|
|
CO S TÍM? Rekonverze průmyslového areálu, Brno - Obřany
Pospíšilová, Markéta ; Rudiš, Viktor (oponent) ; Oplatek, Jiří (vedoucí práce)
Urbanismus V návrhu jsem se snažila o maximální zhodnocení již stávajících urbanistických hodnot a jejich zdůraznění. A také o využití co nejvíce již postavených budov. Snažím se je revitalizovat, příp. provádět jejich rekonverzi. Vzhledem k tomu, že území je v tak blízkém kontaktu s přírodou, nevidím zde důvod nepokusit se přiměřeně zastavět ostrov. Nově zde stavím 9 rodinných domků, které jsem soustředila do struktury, jež svým měřítkem a tvary navazuje na okolní polovesnickou zástavbu, přitom ale je jasně novodobá. Svou výškou navíc vytváří „podnož“ výrazné budově přádelny. V území jsem se snažila co nejlépe pochopit již danou zástavbu, její tradiční rozdělení prostoru na veřejné prostory ulic a náměstí a na soukromé vnitrobloky. A pak na veřejné budovy – solitéry – v tomto případě mám na mysli bývalou přádelnu. Na tyto klasické prvky jsem se snažila ve svém návrhu obnovit a svou novou strukturou na ně navázat. Mým dalším cílem bylo zvýšit prostupnost areálu, tak aby již nebyl vnímán jako areál, ale jako část města. Tak jsem propojila břeh v místě sochy sv. Jana Nepomuckého s ostrovem pěší lávkou. Přádelna neboli škola architektury Také v rámci přestavby bývalé přádelny jsem uvažovala podobně – maximálně využít a zdůraznit již stávající hodnoty stavby a pokusit se pochopit jejich logiku. Na ni pak navázat podobným smýšlením, kdy to nové nepopírá staré, ale ani ho iracionálně nezbožšťuje. Nástup do školy jsem umožnila ze dvou protilehlých stran – jednak z mostu, jednak z náměstí na ostrově. Z mostu jsem se snažila zachovat přístup jako lávku do přádelny, protože díky tomu je stále budova oddělena od mostu a stále je zřejmé, že stojí na ostrově. V místě lávky jsem rozšířila chodník na úkor silnice. Uvědomila jsem si, že přádelna má situované schodiště mimo svůj objem a i na tento fakt jsem se pokusila zareagovat – nové únikové schodiště jsem umístila rovněž mimo přádelnu. Abych udělala školu „s jedním srdcem“, jak jsem již popsala v eseji, prořízla jsem v přádelně ve střední části podlahy (bez průvlaků a žeber) a vytvořila jsem tak respirium, s nímž jsou všechny prostory opticky propojeny. Krása stávající konstrukce nejlépe vynikne v celistvosti prostor. Protože ale pro výuku a vyučující jsou třeba i oddělené prostory, rozhodla jsem se tuto celistvost co nejvíc zachovat v přízemí – aby byla přístupná veřejnosti a pak ve čtvrtém podlaží, které je samo o sobě nejkrásnější a bude inspirativní studentům, kteří zde budou tvořit své ateliérové práce. V přízemí se nachází prostory sloužící i veřejnosti – knihovna, výstava detailů. Ve druhém poschodí pak v návaznosti na schodiště v respiriu aula s šatnou, konferenční místnost, vedení, učebny a kanceláře. Ve třetím poschodí pak již jen učebny a kanceláře, modelárna a počítačová učebna. V posledním patře jsou pak ateliéry rozdělené pouze nízkými příčkami a kromě toalet a kuchyňky opakujících se v každém podlaží jsou zde ještě sprchy.
|
|
|
Konverze bývalé textilní továrny v Brněnci
Handl, Dominik ; Mosler, Štěpán (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Diplomová práce se věnuje konverzi zchátralého průmyslového objektu v obci Brněnec. Součástí areálu je Schindlerova továrna, kde stovky židů přežili holokaust. Bohatá a zajímavá historie otevírá dveře nezměrnému množství specifických funkcí, které můžou navrátit areálu určité uplatnění. Kritické je ovšem umísťovat novotvary do původní struktury a kontextu, tak abychom svojí činností naprosto nepohřbili „ducha místa“. Proto se nové objekty postupně objevují až s narůstající vzdáleností od původní Schindlerovy továrny. Dlouho se „skrývají“ za původní obvodovou zdí nejnovější části průmyslového objektu, která si drží výrazný profil po pilové střeše, která zde byla. Hlavním bodem diplomové práce je vytvoření muzea Holokaustu, které navazuje na historii a využívá okolí jako součást své expozice.
|
|
|
Muzeum textilního průmyslu v Brně
Lužný, Jiří ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Zadání diplomové práce: Cílem diplomové práce je návrh Muzea textilního průmyslu v objektu bývalé Vlněny, Na přízové ul. V Brně. Textilní průmysl byl motorem rozvoje Brna v období industrializace. Brno je často nazýváno moravským Manchestrem. V tomto anglickém městě je možno nalézt jaká pozornost je věnována historii tohoto průmyslového dědictví a inspiraci pro návrh technického muzea. Diplomová práce naváže na práci v předcházejícím semestru zaměřenou na urbanisticko-architektonické řešení městského bloku s bývalou textilkou, v kontextu rozvojového území Jižního centra Brna.
|
|
|
REVITALIZACE BÝVALÉ TOVÁRNY ČKD V PRAZE , VYSOČANECH
Formánek, Jakub ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Praha a další města v České republice v současné době bojují s bytovou krizí, která způsobuje růst cen bydlení. Pro mnohé se stává bydlení nedosažitelným cílem. Nižší cenu nabízí projekty na předměstí, které však zvyšují nároky na dopravu a nejedná se dlouhodobě o udržitelnou variantu. Město se snaží podporovat proměny ploch na území města – bývalých továren nebo opuštěných areálů – neboli brownfieldů. Městská čtvrť Vysočany prochází v poslední době velkými změnami. Bývalé průmyslové provozy jsou odstraňovány a nahrazovány rezidenční nebo administrativní výstavbou. Všem projektům však chybí jednotící charakter. Projekt navrhuje výstavbu na místě bývalých továren ČKD, které nyní již neslouží svému původnímu účelu. Celkem tři nové městské bloky při ulici Kolbenova navazují na okolní zástavbu (v místech, kde je to možné) a snaží se nastavit standard pro další výstavbu. Zároveň podporují snahu města vytvořit z Kolbenovy ulice živý bulvár. Projekt je navržen jako polyfunkční blok tak, aby území zůstalo živé po celý den. Návrh zahrnuje administrativní budovy, obytné bloky a veřejné prostranství.
|
|
|
CO S TÍM? Rekonverze průmyslového areálu, Brno - Obřany
Kynčlová, Ivana ; Rudiš, Viktor (oponent) ; Oplatek, Jiří (vedoucí práce)
Areál Esslerovy přádelny se nachází na trojúhelníkové parcele, kterou vymezuje řeka Svitava. Kromě budovy přádelny se na řešeném území nachází několik dalších objektů, které se díky svým dochovaným prvkům a konstrukcím stávají hodnotnými a stojí za to je zachovat. Nové využití přádelny počítá se soukromou školou architektury. Taktéž zachovávám budovu tkalcovny a využívám ji pro obchody a služby. Z ulice Fryčajovi je přístupné občerstvení, modelářské a výtvarné potřeby s papírnictvím, knihkupectví. Dále pak copycentrum. Z druhé strany z pěší zóny je hlavní vstup do knihovny. Další zachovanou stavbou je dům, který v minulosti sloužil jako administrativní budova a sklad. Velice zajímavými jsou jeho cihelné klenuté prostory v přízemí, které využívám jako vinotéku. Další podlaží této budovy slouží pronajímatelným kancelářím. Na tuto stavbu navazuje objekt vodní elektrárny, který zachovávám a obnovuji jeho funkci. V následující budově umisťuji víceúčelový prostor pro různé kurzy a školení, dále menzu a VŠ klub. Poslední stavbou, kterou zachovám, je památkově chráněný pavlačový dům. Zde navrhuji zhotovit byty pro pedagogy nebo zahraniční studenty, byt pro správce a technické zázemí. Novou stavbou na ostrově jsou vysokoškolské koleje. Jsou vytvořeny z montovaných buněk KOMA a zastřešeny jednoduchou ocelovou konstrukcí s krytinou z vlnitého plechu. Hlavní myšlenka fungování školy je založena na určitém řádu, který postupně směřuje k úplné svobodě. V návrhu předpokládám využití školy pro 100 studentů, tedy 50 studentů v každém ročníku. Studenti však nebudou striktně odděleni, ale naopak by se měli prolínat, čerpat od sebe zkušenosti a všichni by měli využívat budovu společně. 1.NP slouží „všem“ - studentům a vyučujícím, personálu, ale i ostatním lidem, kteří by tuto budovu navštívili. V tomto podlaží by se mohly odehrávat semináře, výstavy, přednášky, ale také různé konference, vernisáže nebo ostatní podobné aktivity. Ve vstupní hale je umístěna recepce a nezbytné prostory pro odpočinek. Tím myslím pohodlné a účelné místo pro strávení času mezi přednáškami nebo jinou výukou. Je zde také obsluha s drobným občerstvením pro studenty nebo například pro konference a galerii při různých vernisážích. V 2.NP se odehrává klasická výuka, ústní i písemné zkoušky. Tato část budovy již neslouží každému, je určena studentům, ale vše je pod dozorem pedagogů a vedení školy. Kromě uzavřených učeben jsou v tomto podlaží kanceláře pro pedagogy, pro správce sítě a zázemí vedení školy - kancelář děkana, sekretářky, tajemníka, dále zasedací místnost a studijní oddělení. Součástí tohoto podlaží jsou opět místa, která umožňují odpočinek a trávení volných cvhvil studentů mezi výukou. Další podlaží by se zase o něco více přibližovalo studentům. Umístila jsem zde prostory pro výuku ateliérů, které jsem záměrně nerozdělila klasicky pevnými příčkami. Studenti si mohou sami vytvářet interiér podle potřeby. Řešení nabízím v podobě využití pojízdných regálových stěn. Je to vhodné prostředí pro kritiky, obhajoby diplomových prací apod. Umístila jsem v této části také modelárnu a malé ministudovny. Výhradně studentské je poslední podlaží. Prostor je úplně svobodný, bez příček, využívám opět mobilní regály, které umožňují variabilní rozčlenění. Tento velký otevřený prostor je nejhezčí z celé budovy. Je vhodný také pro konání imatrikulací, promocí, možná i plesů a jiných společenských událostí. Klubovna studentů se nachází ve věži a je pomyslným vrcholem konečné svobody.
|
|
|
Areál bývalého šamotového závodu MŠLZ Mladějov na Moravě - funkční využití areálu pro potřeby Průmyslového muzea Mladějov
Racková, Eliška ; Vojtová, Lea (oponent) ; Hrabec, Josef (vedoucí práce)
Předmětem projektu je využití rozsáhlého areálu obsahujícího nesourodou směsici výrobních, servisních a obytných objektů různého stáří a kvalit. Různý charakter má i území areálu – stará výrobní část, která je poměrně udržovaná a trvale osídlená, a nová část na severu – narychlo dobytá v šedesátých letech a rychle zarůstající sukcesním březovým lesem. Rozdíl se odráží nejen v urbanistickém řešení areálu (viz předchozí práce), ale i v architektonickém pojetí jednotlivých budov. Budovy ve stará části slouží pro potřeby Muzea a jeho přidružených aktivit, forma nových prvků dotváří celek a reaguje na stavební sloh definovaný především budovami z lichtensteinského období závodu – elektrárnu a výtopnu. Charakter jednotlivých budov si vyžádal využití celého spektra přístupů k obnově, od konzervace stávajícího stavu výtopny, přes náznakovou instalaci prostoru elektrárny , po analogickou rekonstrukci dřevěného patra staré pece. Otázka využití a ztvárnění vysokých pecí je komplexnější a je řešena jako hlavní téma práce. Svým charakterem se pece blíží spíše LTO než budově. Obsahuje pouze dva standardní stavební prostory v bývalých odprašovacích komorách, zbytek je zabydlen technologií nebo uzavřený a nepřístupný. Charakterem se jedná o technickou památku určenou k řízenému zániku. Cílem návrhu je využít čas, který neopakovatelné stavební struktuře ještě zbývá a to s intenzitou, která bude z hlediska jeho fungování a bezpečnosti možná. V první fázi jako funkční paralela schematu kartuziánského kláštera v objektu vznikne obydlí pro obměňující se komunitu umělců, jinak tvůrčích nebo zainteresovaných lidí, kdy vlastní obytné prostory – poustevny vzniknou v bývalých sypnících, společné prostory v odprašovacích komorách. Paralelou kaple se stane pecní prostor přístupný veřejnosti. Každý sypníkový domek se sestává ze dvou kontejnerů, zimní zahrady a vlastních venkovních prostor, je sice miniaturizovanou, ale soběstačnou jednotkou, ohraničenou ve svém vlastním vesmíru podle kartuziánských ideálů. Jako hlavní konstrukční prvek slouží použité kontejnery pro dálkovou přepravu zboží, stavebně přizpůsobené bydlení, v sypnících uložené na zavěšených „kolébkách“. Nevyužitý objem spodní špičky sypníku slouží jako obrovský květináč. Trvanlivost takové konstrukce odpovídá době, jaká je mu postupným chátráním pece vyměřena. S časem se role prvků změní. Bývalé komunikační prostory sloužící komunitě se stanou jediným přístupem do prostoru pecí a chodba spojující dříve kontejnerové domky se stane vyhlídkovou plošinou.
|
|
|
Nové polyfunkční využití výrobního objektu Vlněny v Brně
Závorka, Martin ; Herzán, Radovan (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Cílem práce je návrh rekonverze vybrané skupiny objektů v bývalé textilní továrně Vlněna na polyfunkční městský objekt; dále podpořit obnovu genia loci této lokality. Hlavním motivem práce je hledání nového funkčního využití, dále vhodného provozního a dispozičního řešení v polyfunkčním objektu. Toto území bylo pro výrobu využíváno více než 150 let. Ještě před založením dvou nejvýznamnějších podniků zde fungovalo množství drobných dílen. Celkový pozdější úpadek textilního průmyslu v Brně měl za následek i zde postupnou morální i technickou degradaci území a jeho proměnu na tzv. „brownfield“.
|
|
|
Prostor jako paradigma výuky
Dimitrov, Georgi ; Štojdl, Václav (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
Projekt řeší novou budovu Fakulty architektury VUT, která je situován do jednoho ze stávajících kampusů univerzity na křižovatce ulic Údolní a Úvoz. Návrh počítá s umístěním celého programu FA do objektu bývalých kasáren z 19. stol. na ulici Úvoz a navazující přístavby. „Přístavba“ není pouze přístavbou, tedy rozšířením stávající budovy, ale je příležitostí pro její rekonfiguraci. Vzniká hybrid, hra mezi starým a novým, která rámuje nový způsob využití objektu. Programově je celý návrh rozdělen podle tří úrovní přístupnosti: Veřejnost, studenti a učitelé respektive zaměstnanci. Prostorové řešení se pak řeší vzájemnou interakci, uvedených tří skupin uživatelů.
|
|
|
CO S TÍM? Rekonverze průmyslového areálu, Brno - Obřany
Novotný, Vlastimil ; Rudiš, Viktor (oponent) ; Oplatek, Jiří (vedoucí práce)
Návrh vychází z respektování původní průmyslové zástavby bývalého textilního závodu v blízkém kontaktu s vesnickým charakterem okolní zástavby. Vlastní řešení spočívá v zbourání některých budov, které nevyhovovali stavebně nebo urbanisticky a výstavbě nových. Návrhem je vytvoření několika veřejných prostorů (nábřeží, náměstí, park), které slouží pro studenty i pro obyvatele Obřan. Zpřístupnění ostrova je umožněno přes jižní nábřeží náhonu. To je definováno novou budovou, která je vystavěna na částečné půdorysné stopě bývalé tkalcovny. Nábřeží náhonu se táhne přes průchod bývalého mlýna celým náhonem a napojuje se na místní cyklostezku. S nábřežím komunikují dvě náměstí vytvořené ubouráním některých budov. Ve východní části ostrova je vytvořen park pro odpočinek a relaxaci orientovaný směrem ke splavu. Dopravně je celý areál a nově navržené domy obsluhovány ze stávající ulice Mlýnské nábřeží. Na ostrov je omezený vjezd pouze z důvodu zásobování. Součástí řešení je i podzemní parkování.
|
|
| |
host ::
RSS.