|
|
Bariéry v komunikaci mezi sestrou a dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění
IMRAMOVSKÁ, Simona
V dnešní době se v České republice péče o dětské pacienty v terminálním stadiu stále rozšiřuje a rozvijí. Je proto zapotřebí, aby sestry volily vhodnou komunikaci. Teoretická část obsahuje informace týkající se terminálního stadia onemocnění u dětského pacienta a následné poskytované péče, dále se zaměřuje na komunikaci s dětským pacientem a jeho rodiči v tomto stadiu. Teoretickým východiskem je koncepční Systémově adaptační model Callista Roy, který je následně aplikován na dětského pacienta v terminálním stadiu onemocnění v souvislosti s komunikací. Hlavním cílem této práce bylo zaměření na odkrývání jevů v komunikaci sester s dětským pacientem s ohledem na jeho lékařskou diagnózu. Soustředili jsme se na zmapování lékařských diagnóz dětských pacientů v terminálním stadiu onemocnění, které u sester vytváří komunikační bariéry. Dále předmětem zjišťování bylo, jaké bariéry mají sestry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. Dalším záměrem bylo ze získaných znalostí z výzkumného šetření vytvořit vzdělávací materiál pro sestry, který by přispěl ke zlepšení komunikace sestry s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění. V této práci byl také stanoven personální cíl, kdy vypracováním tohoto tématu získám podnětné informace a zkušenosti pracujících sester pro svou začínající praxi dětské sestry. K dosažení cílů bylo stanoveno pět výzkumných otázek zaměřujících se na zjišťování komunikačních bariér s ohledem na lékařskou diagnózu dětského pacienta v terminálním stádiu onemocnění, na bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, hodnocení úrovně sester v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění, na využívání komunikačních prostředků v ošetřovatelské péči o dětského pacienta v tomto stadiu onemocnění a dále nás zajímalo, k jakým změnám došlo v komunikaci sester s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění od začátku jejich kariéry sestry. Praktická část práce je rozdělena na dvě výzkumná kvalitativní šetření. V první fázi tvořilo výzkumný soubor jedenáct sester pracujících na dětských onkologických odděleních a osm sester pracujících v zařízeních hospicové péče zaměřené na dětského pacienta. Technikou výzkumného šetření byl polostrukturovaný rozhovor. Na základě praktického cíle byla realizována druhá fáze výzkumného šetření, při níž jsme ověřovali přínos vzdělávacího materiálu, který byl vytvořen na základě výsledků z první fáze. Z první fáze výzkumného šetření vyplynulo, že pro sestry představují komunikační bariéru především tyto lékařské diagnózy: nádory kostí, nádory mozku a roztroušená skleróza. Dále byly u sester zjištěny tyto bariéry v komunikaci s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění: děti starší dvanácti let, neznalost vhodné komunikace a dětského pacienta, nezpracovaná vlastní smrt, strach a rozpaky z chyb a také osobnost dětského pacienta. Sestry používají mnoho komunikačních prostředků. Sestry reflektovaly také změny v komunikaci, k nimž došlo během jejich kariéry sestry: uváděly jistotu, více znalostí, odhad na děti a vhodnou příležitost. Dále se cítí lépe v čase truchlení, ve vnímání role rodičů, cítí větší pokoru a respekt k životu. Sestry hodnotí svojí úroveň komunikace s dětským pacientem v terminálním stadiu onemocnění velmi kladně a nadále se chtějí v oblasti komunikace vzdělávat. U sester byla zjištěna přítomnost psychické zátěže. Dále bylo zjištěno, že v některých zařízeních nefunguje psycholog, nebo dokonce úplně chybí. Z druhé fáze výzkumného šetření bylo zjištěno, že vzdělávací materiál sestry velmi přivítaly, viděly přínos pro svou praxi, hodnotily ho jako užitečný pro začínající sestry. Na podkladě toho vzdělávacího materiálu byla na oddělení pořízena knížka pro děti. Doporučením pro praxi je používání koncepčního Systémově adaptačního modelu Callista Roy. Díky zpracovávání tohoto tématu jsem získala mnoho teoretických znalostí a zkušeností všech zúčastněných sester.
|
|
|
Postoje sester k ošetřovatelské péči o klienty v terminálním stádiu na oddělení ONP a LDN
SCHMIDOVÁ, Žaneta
Terminální stav označuje postupné a nevratné selhávání vitálních funkcí a orgánů,končící smrtí. Tento stav bezprostředně předchází smrti. Terminální stav můžeme chápat jako vlastní umírání. "Pojem umírání však ale v žádném případě nemůžeme redukovat pouze na terminální stav" (Kelnarová, 2007, s. 10). Pro sestru a celý tým, který se o umírajícího stará je z hlediska ošetřovatelského ten nejnáročnější (Theová, 2002).Tato práce se zabývá zmapováním ošetřovatelské péče o klienty v terminálním stádiu a možností vyrovnávání se sester s péčí o umírající klienty a jejich rodinné příslušníky.Zpracování výzkumné části práce probíhalo formou kvalitativního výzkumu.Cílem bylo získání kvalitních dat k danému tématu. Jako nejvhodnější metoda byla vybrána technika polostrukturovaného hloubkového rozhovoru . Respondentům bylo přiděleno číslo. Následně byly očíslovány řádky, aby bylo možné na ně odkazovat. Metodou ,,papír a tužka" byla analyzována data a vytvořeny čtyři kategorie. V daných kategoriích vzniklo deset podkategorií. Zjištěné informace byly zpracovány do schémat. Rozhovory probíhaly od února do dubna 2014. Výzkumný soubor byl tvořen šesti sestrami, pracujících na oddělení následné péče. Sestry byly cíleně vybírány v různých věkových kategoriích, aby výsledná data byla co nejobjektivnější. Mezi respondenty byl i jeden muž pracující na pozici sestry.Z výpovědí respondentů vyplynulo, že sestry pracující na oddělení následné péče mají základní znalosti o této problematice, dokáží se zorientovat v problematice umírání, délce terminálního stádia, dokáží popsat četnost setkání s umírajícím klientem. Uspokojování potřeb terminálně nemocných klientů zvládají sestry dobře, neopomíjí žádné z potřeb. Sestry dokáží klienta brát z holistického pohledu. Náročnost péče o umírajícího berou jako část svojí práce, nevnímají odlišnost péče, o umírajícího se starají jako o kteréhokoliv jiného klienta, kterého mají na oddělení. Popisují svoje zkušenosti s umírajícími, i jejich rodinami, jako problematické popisují pouze komunikaci s umírajícím a jeho rodinou, občas neví, jestli jednají správně a bojí se, aby neublížili. Komunikují s klientem i jeho rodinou dle svého nejlepšího svědomí a doufají, že ten jejich přístup je správný. Dále z výzkumu vyplynulo, že sestry umí předcházet syndromu vyhoření, ví, že musí dbát o sebe, mít rády svoji práci, mít pozitivní přístup k životu. Syndrom vyhoření vnímají jako problém, u sebe se snaží mu předejít a když se u nich vyskytnou náznaky nepohody a nespokojenosti ze zaměstnání, snaží se hledat to lepší a nepoddávat se tomu. Vyjma jedné respondentky, která sebe popisuje jako vyhořelou bez šance změny. Toto je ovšem dáno samotnou osobností dané respondentky. Závěry: Z výzkumu vyplývá, že sestry mají dostatek znalostí o problematice terminálně nemocných na svém oddělení, dokáží provádět kvalitní ošetřovatelskou péči. Ovšem přiznávají, že mají někdy strach z toho, zda s klientem jednají momentálně správně tak, aby mu neublížili. Po zjištění tohoto faktu byla jako výstup z práce vytvořena brožura, která sestrám dá návod k obecnému přistupování k umírajícím a pomůže tak minimalizovat negativní dopady na klienta.
|
|
|
Léčba bolesti u pacientů v terminálním stadiu na ONP z pohledu sestry
KUNEŠOVÁ, Martina
Bakalářská práce se věnuje léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů na oddělení následné péče. Teoretická část je zaměřena na popis chronické bolesti a její dělení, možnosti léčby chronické bolesti, charakteristiku terminálního stadia a práci sester na oddělení následné péče. Teoretická část má přinést nejdůležitější informace o problematice chronické bolesti u umírajících pacientů. Praktická část informuje o výsledcích kvalitativního výzkumného šetření. Ve výzkumném šetření byly stanoveny čtyři cíle. První cíl byl zaměřen na přínos ošetřovatelské péče o umírající pacienty s chronickou bolestí v paliativní péči. Druhý cíl se věnoval postojům sester k pacientům v terminálním stadiu. Třetí cíl měl zjistit používané metody ošetřovatelských postupů v péči o pacienta s bolestí v paliativní péči. Čtvrtý cíl měl zhodnotit vědomosti sester na oddělení následné péče o současné léčbě bolesti v paliativní péči. K těmto cílům byly stanoveny čtyři výzkumné otázky: Jaký je přínos ošetřovatelské péče v léčbě bolesti v paliativní péči?, Jaké jsou postoje sester k pacientům v terminálním stadiu?, Jaké nové možnosti ošetřovatelských postupů u pacientů s bolestí nabízí paliativní péče?, Jak jsou sestry informovány o léčbě bolesti v paliativní péči? K realizaci výzkumu byl použit hloubkový, strukturovaný rozhovor, který je metodou kvalitativního výzkumu. Výzkumný soubor tvořilo osm všeobecných sester, pracujících na oddělení následné péče Nemocnice České Budějovice a. s. Rozhovor se věnoval informacím o přínosu ošetřovatelské péče, postojích sester k umírajícím pacientům, používaných ošetřovatelských postupech a vědomostech sester, pracujících na oddělení následné péče. Záznam rozhovorů byl proveden písemně. Získané rozhovory byly analyzovány a kódovány technikou otevřeného kódování. Bylo vytvořeno šest kategorií, kterými byly: Metody ošetřovatelských postupů v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů, Účinnost léčby chronické bolesti u umírajících pacientů, Přínos ošetřovatelské péče, Postoje sester k umírajícím pacientům s chronickou bolestí, Spolupráce s rodinou a Vědomosti sester. Ve výzkumném šetření bylo zjištěno, že přínos ošetřovatelské péče je velký, péče přináší spokojenost pacientů, jistotu, komunikaci, dostatek informací, zajištění základních potřeb, kontakt, informace o aktuálních změnách zdravotního stavu, nabídku lepší péče, podporu psychiky, lepší spolupráci sestry s pacientem a s rodinou, a blízkost personálu. Myslím si tedy, že ji lze považovat za velice přínosnou. Dále byly zjištěny tyto postoje sester k umírajícím pacientům: Důvěra či nedůvěra sester ve schopnost projevit bolest, aktivní zájem sester, přístup k pacientovi a komunikace. Výzkum dále odhalil tyto používané ošetřovatelské postupy v léčbě chronické bolesti u umírajících pacientů: polohování, aplikaci tepla, aplikaci chladu, masáže a nezatěžování zbytečnou manipulací. Vědomosti sester o současné léčbě bolesti v paliativní péči odhalily obsáhlé informace o zásadách podávání analgetik a opiátů, kterými se řídí sestry na ONP. Praktickým výstupem bakalářské práce je brožura Podávání opioidů a Záznam o spotřebě omamných látek, určený všeobecným sestrám. Klíčová slova: bolest, sestra, ošetřovatelská péče, terminální stadium, oddělení následné péče
|
|
|
Ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stádiu na oddělení následné péče a v hospici.
PETROVICOVÁ, Eva
Bakalářská práce s názvem ?Ošetřovatelská péče o pacienta v terminálním stádiu na oddělení následné péče a v hospici? se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o pacienty v terminálním stádiu na oddělení následné péče (dále ONP) a v zařízení hospic. Péče o umírajícího člověka je stále aktuálním tématem, jelikož každý jednou zemřeme a než k nevyhnutelnému momentu dojde, budeme si přát, aby i o nás bylo důstojně postaráno. Cílem práce bylo zjistit rozdíly ošetřovatelské péče a uspokojování potřeb pacientům v terminálním stádiu na ONP a v hospici. K vypracování bakalářské práce bylo využito kvalitativního výzkumného šetření za pomoci nestrukturovaného rozhovoru se všeobecnými sestrami a pacienty v terminálním stádiu, kteří pro menší zátěž pouze doplňovali informace od sester. Rozhovory probíhaly v Nemocnici Strakonice, a.s. a v Hospici sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích. Výzkumný soubor byl tvořen třemi všeobecnými sestrami a třemi pacienty z oddělení následné péče a třemi všeobecnými sestrami a třemi pacienty z hospice. Pacienti, se kterými byly vedeny rozhovory na oddělení následné péče, byli obeznámeni s vlastní diagnózou, rozhovor tak mohl být otevřenější. S vlastní diagnózou byli seznámeni i pacienti v hospici. Poté byly záznamy rozhovorů zpracovány do kategorií dle výzkumných otázek. Výsledky vykazují, že rozdílů v poskytování ošetřovatelské péče a uspokojování potřeb pacientů v terminálním stádiu je mezi těmito zařízeními mnoho. První výzkumná otázka se týkala rozdílů v ošetřovatelské péči u pacientů v terminálním stádiu. Tato oblast vykazovala rozdíly v běžném denním režimu, především v časech buzení pacientů, podávání snídaní a provádění hygieny. Dále byl shledán rozdíl v oblasti příjmu potravy a tekutin. Druhá otázka se věnovala způsobům tlumení bolesti u pacientů v terminálním stádiu. V hospici je zajištění bolesti na prvním místě. Buď za pomoci analgetik, opiátů, či dávkovačů. Z rozhovorů sester i pacientů na ONP je značné nedostatečné tlumení bolesti. Třetí otázka se zajímala o komunikaci sester s pacienty v terminálním stádiu. Z rozhovorů s pacienty (ONP i hospic) vyplývá pocit nedostatečné komunikace. Sestry se u pacientů zastaví, pohovoří, ale někteří by přivítali více příležitostí k hovoru. V hospici jsou přínosem pro pacienty ošetřovatelky či řádové sestry. Čtvrtá otázka se týkala psycho-sociálních potřeb. Tyto potřeby, včetně těch spirituálních, mají pacienti plně zajištěny v hospici. Odkazovali se na příchod studentek, konání mše či dobrovolníky, kteří den vyplní. Děje se tak na rozdíl od ONP, kde pacientům mohou vyplnit den pouze návštěvy, které jsou povoleny neustále v obou zařízeních. Spirituální péče je také zde adekvátně zajištěna. Pátá otázka se zabývala komunikací personálu s příbuznými pacientů. V obou zařízeních se tak děje frekventovaně. Sestry zapojují rodinu rovněž do péče a hovoří o ní jako o důležité. Vyzdvihují potřebu znát pacientovo zázemí a domov. Poslední otázka řešila způsob loučení příbuzných se zemřelým. Na ONP probíhá na pokoji, v hospici důstojněji v rozlučkové místnosti, která je vyzdobena. Zemřelý je oblečen do svátečních věcí, o které sestry rodinu požádají ještě před úmrtím. Pozůstalým hospic poskytuje péči i nadále, a to prostřednictvím setkávání pozůstalých či zasíláním přání. Bakalářská práce by mohla posloužit jako studijní materiál pro studenty oboru Všeobecná sestra, ale i pro širokou veřejnost nebo jako průvodce těm, kteří se jednou budou starat o své blízké, ať v nemocnici, či například i doma. Domnívám se, že znalost bio-psycho-sociálních i spirituálních potřeb je nezbytnou součástí komplexní péče o umírající.
|
|
|
Srovnání ošetřovatelské péče u klientů v terminálním stádiu poskytované v nemocničním zařízení a v hospici z pohledu rodinných příslušníků a všeobecných sester
MACÁKOVÁ, Jana
Bakalářská práce se zabývá ošetřovatelskou péčí poskytovanou pacientům v terminálním stádiu nemoci a moţnými rozdíly v poskytování této péče v nemocnici a v hospici. Teoretická část práce je zaměřená na problematiku paliativní péče a především na potřeby pacientů v terminálním stádiu a úlohu sestry při jejich uspokojování. Prvním cílem práce bylo zjistit, zda rodinní příslušníci nemocných pociťují moţný rozdíl v poskytování ošetřovatelské péče v hospici a v nemocnici. Druhým cílem práce bylo zjistit názor všeobecných sester na moţné rozdíly v poskytování ošetřovatelské péče pacientům v terminálním stádiu v hospici a v nemocnici. Výzkumné šetření bylo provedeno formou kvalitativního výzkumného šetření metodou dotazování. Technikou sběru dat byly hloubkové rozhovory se všeobecnými sestrami a s rodinnými příslušníky pacientů v terminálním stádiu. Výběr všeobecných sester a rodinných příslušníků do výzkumného souboru byl záměrný. Podmínkou výběru všeobecných sester bylo splnění tohoto kritéria: být všeobecnou sestrou, která má zkušenost s péčí o pacienty v terminálním stádiu z nemocnice i z hospice. Podmínkou výběru rodinných příslušníků bylo splnění tohoto kritéria: být příbuzným pacienta v terminálním stádiu nemoci, který byl hospitalizován nejdříve v nemocnici a poté přeloţen do hospice. Rozhovory probíhaly v nemocnici v Prachaticích a v Hospici sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích. Data z rozhovorů byla zpracována do kategorií odpovídajících uspokojování jednotlivých potřeb pacientů. Z výsledků výzkumného šetření vyplývá, ţe jak všeobecné sestry, tak i rodinní příslušníci vnímají rozdíl v poskytování ošetřovatelské péče pacientům v terminálním stádiu v nemocnici a v hospici. Největší rozdíly vnímají v uspokojování psychosociálních a spirituálních potřeb pacientů. Všechny sestry se shodují v tom, ţe v hospici je psychosociálním potřebám pacientů věnovaná větší pozornost neţ v nemocnici. Rozdíl vnímají především v niţším počtu personálu a menší časové dotaci pro uspokojování těchto potřeb pacientů v nemocnici. Rodinní příslušníci vnímají tuto problematiku jednotně. Všichni zastávají názor, ţe v nemocnici se psychosociálními potřebami pacientů nikdo nezabývá, zatím co v hospici jsou uspokojovány všechny potřeby pacienta a do péče je zahrnuta i doprovázející rodina. Všeobecné sestry i rodinní příslušníci vnímají rozdíl v reţimu oddělení v nemocnici a v hospici. Shodují se v tom, ţe v nemocnici se pacienti podřizují reţimu oddělení, zatím co v hospici se reţim přizpůsobuje potřebám a přáním pacientů. Všichni také vnímají rozdíl v moţnosti setrvat v hospici v přítomnosti nemocného 24 hodin denně. Z hlediska uspokojování spirituálních potřeb pacientů zastávají všeobecné sestry i rodinní příslušníci podobný názor. Shodují se v tom, ţe v hospici jsou tyto potřeby aktivně vyhledávány a podle zájmu pacienta uspokojovány. Naopak v nemocnici se spirituálním potřebám pacientů pozornost primárně nevěnuje. Tato bakalářská práce by mohla slouţit jako studijní materiál pro studenty ošetřovatelství. Dále by mohla být pouţita jako informační manuál pro jiţ zkušené či začínající všeobecné sestry, které se při své práci setkávají s pacienty v terminálním stádiu nemoci. Praktickým výstupem bakalářské práce je doporučení pro praxi v oblasti uspokojování psychosociálních potřeb klientů v terminálním stádiu.
|
|
|
Vliv Bazální stimulace na možnost přechodu do fáze smíření podle Elizabeth Kübler Rossové
HLAVÁČKOVÁ, Kateřina
Protože počet nevyléčitelně nemocných stále stoupá, narůstá na významu péče o tyto nemocné a o umírající pacienty. Umírající pacient je jeden z nejnáročnějších pacientů co se týče náročnosti ošetřovatelské péče a od sestry vyžaduje poskytování této péče mnoho empatie. Tato práce se nazývá {\clqq}Vliv bazální stimulace na přechod do fáze smíření podle Elizabeth Kübler Rossové``. Je rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. Teoretická část sestává z pěti částí, které popisují bazální stimulaci jako umění být v kontaktu s pacientem, terminální stádium, potřeby umírajícího člověka, paliativní péči a konečně užití bazální stimulace v paliativní péči. Druhá, praktická část sestává z kvalitativního výzkumu, který měl 2 cíle. Prvním cílem bylo zjistit zda používání konceptu bazální stimulace ovlivňuje adaptaci a prožívání klienta v terminální fázi nemoci se zaměřením na přechod z fáze deprese do fáze smíření. Druhým cílem bylo zjistit vliv bazální stimulace na projevy klientů vyjadřující nespokojenost ve srovnání s účinkem ordinované medikace a běžné ošetřovatelské péče poskytované v hospici. Na počátku výzkumné práce byly stanoveny následující výzkumné otázky: 1. Má použití konceptu Bazální stimulace vliv na přechod do fáze smíření podle Elizabeth Kübler Rossové? 2. Zvýší se použitím konceptu Bazální stimulace celkový životní komfort terminálně nemocného klienta? 3.Napomůže ošetřování klienta konceptem bazální stimulace k hlubší interakci klientem a doprovázející osobou? Výzkumný soubor tvořilo osm klientů, z nichž polovina byla ošetřována s využitím konceptu bazální stimulace v hospici svatého Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích a druhá polovina byla ošetřována v hospici Štrasburk běžnou ošetřovatelskou péčí poskytovanou v hospicích. Mým původním záměrem bylo, aby byl počet sledovaných respondentů dvojnásobný. Metodou výzkumu bylo pozorování respondentů ve fázi deprese a smíření, které signalizují uspokojení či neuspokojení jejich potřeb. Pozorování bylo uskutečněno společně se sestrami pracujícími v uvedených hospicích. Výsledky pozorování byly zpracovány do osmi kasuistik, které byly zaměřeny na sledování projevů fáze deprese a smíření. Pro komplexnější představu o sledovaných respondentech z hlediska ošetřovatelské péče jsou všechny kasuistiky doplněny ošetřovatelskými diagnózami. Bylo vybráno 10 oblastí sledovaných projevů, které jsou na základě odborné literatury výrazem deprese a smíření. Tyto oblasti jsou: výraz tváře, poloha těla a posto, hlas, fyziologické funkce (dýchání, tepová frekvence), chuť k jídlu, spánek, komunikace, vztah s okolím a nálada. Jedenáctou sledovanou oblastí bylo chování rodiny respondentů a jejich rodinné zázemí, neboť bez aktivní pomoci rodiny a přátel nelze terminálně nemocnému klientovi zajistit psychický komfort. Kasuistiky byly zpracovány do tabulek a vyhodnoceny metodou rámcové analýzy. Z vyhodnocení a odpovědí na výzkumné otázky vyplývá následující hypotéza: Přítomnost příbuzných a jejich aktivní podíl na ošetřování nemocného přispívá k holistické péči o umírajícího člověka jako k lidské bytosti. Předpokládám, že by výsledky tohoto výzkumu mohly být použity ve zdravotnickém školství i na odděleních paliativní péče ke kontinuálnímu vzdělávání zdravotnických pracovníků pečujících o umírající pacienty. Na základě těchto výsledků mohu také doporučit začlenění prvků konceptu bazální stimulace do standardů ošetřovatelské péče provádění na jednotkách paliativní péče.
|
|
|
Specifika ošetřovatelské péče o onkologicky nemocné v terminálním stádiu
PFEFFEROVÁ, Eva
Terminální stádium je postupné a nevratné selhávání životně důležitých funkcí a orgánů s následkem smrti individua. Tento stav bývá časově ohraničen dobou několika hodin a dnů. I v tomto stádiu musí být věnována soustavná pozornost vyhledávání a uspokojování biologických, psychických, sociálních a spirituálních potřeb umírajícího pacienta. V současné době v ČR poskytují péči o pacienty s onkologickým onemocněním v terminálním stádiu především oddělení následné péče, onkologická oddělení a hospice.
|
host ::
RSS.