Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 582 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.13 vteřin. 

Diskriminace žen na trhu práce
DUNDOVÁ, Lenka
Problematika diskriminace na trhu práce je velice aktuální a podle dostupných zdrojů informací neopomíjené a často diskutované téma. Ze všech druhů diskriminace, které se na pracovním trhu vyskytují, dochází nejčastěji k diskriminaci podle pohlaví, tzn., že nejdiskriminovanější skupinou jsou ženy. V této práci je přiblížena problematika diskriminace žen na trhu práce a problém ženy versus muži v pracovním prostředí. Společnost předepisuje ženám i mužům již od útlého věku, jak se mají chovat a jednat v rámci své role ? svého pohlaví. Pohlaví jedince potvrzují a formují vlivy zvenčí. Problematika genderu spadá spíše do oblasti sociologie, avšak dnes již existuje odvětví managementu, které se zabývá vlivem genderu na fungování v organizaci ? tzv. management genderových vztahů. To je téma, které se přímo dotýká diskriminace žen a rovných příležitostí mužů a žen v organizaci. Pokud má společnost zájem na tom, nastolit na trhu práce rovné příležitosti, je nezbytné vnímat ženy a muže jako dvě odlišné části organizace, které není možné vzájemně nahrazovat, protože obě mají svojí úlohu a jedna bez druhé nemohou fungovat. Tyto dvě skupiny jsou protipóly doplňující se jak v rodinném, tak v profesním životě. Evropská unie má jedny z nejvyspělejších antidiskriminačních zákonů na světě. Princip rovných příležitostí mužů a žen je mimo jiné součástí vstupních předpokladů, které musí splňovat jak kandidátské země, tak členské země. V legislativě České republiky nalezneme ustanovení o rovném zacházení v prvé řadě v Listině základních práv a svobod. Dalším významným dokumentem této problematiky se týkajícím je zákoník práce. Ten se jako takový diskriminací příliš nezabývá, pouze diskriminaci zakazuje a v některých částech odkazuje v tomto ohledu na antidiskriminační zákon. Pro zaměstnavatele je výhodné, jestliže ve vztahu k zaměstnancům veřejně a jednoznačně deklaruje, že je zaměstnavatelem rovných příležitostí, který zamezuje diskriminaci. Celá společnost se musí zasloužit o to, aby tento globální problém byl neustále veřejně řešen a aby se situace na trhu práce nadále zlepšovala. Rovné příležitosti jsou důležitou hodnotou a známkou demokratické a férové společnosti, proto by vyrovnávání vztahů mezi muži a ženami mělo být významným strategickým cílem firem a organizací.


Diskriminace žen v pracovním právu
Šilerová, Kateřina ; Spirit, Michal (vedoucí práce) ; Žák, Květoslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá diskriminací žen v pracovním právu, tj. zejména v oblasti zaměstnávání, přístupu k zaměstnávání a chování na pracovišti. Cílem práce je jednak zmapovat právní úpravu zásad nediskriminace a rovného zacházení jak v právním řádu České republiky, tak v právních předpisech Evropské unie, a následně také průzkum aktuální situace aplikace těchto právních norem a pravidel u zaměstnavatelů, konkrétně pak společností působících na českém trhu. Práce nejprve rozebírá právní úpravu těchto dvou zásad v právním řádu České republiky a v právních předpisech Evropské Unie. Praktická část práce pak obsahuje průzkum na poli 15 společností působících na českém trhu, který se zaměřuje na úpravu a následné uplatňování zásad nediskriminace a rovného zacházení v praxi.



Aplikace sexuální výchovy v zařízeních služeb sociální péče pro osoby se zdravotním postižením
SVATOŠOVÁ, Alena
Abstrakt Teoretická část práce je členěna do dvou kapitol. První, zaměřená na obecné vymezení užité terminologie, objasňuje pojem osoba se zdravotním postižením, třídí typy zařízení služeb sociální péče a předkládá konceptuální souvislost fenoménů pohlaví, gender, sexualita. Druhá kapitola rozvíjí určitý pohled na konkrétní oblast sexuality a sexuální výchovy osob zdravotně znevýhodněných. V rámci celé práce je do jisté míry zohledňováno hledisko genderového aspektu, sloužící jako možný úhel pohledu na tuto problematiku. Provedený výzkum si klade za cíl zjistit míru informovanosti v oblasti metodiky sexuální výchovy u zaměstnanců pracujících v organizacích, které zaštiťují poskytování služeb sociální péče a vyšetřit, je-li tato metoda výchovy aplikována v praxi, popřípadě jaká je její úroveň. Dílčím cílem zkoumání je zjištění schopnosti klientů těchto zařízení reflektovat a aplikovat získané znalosti, nabyté skrz realizovanou sexuální výchovu, je-li tato v rámci poskytování služeb vůbec vedená. Dvojí rozměr zkoumání (pracovníci-klienti) byl zvolen především z důvodu ošetření zpětné vazby k informacím získaným z úst pracovníků. Celý průběh výzkumu byl determinován předem položenými výzkumnými otázkami, které vznikly na základě načerpaných vědomostí z odborné literatury poplatné současnému stavu dané problematiky. Tyto otázky pokrývají zorné pole, sledované cílem tohoto zkoumání. Přehled výzkumných otázek: Jaký je postoj pracovníků k otázkám sexuality osob se zdravotním postižením? Jaké je povědomí pracovníků zařízení o partnerském a intimním životě klientů? Jsou pracovníci organizace proškoleni v metodách sexuální výchovy osob se zdravotním postižením? Probíhá v rámci poskytování služeb sexuální výchova klientů? Jaký je postoj pracovníků k aspektům genderové výchovy? Orientují se klienti v otázkách sexuality? Jakou formu sexuální výchovy by klienti přijali lépe: skupinovou, individuální, genderově vymezenou či smíšenou? Pro sběr konkrétních dat byla použita technika skupinové diskuse, skrz kterou jsem získala potřebné informace od pracovníků instituce. Pro práci s klienty jsem zvolila techniku individuálního rozhovoru s daným návodem. Získané údaje byly zpracovány metodou kódování. Zapsaný průběh diskuse a rozhovorů byl analyzován a rozdělen do okruhů odpovídajících výzkumným otázkám. V rámci těchto sledovaných oblastí byly vyzdviženy konkrétní, užité dotazy, které posloužily k zjištění adekvátních odpovědí, jež byly následně opatřeny kódy. Z těchto kódů byl posléze odvozen kýžený závěr. Výsledek výzkumu přináší informaci o jisté formě osvěty v oblasti sexuality, avšak na úrovni, jež není podložena žádnou metodikou. Pozitivní na celé věci zůstává zřejmý posun od tabuizace a společenské eliminace k přijetí sexuality osob se zdravotním postižením jako nezpochybnitelné součásti jejich života. Pracovníkům ovšem chybí odborné kompetence, jež by zaštítily jejich snahu při řešení otázek a konkrétních situací, týkajících se sexuality klientů a jejích projevů. Možné uskutečnění sexuální výchovy by bylo ze strany klientů přijato s povděkem, neboť někteří jsou v oblasti této sféry lidského bytí zcela ztraceni. Tato práce budiž případným otevřením otázky organizovaného a metodického provedení sexuální výchovy v rámci poskytování sociálních služeb výše zmíněnou organizací. Pracovníkům instituce může být v jejich snahách nápomocen modelový protokol o sexualitě a vztazích přiložený v příloze.

Computer Treatment of the Viscometric Data Displaying Apparent Wall Slip Effect
Večeř, Marek ; Wein, Ondřej
In the present poster and a PC show, we demonstrate such software designe to support all available sensors (Z,PP, and CP) of HAAKE RS rotational rheometres, and including one novel (KK) sensor, designed specially for the liquids displaying AWS effect. The primary data, including the related calibration parameters, are extracted from the HAAKE RheoWin ASCII export and further treated in a plot-supportin dialogue mode, including selection/discrimination of a new 8-parameter model, representing the Fluidity&Slip viscometric material functions.

Šíře a limity uplatnění speciálního pedagoga (vychovatele) ve vězeňství
HRŮZOVÁ, Monika
Porevoluční období v Čechách sebou přineslo i humanizaci vězeňství a s ním nové pracovní pozice. V současnosti je obvyklé, že každá věznice má kromě příslušníků Vězeňské služby i občanské zaměstnance, kteří se starají o "převýchovu" odsouzených ve výkonu odnětí svobody a osob ve výkonu vazby. V bakalářské práci Šíře a limity uplatnění speciálního pedagoga (vychovatele) jsou jako cílová skupina zvoleni speciální pedagogové ve vybraných věznicích v České republice. Teoretická část práce shrnuje poznatky o českém vězeňství. První kapitola se zabývá českým vězeňstvím v obecné rovině. Zmiňuje, jak probíhal vývoj vězeňství po roce 1989, charakterizuje a rozděluje české věznice a zvlášť se zabývá vazebními věznicemi, rozebírá zacházení s vězni a jednotlivé programy zacházení, a věnuje se Vězeňské službě ČR, především pak pracovníkům, kteří přicházejí do úzkého kontaktu s vězni, tzn. výchovným pracovníkům a specialistům. Druhá kapitola se samostatně věnuje speciálnímu pedagogovi, jenž působíu Vězeňské služby České republiky. Zajímá se o to, jaké osobnostní a profesní předpoklady by měl mít speciální pedagog ve vězení. Dále se tato kapitola věnuje náplni práce speciálního pedagoga, možnostem vzdělávání v rámci Vězeňské služby ČR a podrobně analyzuje další faktory, které mohou ovlivňovat pracovní uplatnění speciálního pedagoga. Empirická část této bakalářské práce vychází z výzkumu, jenž byl koncipován jako kvalitativní sonda za pomoci polostrukturovaného rozhovoru se speciálními pedagogy ve vybraných věznicích v České republice. Rozhovory byly prováděny se šesti speciálními pedagogy ve dvou věznicích Věznice Příbram a Vazební věznice Liberec. Před samotnými rozhovory byla stanovena osnova, která obsahovala osm tematických okruhů úvodní otázku, která měla za úkol zjistit náplň práce, dále možnosti změn v celkové náplni práce, pohled na vzdělávání, možnosti uplatnění, materiální a technické podmínky, možnosti změn při realizaci programů zacházení, cíle a omezení speciálních pedagogů a administrativa a legislativa. Cílem práce byla komparace reálných možností působení speciálního pedagoga v českém vězeňství se současně platnými předpisy, které upravují pracovní náplň tohoto pedagogického pracovníka ve vězení. Dílčími cíly bylo zjistit, v čem speciální pedagogové spatřují omezení pro svou práci a jaké jsou jejich možnosti v rámci daného povolání ve vězení. Z odpovědí respondentů bylo zjištěno, že reálně vykonávaná činnost speciálních pedagogů koresponduje se současně platnými předpisy. Avšak z výzkumu vyplývá, že speciální pedagogové ve vězení vykonávají i činnosti nad rámec svých předepsaných povinností. Z výzkumu dále vyplývá, že největší limit pro výkon svého povolání spatřují speciální pedagogové v nadměrné administrativní činnosti. Většinou se považují spíše za úředníky, než za pedagogy. Dále jako limit označovali nedostatek pracovníků v přímé péči, přílišnou humanizaci vězeňství nebo patologické jevy vyskytující se ve vězení. Na druhou stranu mají pedagogové možnost osobního růstu díky různým kurzům a jiným formám vzdělávání, které zajišťuje Vězeňská služba ČR. Dále spatřují pozitivum v kreativitě svého povolání, jelikož si dle svého zaměření mohou volit aktivity, které budou v rámci programů zacházení s odsouzenými vykonávat. Tato bakalářská by měla přinést ucelený pohled na speciálního pedagoga v českém vězeňství a informuje o limitech a možnostech v tomto specifickém prostředí. Zároveň by mohla posloužit jako zdroj motivace absolventům speciální pedagogiky a příbuzných oborů k výkonu tohoto povolání.

Obezita jako ošetřovatelský problém
MATYÁŠOVÁ, Jolana
Teoretická východiska Obezita je významným problémem dnešní civilizace. Nárůst obezity je stále zřetelnější, a to jak v dospělém, tak v dětském věku. Nárůst obézních pacientů se výrazně projevuje také v nemocničních zařízeních na všech odděleních. Obezita je závažné metabolické onemocnění výrazně ovlivňující život a zdraví člověka. Vlivem obezity dochází ke vzniku mnoha zdravotních komplikací, jako jsou např. kardiovaskulární, ortopedická, nádorová či gastrointestinální onemocnění, která často prodlužují hospitalizaci pacienta v nemocnici. Teoretická část práce se dělí na dva úseky. První úsek se zaměřuje převážně na medicínskou stránku obezity, proto je zde zmíněna prevence obezity, dále rizikové faktory ovlivňující obezitu, komplikace obezity a terapie obezity. Terapie obezity je rozdělena na chirurgickou léčbu, farmakologickou léčbu a léčbu nefarmakologickou. Druhý úsek teoretické části se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o obézního pacienta. Je zde popsáno diagnostické vyšetření sestrou, dále komplikace v komunikaci, soběstačnosti, hygienické péči, potíže s péčí o kůži, nehty a rány, problémy s vyprazdňováním a výživou obézního pacienta. Cíl práce Zjistit problémy související s ošetřovatelskou péčí o pacienty s obezitou. Výzkumné otázky Výzkumná otázka 1: S jakými problémy se nejčastěji setkává ošetřující personál v ošetřovatelské péči o obézního pacienta? Výzkumná otázka 2: Jaké problémy řeší pacienti s obezitou v souvislosti s hospitalizací? Metodika: V bakalářské práci byla použita kvalitativní forma výzkumného šetření, konkrétně se jedná o polostrukturované rozhovory s deseti respondenty. Pro vypracování praktické části byla do nemocničního zařízení podána žádost o provedení výzkumného šetření. Žádost byla schválena hlavní sestrou nemocničního zařízení a vrchní sestrou chirurgického, ortopedického a interního oddělení. Pět respondentů tvořily všeobecné sestry na chirurgickém a interním oddělení a pět respondentů bylo získáno z řad pacientů hospitalizovaných v nemocničním zařízení na ortopedickém oddělení. Všeobecným sestrám bylo položeno celkem 11 otázek zaměřujících se na nejčastější problémy při ošetřovatelské péči o obézního pacienta. Pacientům hospitalizovaným na lůžkových odděleních bylo položeno celkem 9 otázek týkajících se komplikací spojených s jejich obezitou a hospitalizací. Odpovědi byly nahrávány na diktafon a poté převedeny do kategorizací. Výsledky Ze zpracovaných výsledků vztahujících se k první výzkumné otázce vyplývá, že pacienti jsou si vědomi problémů v ošetřovatelské péči a přáli by si nápravu především v oblasti vybavenosti nemocničního zařízení, které by pak obézním pacientům více vyhovovalo. Pacienti považují za nevyhovující především lehátka na převoz pacientů, koupelny, lůžkoviny a nemocniční oblečení pro pacienty. Odpovědí na druhou výzkumnou otázku (S jakými nejčastějšími problémy se ošetřující personál setkává v ošetřovatelské péči o obézního pacienta?) je, že všeobecné sestry mají největší problémy při přesunu pacienta z lůžka. Při odběrech venózní krve se sestry nejvíce potýkají s problémem najít žílu vhodnou k odběru. Při poskytování dopomoci či provádění hygienické péče uvádějí sestry komplikace týkající se obtížně dostupných tělních partií obézního pacienta. U stravování pacientů sestry nejčastěji řeší problém s nedodržováním dietního opatření stanoveného ošetřujícím lékařem a při vyprazdňování obézních pacientů se potýkají s obtížnou manipulací s obézním pacientem. Dále bylo zjištěno, že všeobecné sestry při poskytování ošetřovatelské péče obéznímu pacientovi vyžadují dopomoc dalšího personálu při náročných ošetřovatelských činnostech, jakými jsou například hygiena, vyprazdňování nebo polohování. Nejčastěji používanou pomůcku, již sestry využívají k manipulaci s obézním pacientem, je hrazdička a látková podložka.

Vliv přípravy pacienta na průběh léčby v hyperbarické komoře.
KREJČOVÁ, Zuzana
Hyperbarická oxygenoterapie je léčebná metoda, která spočívá v inhalaci 100% kyslíku, a to za podmínek vyššího tlaku než je ten atmosférický. Krev má tak schopnost dopravit k orgánům větší množství kyslíku. Léčba probíhá v zařízeních nazývajících se hyperbarická komora. Během léčby musí pacienti dodržovat určité zásady, které jim ujasňují lékaři a sestry pracující na těchto pracovištích. Hlavními cíli této diplomové práce bylo zmapování vlivu přípravy na průběh léčby v hyperbarické komoře a zjištění, jak probíhá edukace sestrou při léčbě v hyperbarické komoře. Byly stanoveny tři výzkumné otázky, které zjišťovaly, jak ovlivňuje příprava pacienta při léčbě v hyperbarické komoře, jak je pacient edukovaný před léčbou a jaká poučení dostává pacient po výstupu z hyperbarické komory. Za účelem naplnění cílů bylo zrealizováno kvalitativní výzkumného šetření s využitím metody polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumné šetření probíhalo ve dvou vybraných nemocnicích a to v Nemocnici České Budějovice, a.s. a ve Fakultní nemocnici Plzeň - Lochotín. Jako technika sběru dat byl použit individuální, polostrukturovaný rozhovor, jenž byl prvotně nahráván na mobilní telefon a poté přepsán do písemné podoby. Na začátku výzkumného šetření proběhl rozhovor se sestrami, který podal ucelený pohled o jejich náplni práce. Tyto rozhovory pouze doplňovaly výzkumné šetření. Do výzkumu jsme zapojili informační brožuru se základními informacemi, které byly doplněny o informace získané z těchto rozhovorů. Výzkumný soubor tvořili pacienti léčení v hyperbarické komoře. Ti byli následovně rozděleni do tří podskupin. První podskupinu tvořili pacienti chroničtí, ve druhé podskupině byli pacienti podstupující hyperbarickou oxygenoterapii poprvé a dostali před svým prvním vstupem brožuru se základními informacemi a v té třetí byli také noví pacienti, kteří dostali brožuru až po jejich první expozici. Výzkumné šetření probíhalo v lednu a únoru roku 2015. Analýzou získaných dat byly utvořeny 4 kategorie. Důkladná příprava pacienta je nezbytnou součástí léčby v hyperbarické komoře, a to především z důvodu specifičnosti této léčby, která spočívá zejména v umístění pacienta v uzavřeném prostoru, v nutnosti používat dýchací masku a v nemožnosti urychleně opustit prostor hyperbarické komory bez zdravotních rizik. Samotná léčba v hyperbarické komoře je při dodržování indikačních, kontraindikačních a dávkovacích schémat a dobře provedené přípravy relativně bezpečná a jednoduchá. Z výše zmíněného důvodu je třeba, aby sestry byly v dané oblasti dostatečně vzdělané a pacienta na vstup do hyperbarické komory řádně připravily. Sestry edukují každého pacienta nejen před jeho první expozicí, ale také před každou následující. Informací, které pacienti během přípravy na vstup do hyperbarické komory od sestry dostávají, je opravdu mnoho. Z výzkumu vyplynulo, že téměř většina dotazovaných respondentů měla problém si všechny informace zapamatovat. Sestra jim vysvětluje podstatu hyperbaroxie, indikace, kontraindikace, průběh expozice, vybírá s nimi dýchací masku, učí je vyrovnávat tlak v uších, kontroluje jejich oblečení, co mají a nemají u sebe. Kontroluje, zda nejsou namazaní krémy, make-upem a jinými kosmetickými přípravky, a jestli je v případě ošetřené rány použito vlhké hojení namísto mastného. Před každou expozicí se pacientů ptá na jejich zdravotní stav (rýma je kontraindikací), měří jim krevní tlak a aplikuje nezbytné kapky do nosu. Právě z důvodu značného množství informací, které pacienti při své první expozici dostávají, jsme se do výzkumu rozhodli zařadit i brožuru, která obsahuje základní informace pro pacienty, kteří se léčí v hyperbarické komoře poprvé.