|
Potřeba jistoty a bezpečí v souvislosti s plánovaným operačním výkonem z pohledu pacienta a všeobecné sestry
BOHDALOVÁ, Jaroslava
Plánovaný operační výkon vždy nějakým způsobem ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí. Pro to, aby měl pacient co největší pocit jistoty a bezpečí, jsou důležité informace týkající se všeho, co se bude dít s ním samým v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Klíčovou roli pro pacienta a jeho potřebu jistoty a bezpečí má však všeobecná sestra, která je v situaci, v níž se pacient nachází, tím nejbližším člověkem, který mu může pomoci naplnit co nejlépe jeho potřebu jistoty a bezpečí za pomoci znalostí a dovedností, které by měla všeobecná sestra ovládat, a za pomoci postojů, které by měla zaujímat. Cílem práce bylo zjistit, jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta a jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem. Byly stanoveny tyto výzkumné otázky: Jak plánovaný operační výkon ovlivňuje potřebu jistoty a bezpečí pacienta? Jaký vliv má všeobecná sestra na uspokojování potřeby jistoty a bezpečí u pacienta v souvislosti s plánovaným operačním výkonem? Jaké jsou nedostatky v uspokojování potřeb jistoty a bezpečí u pacientů před plánovaným operačním výkonem? Jak může všeobecná sestra pomoci zvládat pacientovi strach a úzkost související s plánovaným operačním výkonem? Pro výzkumné šetření byla použita metoda kvalitativního výzkumu s využitím hloubkového rozhovoru. Rozhovory byly se souhlasem respondentů nahrávány na diktafon, doslovně přepsány a poté podrobeny obsahové analýze dat otevřeným kódováním metodou papír a tužka. Z výzkumu vyplynulo, že plánovaný operační výkon negativně ovlivňuje pacientovu potřebu jistoty a bezpečí bez ohledu na jeho předešlé zkušenosti. Velký vliv na eliminaci pacientových obav a negativních pocitů má právě všeobecná sestra, která bere pacienta jako rovnocenného partnera, zaujímá k němu individuální přístup, informuje ho o všech ošetřovatelských výkonech a postupech, volí klidný a vstřícný způsob komunikace, využívá empatii, naslouchání a snaží se pacientovi v rámci možností ve všem vyhovět. Výzkumné šetření dále ukázalo, že existují některé nedostatky v oblasti informovanosti ze strany lékařů, a rovněž ukázalo na vhodnost přípravy pacientů před plánovanou operací v rámci edukace v ambulanci již od okamžiku, kdy se pacient dozví, že podstoupí plánovaný operační výkon. Dalším zjištěním výzkumného šetření je, že všeobecné sestry mají neúplné znalosti v oblasti terapeutické komunikace. Výsledky naznačují, že ke snížení negativního dopadu, který má chirurgická léčba na pacientovu potřebu jistoty a bezpečí, by bylo vhodné zahájit edukaci pacientů již ve chvíli, kdy je rozhodnuto o tom, že jejich onemocnění bude řešeno tímto způsobem. Všeobecné sestry by si měly doplnit znalosti a dovednosti v oblasti terapeutické komunikace, aby pomohly pacientovi lépe zvládat jeho nelehkou životní situaci. Na základě výsledků výzkumného šetření a po domluvě s hlavní sestrou nemocnice bude uspořádán seminář na téma Komunikace s pacientem před plánovaným operačním výkonem se zaměřením na terapeutickou komunikaci a terapeutický rozhovor. Ostatní zjištěné nedostatky, týkající se nedostatečné informovanosti pacientů a možnosti lepší přípravy pacientů před plánovaným operačním výkonem v rámci edukace v ambulanci, budou řešeny managementem nemocnice.
|
|
Dieta při potravinových alergií
DOBRUSKÁ, Klára
Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolila téma Dieta u potravinových alergií. Toto onemocnění je v dnešní době hodně rozšířené. Nejčastěji postihuje kojence, ale u dětí trpících alergií na bílkovinu kravského mléka většinou do tří let sama vyhasíná. V posledních letech je také větší množství případů, kdy pacient trpí více alergiemi. Také se zvyšuje počet lidí, kteří po požití alergenu mají nejzávažnější ztížený průběh reakce a to anafylaktický šok, který může končit i smrtí. Lékaři dnes proto doporučují, aby pacienti striktně dodržovali eliminační dietu, která je základní léčbou celého onemocnění. Další důležitý faktor, který se podílí na efektivní léčbě, je co nejpřesnější diagnostika formy onemocnění, zda je charakteru imunologického či není. V této bakalářské práci jsem si zvolila tři cíle, prvním bylo zjištění, zda jsou pacienti dostatečně informováni o svém onemocnění. Dalšími cíli bylo zmapování stravovacích zvyklostí u osob s potravinovou alergií a zhodnocení správnosti jídelníčků. Zvolila jsem metodu kvalitativního výzkumu, kdy výzkumný soubor tvořilo šest respondentek s různou potravinovou alergií. Tyto respondentky si zapisovaly týdenní jídelníček, který byl poté vyhodnocen v programu Nutriservis a na základě toho bylo posouzeno, zda splňuje doporučené výživové hodnoty. Pro každou z nich byl vypočítán adekvátní denní příjem energie a základních živin. Také bylo zhodnoceno, zda respondentky dodržují zásady racionální stravy, a zda jejich strava obsahuje dostatečné množství minerálních látek a vitamínů. Dalším klíčovým bodem výzkumu byly dotazníky, které se týkaly informovanosti pacientek o jejich onemocnění a toho, kdo je o onemocnění poučil. Bylo zjištěno, že pacientky nemají o svém onemocnění dostatek informací a polovina z nich nemá ponětí, které základní živiny, minerální látky či vitamíny by mohly v jejich stravě chybět. Zároveň z jejich jídelníčků vyplývalo, že pět ze šesti respondentek nedodržuje zásady racionální diety a stravují se velmi monotónně. Pouze jedna respondentka eliminační dietu přísně dodržuje, ostatní dietu porušují. Respondentky by uvítaly zaměřit se na vybudování specializovaných center a zaškolení lékařů a nutričních terapeutů, kteří by se věnovali potravinovým alergiím. Dále je důležité rozšířit informace o tomto onemocnění nejen do povědomí pacientů, ale i samotné veřejnosti a zvýšit množství knih na našem trhu, které by se zabývaly problematikou potravinových alergií.
|
|
Lze u pacientů s AML indikovaných k nepříbuzenské transplantaci provádět v klinické praxi výběr nepříbuzných dárců na základě KIR genotypů?
FRYČOVÁ, Michaela
Akutní myeloidní leukémie (AML) je agresivní maligní onemocnění, kdy pro většinu pacientů je jedinou kurativní léčbou alogenní transplantace krvetvorných buněk (aloTKB). Kromě reakce štěpu proti hostiteli je základním limitujícím faktorem úspěšnosti transplantace relaps onemocnění. Podle několika nedávno publikovaných studií mohou být výsledky transplantací u pacientů s AML kromě HLA genů ovlivněny i dalšími, tzv. non-HLA geny. Obzvláště roste počet důkazů vlivu genů KIR (Killer-cell Immunoglobulin-like Receptors) dárce na ochranu před relapsem po transplantaci. HLA a KIR geny jsou kódovány na různých chromozomech (HLA-6. chromozom a KIR 19. chromozom), tudíž se segregují nezávisle a HLA shodní dárci s příjemce mají obvykle různé složení KIR genů. Cooley et al. (2010) doložil, že specifické složení motivů centromerních a telomerních B haplotypů KIR genů přispívá k ochraně před relapsem a zvyšuje šanci na úplné vyléčení AML. V případech kdy existuje více HLA shodných nepříbuzných dárců (UD) by pak logicky kompozice KIR genů u jednotlivých dárců mohla být kritériem výběru toho nejvhodnějšího, tedy toho s největším potenciálem protekce před relapsem. Na základě této studie a dalších dat byla zahájena genetická typizaci KIR u potenciálních dárců, pokud bylo možné volit z několika 10/10 nebo 9/10 HLA shodných UD u daného pacienta. Genotypizace byla prováděna metodikou PCR-SSP pomocí komerčně dostupných kitů. Byla provedena genová typizace 160 nejlépe shodných HLA dárců pro 55 vybraných pacientů s AML. Přítomnost KIR haplotypů A a B stejně jako jejich kombinací byla určena z druhu a počtu genů KIR. Všechny genotypy byly zadány do kalkulátoru, který umožňuje zadání až pěti potenciálních dárců a získání jejich přiřazení do jedné z 3 skupin dle obsahu KIR B. Skupiny, "neutrální", "lepší", "nejlepší", odkazují na příslušnou ochranu proti relapsu. Genová typizace KIR při hledání dárců odhalila 43 dárců s AA haplotypy, 90 dárců s AB haplotypy a 27 dárců s BB haplotypy. Po přiřazení stavů přítomnosti KIR B bylo objeveno 107 "neutrálních" dárců, 35 "lepších" dárců a 18 "nejlepších" dárců. U 40 (~73%) pacientů byli k dispozici dárci s různými stavy přítomnosti KIR B. Tito pacienti představují skupinu pacientů, kde by mohlo být použito výběrové kritérium přítomnosti KIR B genu u dárce. Potvrdila jsem, že dodatečný výběr HLA shodného nepříbuzného dárce na základě obsahu KIR B genů je proveditelný. Výběr takového dárce může zlepšit transplantační výsledky u pacientů s AML.
|
|
Narkolepsie a jiná záchvatovitá onemocnění
TONDLOVÁ, Andrea
Práce se zabývá problematikou záchvatovitých onemocnění z pohledu oboru speciální neurologie. Obsahově se zaměřuje na dvě velké oblasti. První části jsou teoretického charakteru s deskripcí jednotlivých onemocnění, jejich klinickými projevy, diagnostikou a současnou léčbou. Je zaměřena na tuto skupinu záchvatovitých onemocnění: epilepsie, tetanie, Meniérův syndrom, migréna a podrobněji narkolepsie, s ohledem na jeden z cílů práce. Tyto poznatky jsou doplněny o informace současných poznatků ohledně léčby a diagnostiky těchto onemocnění, které takto postiženým lidem velmi stěžují život a zabraňují vést ho takovým způsobem, jako by byl nemocný plně zdráv. Cílem práce není jen teoretická deskripce současně dostupných literárních poznatků těchto onemocnění, ale i jejich praktická konfrontace z praxí, v tomto případě vyplývající ze skutečných příběhů lidí trpících záchvatovitým onemocněním. Pro tuto druhou část práce bylo vybráno konkrétní záchvatovité onemocnění, o kterém je potřeba hovořit více, aby se stalo známější a které je pro svoji zaměnitelnost, ohledně symptomů podobných s jiným onemocněním, nelehké diagnostikovat či je diagnostikováno až po nevhodně dlouhé době tj. narkolepsie. Nejpodrobněji se, s ohledem na praktické zaměření v další části, práce věnuje tedy problematice narkolepsie, kde kromě zmíněných základních poznatků popisuje autorka činnost i význam spánkových laboratoří a center, jako institucí podílejících se na léčbě. Pro možnost ještě hlubšího proniknutí do dané problematiky tohoto onemocnění přidává již zmíněné anonymní příběhy takto postihnutých lidí. Tato část je doplněna i ilustrativními obrázky ze spánkové laboratoře a příběhů těchto lidí pro lepší čtenářovu jako vhodné vizuální doplnění práce. Jako porovnávací metoda již zmíněného záměru práce (srovnat teoreticky udané symptomy narkolepsie se symptomy jedinců tímto onemocněním trpícím) byla zvolena deskriptivní analýza (komparace) jednotlivých symptomů, u nichž bylo cílem vybrat těmto lidem společné příznaky, které jejich život ztěžují a srovnat tyto údaje s informacemi (symptomy narkolepsie) udávanými současnou literaturou. V závěru práce jsou postihnuty nejpodstatnější informace vyplývající z odborné literatury, názorovost odborné obce ohledně současného výzkumu a studií narkolepsie, tj. konkrétně zkoumané příčinné souvislosti aplikování vakcíny Pandemrix (proti prasečí chřipce) a narkolepsie, shrnutí výsledků ostatních studií zkoumajících etiologii tohoto onemocnění. Cílem této části práce je předložit čtenáři a určit současný vývoj zkoumání narkolepsie. Dále je zde zahrnuto i zhodnocení dějinného vývoje zájmu o poruchy spánku a zhodnocení závěrů vyplývajících s porovnáním udávání symptomů u narkolepsie odborné literatury se skutečnými symptomy lidí postihnutých tímto onemocněním, kde je cílem podat čtenáři bio-psycho-sociální pohled na člověka s tímto onemocněním, který vždy každá odborná literatura důrazně nerozebírá. Výsledkem celé práce je shrnutí současného stavu poznání těchto onemocnění a zamyšlení nad výzkumem současných možných příčin narkolepsie. Nadále porovnání teoretického zázemí onemocnění narkolepsie s životní praxí tohoto onemocnění s příběhy selektivně vybraných jedinců narkolepsií postihnutých. Smyslem práce je nejen poukázat na závažnost těchto onemocnění ztěžující a postihující značnou mírou kvalitu života jedince, ale též přidat praktickou hodnotu práci pro čtenáře obohacením skutečných pocitů vyplývajících z příznaků onemocnění konkrétních lidí potýkajících se každý den se svým onemocněním s narkolepsií účelem je tak vzbudit v čtenáři lepší pochopení pro potřebnost rozvíjení aktivních přístupů v hledání zlepšení kvality života těchto osob a rozvinout u něho empatii, která je nezbytná pro práci s těmito lidmi a jejich celkové pochopení. Smyslem je tedy nevidět jenom onu nemoc, ale "celého" člověka, takto zasaženého.
|
|
Pickova choroba a specifika ošetřovatelské péče u pacienta s tímto onemocněním
KOPKAŠOVÁ, Lenka
Pickova choroba je atroficko-degenerativní proces, který je příčinou rozvoje demence. Tato choroba postihuje především frontální a temporální lalok mozku. Své jméno dostala podle Arnolda Picka, českého neuropsychiatra. Pickova choroba je vedle Alzheimerovy choroby méně známou formou demence, která postihuje oproti Alzheimerově chorobě mladší věkovou kategorii. Ačkoli věkové rozmezí výskytu Pickovy choroby se v literatuře různí, v průměru je uváděn věk propuknutí choroby mezi 50 a 60 roky života. Nemoc se může projevit změnou stravovacích návyků, emocionálními výkyvy, nevhodným chováním ve společnosti, zanedbáváním zevnějšku. Chování k druhým bývá často sobecké, nemocný není schopen druhým naslouchat a přehlíží své okolí. Pickova choroba se projevuje také nepřiměřeným sexuálním chováním. V celosvětovém měřítku počty nemocných demencí stále rostou a podle kvalifikovaných odhadů bude tento nárůst pokračovat i nadále. Ošetřovatelská péče o pacienty s demencí se tudíž stává tématem stále aktuálnějším a hovoří se i o tzv. tiché epidemii našeho století. Sestry se na svých odděleních setkávají poměrně často s pacienty trpícími demencí různého původu a v různém stádiu postižení. Personál ve zdravotnických zařízeních pacienty s demencí mnohdy považuje za "obtížné". Cílem bakalářské práce s názvem Pickova choroba a specifika ošetřovatelské péče u pacienta s tímto onemocněním je na základě teoretických poznatků zmapovat definici a diagnostiku Pickovy choroby, definovat potřeby pacienta s Pickovou chorobou a vyjmenovat základní ošetřovatelské problémy u pacienta s Pickovou chorobou. Zaměřuje se na člověka s demencí, jako na pacienta ve zdravotnickém zařízení. Ke správnému pochopení této problematiky je zmíněna anatomie a fyziologie mozku a popis kognitivních funkcí, které Pickova choroba postihuje, a vymezení pojmu demence. Na základě prostudované literatury je v práci zaznamenáno dělení demencí podle různých kritérií. Bylo zjištěno, že dělení demencí není zcela jednotné, ale v zásadních skutečnostech se stanoviska autorů oborných publikací nerozchází. Pickova choroba patří do skupiny frontotemporálních demencí a její postavení v této skupině se v průběhu doby měnilo. V práci jsou uvedena doporučení vyplývající z prostudovaných zdrojů v přístupu k pacientům s demencí a především je zdůrazňována správná komunikace s pacientem s demencí, empatický a lidský přístup. Medicína zatím neumí demenci předcházet, ale při včasné diagnostice jednotlivého typu demence je léčba cílená na konkrétní typ demence a tím se zvyšuje šance na prodloužení kvalitního života nejen pacienta, ale i jeho blízkých. Aby mohl ošetřovatelský personál zajistit nemocným touto chorobou důstojné prožití zbytku života, je potřeba mít základní znalosti o této problematice a pokusit se pochopit, co nemocní prožívají. Pro tuto teoretickou práci byla použita metoda explanace, syntézy a indukce na podkladě českých a zahraničních informačních zdrojů. Z českých autorů byl nejčastěji citován doc. MUDr. Roman Jirák, CSc., vedoucí centra pro diagnostiku a terapii Alzheimerovy choroby na psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Práce může být využita jako informační a studijní materiál pro sestry, ale i pro laickou veřejnost, neboť se ve své rodině mohou s touto chorobou setkat. Za velký úspěch by byla považována skutečnost, že sestra nebo rodinný příslušník po prostudování této práce pomůže k včasné diagnostice ať už Pickovy choroby nebo jiné formy demence.
|
|
Separační anxieta
Poživilová, Alena ; Fiala Šebková, Naděžda (vedoucí práce) ; Chmelíková, Eva (oponent)
Cílem práce bylo vytvořit co nejucelenější vědeckou literární rešerši na téma separační anxiety u psů. Separační anxieta patří mezi jedno z nejčastějších poruch chování domácích psů. Práce má kompilační charakter. Nejdříve je separační anxieta popsána a vysvětlena jako samostatný pojem v problémovém chování psů. Dále je popsán výskyt a frekvence této behaviorální poruchy v psí populaci a rizikové faktory, které této poruše chování předchází. Rizikových faktorů je mnoho a v práci jsou podrobně popsány. Dále jsou popsány hlavní i vedlejší symptomy. Vylučování, ničivost, hypersalivace a vokalizace. Je zde i kapitola zaměřena na diagnostiku separační anxiety. V ní je popsáno, jak postupovat při nápravě separační anxiety, co musí majitel zařídit, čeho si má všímat a na co si dát pozor. V další kapitole se práce zabývá prevencí. Závěrečná část rešerše je zaměřena na terapii separační anxiety. Mezi terapii se řadí desenzibilace chování, modifikace chování a také snížení závislosti na majiteli. Aby byla terapie co nejúčinnější, doporučuje se podstoupit farmakoterapii. V práci je popsána léčba klomipraminem, klorazepátem draselným v kombinaci s fluoxetinem, fluoxetinem a diazepamem. Separační anxietě je však vhodnější předcházet samotným výběrem vhodného psa (individualita jedince, jeho temperament a plemeno) a zodpovědnou výchovou ze strany majitele.
|
|
Epidemiologie virové hepatitidy E
KOPAL, Jiří
K napsání bakalářské práce jsem si vybral téma týkající se virové hepatitidy typu E. Podle mého názoru je toto téma jednoznačně vysoce aktuální a problematika VHE bude v budoucnu čím dál tím více diskutovaná. Virové hepatitidy obecně jsou častým onemocněním ve vyspělých zemích, ale i v České republice. Dnes je známo 5 typů hepatitid, které se ve větší či menší míře vyskytují v populaci. V kapitole Současný stav seznámím čtenáře se základními anatomickými a fyziologickými zákonitostmi funkce a stavby jaterní tkáně, protože virová hepatitida - jak již z názvu vyplývá - postihuje hepatocyty, tedy buňky jaterní tkáně. Dále jsem z dostupné literatury popsal všechny typy virových hepatitid a uvedl rozdíly, ke kterým mezi nimi dochází. Zvlášť intenzivně jsem se zaměřil na hepatitidu typu E. Před psaním této práce jsem si stanovil několik hypotéz a cílů. H1: Celková nemocnost VHE za sledované období 2000-2010 v České republice je srovnatelná s nemocností v jiných evropských státech ve stejném časovém období. H2: V České republice se v případě infekce VHE jedná spíše o nemoc z povolání. Z dostupné literatury bylo zjištěno, že incidence VHE v Evropě stoupá. Dále bylo z literatury zjištěno, že je známo několik případů profesionálního onemocnění VHE u profesí pracujících s vepřovým masem nebo s prasaty a u veterinářů, ale tyto případy jsou spíše sporadické. Hypotéza 2 tedy nebyla potvrzena. Cílů práce jsem si stanovil také několik. Cíl 1: Získat přehled o prevalenci VHE za období roku 2000-2010 v Evropě a v České republice a zjistit, zda se zákonitosti šíření nákazy VHE v České republice a v Evropě liší. Cíl 2: Zjistit, zda se v případě infekce virovou hepatitidou E v České republice jedná ve větší míře o nemoc z povolání nebo o onemocnění s cestovatelskou anamnézou. Cíl 3: Zhodnotit účinnost preventivních a protiepidemických opatření, která jsou na ochranu před nákazou virové hepatitidy E uplatňována. Přehled výskytu nákazy je uveden v tabulkách a grafech v kapitole Výsledky, část je uvedena v kapitole Přílohy. Vědecké výzkumy VHE ve světě i v Evropě jsou stále v podstatě na svém počátku. Z literatury jsem zjistil, že nejen v České republice, ale i v dalších státech Evropy se VHE vyskytuje ve větším množství. V současnosti není známo mnoho jednoznačných informací, které by vedly ke zlepšení efektivnosti prevence přenosu VHE ve vyspělých zemích. Vzestup incidence VHE je zde připisován častějšímu vyšetřování chronických onemocnění jater, důslednější diagnostice polékového jaterního selhávání a dalších nemocí, jejichž příčina nebyla zcela jistě objasněna. Donedávna byla myšlenka nákazy VHE u pacientů bez pozitivní cestovatelské anamnézy téměř tabu. Jedině další výzkumy v této oblasti nám mohou pomoci lépe pochopit toto onemocnění a zajistit tak prevenci, léčbu a diagnostiku ušitou na míru. Do té doby bychom se měli řídit principem předběžné opatrnosti.
|
|
Srovnání ošetřování cévních vstupů na JIP a standardním oddělení
Vašková, Marcela ; Tomanová, Alena (vedoucí práce) ; Petrášková, Hana (oponent)
(teze): Ve své diplomové práci jsem se rozhodla věnovat problematice ošetřování cévních vstupů na JIP a standardním oddělení. Tento ošetřovatelský problém můžeme nalézt v podstatě na každém lůžkovém oddělení. Každá zdravotní setra se za svoji pracovní kariéru setká s cévním vstupem. Práce je rozdělena na část teoretickou a empirickou. První teoretická část se zabývá historií cévních vstupů, přehledem základních cévních vstupů a edukačním procesem. Z cévních vstupů se práce zaměřuje především na centrální žilní katétr a periferní žilní katétr. Druhá empirická část je zaměřena na vyhodnocení provedeného průzkumu, využívají se zde metody výzkumu a statistického zpracování získaných dat. Před začátkem výzkumu byly stanoveny 4 hypotézy. Celkem 3 hypotézy byly po statistickém vyhodnocení dotazníku potvrzeny, jedna hypotéza se průzkumným šetřením nepotvrdila. Dotazník vyplňovaly sestry ze standardního oddělení a jednotek intenzivní péče. V závěru je zhodnocení práce. Klíčová slova Cévní vstup, periferní žilní katétr, centrální žilní katétr, ošetřování, převaz, asepse, infekce, sestra, pacient
|
|
Lymská borelióza u psa domácího
Grittnerová, Erika ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Vynikalová, Lucie (oponent)
Lymská borelióza je multiorgánové onemocnění vyvolané spirochetami skupiny uváděné jako Borrelia burgdorferi sensu lato. Vektorem jejich přenosu jsou klíšťata rodu Ixodes. Na našem území je to klíště obecné (Ixodes ricinus). Mezi hlavní rezervoáry patří společně s klíšťaty především hlodavci, hmyzožravci a vysoká zvěř. Borelióza je v současnosti nejčastěji diagnostikovaná infekce přenášená klíšťaty v mírném pásu severní polokoule a vlivem změny klimatu posledních let se dá předpokládat, že se bude nadále objevovat čím dál častěji. V České republice je v posledních letech hlášeno 3500 až 4000 případů ročně. Největší riziko nákazy je v listnatých a smíšených lesích, v husté a vysoké vegetaci a v lokalitách podél vodních toků. Borelie se do těla hostitele dostávají se slinami klíštěte a dále se šíří krví a lymfou do cílových orgánů, což je nejčastěji nervový systém, klouby, myokard, kosterní svaly, oči a kůže. Onemocnění se u psů projevuje většinou asymptomaticky nebo nespecifickými příznaky, které mohou napodobovat celou řadu jiných onemocnění. Nejčastějšími klinickými příznaky jsou kulhání, zvýšená teplota, bolestivost kloubů a svalů, apatie, nechutenství a zvětšené mízní uzliny. Diagnostika boreliózy je poměrně složitá a je založena na posouzení klinických projevů, epidemiologické anamnéze a laboratorním vyšetření. K průkazu borelií v organismu se využívají přímé nebo nepřímé metody důkazu přítomnosti bakterií. Nejčastěji používanou přímou metodou důkazu je polymerázová řetězová reakce (PCR), která zkoumá přítomnost boreliové DNA ve vzorku. Nepřímé metody důkazu prokazují přítomnost specifických protilátek v krevním séru. Nejspolehlivější se zdá být kombinace ELISA testu a Western blotového vyšetření. Léčba spočívá v podávání antibiotik po dobu několika týdnů. Základem prevence je včasné odstranění klíštěte nebo ještě lépe opatření, která zamezí jeho přisátí. Tato opatření spočívají v použití různých akaricidních přípravků. V současnosti je pro psy také k dispozici vakcína, která ovšem není zařazena v základním vakcinačním schématu.
|
|
Posilování u pacientů s nespecifickými bolestmi dolní části zad
Novák, Dalibor ; Tlapák, Petr (vedoucí práce) ; Čech, Zdeněk (oponent)
V předkládané práci porovnáváme účinnost terapie u pacientů s chronickou nespecifickou bolestí dolní části zad (CNLBP) pomocí klasického analytického posilovacího programu s posilováním vycházejícím z principů fyzioterapeutických metod zaměřujících se na stabilizaci páteře a využívaných v léčbě CNLBP. Do experimentu bylo zařazeno celkem 14 pacientů s diagnózou CNLBP, kteří byli rozděleni do dvou skupin (n=7), kdy obě skupiny podstoupily 12 týdenní trénink buď klasického posilování nebo fyzioterapeuticky koncipovaného. Jako hodnocené parametry jsme vybrali velikost a kvalitu bolesti (vizuální analogová škála a Krátká forma Dotazníku bolesti McGillovy univerzity), omezení v běžném životě v souvislosti s LBP (Oswestry disability index) a změnu ve stabilizační funkci svalů jsme se pokusili zachytit pomocí kolekce testů dle Koláře (2006). Hodnocení probíhalo na začátku a po skončení programu a dále s odstupem 6 měsíců. Výsledky ukázaly, že u obou skupin došlo ke statisticky významnému zlepšení sledovaných parametrů. Rozdíl ve výsledcích intenzity bolesti a funkčním omezení v životě se při porovnání obou skupin ukázal jako statisticky nevýznamný. U obou skupin pacientů došlo ke zlepšení skóre při hodnocení stabilizační funkce svalů páteře, přičemž u fyzioterapeuticky koncipovaného cvičení bylo zlepšení...
|
host ::
