|
Irský konflikt, příklad násilného konfliktu v křesťanském náboženství
KENDALLOVÁ, Jitka
Tato bakalářská práce se soustřeďuje na problém konfliktu mezi protestanty a katolíky v Irsku. Zvláštní pozornost je věnována problému Severního Irska, konkrétně situaci v provincii Ulster. Tento text se soustředí zejm. na podoby konfliktu v 19. a 20. století. Práce se soustřeďuje na dva základní problémy. V prvé řadě se jedná o systematické potlačování práv menšiny a neschopnost formálně deklarované demokracie zamezit projevům násilí vůči většině v moderní zemi jakou je Velká Británie S ohledem na konkrétní severoirský konflikt je snaha přiblížit problém užití náboženství pro prosazování politických cílů do roviny jakéhosi svatého poslání. Oba problémové okruhy pak odkazují k obecnějšímu problému, kterým je vztah náboženství, politiky a společnosti ve 20. století. Analýza vychází jednak z reflexe historického formování konfliktu. Samotný konflikt jako specifický sociální jev je reflektován na obecné teorie konfliktu, zejm. teorii Ralfa Dahrendorfa. Pro východiska tohoto problematického vztahu mezi politikou, náboženstvím a násilím byly vybrány sociologické koncepce Marka Juergensmeyera či Maxe Webera a dále koncepce křesťanské etiky.
|
| |
|
Kontaminace rizikovými prvky na Kutnohorsku a možnosti jejího využití v paleoenvironmentálním výzkumu
Horák, Jan ; Hejcman, Michal (vedoucí práce) ; Jaromír, Jaromír (oponent)
Dizertace se zaměřuje na využití kontaminace rizikovými prvky jako stratigrafického markeru v paleoenvironmentálním výzkumu. Kontaminace není studována sama o sobě, ale je vnímána jako prostředek k interpretaci sedimentárních záznamů historických jevů a událostí. Nese informace o původu kontaminace, o kontaminační aktivitě, či o vývoji krajiny.
Kutnohorsko (střední Čechy, 49°57'0.170"N, 15°15'59.877"E) je region s významnou historickou těžbou, která trvala především v době od 13. do 16. století. Později se vracely sporadické pokusy o obnovu těžby, víceméně neúspěšné. Výraznější návrat proběhl ve druhé polovině 20. století. Je tedy vysoce pravděpodobné, že kontaminanty zde budou moci být využity jako stratigrafické markery. Během výzkumu byly využívány především As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, Hg, Pb, V a Zn, neboť patří mezi nejčastější prvky analyzované obecně i v rámci kutnohorského regionu.
Cíle práce jsou:
Charakterizovat kontaminaci v regionu a odpovědět na tyto otázky:
- Jsou některé rizikové prvky pro zdejší kontaminaci charakteristické?
- Pokud jsou, projevují se (prostorově, sedimentárně apod.) stejně, nebo různě?
- Je případná různorodost prostorově vázaná? Je vázaná na konkrétní krajinné prvky?
- Je případná různorodost vázaná na nějaké konkrétní aktivity?
Využít zjištěné poznatky v konkrétních situacích:
- Je možné využít kontaminaci rizikovými prvky jako stratigrafický marker ve fluviálních sedimentech?
- Jak interpretaci konkrétních situací ovlivňuje celkový kontext kontaminace v regionu
Jádrem výzkumu je metaanalýza kontaminačních dat z regionu (data pocházejí jak z našich výzkumů, tak i z dalších studií). Výsledky nepřinesly pouze základní charakteristiku kontaminace v regionu, ale i zásadní poznatky o její struktuře. Pouze As, Cd, Cu, Pb a Zn jsou spojeny s těžební a hutní činností. Ostatní prvky - jak koncentrací, tak rozšířením - jsou těmito činnostmi neovlivněny. Byla rovněž odhalena vazba As a Cd spíše na těžbu, kdežto Cu, Pb a Zn na hutnickou aktivitu. Obě skupiny byly jinak prostorově distribuované. Srovnání výpovědi koncentrací a clr-transformovaných hodnot přineslo další zajímavé výsledky. Tato transformace je pro interpretaci geochemických dat v prostoru zásadní.
Studován byl i prostor soutoku řek Klejnárky a Labe. Kontaminace je zde stále patrná, ale diverzita mezi kontaminanty již nikoliv. Soutok koncentrace silně nařeďuje, takže není snadno rozeznatelná v dalších úsecích toku. Nicméně i zde clr-transformace přinášejí detailnější pohled.
Byly rovněž provedeny analýzy dvou vertikálních profilů. Ukázalo se, že interpretovat data z jednoho profilu může být riskantní, pokud není zahrnut regionální kontext. V jednom z profilů dochází ke smíšení dvou odlišných geochemických populací (z hlediska statistiky). Kontaminace tak působí jen jako jeden faktor. Tato lokalita je vhodná pro statistická testování míchání dvou populací, identifikaci odlehlých hodnot apod.
|
|
Ekologie krahujce obecného v urbánním prostředí a okolní krajině
Kunca, Tomáš ; Šálek, Miroslav (vedoucí práce) ; Bohuslav, Bohuslav (oponent)
Dravci stojí na vrcholu potravních řetězců a jsou proto velice důležitým bioindikátorem stavu životního prostředí. V druhé polovině 20. století vlivem různých faktorů, jejich stavy poklesly a tato skupina ptáků se stala jednou z nejzkoumanějších skupin živočichů (např. White et al. 2002). Stavy většiny druhů dravců na přelomu století začaly vzrůstat (např. Heinrich 2009, Jones et al. 1994) a v posledních letech se dostali do pozadí za ptáky ohrožované stávajícími problémy 21. století; například ptáky polní krajiny. A právě jedním z nejvýznamnějších problémů dnešní doby jsou změny v přirozeném prostředí dané fragmentací, urbanizací a intensifikací zemědělství.
|
|
Zemědělství v rámci trvale udržitelného rozvoje agrárního sektoru
Frýdlová, Monika ; Boháčková, Ivana (vedoucí práce) ; Smutka, Luboš (oponent)
Zemědělství již od počátku lidstva patřilo k nejdůležitějším odvětvím a zaujímalo v hospodářství silnou pozici. Kromě toho, že zemědělství zajišťuje produkční funkci v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě, rovněž utvářelo z historického pohledu krajinu. Počátky zemědělské činnosti nebyly spojeny s žádnými negativními environmentálními dopady. Zemědělství vznikalo v oblastech, které byly málo ekologicky zranitelné, negativní dopady, které se projevovaly, byly jen lokální a podobaly se přírodním narušením, dobou ani svojí periodicitou nemohly překročit meze, které by znamenaly trvalé poškození. Během tohoto období až do počátků industrializace bylo zemědělství dynamickým faktorem, který podporoval vývoj lidské společnosti. Během posledních dvou století prodělalo zemědělství velkou proměnu. Jak podotýká KIRCHENMANN et BIRD (2006), začátek přeměny zemědělství na průmyslový systém, je spojen s počátkem průmyslově vyráběného nářadí a strojů, s výrobou a používáním minerálních hnojiv a se zavedením strojní tažné síly (KOSTELANSKÝ et al., 2009). V prvních desetiletích 20. století se můžeme setkat s prvními publikovanými výstupy, které poukazují na poškození úrodnosti půdy, na změny v agroekosystémech, na zvýšení výskytu chorob a škůdců a snížení kvality potravin. Mnoho vědců nesouhlasilo se stále se zužujícím pohledem na přírodní systémy a procesy a jejich roli v zemědělství (HARWOOD, 1983). Jak podotýká RAMAN (2006) dopady industrializace zemědělství na okolní prostředí byly stále významnější. Především po 2. světové válce dochází k podpoře a rozvoji konvenčního zemědělství, v důsledku toho, že státy nebyly schopny soběstačně zajišťovat svoji zemědělskou produkci. Celosvětově docházelo k masivní intenzifikaci zemědělství, rozsáhlému používání průmyslových hnojiv a pesticidů, závlahám, střídavému obhospodařování zemědělské půdy a zavádění monokultur, které mají vliv jak na druhovou, tak i genetickou diverzitu. Tyto změny byly dány nízkými výrobními náklady a sledována byla pouze ekonomická hlediska. Díky intenzifikaci zemědělství se rychle zvýšily výnosy, na druhou stranu byly velmi rychle vyváženy negativními dopady na životní prostředí -- erozí půdy, znečištěním podzemních vod, zvýšeným výskytem plevelů a nemocí, které byly rezistentní vůči chemickým postřikům. Kritizováno bylo bezohledné využívání 2 technických zařízení. V posledních letech minulého století se naplno projevily problémy spojené s dlouhodobým rozvojem intenzivního způsobu zemědělské výroby. V reakci na tento nepříznivý vývoj vznikaly různé formy zemědělství, jejichž cílem je především šetrnost k životnímu prostředí s minimalizací používání chemických vstupů. Alternativní, ekologicky zaměřené zemědělské směry, kam lze zařadit i ekologické zemědělství, se rozvíjí od počátku minulého století. Ekologické zemědělství představuje takový systém hospodaření, který zakazuje používání syntetických hnojiv a pesticidů, využívá šetrné způsoby k potlačení plevelů, škůdců a chorob, přispívá k celkové harmonii agroekosystému a jeho biodiverzitě, upřednostňuje využívání obnovitelných zdrojů energie a recyklaci použitých surovin. Ekologické zemědělství tak plně odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které neplní pouze produkční funkci zemědělství, ale také mimoprodukční funkce. Trvale udržitelné zemědělství tedy představuje vícedimenzionální pojem, který v sobě zahrnuje jak oblast životního prostředí, ekonomie, tak společenských aspektů, které jsou vyjádřeny mnoha způsoby. Od 90. let minulého století se stále hledají způsoby, jak šíři zemědělské problematiky zjednodušit, kvantifikovat a jak ji posuzovat pomocí různých metod a zjednodušených modelů, které povedou jak k optimalizaci zemědělských produkčních systémů, tak budou využívány i jako podklad pro politické rozhodování v této oblasti. Za nejvhodnější nástroj k posuzování trvalé udržitelnosti jsou považovány indikátory, které umožňují srozumitelnou formou prezentovat často velmi složité jevy v jednotlivých agrosystémech. Indikátory jsou ve většině případů číselně vyjádřitelné a poskytují informace, které umožňují posoudit stupeň plnění cílů trvalé udržitelnosti v dané oblasti. Dnes známé soubory indikátorů byly a jsou stále vyvíjeny především v západních zemích, kde převládá intenzivní zemědělská činnost. Jen v Evropě existuje více než 40 metod pro hodnocení trvalé udržitelnosti zemědělství. GLIESMANN et al. (2010) uvádí, že na trvale udržitelné zemědělství je nutné pohlížet jako na živý proces vzhledem k neustále se měnícím podmínkám, než-li jako na určitý konečný stav. V oblasti zemědělství se tedy jedná o neustále hodnocení a vylepšování postupů hospodaření směřující k "zemědělství, které je ekologicky zdravé, ekonomicky životaschopné a sociálně spravedlivé". (FRANCIS at YOUNGBERG (1990)
|
|
Nejvýznamnější potravinové zdroje lipofilních vitaminů
Šafránková, Simona ; Hejtmánková, Alena (vedoucí práce) ; Táborský, Jan (oponent)
Základní poznatky o živinách a jejich potřebě by měly být nedílnou součástí vzdělání každého člověka. Mezi nezbytné živiny zajišťující plnohodnotné fungování organismu patří vitaminy. Vitaminy jsou esenciální látky, které mají v lidském organismu významnou úlohu. Hrají důležitou roli při procesech vstřebávání a výměny látek mezi vnějším prostředím a živým organismem. Vzhledem k tomu, že k jejich objevení došlo teprve v průběhu 20. století, výzkumy o jejich účincích na lidský organismus stále probíhají.
Vitaminy jsou rozlišeny do dvou základních skupin, vitaminy rozpustné ve vodě, tzv. hydrofilní (skupina vitaminů B a vitamin C) a vitaminy rozpustné v tucích, tzv. lipofilní (vitamin A, D, E, K).
Vitamin A je důležitý pro zajištění správného vidění a rozeznávání barev. Podporuje růst a kvalitu kostí, a je potřebný pro správný vývoj plodu.
Vyskytuje se v potravinách živočišného původu, jako jsou mléčné výrobky, mléko, maso, a játra. V potravinách rostlinného původu je zastoupen mnoha provitaminy, z nichž nejvýznamnější je beta karoten. Velmi bohatým zdrojem těchto provitaminů jsou listové zeleniny, jako jsou špenát nebo zelí.
Doporučená denní dávka vitaminu A je podle norem České republiky 800 mikrogramů. Tato potřeba závisí na pohlaví a věku jedince. Nedostatek vitaminu A způsobuje světloplachost a zhoršené vidění. Nadbytek vitaminu A může být pro organismus toxický. Zajímavé je, že beta karoten za toxický považován není.
Vitamin A se řadí mezi labilní vitaminy. Je citlivý na teplo, světlo a kyslík. Ztráty při šetrné přípravě pokrmů a při obvyklých stravovacích zvyklostech činí přibližně 20 %.
Vitamin D tvoří skupina několika biologicky účinných látek, z nichž nejvýznamnější je vitamin D2, ergokalciferol, vyskytující se v potravinách rostlinného původu, a vitamin D3, cholekalciferol, přítomný v živočišných zdrojích potravin.
Vitamin D se v lidském organismu chová jako hormon, tzn., že vzniká na jednom místě organismu, ale působí v jiné části těla. Zajišťuje příjem a vstřebávání vápníku a fosforu a udržuje jejich rovnováhu. Dále podporuje imunitní systém a může pomoci při léčení lupénky.
Doporučená denní dávka vitaminu D se pohybuje mezi 2,5 až 10 mikrogramů. Vyšší potřebu mají těhotné a kojící ženy a také kojenci a děti. Nedostatek vitaminu D porušuje homeostázu vápníku a metabolismus fosfátů. Nadbytek vitaminu D způsobuje hyperkalcémii.
Nejvýznamnější potravinové zdroje vitaminu D jsou játra, olej z rybích jater, tuk mořských ryb, fortifikované margaríny a mléko.
Vitamin D je citlivý na kyslík a světelné záření, skladováním ani přípravou pokrmů není aktivita vitaminu D výrazně ovlivněna.
Vitamin E je významným antioxidantem. Je důležitý pro udržení zdravé buněčné stěny, kůže, svalů, nervů, erytrocytů, srdce a také je potřebný pro správnou funkci krevního oběhu.
Doporučená denní dávka vitaminu E je 8 až 20 mg. Jeho potřeba se zvyšuje při vystavování se slunečnímu záření a škodlivým vlivům, při zvýšené tělesné námaze a při přijímání většího množství nenasycených mastných kyselin. K nedostatku vitaminu E u zdravých lidí v podstatě nedochází, neboť je zastoupen téměř ve všech základních druzích potravin. K hypervitaminóze vitaminu E dochází také jen zřídka, jelikož přijímáním běžné stravy žádné riziko předávkování nehrozí.
Nejvýznamnějším zdrojem vitaminu E jsou rostlinné oleje (slunečnicový a řepkový), ořechy, kukuřice, hrášek, obilné výrobky, tmavě zelená listová zelenina, vejce, játra a vnitřnosti.
Vitamin E je považován za nejstabilnější lipofilní vitamin. Zpracováním potravin dochází jen k minimálním ztrátám tokoferolu, tyto ztráty činí přibližně 10 %.
Vitamin K v lidském organismu podporuje srážlivost krve a společně s vitaminem D se podílí na neustálé tvorbě a přestavbě kostí.
Zdrojem vitaminu K jsou potraviny rostlinného i živočišného původu, např. maso, játra, mléko, zelenina a ovoce. Doporučená denní dávka vitaminu K se pohybuje okolo 0,01 až 0,14 mg. Nižší potřebu příjmu vitaminu K mají kojenci a děti do tří let. Nejčastější příčinou hypovitaminózy vitaminu K je narušení střevní mikroflóry podáváním různých léčiv, např. antibiotik. Příliš vysoké dávky vitaminu K se mohou v organismu hromadit a vést k rozpadu erytrocytů, k poškození jater a u dětí mohou způsobit žloutenku.
O stabilitě vitaminu K doposud není známo mnoho informací. Bylo zjištěno, že se vitamin K rychle rozkládá na světle, ale jeho ztráty při přípravě pokrmů jsou minimální.
|
|
Pamět krajiny v paměti obyvatel v k.ú. Borová
Jirková, Lucie ; Skaloš, Jan (vedoucí práce) ; Josef, Josef (oponent)
Bakalářská práce srovnává faktické změny v krajině zobrazené na různých historických i současných mapách s vnímáním daných změn místními obyvateli, kteří pamatují období kolektivizace a normalizace. Šlo především o změny mezi lety 1953 a 2014, ze kterých pocházejí ortofotomapy použité v této práci, které nejlépe odrážejí skutečný stav. Jako podklady využívá mapy stabilního katastru, ortofotomapy, kroniky, obrazy, fotografie, data pro GIS z databáze LUCC Czechia a rozhovory s pamětníky.
V období od prosince 2015 do února 2016 byly provedeny rozhovory s pamětníky žijícími na území obce. Rozhovory byly polostrukturované, zaměřené především na období 30., 40. a 50. let 20. století, kdy došlo k největším změnám ve struktuře krajiny.
Uvedené rozhovory byly poté porovnány s mapou stabilního katastru a ortofotomapami z let 1953 a 2014, které nejlépe odráží skutečný stav.
|
|
Příčiny desertifikace v Africe
Nesrovnal, Evžen ; Potopová, Vera (vedoucí práce) ; Brigita, Brigita (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá příčinami, důsledky a budoucími dopady klimatických změn a desertifikace na Africkém kontinentu i v globálním měřítku. Práce se zaměřuje na samotnou Úmluvu, která se zabývá bojem proti desertifikaci a zmírňováním důsledků sucha, hlavně v rozvojových zemích a s ní spojenou společnou strategií Afriky-EU a prioritními opatřeními. Dále řeší problematiku příčin zvětšování ploch pouští a dává ucelený přehled o místech náchylných k desertifikaci na všech kontinentech. Věnuje se adaptačním (přizpůsobení) a mitigačním (zmírnění) opatřením na globální úrovni, ale i na Africkém kontinentu a zároveň vlivem desertifikace na zemědělství a potravinovou bezpečnost. Poslední částí literární rešerše je případová studie z oblasti Sahelu, což je část Afriky mezi 12 a 20 rovnoběžkou severní zeměpisné šířky. Je popsána charakteristika krajiny, desertifikace a možná řešení pro Sahel, např. vhodné zemědělské postupy a návyky obyvatel, které je velmi důležité změnit pro rozvoj této vysoce postižené oblasti. Hojná sucha se v této oblasti vyskytovala 70. letech, polovině 80. let a opět na počátku 90. let ve 20. století, v Súdánu se od 70. let 20. století každý rok snižuje roční úhrn srážek. Výsledky na základě analýzy historických pozorování ukazují přítomnost nejméně tří zvlášť citlivých regionů nazývajících se klimatické hotspoty, tedy míst, kde se nejvíce projevují změny klimatu (pokles srážek v obdobích sucha je zde téměř stoprocentní).
|
|
Reklama na internetu
Zieglerová, Kateřina ; Hesová, Ivana (vedoucí práce) ; Rysová, Hana (oponent)
Internetová reklama je v současné době jednou z nejmodernějších možností využití reklamy. Její počátky sahají do 90. let 19. století. Spolu s televizní, rozhlasovou a tiskovou reklamou se řadí k jednomu z nejvyužívanějších reklamních médií.
V teoretické části je shrnut vývoj a historie reklamy i její působení na internetu. Dále je zde zahrnuta charakteristika jednotlivých médií, výhody a nevýhody jednotlivých forem reklamy a její využití z hlediska podniku.
V praktické části je následně hodnoceno vnímání internetové reklamy širokou veřejností. To bylo prováděno na základě výsledků dotazníkového šetření, které zároveň
posloužilo k vyhodnocení předem stanovených hypotéz. Dále bylo zpracováno doporučení pro internetovou propagaci zvolené společnosti Alcometal s. r. o., která se zabývá obchodem s neželeznými kovy a s internetovou propagací nemá velké zkušenosti.
|
|
Způsoby měření srážkových charakteristik
Holubová, Nikola ; Petrů, Jan (vedoucí práce) ; Gregar, Jan (oponent)
Atmosférické srážky jsou nejdůležitějším meteorologickým jevem na Zemi, proto je vytvářeno více a více studií o jejich struktuře a vlastnostech. Po více než jedno století vzniká mnoho výzkumů popisujících srážkové charakteristiky a jejich měření. První manuální techniky, např. metoda přes filtrační papír, které se používaly koncem 19. století, byly velmi nepřesné. V průběhu 20. století vznikaly čím dál větší požadavky na modernější techniky měření. Bylo vyrobeno mnoho plně automatizovaných přístrojů na měření srážkových charakteristik. Pokroky v technologii měly ovšem také spoustu nedostatků. Některé nedostatky byly vyřešeny, ale některé přetrvávájí dodnes.
Tato práce rešeršního charakteru je v první části zaměřena na srážky, jejich význam, vznik a extrémy. Druhá část práce se zabývá srážkovými charakteristikami, vytváří ucelený přehled o velikostech kapek, tvaru nebo rychlosti pádu. A ve třetí části jsou popsány způsoby jejich měření a jejich výhody a nevýhody.
|
host ::
