojů. V období nedostatku potravy byla zaznamenána negativní energetická bilance, při níž dochází k zastavení cyklu. V následném období hojnosti potravních zdrojů se cyklus znovu obnoví. K obnově dochází také v případech, že samice ztratí mládě. V důsledku těchto reprodukčních omezení mohou samice za svůj život porodit nejvýše 4 mláďata.
Pro chov v zoologických zahradách byly sepsány směrnice, které upravují podmínky a vhodnost uspořádání expozice tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám orangutanů. Jejich přirozená mentální i fyzická aktivita souvisí s jejich zdravím a přirozenými projevy chování. I přes všechnu snahu ale zoologické zahrady nemohou orangutanům zajistit stejné podmínky, jaké mají ve volné přírodě. Nucená vyšší socializace a kontakt s ostatními jedinci v zajetí může přinášet stres, stereotypní chování a s tím související zdravotní komplikace, které jsou u orangutanů v zajetí poměrně časté.
Podle záznamů plemenných knih došlo u samic v zajetí ke snížení věku při první reprodukci i porodu a ke zkrácení intervalů mezi porody. I společný chov samců a samic zvyšuje pravděpodobnost kopulace a zabřeznutí. Tyto změny s sebou podle studií nesou i rizika. Chov v zajetí vykazuje vyšší úmrtnost mláďat i dospělých jedinců. Ta je pravděpodobně způsobena nízkým věkem samic při porodu a krátkými intervaly mezi porody, které jsou často kratší než 4 roky. Samice narozené v zajetí také nemají dostatek zkušeností, které v přírodě získávají učením a pozorováním, a později nejsou schopny pečovat o své mládě nebo jej odmítnou. Byly popsány i samice, které zabřezly mezi 11. a 14. rokem, to je ale pro samice velkým rizikem a takové samice umírají krátce po porodu nebo se dožívají mnohem nižšího věku. Mláďata narozená v zajetí byla pak matkám často odebrána, což sice není zcela vhodné, ale odebráním mláděte se u samic za několik týdnů dostaví nový plnohodnotný cyklus a samice mohou znovu zabřeznout. Protože má ale přímá péče člověka o mládě negativní vliv, je časté znovunavrácení mláděte matce, které bývá ve spoustě případů úspěšné.
Výzkum orangutanů trvá již více než 40 let a za tuto dobu se pro jejich chov v zajetí mnohé změnilo. Zoologické zahrady se snaží poskytnout orangutanům takové podmínky, které pro ně budou co nejpřirozenější. Je nutné, aby expozice včetně enrichmentu poskytovala orangutanům dostatek fyzických i mentálních aktivit. Přesto však s sebou omezený prostor, a s tím související kontakty mezi jednotlivci, může nést stresové situace. Ty se pak projevují na chování a zdravotním stavu orangutanů.
|
|
Vliv ekologického způsobu hospodaření na kvalitu půdy
Matěchová, Martina ; Jakšík, Ondřej (vedoucí práce) ; Janků, Jaroslava (oponent)
Tato práce se zaměřuje na systém ekologického zemědělství a jeho vliv na kvalitu půd. Srovnává ekologický systém hospodaření s konvenčním, tyto systémy jsou zde stručně charakterizovány. Dále je zde uveden seznam indikátorů, podle kterých se kvalita půdy hodnotí. V diskuzi jsou uvedeny výsledky vědeckých studií, které se zabývaly porovnání jednotlivých způsobů hospodaření a jejich vlivu na půdní vlastnosti.
Kvalitní a úrodná půda je pro produkční systémy velice důležitá. Definovat zda je půda kvalitní je velice složité a proto se k hodnocení půd využívá celá řada indikátorů. Indikátory můžeme rozdělit podle jejich povahy na fyzikální, chemické a biologické. Zda jsou půdní vlastnosti dobré, zjistíme pomocí různých metod.
Kvalitu půd ovlivňuje celá řada faktorů a mezi něž samozřejmě patří i antropogenní činnost. Faktory mohou být negativní i pozitivní. Výsledkem negativního působení těchto vlivů označujeme jako degradaci půdy, tedy ztráta půdní úrodnosti v kontextu produkčního zemědělství.
Výsledky této práce ukazují, že šetrné zpracování půdy v ekologickém zemědělství má příznivý vliv případně nijak negativně neovlivňuje biologické a fyzikální vlastnosti půd. V případě některých experimentů docházelo ke zvýšenému množství půdních organismů. Při aplikaci organických hnojiv docházelo ve většině pokusů ke zvýšení obsahu organické hmoty a některých dalších potřebných živin. Můžeme tedy říct, že za určitých podmínek lze dodržováním zásad ekologického způsobu hospodaření zachovat kvalitu půdy případně dosáhnout dokonce jejího zlepšení kvality půd, které se většinou projeví v delším časovém horizontu.
|
|
Morfologická a genetická diverzita agrolesnického druhu Guazuma crinita v Peruánské Amazonii.
Tuisima Coral, Lady Laura ; Lojka, Bohdan (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Guazuma crinita (Malvaceae) je dřevina pocházející z peruánské Amazonie a díky svému důležitému významu pro místní zemědělce byla vybrána jako vhodná pro domestikaci. Tento proces je stále ještě v raném stádiu. Tak jako u mnoha jiných druhů dřevin je málo známá její genetická variabilita a stále není jasné, jaký bude mít dopad proces domestikace na její genetické zdroje. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo posoudit genetickou variabilitu G. crinita mezi různými populacemi v peruánské Amazonii pomocí morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních (ISSR a AFLP) markerů.
První část této studie se zaměřila na variabilitu fyzikálních vlastností dřeva u této dřeviny v rámci jedinců původem z šesti různých lokalit. Vzorky dřeva byly získány ze spodní, střední a horní části kmene. U vzorků dřeva z dvanácti náhodně vybraných stromů, starých osm let, byla stanovena vlhkost, hustota, specifická hmotnost, radiální, tangenciální a objemové smrštění a koeficient anizotropie. Dále byly stanoveny vzájemné vztahy mezi těmito fyzikálními vlastnostmi. Všechny fyzikální vlastnosti dřevin, s výjimkou čerstvé hustoty, se významně lišily mezi jednotlivými lokalitami. Statisticky významné rozdíly byly nalezeny i mezi vzorky z různých částí stromu. Hustota dřeva a koeficient anizotropie (1.6) ukázal, že G. crinita má stabilní dřevo, představující významné výhody, pokud jde o náklady na dopravu a proces zpracování. Výsledky ukázaly potenciál pro výběr vhodných genotypů s požadovanými vlastnostmi dřeva pro další výsadbu a domestikaci.
Druhá část studie popisuje výzkum genetické variability na základě využití ISSR markerů u 44 genotypů z klonálního sadu založeného v peruánské Amazonii ve výzkumném ústavu IIAP v oblasti Ucayali. Deset molekulárních markerů (ISSR) bylo amplifikováno v 65-ti lokusech, z toho 61 lokusů bylo polymorfních (93.8%). Rozsah amplifikace DNA se pohybovala od 260 do 2,200 bp. Celková genetická rozdílnost mezi populacemi (Gst) byla pouze 0.03, což ukazuje 97% genetické rozmanitosti uvnitř jednotlivýchpopulací . Genetický tok (Nm) byl 12.9 allel na generaci. Nenalezli jsme korelaci mezi místem původu a genetickou variabilitou, což značí společný genetický původ těchto jedinců, což dokládá slabá pozitivní korelace mezi genetickou a geografickou vzdáleností.
Třetí část poskytuje přehled o tom, jaký má domestikační proces dřeviny G. crinita vliv na její genetické zdroje. Podařilo se nám zhodnotit 58 vzorků z osmi lokalit tří typů populací, 19 vzorků z přírodní populace, 15 pěstovaných v domácích zahradách a 24 z domestikovaných populací. Použili jsme metodu AFLP se sedmi vybranými primerovými kombinacemi. Celkem 171 fragmentů bylo amplifikováno s 99.42% polymorfismu na úrovni druhu. U testovaných typů populací byl získán následující počet fragmentů 124, 84 a 93 s úrovní polymorfismu 72.51%, 49.12% a 54.39%. Genetická rozmanitost a Shannon index byly zjištěny vyšší v přírodní populaci ve srovnání s domestikovanou populací (He = 0.1 a 0.9, I = 0.19 a 0.16). AMOVA ukázala vyšší rozdíl v rámci jednotlivých populací než mezi nimi (84% a 4%). UPGMA analýza a PCoA neukázaly statisticky významnou korelaci mezi genetickou a geografickou vzdáleností. Došlo však k výrazné genetické diferenciaci mezi jednotlivými typy populací, což naznačuje zúžení genetické variability u domestikovaných populací, i když genetická variabilita zůstává stále relativně vysoká.
Použití morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních markerů úspěšně odhalilo genetickou variabilitu druhu G. crinita a tyto metody mohou být použity i pro jiné druhy tropických dřevin. Pro další výzkum doporučujeme rozšíření počtu vzorků i do dalších geografických oblastí.
|
|
Nejvýznamnější potravinové zdroje lipofilních vitaminů
Šafránková, Simona ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Táborský, Jan (oponent)
Základní poznatky o živinách a jejich potřebě by měly být nedílnou součástí vzdělání každého člověka. Mezi nezbytné živiny zajišťující plnohodnotné fungování organismu patří vitaminy. Vitaminy jsou esenciální látky, které mají v lidském organismu významnou úlohu. Hrají důležitou roli při procesech vstřebávání a výměny látek mezi vnějším prostředím a živým organismem. Vzhledem k tomu, že k jejich objevení došlo teprve v průběhu 20. století, výzkumy o jejich účincích na lidský organismus stále probíhají.
Vitaminy jsou rozlišeny do dvou základních skupin, vitaminy rozpustné ve vodě, tzv. hydrofilní (skupina vitaminů B a vitamin C) a vitaminy rozpustné v tucích, tzv. lipofilní (vitamin A, D, E, K).
Vitamin A je důležitý pro zajištění správného vidění a rozeznávání barev. Podporuje růst a kvalitu kostí, a je potřebný pro správný vývoj plodu.
Vyskytuje se v potravinách živočišného původu, jako jsou mléčné výrobky, mléko, maso, a játra. V potravinách rostlinného původu je zastoupen mnoha provitaminy, z nichž nejvýznamnější je beta karoten. Velmi bohatým zdrojem těchto provitaminů jsou listové zeleniny, jako jsou špenát nebo zelí.
Doporučená denní dávka vitaminu A je podle norem České republiky 800 mikrogramů. Tato potřeba závisí na pohlaví a věku jedince. Nedostatek vitaminu A způsobuje světloplachost a zhoršené vidění. Nadbytek vitaminu A může být pro organismus toxický. Zajímavé je, že beta karoten za toxický považován není.
Vitamin A se řadí mezi labilní vitaminy. Je citlivý na teplo, světlo a kyslík. Ztráty při šetrné přípravě pokrmů a při obvyklých stravovacích zvyklostech činí přibližně 20 %.
Vitamin D tvoří skupina několika biologicky účinných látek, z nichž nejvýznamnější je vitamin D2, ergokalciferol, vyskytující se v potravinách rostlinného původu, a vitamin D3, cholekalciferol, přítomný v živočišných zdrojích potravin.
Vitamin D se v lidském organismu chová jako hormon, tzn., že vzniká na jednom místě organismu, ale působí v jiné části těla. Zajišťuje příjem a vstřebávání vápníku a fosforu a udržuje jejich rovnováhu. Dále podporuje imunitní systém a může pomoci při léčení lupénky.
Doporučená denní dávka vitaminu D se pohybuje mezi 2,5 až 10 mikrogramů. Vyšší potřebu mají těhotné a kojící ženy a také kojenci a děti. Nedostatek vitaminu D porušuje homeostázu vápníku a metabolismus fosfátů. Nadbytek vitaminu D způsobuje hyperkalcémii.
Nejvýznamnější potravinové zdroje vitaminu D jsou játra, olej z rybích jater, tuk mořských ryb, fortifikované margaríny a mléko.
Vitamin D je citlivý na kyslík a světelné záření, skladováním ani přípravou pokrmů není aktivita vitaminu D výrazně ovlivněna.
Vitamin E je významným antioxidantem. Je důležitý pro udržení zdravé buněčné stěny, kůže, svalů, nervů, erytrocytů, srdce a také je potřebný pro správnou funkci krevního oběhu.
Doporučená denní dávka vitaminu E je 8 až 20 mg. Jeho potřeba se zvyšuje při vystavování se slunečnímu záření a škodlivým vlivům, při zvýšené tělesné námaze a při přijímání většího množství nenasycených mastných kyselin. K nedostatku vitaminu E u zdravých lidí v podstatě nedochází, neboť je zastoupen téměř ve všech základních druzích potravin. K hypervitaminóze vitaminu E dochází také jen zřídka, jelikož přijímáním běžné stravy žádné riziko předávkování nehrozí.
Nejvýznamnějším zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje (slunečnicový a řepkový), ořechy, kukuřice, hrášek, obilné výrobky, tmavě zelená listová zelenina, vejce, játra a vnitřnosti.
Vitamin E je považován za nejstabilnější lipofilní vitamin. Zpracováním potravin dochází jen k minimálním ztrátám tokoferolu, tyto ztráty činí přibližně 10 %.
Vitamin K v lidském organismu podporuje srážlivost krve a společně s vitaminem D se podílí na neustálé tvorbě a přestavbě kostí.
Zdrojem vitaminu K jsou potraviny rostlinného i živočišného původu, např. maso, játra, mléko, zelenina a ovoce. Doporučená denní dávka vitaminu K se pohybuje okolo 0,01 až 0,14 mg. Nižší potřebu příjmu vitaminu K mají kojenci a děti do tří let. Nejčastější příčinou hypovitaminózy vitaminu K je narušení střevní mikroflóry podáváním různých léčiv, např. antibiotik. Příliš vysoké dávky vitaminu K se mohou v organismu hromadit a vést k rozpadu erytrocytů, k poškození jater a u dětí mohou způsobit žloutenku.
O stabilitě vitaminu K doposud není známo mnoho informací. Bylo zjištěno, že se vitamin K rychle rozkládá na světle, ale jeho ztráty při přípravě pokrmů jsou minimální.
|
|
Terminologie nového občanského zákoníku z oblasti úpravy fyzických osob a analýza ekvivalentního vyjádření ve francouzštině
VOSTRÁ, Žaneta
Práce se zabývá terminologii nového občanského zákoníku z oblasti úpravy fyzických osob a následně analýzou ekvivalentního vyjádření ve francouzštině. Celá práce je složena ze dvou velkých částí, a to z části teoretické a z části praktické. V teoretické části je vymezen odborný funkční styl, právní jazyk, právní překlad společně s překladatelskými postupy a krátký exkurz do českého a francouzského občanského zákoníku. Teoretická část se zabývá navržením překladu vybrané terminologie z nového občanského zákoníku z oblasti fyzických osob, přičemž vybrané pojmy jsou rozděleny do tří skupin podle společných znaků. Cílem této práce je tak vypracování ekvivalentů vybrané terminologie.
|
|
Vliv kontaminace životního prostředí na kvalitu listové zeleniny
Jančíková, Silvie ; Pavlíková, Daniela (vedoucí práce) ; Veronika, Veronika (oponent)
Těžké kovy jsou přirozenou součástí životního prostředí, vlivem antropogenní činnosti však může dojít k jeho kontaminaci, těžké kovy tak přirozeně přechází do rostlin. Jak snadno bude konkrétní prvek rostlinou přijímán a do jaké míry se zde bude akumulovat, závisí na mnoha faktorech, mezi něž patří: rostlinný druh, rostlinný orgán, růstová perioda rostliny, půdní podmínky (fyzikálně- chemické vlastnosti půdy, obsah organické hmoty), synergické či antagonistické vztahy mezi prvky aj. Při dosažení určité koncentrace se těžké kovy stávají stresovými faktory. Rostlina se s rostoucí koncentrací těžkých kovů vyrovnává pomocí různých mechanismů, jakými jsou např. vylučování organických kyselin, znesnadňujících vstup toxických kovů do cytosolu, sorpce na pektinové látky v buněčných stěnách nebo tvorba fytochelatinů, které těžké kovy inaktivují.
Při selhání detoxifikačních mechanismů nastává rozvrat metabolismu rostlin, k jehož projevům patří: změny koncentrace aminokyselin, změny aktivity enzymů, změny koncentrace mastných kyselin, inhibice výnosu biomasy, skvrny na listech aj.
Poněkud odlišné postavení mezi zde uváděnými rizikovými prvky (As, Cd, Pb, Zn) má zinek, který je rostlinnou živinou a reakce rostlin na jeho vyšší obsah jsou ve srovnání s ostatními kovy méně toxický.
Listová zelenina je bohatým zdrojem nutričních látek, těžké kovy mohou jejich obsah snižovat a znehodnocovat tak kvalitu produkce. Konzumace listové zeleniny by v případě silné kontaminace životního prostředí představovala vážné riziko vstupu těžkých kovů do potravního řetězce z důvodu snadné akumulace těžkých kovů touto zeleninou v porovnání se zeleninou plodovou a kořenovou.
Evropská zemědělská půda je pro produkci plodin z hlediska obsahu těžkých kovů bezpečná, větší problém představují hustě zalidněné průmyslové oblasti (např. Čína), o čemž svědčí i množství publikovaných studií zaměřených na obsah těžkých kovů v plodinách této oblasti.
|
|
Zhodnocení výživy koní v současné době, kdy se kůň stává předmětem zájmových chovů
Nápravníková, Eva ; Mudřík, Zdeněk (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Diplomová práce popisuje vývoj koně, jeho domestikaci a soužití s člověkem. Byla stanovena hypotéza "Běžně používané krmné dávky v zájmových chovech koní neodpovídají skutečné potřebě živin stanovených dle jejich konkrétních sportovních výkonů".
Kůň je nepřežvýkavý býložravec, jehož trávení vlákniny je založené na fermentaci v tlustém střevě. Z toho plynou určitá omezení a požadavky na techniku krmení a složení krmné dávky pro jednotlivé koně. Je zde popsán průchod zaživatiny trávicím traktem a vstřebávání přijatých živin v jednotlivých částech trávicí soustavy.
Další část práce je zaměřena na metabolismus během fyzické práce, adaptabilitu na trénink a fyziologie tréninku. Je zde věnována část na využití energie z krmiva, kde je popsán rozdíl mezi anaerobním a aerobním metabolismem.
Pro přijetí nebo vyvrácení hypotézy byli vybráni tři koně rozdílného jezdeckého využití. Prvním byla pony klisna plemene Welsh Part Bred (WPB) výkonosti parkur stupně pony L, druhým byla klisna plemene Český teplokrevník (ČT) výkonosti parkur L a drezura L, posledním byla pony klisna WPB využívaná k rekreačnímu ježdění. U všech třech sledovaných koní byly vypočteny nutriční hodnoty krmných dávek ze sledovaného období. Byly porovnány se skutečnými požadavky jednotlivých koní dle jejich fyzického zatížení.
Bylo zjištěno, a tím byla potvrzena hypotéza, že u sledovaných koní nebyly brány v úvahu jejich skutečné potřeby dle aktuálních sportovních výkonů. Zjištěné údaje byly převedeny do grafu. U větších výkyvů hodnot v krmné dávce bylo poukázáno na nebezpečí, které koni hrozí při dlouhodobém zkrmování nevhodně sestavené krmné dávky.
Diplomová práce seznamuje majitele koní využívaných v zájmových chovech s nutností sestavení krmné dávky dle aktuální fyzické zátěže jejich koní. Špatnou krmnou dávkou a technikou krmení mohou způsobit koni nenapravitelné újmy na zdraví.
|
|
Evaluation of physical properties of rice cultivars grown in Kyrgyzstan
Nádvorníková, Martina ; Banout, Jan (vedoucí práce) ; Fraňková, Adéla (oponent)
The purpose of this study was to evaluate physical properties of eight staple rice
cultivars grown and consumed in Kyrgyzstan. The objective was to record and discuss
values of several analysis in sub-sections of basic physical characteristics, textural
characteristics, mechanical characteristics and cooking properties. The physical
properties investigated seed dimensions, equivalent diameter, surface area of the grain,
sphericity, aspect ratio, volume of the grain, bulk and solid density, porosity, thousand
kernel weight, hardness of the grain, colour characteristic, optimum cooking time and
water uptake ratio. Those analysis were performed in the laboratory of Czech University
of Life Sciences and given methodology was strictly followed.
|
|
Vliv výživy na výskyt obezity u dětí ve věku 10 - 15 let.
Svobodová, Hana ; Hučko, Boris (vedoucí práce) ; Markéta , Markéta (oponent)
Cílem práce bylo zjistit stav výživy u dětí ve věku 10 až 15 let s ohledem na výskyt nadváhy a obezity a také zhodnotit kvalitativní a kvantitativní stránky stravování, jídelní chování a pravidelnost stravy vzhledem k tělesným parametrům. Výzkum se zabývá i frekvencí a typem provozované pohybové aktivity, která je rovněž nedílnou součástí zdravého životního stylu. Výzkum probíhal na dětském oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi v přítomnosti osoby, která tento výzkum prováděla. Sběr dat byl uskutečněn vyplněním dotazníků a vlastním měřením tělesných parametrů nebo použitím dat naměřených v ordinaci lékaře. Získaná antropometrická data byla vyhodnocena pomocí percentilových grafů, otázky týkající se stravování a pohybové aktivity byly vyhodnoceny zvlášť. Z 80 zkoumaných jedinců byla zjištěna nadváha u 16,25 % osob a obezita u 22,50 % osob. Bylo zjištěno, že dosažené BMI a následné zařazení do percentilových grafů dobře koreluje s hodnotami obvodu pasu. Spojitost mezi stravováním a výskytem nadváhy nebo obezity prokázána nebyla. Nejčastěji konzumovanou nevhodnou složkou výživy jsou slazené nápoje. Pohybové aktivitě minimálně 3krát týdně se věnuje 50 % jedinců. Hypotéza H1, která předpokládala výskyt obezity u zkoumaných jedinců vyšší než 13 %, byla potvrzena. Rovněž byla potvrzena i hypotéza H3, ve které se předpokládalo, že slazené nápoje denně pije méně než třetina respondentů. Ostatní hypotézy H2 a H4 prokázány nebyly. Výzkum potvrdil současný trend stoupající prevalence ve výskytu nadváhy a obezity. Současně byly shledány nedostatky ve kvalitě přijímané stravy i ve frekvenci provozování pohybové aktivity. Ukázalo se, že ačkoliv výživa a dodržování zásad zdravého stravování mají na rozvoj nadváhy a obezity velký podíl, nelze je považovat za jedinou příčinu tohoto problému.
|
host ::
