|
|
Leishmaniases of northern Africa and their vectors
Hanušniaková, Ida ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Leishmanióza patrí medzi najvýznamnejšie svetové ľudské i zvieracie ochorenia. Vyskytuje sa takmer na všetkých svetadieloch. Jej najbližší výskyt k nám je v Stredomorí, vrátane štátov severnej Afriky. Práve tu sa vyskytuje veľká časť všetkých registrovaných prípadov a táto prevalencia stále stúpa. Alžírsko je v počte prípadov druhé na svete a v ostatných krajinách je situácia dosť podobná. V krajinách severnej Afriky sa vyskytujú viscerálne a kutánne prejavy leishmaniózy. K najvýznamnejšími druhom rodu Leishmania v oblasti patrí Leishmania major, nasledovaná L. infantum a L. tropica. V Starom svete prenášajú leishmánie druhy Phlebotomus. Medzi najdôležitejšie prenášače patrí Phlebotomus papatasi, P. sergenti, P. perfiliewi či P. perniciosus. Za hlavné rezervoárové organizmy sú považované hlodavce (Psammomys obesus, Meriones shawi) a psi. U psov sa často prejavuje aj tzv. psia leishmanióza, pričom tieto zvieratá majú klinické prejavy a zároveň slúžia ako rezervoáre ochorenia. Táto bakalárska práca sa zaoberá výskytom jednotlivých druhov Leishmania, klinickými prejavmi v hostiteľoch a ich prenášačmi v severnej Afrike. Kľúčové slová: leishmanióza, flebotomus, severná Afrika, Leishmania, rezervoárový hostiteľ
|
|
|
Afričtí hlodavci jako rezervoároví hostitelé leishmanií.
Glanzová, Kristýna ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Votýpka, Jan (oponent)
Leishmanie (Kinetoplastida: Trypanosomatidae) jsou prvoci příbuzní trypanosomám, kteří způsobují onemocnění zvané leishmanióza. Jejich životní cyklus se odehrává mezi savčím hostitelem a hmyzím přenašečem. Hlavními přenašeči jsou flebotomové (Diptera: Phlebotominae) vyskytující se hlavně v tropech, ale rozšíření některých druhů dosahuje až do mírného pásma. Jako rezervoároví hostitelé leishmanií velmi často fungují různé druhy hlodavců. Patří v endemických lokalitách mezi nejpočetnější savce a flebotomové s oblibou žijí přímo v jejich norách, kde se larvy živí trusem a jiným organickým odpadem. Tato práce shrnuje dostupnou literaturu o hlodavcích jako rezervoárových hostitelích šesti druhů pro člověka patogenních leishmanií, které se vyskytují na africkém kontinentu. Zatímco v případě L. major je považováno hned několik druhů afrických hlodavců za rezervoárové hostitele a u L. tropica je pravděpodobná rezervoárová role Ctenodactylus gundi, zachycené infekce hlodavců druhy L. aethiopica, L. infantum a L. donovani je nutno zatím považovat spíše za náhodné, roli hlodavců coby rezervoárů těchto druhů leishmanií nelze bez dalších studií uznat. U doposud nepojmenované Leishmania sp. z Ghany prozatím nejsou známi žádní rezervoároví hostitelé. Všechny prokázané druhy rezervoárových hostitelů v rámci afrických...
|
|
|
Role hlodavců rodu Arvicanthis jako rezervoárů Leishmania major: xenodiagnostika a experimentální infekce flebotomy.
Hrnčířová, Kateřina ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Kožní leishmanióza je nejčastější z klinických forem onemocnění člověka působené parazity rodu Leishmania. Paraziti jsou mezi hostiteli přenášeni sáním samic dvoukřídlého hmyzu rodu Phlebotomus v oblasti Starého světa a Lutzomyia v oblasti Nového světa. Jedním z hlavních původců kožní leishmaniózy Starého světa je Leishmania major. Onemocnění působené tímto druhem je zoonózou, kde jako rezervoároví hostitelé slouží hlodavci. Parazit dlouhodobě koluje mezi rezervoárovými hlodavci a flebotomy a člověk se stává jen náhodným hostitelem v případě výskytu v ohnisku nákazy. Hlodavci rodu Arvicanthis patří mezi nejhojnější hlodavce afrického kontinentu, s původním výskytem v Etiopii, odkud se rozšířili na podstatné území subsaharské Afriky a delty řeky Nil. V endemických lokalitách kožních i viscerálních leishmanióz jsou velice hojní a splňují i další kritéria rezervoárového hostitele, včetně opakovaných nálezů jedinců infikovaných L. major a dalšími druhy leishmanií. Dosud ovšem nebylo potvrzeno, jakou roli v koloběhu onemocnění hrají a zda nejsou jen náhodným hostitelem tohoto parazita. Pro tuto práci byl získán druh A. neumanni, který se vyskytuje především ve východní Africe, na území Etiopie, Somálska, Keni a Tanzánie. Jedinci z pokusných skupin byly experimentálně nakaženi třemi různými izoláty L....
|
|
|
Biologie leishmanií komplexu Leishmania enriettii.
Bečvář, Tomáš ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Spitzová, Tatiana (oponent)
vytvořený v roce 2016, ve kterém je zařazeno 5 druhů leishmanií - pouze divokých druhů savců, zatímco druhy "L. siamensis" . izolovaná v Ghaně mají potenciál infikovat i člověka. Areál rozšíření těchto druhů je velmi široký a zasahuje do všech kontinentů světa kromě Antarktidy, čemuž odpovídá i neobvyklá hostitelů a přenašečů onemocnění. Mezi vektory patří nejen flebotomové dvoukřídlý krevsající hmyz čele i tiplíci (Diptera: což je v rámci rodu zcela unikátní Škála zvířat, ze kterých byli zástupci podrodu izolováni je široká, od ů í či dobytka po hlodavce, ale skutečné doklady o jejich rezervoárové roli chybí. Mnohé otázky, zejména přesná identita rezervoárových zvířat a přenašečů, musí být zodpovězeny, než pochopíme unikátního Klíčová slova: leishmanióza, "Leishmania siamensis" , leishmanióza koní, fylogeneze, agbamekanu
|
|
|
Xenodiagnóza infekcí Leishmania major u symptomatických a asymptomatických hlodavců.
Vojtková, Barbora ; Sádlová, Jovana (vedoucí práce) ; Kodym, Petr (oponent)
Leishmanióza je onemocnění kolující v endemických oblastech mezi flebotomy (Diptera: Phlebotominae) a rezervoárovými hostiteli, kterými jsou v případě Leishmania major přede- vším hlodavci (Rodentia), u nichž má leishmanióza u často asymptomatický průběh. Pro pře- nos a udržení parazita v přírodě je podstatná infektivita hostitelů pro flebotomy, přičemž je- diná metoda schopná přímo testovat infektivitu je xenodiagnostika. Hlavním cílem této diplo- mové práce je zavést laboratorní model pro studium xenodiagnostiky a infekcí L. major na inbredních BALB/c myších a tento model poté aplikovat na potenciální rezervoárové hlo- davce rodu Mastomys. BALB/c myši byly nakaženy intradermální inokulací infekčních stádií L major (vypreparova- ných ze střev flebotomů) společně s homogenátem slinných žláz Phlebotomus duboscqi, infi- kované myši byly poté po dobu deseti týdnů vystavovány samicím P. duboscqi. Dvě použité inbrední linie myší BALB/c se výrazně lišily jak v manifestaci onemocnění, tak v infektivitě pro flebotomy. U myší BALB/c OlaHsd se tvořily v průměru větší léze (až 10 mm) a infektivita byla zaznamenána již 2. týden po nakažení, v průběhu pokusu dosáhla až 20,1 %. U myší BALB/c AnNCrl se vyvinuly jen malé léze (do 2 mm), které se průměrně 6. týden po infekci uzavřely v noduly. Myši byly pro...
|
|
|
Xenodiagnostika a její využití při studiu leishmanióz
Vojtková, Barbora ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Svobodová, Milena (oponent)
Cílem bakalářské práce bylo vytvořit literární rešerši shrnující možnosti využití xenodiagnostických metod v minulosti a v současném parazitologickém výzkumu. Xenodiagnostika je diagnostická metoda používající krevsajícího členovce (přenašeče) jako biologické médium pro detekci parazita v krvi vyšetřovaného jedince. Využívá skutečnosti, že parazit se ve střevě přenašeče pomnoží a je snáze detekovatelný mikroskopicky. Tato metoda byla poprvé použita roku 1914 francouzským badatelem Emilé Brumptem pro detekci parazita Trypanosoma cruzi, který je původcem Chagasovy nemoci. Postupem času se stala jednou z nejúčinnějších a nejefektivnějších metod i díky tomu, že se jí začalo zabývat více vědeckých skupin. Byly například stanoveny vhodné druhy přenašečů, délka trvání pokusu, optimální počet přenašečů na jedno vyšetření nebo počet pokusů potřebných pro získání spolehlivého výsledku. Po zavedení molekulárních metod, především polymerázové řetězové reakce, se význam xenodiagnostiky jako diagnostické metody snížil. V současnosti lze však xenodiagnostiku využít především pro zjištění, zda je hostitel infekční pro přenašeče. Tato metoda se tak jeví jako dobrý nástroj pro testování nových rezervoárových hostitelů a pro sledování role různých živočichů v koloběhu onemocnění, která jsou přenášena členovci. Proto...
|
|
|
Rod Sergentomyia a jeho role v přenosu Leishmanií
Hlavačková, Kristýna ; Dvořák, Vít (vedoucí práce) ; Sádlová, Jovana (oponent)
Na území České republiky se sice flebotomové, zástupci podčeledi Phlebotominae, nevyskytují, ale už v Mediteránu je jejich fauna poměrně bohatá. Zástupce flebotomů bychom s výjimkami našli přibližně mezi 50ř s. š. a 40ř j. š. Druhy rodů Phlebotomus, Sergentomyia a Lutzomyia patří mezi medicínsky a veterinárně důležité přenašeče virových a bakteriálních onemocnění a leishmaniózy, jednoho z nejvýznamnějších protozoálních onemocnění. Od popsání první zástupce uběhlo již 321 let, ale teprve před 110 lety započala intenzivní taxonomická práce. Během let bylo vytvořeno mnoho klasifikačních systémů, především na základě dělení morfologických znaků. Ani po několika důkladných taxonomických revizích není systematika flebotomů jednoznačně vyřešena, a mnohé otázky zůstávají zejména kolem rodu Sergentomyia, který je opakovaně zmiňován v souvislosti s možným přenosem savčích leishmanií. Předložená bakalářská práce se zabývá souhrnem dosavadních taxonomických znalostí týkajících se flebotomů, zvláštní pozornost je pak věnována rodu Sergentomyia.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.