|
Diferenciace nabídky a metod pracovní rehabilitace osob s mentálním nebo kombinovaným postižením v praxi poskytovatelů sociálních služeb a dalších subjektů
POŠMUROVÁ, Nikola
V bakalářské práci jsem se zabývala diferenciací nabídky a metod pracovní rehabilitace. Konkrétně u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením a to u poskytovatelů sociálních služeb a dalších subjektů. V teoretické části jsem se zaměřila na vymezení základních pojmů týkajících se dané problematiky. V úvodní kapitole jsem se věnovala definování pojmu mentální postižení, příčinám jeho vzniku a vymezení stupňů mentální retardace. Další kapitola je věnována kombinovanému postižení, konkrétně jeho definování, příčinám vzniku a klasifikaci. Ve třetí kapitole se věnuji významu práce, postavení práce v životě člověka a postavení práce u osob se zdravotním postižením, tedy i u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením. V další kapitole se zabývám uceleným systémem rehabilitace, konkrétně léčebnými prostředky rehabilitace, pedagogickými prostředky rehabilitace, sociálními prostředky rehabilitace a zvláštní pozornost věnuji pracovním prostředkům rehabilitace, které se bakalářské práce přímo dotýkají. Dále vymezuji cílovou skupinu pracovní rehabilitace a předpoklady pro její realizaci. V dalších kapitolách se věnuji specifikaci nástrojů a prostředků pracovní rehabilitace, nástrojům politiky zaměstnanosti a určuji pracovní místa, která jsou osobám s mentálním postižením nabízena. V praktické části bakalářské práce si nejprve stanovuji hlavní cíl a dílčí cíl práce. Hlavním cílem bylo zjištění, jaké jsou nabídky a metody pracovní rehabilitace u osob s mentálním nebo kombinovaným postižením u poskytovatelů sociálních služeb. Jako dílčí cíl jsem si stanovila zjistit, jaké jsou možnosti prostupnosti z jednotlivých sociálních služeb až na otevřený trh práce. Konkrétně jsem se zaměřila na prostředky pracovní rehabilitace poskytované v rámci denních, týdenních stacionářů či center denních služeb, dále na sociálně terapeutické dílny, v chráněné zaměstnávání a zaměstnání na otevřeném trhu práce. K naplnění cílů jsem použila kvalitativní přístup, konkrétně polostrukturované rozhovor se šesti poskytovateli sociálních služeb v Jihočeském kraji, Analýzou získaných informací jsem zjistila, že pokud zařízení provozuje denní, týdenní stacionáře či centra denních služeb, poskytované služby jsou totožné, neliší se od sebe. V případě sociálně terapeutických dílen je rozmanitost širší, každé zařízení poskytuje různé služby, liší se i jejich možnostmi. Někteří poskytovatelé sociálních služeb mají sociálně terapeutické dílny přímo v zařízení, jiná je mají i externě, mimo svá zařízení. Chráněná pracovní místa jsou také u většiny poskytovatelů sociálních služeb nabízena jak v rámci zařízení, tak mimo něj, vždy se jedná o pomocné práce, například v kuchyni, při úklidu, v čajovnách a podobně. Vždy závisí na druhu a stupni postižení, na jeho základě se vybírá pro klienta vhodná činnost. Umístění klienta na otevřeném trhu práce není u většiny zařízení příliš obvyklé, některá zařízení tuto nabídku klientům ani neposkytují. Dílčím cílem bylo zjištění prostupnosti. Zjistila jsem, že jediným limitujícím prvkem je klientovo postižení, které omezuje jeho možnosti a samozřejmě také možnosti zařízení, které služby nabízí a poskytuje. Cílem všech zařízení je dosáhnout co největší míry samostatnosti klienta a umožnit mu postoupit ze stacionářů či center denních služeb do sociálně terapeutických dílen, nalézt chráněné pracovní místo a pracovní místo na otevřeném trhu práce.
|
|
Využití pracovních činností v procesu sociální integrace dospělých s mentálním postižením.
SVITÁKOVÁ, Iveta
V rámci své bakalářské práce jsem se věnovala využití pracovních činností v procesu sociální integrace dospělých s mentálním postižením, přičemž cílem bylo vytvořit, zrealizovat a vyhodnotit pravidelnou pracovní činnost určenou specifické skupině dospělých s mentálním postižením a zaměřenou primárně na rozvoj sociální integrace. Text práce je strukturován do šesti kapitol. V první z nich jsem se zaměřila na vymezení mentálního postižení, charakteristiku dospělosti jako důležitého vývojového období v životě člověka a na dospělost jedinců s mentálním postižením s cílem nalézt a pojmenovat specifika, která byla třeba při práci s touto cílovou skupinou zohlednit. V následující části jsem se věnovala sociální integraci, jejím determinantům a prostředí, ve kterém se uskutečňuje. Na získané výstupy jsem navázala ve třetí kapitole, v níž jsem se zaměřila na klíčové kompetence, z nichž jsou pro sociální integraci nezbytným podkladem zejména sociální, personální a komunikativní kompetence. Cílený rozvoj těchto kompetencí lze realizovat prostřednictvím edukační činnosti, která však musí respektovat specifika účastníků a dobrovolnost účasti. Oba tyto předpoklady lze naplňovat v rámci zájmového vzdělávání s využitím adekvátních pedagogických metod. Na tyto oblasti jsem proto zacílila svou pozornost v závěru kapitoly. Kapitola čtvrtá je věnována práci a pracovním činnostem, konkrétně vymezení pojmů, jejich charakteristice, významu a roli pracovních činností v životě člověka, respektive člověka s mentálním postižením. Na základě všech získaných teoretických poznatků a s využitím dosavadních zkušeností s cílovou skupinou jsem v páté kapitole navrhnula specifický vzdělávací program založený na pracovních činnostech a zaměřený na rozvoj vybraných klíčových kompetencí. Do vzdělávacího programu se dobrovolně přihlásili čtyři účastníci, přičemž jsem se rozhodla sledovat rozvoj kompetencí jen tří účastníků z důvodu, že jeden účastník docházel velmi nepravidelně. Program byl realizován třikrát týdně, vždy 2,5 hodiny po dobu sedmi měsíců (od října 2015 do května 2016) v prostorách vzdělávacího centra Mo-zai-ka. Na počátku realizace vytvořeného vzdělávacího programu účastníci souhlasili s tím, že budeme dodržovat a rozvíjet správné návyky potřebné pro dobré vzájemné vztahy ve skupině a výsledky pracovní činnosti. Na základě individuálních charakteristik účastníků jsem připravovala pracovní činnosti, které měly přispět také k rozvoji sociálních a personálních a komunikativních kompetencí. Ty jsem průběžně sledovala a zaznamenávala. Během realizace programu jsem kladla důraz na opakování, trpělivé jednání s účastníky a vytvoření přátelské atmosféry. Po ukončení vzdělávacího programu jsem rozvoj kompetencí u tří vybraných účastníků vyhodnotila. Na základě toho jsem dospěla k závěru, že k největší změně došlo v komunikativních kompetencích. Posun jsem zaznamenala i v sociálních a personálních kompetencích, zde se však výsledky u jednotlivých účastníků značně lišily. Přesto se domnívám, že cíl práce byl splněn. Uvedené výsledky ukazují, že vzdělávání ve volném čase založené na pracovních činnostech může vést k rozvoji sociálních, personálních a komunikativních kompetencí, které jsou pro dospělé s mentálním postižením nezbytné v procesu sociální integrace. Tato bakalářská práce může být zajímavým zdrojem inspirace pro realizaci obdobných programů zacílených na sociální integraci osob s mentálním postižením.
|
|
Reflexe díla Františka Bakuleho ve vztahu k dnešní speciálně pedagogické praxi
BALÍKOVÁ, Tereza
František Bakule byl významným českým pedagogem první poloviny 20. století, prvním ředitelem Jedličkova ústavu v Praze, zakladatelem tzv. Bakulova ústavu a jedním z mála českých představitelů alternativního pojetí výchovy a vzdělávání uznávaných v zahraničí. Jeho odkaz však v současné době není naší odbornou veřejností v rámci hlavního vzdělávacího proudu ani speciálních škol dále systematicky rozvíjen a prakticky uplatňován, na rozdíl od řady zahraničních alternativních pedagogických směrů, které jsou zde úspěšně aplikovány. Cílem této bakalářské práce je proto analyzovat dílo Františka Bakuleho prizmatem současného školního edukačního prostředí s důrazem na vzdělávání žáků se zdravotním postižením. První kapitola je věnována nástinu životní cesty Františka Bakuleho, zejména se zaměřením na významné mezníky, které ovlivnily utváření jeho osobnosti, jeho myšlenky, inspiraci a motivaci a které se projevily v jeho pedagogické činnosti a následně v jeho vlastním uceleném konceptu výchovy a vzdělávání. Konkrétně je zde zmíněno jeho rodinné zázemí a dále je prostor věnován zejména jeho učitelským zkušenostem až po působení v Jedličkově ústavu a etapu života spojenou s jeho vlastním ústavem. Druhá část bakalářské práce je již zaměřena výhradně na Bakuleho specifický edukační koncept. Nejprve jsou zde vymezeny jeho principy a následně uvedeny originální učební osnovy a návrh ideálního prostředí třídy. Text dále obsahuje detailní popis výuky několika předmětů, které byly těžištěm Bakuleho konceptu, a to jmenovitě pracovních činností, hudební výchovy a výtvarné výchovy. Původní didaktické postupy jsou analyzovány s využitím současné terminologie. Vzhledem k vymezenému cíli bylo třeba ve třetí kapitole analyzovat současné pojetí vzdělávání ve výše zmíněných, podle Bakuleho stěžejních oblastech. Text je koncipován tak, aby bylo možné následně reflektovat dílo Františka Bakuleho z pohledu dnešní pedagogické, respektive speciálně pedagogické praxe, nalézt styčné body či odlišnosti a odhalit nevyužitý inspirační potenciál. Tomu je pak věnována čtvrtá, závěrečná kapitola. Na základě analýzy a následné reflexe bylo ve výsledku konstatováno, že ačkoli se Bakulem formulované vzdělávací cíle významně neodlišují od současného pojetí zakotveného v příslušných rámcových vzdělávacích programech, k jejich dosažení se v současné době užívá odlišných postupů a metod. A to přestože sám Bakule své postupy, které lze velmi zjednodušeně charakterizovat mottem "neučit žáky o životě a práci, ale životem a prací", s úspěchem ověřil v praxi a že mu v řadě případů daly za pravdu pozdější výsledky psychologických výzkumů, čímž poskytly jeho didaktickému odkazu teoretickou oporu. Z výše uvedeného je zřejmé, že odkaz díla Františka Bakuleho nebyl naší odbornou pedagogickou veřejností dostatečně doceněn a vytěžen. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že jeho širšímu uplatnění stojí v cestě roztříštěnost, v níž se nám dochoval.
|
|
Land Abandonment in the Mediterranean Effects on Butterfly Communities with Respect to Life History Traits
ŠLANCAROVÁ, Jana
This thesis deals with the effects of changing land use, following landscape abandonment, on butterfly communities in the Mediterranean Basin. It consists of three case studies. The first focuses on the effects of forest encroachment on butterflies in the Southern Balkans; the second studies butterfly communities in Portuguese 'montados' and the third explores demography and life histories of three co-occurring Papilionidae butterfly species (Archon apollinus, Zerynthia polyxena and Zerynthia cerisy) in Greek Thrace. The results describe shifts in butterfly communities, detectable even at the level of individual species life history traits, with increasing forest encroachment. The preference of range-restricted Mediterranean endemics for either grasslands or open woodland formations contributes to falsifying the forested Mediterranean hypothesis, favouring a hypothesis of finely grained landscape mosaic instead. This mosaic is currently threatened by land use change and biodiversity homogenisation. Maintaining habitat and landscape heterogeneity is crucial for conserving the Mediterranean biodiversity hot-spot.
|
|
Pojetí modlitby z hlediska katechismu katolické církve se zaměřením na práci sociálního pracovníka
POLÁČKOVÁ, Ludmila
Práce se zabývá pojetím modlitby, postojem k modlitbě a způsoby modlitby kněží a sociálních pracovníků. Dále se práce zaobírá možnostmi spolupráce sociálních pracovníků a kněží, zjišťuje formu a rozsah jejich spolupráce. Teoretická část definuje modlitbu, způsoby a formy modlitby dle Katechismu katolické církve a knihy Život z víry, zaobírá se porovnáním mezi těmito knižními zdroji. Praktická část zjišťuje, co je modlitba pro kněze, jak vnímají modlitbu a jaké způsoby modlitby preferují kněží a sociální pracovníci. Analyzuje míru spolupráce sociálních pracovníků s kněžími v závislosti na jejich osobitém postoji k víře. Mapuje také způsob a rozsah spolupráce sociálních pracovníků dané organizace s kněžími v otázkách duchovních potřeb svých klientů. Dále popisuje hlavní sociální skupiny, které vyhledávají pomoc kněží, a jaké otázky a potřeby většinou řeší. Popisuje také hlavní typy organizací, které spolupracují s kněžími v souvislosti s naplněním materiálních a duchovních potřeb.
|
|
Samospráva a veřejný život v obci Hostouň
Husak, Vladimír ; Čopík, Jan (vedoucí práce) ; Kobzev Kotásková, Sylvie (oponent)
Bakalářská práce se zabývá samosprávou a spolkovým životem v obci Hostouň. Cílem je charakterizovat místní samosprávu, místní spolky a jejich vliv na veřejný život v obci. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí
Teoretická část vymezuje základní členění veřejné správy a zakonné fungování místní samosprávy.
Praktická část je se věnuje základním charakteristikám obce. Pozornost je věnována historické, kulturní, demografické a sociologické charakteristice obce. Dále jsou zde vytyčeny komunální volby a finanční charakteristiky obce. V neposlední řadě se také zabývá společenským a politickým životem v obci, ve kterém hrají velkou roli místní spolky.
|
|
Alternativní využití Szondiho testu
Vaňková, Martina ; Bahbouh, Radvan (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent)
Diplomová práce analyzuje Szondiho test a jeho teorii ve světle aktuálních poznatků. Jejím cílem je prověřit potenciál této diagnostické metody a zvážit možnosti její aplikace. Na základě asociačního výzkumu se směr zájmu rozděluje do dvou studií. První z nich ověřuje vztah Szondiho teorie s vlastnostmi, které jsou na stupnici sémantického diferenciálu jednotlivým fotografiím podnětového materiálu přisuzovány. Výsledky ve většině případů potvrzují signifikantní rozdíly mezi Szondiho teoretickými kategoriemi čili "faktory". Ve druhé studii je zvolen narativní přístup, k poznání projektivních souvislostí je využita metoda vyprávění příběhů. Kvalitativní analýzy naznačují, že mají příběhy v rámci jednotlivých "faktorů" jisté podobnosti, které však ve většině případů neodpovídají Szondiho předpokladům. Pro potvrzení potenciálu metody nahlédnout do osobnosti či života respondenta nebyla získaná data dostačující. Přesto výsledky naznačují, že by po dalším výzkumném zpracování mohla být tato aplikace přínosná zejména pro odhalení dílčích témat respondentova života a jeho přístupu k ostatním lidem. KLÍČOVÁ SLOVA: Szondiho test, projekce, sémantický diferenciál, analýza příběhů
|
|
Vliv pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat
Fáberová, Gabriela ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Zadinová, Kateřina (oponent)
Vliv pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat Souhrn Cílem bakalářské práce, je zjištění vlivu pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat. Růst je jeden ze základních jevů charakterizující živý organismus. Vytváří se při něm z neživé hmoty, hmota živá. Množství tělesné hmoty není stálé, v průběhu života se výrazně mění. V raném postnatálním období roste rychleji kostra oproti svalstvu a tuku, poté dochází k rychlejšímu nárůstu svalstva a v posledním postnatálním období, označovaném jako dospělost dochází k tučnění. Při hodnocení růstu má významný vliv pohlaví. U prasat se běžně vykrmují vepříci a prasničky. V současnosti se začíná uvažovat o výkrmu kanců, či o imunokastrátech. U těchto zvířat lze vlivem rozdílné hormonální činnosti očekávat rozdílné ukládání svaloviny a tuku. Cílem této práce bylo objasnění vlivu pohlaví na utváření a růst zádového svalu u prasat. Testováno bylo celkem 72 kusů prasat. Prasata byla ustájena po dvojicích v kotcích a dle pohlaví rozdělena na vepře, kance, imunokance a prasnice. Tato subpopulace zvířat genotypu DanBred byla, rozdělena na 1/4 (18ks) kanečků nekastrovaných (K), 1/4 (18ks) kanečků hormonálně kastrovaných (I), 1/4 (18ks) vepříků (V) a 1/4 (18ks) prasniček (P). Průměrná živá hmotnost prasat při zahájení pokusu byla 28,5 kg, přičemž test probíhal do průměrných 107 kg živé hmotnosti. Po celou dobu výkrmu byla prasata krmena KKS ad-libitně. V průběhu testu byla v týdenních intervalech sledována individuální živá hmotnost, výška hřbetního tuku v místě A, B, hloubka svalu v místě A, B a celkový celkoví podíl svaloviny u všech kategorii prasat. Z dosažených výsledků vyplývá, že na růst a utváření dlouhého zádového svalu pohlaví vliv má. Při porovnávání hmotnosti v daném období, docházíme k závěru, že s přibývajícím věkem se rozdíl mezi prasničkami a imunokastráty zvětšoval. Nejlépe rostli imunokanci, prasničky na tom byly podobně, akorát byl u nich růst z fyziologického hlediska ukončen dříve. Nejvyšší nárůst tuku i svalů měřeno v místě A a B, se vyskytoval u vepřů u prasnic můžeme pozorovat zvyšující se nárůst tuku s ohledem na dobu, ve které jsou ve výkrmu. Kanci měli na konci výkrmu nejnižší výšku hřbetního tuku, imunokastráti. U immunokastrátů hodnotíme nízký nárůst tuku, oproti začátku sledovacího období. Nejvyšší hloubku svalu měřenou v místě A i B, měli vepříci spolu s prasničkami a imunokanečci a především kanci nedosahovali hodnot jako vepříci a prasničky, kteří měli hloubku svalu nejvyšší. Největší % podíl svaloviny byl naměřen u prasnic. Velký podíl svaloviny můžeme pozorovat u kanečků. Jako podprůměrný se ukazal podíl svaloviny u imunokanců a nejhorší poměr svaloviny na těle měli především na konci výkrmu vepříci což značí, že se zvyšujícím se věkem vepřů dochází k výraznějšímu tučnění, oproti zbylým skupinám prasat. Klíčová slova: prase, pohlaví, růst, kaneček ,MLLT, tuk
|
|
Dopravní nehodovost v ČR
Debnar, Filip ; Grosz, Jan (vedoucí práce)
V této diplomové práci na téma Dopravní nehodovost v České republice se budu věnovat příčinám dopravních nehod, její prevencí a institucemi, které se touto problematikou zabývají, železničními přejezdy, statistice a to jak ve srovnání s jinými evropskými státy, ročnímu období, věku řidičů, stáří motorových vozidel na území České republiky a jejich vliv na bezpečnost provozu. Dále se v této práci zmíním o zavedení bodového systému a zda se po jeho zavedení do praxe projevilo na snížení dopravní nehodovosti, následcích na lidských životech a zda měl vliv na samotné řidiče a jejich chování v provozu na silničních komunikacích.
|
|
Nejsvětější Trojice jako základ totožnosti stvořených osob
HANKE JAROŠOVÁ, Světla
Podle svědectví Písma Bůh stvořil člověka, "aby byl naším obrazem podle naší podoby". Tato podobnost bývala spatřována v rozumové přirozenosti, již člověk vlastní. Nověji se ukazuje, že se člověk podobá Bohu spíše tím, že je osoba, že svou totožnost přijímá ve vztazích od druhých a zároveň druhým jejich totožnost zprostředkuje. Autorka představuje dějinný vývoj pojmu osoby a vybraná současná pojetí, která hodnotí ve světle osobního života Trojjediného Boha, jak je dosvědčen v Písmu a stále se sděluje v liturgickém slavení církve. Představuje také pojetí stvořené osobovosti, k nimž v tomto světle dospěla. Stvořené osoby jsou stvořeny, aby mohly přijímat Boží sebesdělování a aby se na Božím sebesdělování mohly také podílet. To mohou v závislosti na tom, který je pravým zjevitelem Boha, jako podíl na jeho zjevitelské činnosti. Tím, že svou závislost přijímají, stávají se schopnými jednat svobodně skrze sebe a naplnit úkol, který je jim svěřen tím, že jsou stvořeny.
|
host ::
