|
|
Mitochondrie jako cíl protinádorové terapie.
Dvořák, Aleš
RK se podílí a prolifera i ádorový h u ěk ve stíže ý h zkrá e é Kre sově klu v tváří reverz í reak í z OG itrát, který ůže ýt e portová do tosolu, kde slouží jako prekurzor ast ý h k seli a další h olekul. )ároveň IDH při RK spotře ovává stej ě tak i při s téze HG NADPH. RK se tak z výzku u zdá ještě zají avější, e oť ůže ovliv it produk i ROS a íru o idač ího stresu. HG ůže ýt s tetizová a IDH i ěkolik další h e z ů. HG regulač í olekul součas é do ě je v užívá Bývá oz ačová jako ož ý i hi itor α DD , jež se pod í a růz ý h epige eti ký h z ě á h a zv šují alig itu rakovi ého fe ot pu spoje ou se z ě ou prolifera e u ěč ý h li ií h kar i o u prsu a další h uňká h, včet ě pri ár í h potka í h fi ro lastů a aktivitě respira e. de o strují, že HG ádorový h uňká h, a aví že ve zdravý h uňká h z ě hladi ovlivňují prolifera i. elkově jeví jako vhod ý íl proti ádorové terapie, zej é a ve světle edáv ý h o jevů, ve který h se ukázalo, že utova á íře s tézu α Klíčová slova: MS, uňk prs ího 6, fi ro last , HG/ OG po ěr, C izotopi ké z ače í, prolifera e fi ro lastů, h po ie
|
|
|
The effect of carbon nanostructures on human cell behavior and the role of fetal bovine serum in cell adhesion
Jannová, Martina
Uhlíkové alotropy - grafen (G) a nanokrystalický diamant (NCD) - patří mezi nadějné nanomateriály vynikající výjimečnou kombinací vlastností jako jsou vysoká mechanická pevnost, elektrická a tepelná vodivost, možnost funkcionalizace a velký poměr povrchu k objemu. Z těchto důvodů jsou G and NCD využívány kromě elektroniky také v biomedicínských aplikacích zahrnujících potahování implantátů, dopravu léčiv a genů do buněk a biosenzory. Za účelem základní charakterizace chování buněk na G a NCD byla studována adheze a proliferace osteoblastů na těchto materiálech, které byly různě upravené. Obecně lze říci, že G a NCD sloužily jako lepší substrát pro kultivaci osteoblastů než kontrolní polystyren speciálně upravený pro kultivaci buněk. Lepší adheze buněk, ale nižší proliferace, byla pozorována na NCD ve srovnání s G. Nejvíce překvapivé bylo zjištění, že hydrofobní G s nanostrukturovaným povrchem výrazně více podporoval proliferaci buněk ve srovnání s hydrofilním a plochým G a s oběma NCD (hydrofobním i hydrofilním), které měly mírně drsnější povrch. Díky zvýšené proliferaci buněk může dojít k rychlejšímu osídlení G a NCD buňkami a díky tomu k rychlejší tvorbě nové tkáně, což je žádoucí v biomedicínských aplikacích. Dále bylo ukázáno, že adheze osteoblastů byla zvýšena za počáteční nepřítomnosti...
|
|
|
Mitochondrie jako cíl protinádorové terapie.
Dvořák, Aleš ; Ježek, Petr (vedoucí práce) ; Poučková, Pavla (oponent) ; Vecka, Marek (oponent)
Mitochondriální isocitrát dehydrogenáza 2 (IDH2) katalyzuje reduktivní karboxylaci (RK, reverzní dráhu Krebsova cyklu) a syntézu 2-hydroxyglutarátu (2HG). RK se podílí na proliferaci nádorových buněk ve stížených podmínkách (hypoxie). Ve zkráceném Krebsově cyklu vytváří reverzní reakcí z 2-oxoglutarátu (2-OG) citrát, který může být exportován do cytosolu, kde slouží jako prekurzor mastných kyselin a dalších molekul. Zároveň IDH2 při RK spotřebovává (stejně tak i při syntéze 2HG) NADPH. RK se tak z hlediska výzkumu zdá ještě zajímavější, neboť může ovlivnit produkci ROS a míru oxidačního stresu. 2HG může být syntetizován (krom mitochondrie) také v cytosolu, a v obou kompartmentech se na jeho syntéze podílí (mimo IDH2 a IDH1) i několik dalších enzymů. 2HG je významnou regulační molekulou a v současné době je využíván v diagnostice jako marker akutní myeloidní leukémie. Bývá označován jako možný inhibitor α-ketoglutarát- dependentních dioxygenáz (2OG-DD), jež se podílejí na různých epigenetických změnách a zvyšují malignitu rakovinného fenotypu spojenou se změnou proliferace. V této práci byl pomocí plynové chromatografie s hmotnostní detekcí zkoumán význam RK a syntézy 2HG v buněčných liniích karcinomu prsu a v dalších buňkách, včetně primárních potkaních fibroblastů (F3). U linií prsního karcinomu...
|
|
|
Adhesion, growth and differentiation of skin cells on nanofibrous polymer membranes
Pajorová, Júlia ; Bačáková, Lucie (vedoucí práce) ; Eckhardt, Adam (oponent)
Naša práca má prínos pre tkanivové inžinierstvo, a to hlavne v oblasti konštrukcie vhodnej náhrady pre regeneráciu kožných defektov. Zároveň prináša hodnotné poznatky pre základný výskum molekulárnych mechanizmov adhézie, proliferácie, fenotypovej maturácie buniek a kontroly správania buniek prostredníctvom extracelulárnej matrix (ECM), ktorú predstavuje synteticky vyrábaný nanovlákenný materiál. Nanovlákenná membrána z poly(laktid-ko- glykolidu) (PLGA) bola pripravovaná metódou zvlákňovania bez použitia injekčnej striekačky. Tieto membrány boli následne modifikované biomolekulami sprostredkujúcimi adhéziu buniek, ako je kolagén, fibronektín a fibrín, za účelom zvýšenia ich afinity pre bunky. Na týchto nanovlákených membránach bola následne stanovená miera adhézie, rastu a diferenciácie keratinocytov línie HaCaT a ľudských dermálnych fibroblastov, tj. hlavných buniek nachádzajúcich sa v epidermis a dermis. Výsledky ukázali, že membrány modifikované fibrínovou vrstvou zlepšovali adhéziu a rast ľudských dermálnych fibroblastov, zatiaľ čo kolagén na povrchu materiálu stimuloval adhéziu a proliferáciu keratinocytov línie HaCaT. Fibrín navyše zlepšoval u fibroblastov produkciu kolagénu I, ktorý je hlavnou súčasťou ECM v prirodzenej koži. Fibronektín obecne zlepšoval adhéziu buniek na membránu. Na...
|
|
|
The effect of carbon nanostructures on human cell behavior and the role of fetal bovine serum in cell adhesion
Verdánová, Martina ; Hubálek Kalbáčová, Marie (vedoucí práce) ; Brábek, Jan (oponent) ; Smetana, Karel (oponent)
Uhlíkové alotropy - grafen (G) a nanokrystalický diamant (NCD) - patří mezi nadějné nanomateriály vynikající výjimečnou kombinací vlastností jako jsou vysoká mechanická pevnost, elektrická a tepelná vodivost, možnost funkcionalizace a velký poměr povrchu k objemu. Z těchto důvodů jsou G and NCD využívány kromě elektroniky také v biomedicínských aplikacích zahrnujících potahování implantátů, dopravu léčiv a genů do buněk a biosenzory. Za účelem základní charakterizace chování buněk na G a NCD byla studována adheze a proliferace osteoblastů na těchto materiálech, které byly různě upravené. Obecně lze říci, že G a NCD sloužily jako lepší substrát pro kultivaci osteoblastů než kontrolní polystyren speciálně upravený pro kultivaci buněk. Lepší adheze buněk, ale nižší proliferace, byla pozorována na NCD ve srovnání s G. Nejvíce překvapivé bylo zjištění, že hydrofobní G s nanostrukturovaným povrchem výrazně více podporoval proliferaci buněk ve srovnání s hydrofilním a plochým G a s oběma NCD (hydrofobním i hydrofilním), které měly mírně drsnější povrch. Díky zvýšené proliferaci buněk může dojít k rychlejšímu osídlení G a NCD buňkami a díky tomu k rychlejší tvorbě nové tkáně, což je žádoucí v biomedicínských aplikacích. Dále bylo ukázáno, že adheze osteoblastů byla zvýšena za počáteční nepřítomnosti...
|
|
|
The Role of the Tumour Microenvironment on Melanoma Cell Invasiveness
Jobe, Njainday ; Rösel, Daniel (vedoucí práce) ; Kořínek, Vladimír (oponent) ; Bušek, Petr (oponent)
Invazivita a metastázování patří mezi určující vlastnosti buněk zhoubných nádorů. Je nyní již zjevné, že v invazivitě a metastázování nádorových buněk má důležitou roli nádorové mikroprostředí. Nádorové buňky mohou invadovat buď individuálně, s využitím améboidního nebo mezenchymálního způsobu invazivity, nebo kolektivně. Prvním cílem této disertační práce bylo analyzovat roli NG2 v améboidně- mezenchymálním přechodu (AMT) a signalizaci přes dráhu Rho/ROCK. Zjistili jsme, že NG2 podporuje améboidní morfologii nádorových buněk a zvyšuje invazivitu prostřednictvím Rho/ROCK dráhy. V druhé části disertační práce jsme analyzovali úlohu jedné z hlavních složek nádorového mikroprostředí - s nádory asociovaných fibroblastů (CAFs) na invazivitu melanomových buněk. Zjistili jsme, že interakce CAFs a melanomovými buňkami vede ke zvýšení hladin interleukinů IL-6 a IL-8 a následně ke zvýšené invazivitě melanomových buněk. Současné blokování signalizace přes IL-6 a IL-8 s pomocí specifických neutralizačních protilátek inhibuje zvýšení invazivity melanomových buněk indukované pomocí CAFs. Následná analýza další důležité složky nádorového mikroprostředí u melanomů - keratinocytů - ukázala důležitost nádorového niche pro invazivitu. Naše výsledky ukazují, že nádorové buňky jsou vysoce plastické a nádorové...
|
|
|
Růst buněk na biomateriálech pro kožní náhrady a kryty
Kudláčková, Radmila ; Bačáková, Lucie (vedoucí práce) ; Rösel, Daniel (oponent) ; Eckhardt, Adam (oponent)
Tkáňové inženýrství je mladý meziobor rozvíjející možnost léčby defektů tkání pacienta pomocí umělých náhrad. Kožní tkáňové inženýrství pracuje na vývoji kožních náhrad a krytů, které by nahradily stávající léčbu pomocí autologních, alogenních či xenogenních náhrad, které s sebou nesou řadu rizik. Na materiály, které by měly sloužit jako nosiče kožních fibroblastů a keratinocytů, jsou kladeny značné nároky. Musí být v těle degradovatelné, ale takovou rychlostí, aby je tělo stihlo nahradit novou tkání. Aby mohlo dojít k tvorbě nové tkáně, musí buňky na materiálech dobře adherovat a proliferovat. Materiály nesmí být pro buňky toxické a s výhodou mohou uvolňovat růstové faktory a antimikrobiální substance. V rámci této diplomové práce byly hodnoceny vlastnosti materiálů ze sodné soli karboxymetylcelulózy (Hcel® NaT) a nanovlákenných membrán z poly-ε-kaprolaktonu (PCL), z kopolymeru L-laktidu a ε-kaprolaktonu (PLA/PCL) a z acetátu celulózy (AC) z hlediska adheze a růstu buněk. Pro hodnocení byly zvoleny primární lidské kožní fibroblasty a keratinocyty linie HaCaT. Adheze buněk byla sledována fluorescenční mikroskopií a proliferace metodou metabolického testu (WST-1). Potenciální cytotoxicita materiálů byla hodnocena v přístroji xCELLigence®. Přestože materiály nevykazovaly buněčnou cytotoxicitu, příliš...
|
|
|
Význam nových prozánětlivých a/nebo profibrotických molekul v patogenezi systémové sklerodermie.
Tomčík, Michal ; Bečvář, Radim (vedoucí práce) ; Hrnčíř, Zbyněk (oponent) ; Horák, Pavel (oponent)
Úvod: Systémová sklerodermie (SSc) je generalizované onemocnění pojivové tkáně postihující kůži a vnitřní orgány. V patogenezi SSc se uplatňuje zánět, vaskulopatie a fibróza. Žádný z dosud zkoušených léku zatím neprokázal přesvědčivou účinnost v léčbě SSc. S100A4 se účastní regulace buněčné motility, proliferace, apoptózy, angiogeneze a remodelace extracelulární matrix. Původně byl popsán jako promotor metastazování u nádorů, avšak nedávno byly dokumentovány i jeho prozánětlivé vlastnosti u zánětlivých revmatických onemocnění. Cílem této práce bylo prozkoumat roli S100A4 při patologické aktivaci fibroblastů u SSc a v modelech experimentální kožní fibrózy. Výsledky: Exprese S100A4 byla zvýšená v kůži pacientů se SSc, v SSc fibroblastech i v myších modelech experimentální kožní fibrózy způsobem závislým na TGF-β / Smad signální kaskádě. Zvýšení exprese S100A4 anebo stimulace pomocí rekombinantního S100A4 proteinu indukovali v klidových normálních fibroblastech aktivovaný fenotyp. Snížení exprese S100A4 nebo jeho kompletní deficit naopak utlumili profibrotické účinky TGF-β a potlačili tvorbu kolagenu. S100A4 knock-out myši (S100A4-/- ) byly uchráněny před rozvojem experimentální kožní fibrózy indukované bleomycinem a měly redukované ztluštění dermis, snížený obsah hydroxyprolinu a menší počet...
|
|
|
Synchronizace perifernich cirkadiannich hodin během ontogeneze
Paušlyová, Lucia ; Sumová, Alena (vedoucí práce) ; Hock, Miroslav (oponent)
Cirkadiánní systém je důležitým koordinátorem fyziologických funkcí savčího organismu. Jeho základními stavebními prvky jsou buněčné oscilátory nacházející se jak v suprachiasmatických jádrech hypotalamu (SCN), která reprezentují centrální oscilátor, tak napříč všemi buňkami periferních tkání, představujících periferní oscilátory. Periferní oscilátory, obdobně jako ty centrální, generují cirkadiánní oscilace na úrovni exprese tzv. hodinových genů a jejich proteinů. Oscilace v expresi hodinových genů mají na úrovni periferních hodin autonomní charakter, ale pro zajištění robustní rytmické exprese je potřebná jejich vzájemná synchronizace. Hlavním synchronizátorem pro periferní hodiny jsou rytmické signály vysílané z SCN, včetně těch, které souvisejí s rytmem v příjmu potravy. Poruchy na úrovni exprese hodinových genů a také rozporné synchronizační signály, můžou vyústit v různé patofyziologické projevy. Vhodným modelem pro výzkum spojitostí mezi narušením cirkadiánního systému a postupným rozvojem hypertenze a metabolických onemocnění u savců představují sontánně hypertenzní potkani (SHR). V řadě prací byly prokázány odlišnosti v rytmické expresi hodinových genů u tohoto kmene ve srovnání s normotenzními skupinami Wistar/Wistar-Kyoto. Cílem této práce je poskytnout vhled do vývoje rytmické exprese...
|
host ::
RSS.