|
|
Evoluční význam vizuálních znaků květů a jejich vliv na věrnost opylovačů
Haveldová, Alice ; Štenc, Jakub (vedoucí práce) ; Klečka, Jan (oponent)
Věrností se rozumí chování, při kterém opylovač navštěvuje v řadě květy stejného druhu rostliny častěji, než by odpovídalo jeho preferenci pro danou rostlinu. Toto chování je pro rostlinné druhy výhodné, protože prostřednictvím něho lze zefektivnit přenos pylu mezi jedinci stejného druhu, což pozitivně působí na jejich biologickou zdatnost. Zefektivnění přenosu pylu může vést k selekci takových (vizuálních i olfaktorických) květních znaků, které věrnost opylovačů podporují. Mezi hlavní vizuální znaky květu, které mají na věrnost vliv, patří barva, vzor, tvar a velikost. Tyto znaky jsou ale pro opylovače při rozhodování, jaký květ navštívit, různě důležité, a tudíž se i jejich efekt na věrnost opylovačů liší. Zároveň se liší mezi funkčními skupinami opylovačů i míra věrnosti jako takové. Věrnost je obecně nízká u obratlovců, zato hmyz, a především zástupci řádu blanokřídlých se často chovají věrně.
|
|
|
Význam uspořádání květů v květenství na reprodukční úspěch rostlin
Chvojková, Karolína ; Štenc, Jakub (vedoucí práce) ; Sklenář, Petr (oponent)
Květenství a jeho vlastnosti mají zásadní vliv na chování opylovačů při opylování, což může ovlivnit výsledný reprodukční úspěch rostlin. Shluk více květů v květenství představuje pro rostliny výhodu z důvodu diverzifikace zdrojů pylu a větší vizuální nabídky, která může nalákat více opylovačů a zvýšit tak šanci na přenos pylu na jiné jedince a zajištění genetické variability potomstva. Nevýhodou více květů v jednom květenství může být jak zvýšení nároků na energii pro tvorbu a udržení více květů, tak zvýšené riziko geitonogamie. Rostliny se geitonogamii v rámci květenství brání různými adaptacemi. Cílem této práce je zhodnocení vlivu uspořádání květenství na úspěšnou reprodukci rostlin. Při studiu uspořádání květů v květenství je potřeba brát v úvahu nejen jejich morfologii, tedy tvar, počet, velikost a uspořádání květů, ale i další funkční vlastnosti v podobě pohlavních orgánů, sterility a tvorby odměn. Výsledný efekt uspořádání květů na reprodukční úspěch rostlin závisí také na vektorech které přenášejí pyl, v tomto případě především hmyzí opylovači, kteří jsou uspořádáním rostlin ovlivněni. Klíčová slova: květenství, geitonogamie, opylovači, květy, chování opylovačů, Optimal foraging, Marginal Value theorem,
|
|
|
Efektivita opylovačů při přenosu pylu a možnosti rostlin ji ovlivnit
Freudenfeld, Martin ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Mikát, Michael (oponent)
Opylovači přenášejí pyl na svých tělech z květu na jiný květ a tím pomáhají rostlinám se rozmnožit. Různé skupiny opylovačů se liší v efektivitě tohoto přenosu. Důležitou roli hraje množství pylových zrn, které jsou schopni na svém těle přenést a umístit na bliznu květu. Tato přenosová kapacita závisí na mnoha vlastnostech opylovače i rostliny. Záleží na velikosti a chlupatosti hmyzu, stejně tak na jeho chování, preferenci potravního zdroje, věrnosti nebo hojnosti jedinců. Rostliny mohou efektivitu přenosu pylu ovlivnit svými adaptacemi na vhodné skupiny opylovačů. Zefektivňují umisťování pylu na opylovače morfologií květu, velikostí a množstvím pylových zrn, schopností tvořit pylové hrudky nebo brylky a rozdělováním vypouštění pylu v čase.
|
|
|
Opylování v lesních ekosystémech
Veljačiková, Hana ; Janovský, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hadrava, Jiří (oponent)
V prostředí temperátního lesa fungují interakce mezi rostlinami a jejich opylovači jinak než otevřené krajině. Rozmnožování rostlin je závislé na výskytu opylovačů, kterých je v lesích méně než bezlesí. Limitace reprodukčního úspěchu rostlin dostupností pylu je častým důsledkem nízkých denzit opylovačů v lese. Jejich rozšíření limituje převážně nedostatek potravy, protože kvetoucí rostliny, bojující o světlo se vzrostlými stromy, jsou nerovnoměrně rozloženy v čase i prostoru. Opylovači také musí přizpůsobit létání členitému prostředí a překonávat nepříznivé mikroklimatické podmínky. Tato práce shrnuje poznatky o ochraně a fenologii lesních opylovačů, ze kterých vyplývá, že rozmístění opylovačů je dáno hlavně dostupností potravy, vhodnými mikroklimatický podmínkami a dostatkem úkrytů a možností hnízdění. Zásahy člověka jsou důležitým faktorem ovlivňujícím výskyt opylovačů, udržování otevřenějšího les a odstraňování křovin v podrostu vytváří příznivé podmínky pro růst kvetoucích bylin i pro život opylovačů. Práce se dále zabývá tím, jaký vliv má denzita rostlinných populací na úspěšnost reprodukce rostlin a vzdálenostem, na které je pyl mezi rostlinami v lese přenášen.
|
|
|
Opylovači jako téma výuky přírodopisu na základní škole
MAŠKOVÁ, Anna
Tato bakalářská práce se zabývá obsahem učiva, tématiky "Opylovači" z hlediska vzdělávacího obsahu předmětu přírodopis na základní škole. Zahrnuje rešerši o opylování, polinačních syndromech a významu skupin hmyzu podílejících se na opylování, srovnání řad učebnic přírodopisu pro základní školy z hlediska tématu opylovači a výsledky dotazníkového šetření znalostí žáků na toto téma. Na základě těchto poznatků byl navržen časově nenáročný projekt k výuce opylovačů.
|
|
|
Geometrická morfometrika tvaru a symetrie květních struktur - ekologický a evoluční význam
Rubešová, Veronika ; Neustupa, Jiří (vedoucí práce) ; Woodard, Kateřina (oponent)
V mé bakalářské práci se zabývám literární rešerší na téma geometrické morfometrie, jejího využití pro zkoumání květních symetrií a ekologických i evolučních významů květní symetrie. V první části přináším popis metod a využití geometrické morfometriky. Druhá část se věnuje popisu hlavních typů květní symetrie. Další části zahrnují morfometrické výzkumy určitých linií. Mnoho studií zahrnuje druhy rostlin z čeledi Brassicaceae. Poslední kapitola shrnuje moderní metody morfologického výzkumu a jejich možnosti využití v budoucích výzkumech.
|
|
|
Ekologie patosystému květní sněti u druhu Dianthus carthusianorum
Koupilová, Klára ; Koubek, Tomáš (vedoucí práce) ; Dostál, Petr (oponent)
Květní sněti (Microbotryum violaceum s.l.) jsou základním studijním systémem fytopatologie planě rostoucích rostlin a jsou často používány jako modelové příklady koevoluce patogenu a hostitele. Infekce způsobuje sterilizaci květů, které dále slouží pouze pro šíření patogenních spor na nové hostitele prostřednictvím opylovačů. Výzkum se doposud soustředil pouze na několik hostitelských druhů (především r. Silene). Není jisté, jak široce zobecnitelné jsou některé poznatky, proto se diplomová práce věnuje novému hostiteli, hvozdíku kartouzku (Dianthus carthusianorum). První část práce se soustředila na terénní mapování populací D. carthusianorum v malé oblasti ve Středním Povltaví. Ve zvoleném systému se vzácně vyskytovaly populace zcela zdravé, avšak častěji populace různou mírou nakažené. Míra nakažení (prevalence) pozitivně korelovala s velikostí a hustotou hostitelské populace. Naopak vliv abiotických faktorů prostředí a rozdílné konektivity populací na výskyt květní sněti byl velmi nevýrazný. Druhá část práce byla zaměřena na zhodnocení rezistence rostlin a výskytu opylovačů ve vybraných populacích. Rozdíly v rezistenci mezi populacemi (hodnocené na základě umělé infekce rostlin) nebyly statisticky průkazné. Jednotlivé populace se lišily v denzitě opylovačů, ovšem nepodařilo se prokázat...
|
|
|
Ekologie květních snětí (Microbotryum) a jejich hostitelů z čeledi Caryophyllaceae
Koupilová, Klára ; Koubek, Tomáš (vedoucí práce) ; Marková, Jaroslava (oponent)
Mezi nejprostudovanější systémy patogenů a jejich hostitelů patří květní sněti (Microbotryum spp.) napadající hvozdíkovité rostliny (čeleď Caryophyllaceae). Květní sněť je opylovači přenosná sterilizující choroba, která již po mnoho let slouží jako modelový systém pro ekologické a evoluční studie. Cílem této práce je shrnout nejdůležitější poznatky o ekologii a epidemiologii květních snětí, s důrazem na význam různých faktorů, které ovlivňují šíření a výskyt této nemoci v přírodě. Abiotické faktory prostředí mají podle dosavadního výzkumu poměrně malý vliv, naopak biotické interakce hrají významnou roli. Mezi nejdůležitější patří virulence patogenů, rezistence hostitelů a chování vektorů (opylovačů). Při studiu epidemiologie květních snětí je potřeba věnovat pozornost také prostorové struktuře populací a metapopulační dynamice, jelikož procesy na vyšší hierarchické úrovni mohou významně ovlivnit jevy pozorované na úrovni jedinců. Cenné informace získáme také porovnáním charakteristik více hostitelských druhů, které se často liší ve své reakci na infekci. Klíčová slova: květní sněť, Microbotryum, Caryophyllaceae, opylovači, rezistence, epidemiologie, metapopulační dynamika.
|
|
|
Diverzita včel opylujících vybrané druhy plodin a jejich kontaminace pesticidy
HÝBL, Marian
Měření diverzity a chemické kontaminnace včel probíhalo na dvou lokalitách. Na lokalitě Zborov, pěstující konvenčně řepku a lokalitě Malonty, kde se hospodaří v ekologickém režimu. Na lokalitě Zborov bylo chyceno 81 jedinců ze 3 čeledí, čítající 20 druhů. Analýzy navíc potvrdily kontaminaci včel pesticidy. Oproti tomu v lokalitě Malonty bylo chyceno 229 jedinců z 5 čeledí, čítající 36 druhů. Analýza včel z této oblasti vyvrátila přítomnost pesticidů.
|
|
|
Hodnocení nástupu a doby trvání fáze kvetení u vybraných druhů polních plevelů
Trefil, Daniel ; Holec, Josef (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Plevele jsou v zemědělství chápány převážně jako škodlivý organismus při pěstování kulturních rostlin. Na druhou stranu plevele poskytují potravu pro bezobratlé živočichy, kteří se živí pylem a nektarem. Plodiny ji nemohou dlouhodobě poskytovat, protože kvetou synchronizovaně. Plevele kvetou během vegetačního období kontinuálně a v této fenologické fázi nalézáme různé druhy po celé vegetační období. Pro hmyz tak poskytují stabilní zdroj potravy.
Cílem předkládané práce bylo stanovit počátek rozkvětu a délku trvání fáze kvetení u vybraných druhů polních plevelů. Hodnoceny byly plochy areálu Pokusného a demonstračního pozemku FAPPZ, přilehlé plochy a demonstrační parcelky se vzácnějšími druhy plevelů, které se na pozemku přirozeně nevyskytují. Soupis kvetoucích druhů byl prováděn v týdenním intervalu. Monitoring byl zahájen v 9. kalendářním týdnu po odeznění mrazů, poté pozorování pokračovalo až do 48. kalendářního týdnu. Celkem bylo pozorováno 160 druhů polních plevelů, z čehož se 67 druhů vyskytovalo v demonstračních parcelkách.
Bylo zjištěno, že nejdříve rozkvétají fotoperiodicky neutrální druhy, převážně ze skupiny jednoletých ozimých plevelů, následovány jsou jednoletými efemérními plevely. Mezi pozdně rozkvétající druhy řadíme především zástupce pozdně jarních plevelů, ale také některé druhy vytrvalých plevelů.
Již v prvním týdnu pozorování kvetlo 11 druhů plevelů, postupně toto číslo stoupalo až do maximálního počtu 118 druhů ve 27. kalendářním týdnu, poté rostlinné druhy přirozeně ubývaly. Nově kvetoucí druhy byly zaznamenávány až do 36. kalendářního týdne, od této doby se už žádný nově rozkvétající zástupce nevyskytl.
Statisticky bylo prokázáno, že plevele rozdělené do skupin dle vytrvalosti mají ve většině případů rozdílný počátek rozkvětu. Délka kvetení sledovaných plevelných druhů se lišila podle systematického zařazené do čeledí.
|
host ::
RSS.