|
|
Development of Leishmania from L.donovani complex in various vectors
Hrobáriková, Veronika ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Alten, Bülent (oponent) ; Gradoni, Luigi (oponent)
Tato práce se zabývá vývojem parazitických prvoků z komplexu Leishmania donovani v jejich hmyzích přenašečích a shrnuje výsledky pěti částí mého doktorského projektu. Jedinými potvrzenými přenašeči leishmaniózy jsou dva rody flebotomů, Phle- botomus a Lutzomyia, i když otázka alternativních přenašečů jako jsou klíšt'ata, ble- chy a tiplíci, je v současnosti v literatuře velmi intenzivně diskutována. V této práci jsme prokázali, že v eurasijském druhu tiplíka Culicoides nubeculosus se není schopna vyvíjet L. major ani L. infantum. Názorně jsme demonstrovali, že mikroskopie zůstává i nadále zásadní metodou pro posuzování vektorové kompetence daného krevsajícího přenašeče. Ve druhé studii byly porovnávány případné odlišnosti v biologii, životním cyklu a vektorové kompetenci dvou kolonií P. orientalis pocházejících z Etiopie. Přestože molekulární metody neodhalily žádné genetické odlišnosti, pozorovali jsme mar- kantní rozdíly v biologii a životním cyklu těchto dvou kolonií. Experimentální infekce prokázaly, že druh P. orientalis je velice náchylný k infekci parazity L. donovani a že i nejmenší použitá infekční dávka (odpovídající 1-2 promastigotům) je schopna vyvo- lat infekci přibližně u...
|
|
|
Salivary proteins of sand flies and the immune aspects of Leishmania transmission
Kindlová, Michaela
Flebotomové jsou z medicínského hlediska významní jako přenašeči leishmaniózy. Jejich sliny obsahují antihemostatické a imunomodulační složky, které podstatně ovlivňují přenos a rozvoj leishmaniózy. Proteiny slin flebotomů jsou ale zároveň i silně immunogenní a imunita vyvolaná opakovaným sáním chrání hostitele proti přenosu leishmaniózy. Mnohé studie prokázaly, že za tento protektivní efekt je zodpovědná specifická buněčná imunita. Výsledky našich pokusů však naznačují, že protektivní imunita navozená sáním flebotomů má určité limity. U myší, které byly vystaveny sání flebotomů dlouhodobě, jsme zaznamenali tvorbu specifické imunity, nicméně tato imunita neposkytovala ochranu proti leishmanióze. Můžeme se proto domnívat, že u této skupiny myší se nám v jisté míře podařilo navodit desenzitizaci. Protektivní imunita dále nebyla dosažena u skupiny myší, které byly sice imunizovány slinami flebotomů krátkodobě, avšak mezi imunizací a následnou infekcí došlo k patnácti týdennímu prodlení. Výsledky naší studie proto naznačují, že právě tyto aspekty navození protektivní imunity by v endemických oblastech mohly rozhodovat o tom, že lidé i zvířata běžně vystaveni sání neinfikovaných flebotomů nejsou proti leishmanióze chráněni. Opakované sání flebotomů vyvolává i tvorbu humorální imunity a hladiny...
|
|
|
Development of Leishmania from L.donovani complex in various vectors
Hrobáriková, Veronika
Tato práce se zabývá vývojem parazitických prvoků z komplexu Leishmania donovani v jejich hmyzích přenašečích a shrnuje výsledky pěti částí mého doktorského projektu. Jedinými potvrzenými přenašeči leishmaniózy jsou dva rody flebotomů, Phle- botomus a Lutzomyia, i když otázka alternativních přenašečů jako jsou klíšt'ata, ble- chy a tiplíci, je v současnosti v literatuře velmi intenzivně diskutována. V této práci jsme prokázali, že v eurasijském druhu tiplíka Culicoides nubeculosus se není schopna vyvíjet L. major ani L. infantum. Názorně jsme demonstrovali, že mikroskopie zůstává i nadále zásadní metodou pro posuzování vektorové kompetence daného krevsajícího přenašeče. Ve druhé studii byly porovnávány případné odlišnosti v biologii, životním cyklu a vektorové kompetenci dvou kolonií P. orientalis pocházejících z Etiopie. Přestože molekulární metody neodhalily žádné genetické odlišnosti, pozorovali jsme mar- kantní rozdíly v biologii a životním cyklu těchto dvou kolonií. Experimentální infekce prokázaly, že druh P. orientalis je velice náchylný k infekci parazity L. donovani a že i nejmenší použitá infekční dávka (odpovídající 1-2 promastigotům) je schopna vyvo- lat infekci přibližně u...
|
|
|
Trávení krve u flebotomů a jeho vliv na vývoj leishmanií
Pružinová, Kateřina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Šobotník, Jan (oponent)
Vývoj leishmanií v zažívacím traktu vektora je úzce spojen s trávicími procesy, které následují po nasátí krve. Tato práce se zabývá faktory, které ovlivňují trávení, vývoj vajec a vývoj leishmanií u samic flebotomů. V první části práce jsme zjišťovali rozdíly při trávení savčí (králičí) a ptačí (kuřecí) krve. Ve střevech samic Phlebotomus duboscqi jsme po sání na kuřeti naměřili dvakrát nižší koncentraci proteinů a signifikantně nižší trypsinovou aktivitu než po sání na králíkovi. Rozdíl v trypsinové aktivitě byl patrný nejvíce v průběhu prvních 24 h, kdy po sání kuřecí krve byla aktivita o 40 - 55 % nižší než po sání králičí krve. Významný rozdíl mezi skupinami byl zaznamenán i ve vývoji vajec. U samic sátých na kuřeti se vejce vyvíjela pomaleji a byla v průměru o 10 % kratší než u samic sátých na králíkovi. Ve druhé části práce jsme testovali vliv komářího hormonu TMOF na trypsinovou aktivitu a vývoj vajec u Lutzomyia longipalpis. Samice sály králičí krev s přidaným TMOF (28 mg/ml) přes membránu. Přidaný hormon snížil trypsinovou aktivitu o 15 - 35 %, přičemž nejvýraznější pokles byl zaznamenán po 18 a 24 h po sání krve. TMOF měl částečný vliv i na vývoj vajec, u pokusné skupiny se vyvinulo zhruba o 30 % vajec méně než u kontrolní skupiny a navíc vejce byla o 12 - 24 % kratší. Přidání TMOF do...
|
|
|
Role makrofágů a oxidu dusnatého v interakci leishmanie - flebotomus - hostitel
Kratochvílová, Tereza ; Fialová, Anna (oponent) ; Kolářová, Iva (vedoucí práce)
Leishmanie po vstupu do svého hostitele osidlují fagolysozomy makrofágů, kde se množí a následně infikují další makrofágy, popř. jiné buňky. Hlavním efektorovým mechanismem na eradikaci leishmanií, kterými jsou některé savčí buňky vybaveny, je syntéza reaktivních sloučenin kyslíku a dusíku. Velký význam má oxid dusnatý vznikající při metabolické přeměně L-argininu za katalýzy NO syntasy. Kromě cytotoxické funkce se NO podílí např. v signalizačních drahách pro neurotransmisi (nNOS) nebo vasorelaxaci (eNOS). Ne všechny makrofágy mají schopnost produkovat NO (iNOS), jelikož se jedná o heterogenní skupinu lišící se imunologickou funkcí i fyziologií. Skupina klasicky aktivovaných makrofágů představuje účinné APC schopné efektivního zabíjení intracelulárních patogenů. Kromě NO sekretují i prozánětlivé cytokiny, které rozvíjejí imunitní reakci dále směrem k Th1. Naproti tomu skupina alternativně aktivovaných makrofágů není schopná efektivní prezentace antigenu ani produkce NO, ale produkují L-ornithin, který je prekursorem polyaminů, jenž leishmanie využívají pro svůj intracelulární růst. Na myším modelu odpovídá stav resistence/citlivosti k leishmaniose polarizaci směrem k Th1/Th2 imunitní odpovědi. U leishmanií se během evoluce vyvinuly prostředky, které jsou schopné syntézu NO inhibovat. Jsou jimi...
|
host ::
RSS.