|
|
Oceňování opcí binomickým modelem
Tomaník, Jan ; Pígl, Jan (vedoucí práce)
Text práce je věnován binomickému opčnímu oceňovacímu modelu autorské trojice Cox, Ross, Rubinstein publikovanému v roce 1979, který je nejrozšířenější alternativou k původnímu přístupu Black ? Scholes Option Pricing Model. Pozitiva binomického modelu spočívají v užití jednodušších matematických metod a ve flexibilitě modelu ve smyslu jeho snadné modifikace pro specifické varianty opčních kontraktů (americká opce, exotické opce, opce na akcie vyplácející dividendu). Práce využívá obou zmíněných výhod modelu. V první části je zpracován kompletní postup jeho odvození založený na konceptu replikace opce tzv. replikačním portfoliem v nespojitém čase. Druhá část práce je věnována důkazu snadné modifikovatelnosti základní oceňovací formule spočívajícím v navržení postupů založených na konceptu binomického modelu využitelných k ocenění zmíněných specifických variant opcí. Zvláštní důraz je v textu kladen na základy teorie pravděpodobnosti umožňující interpretovat princip rizikové neutrality oceňování opcí inkorporovaný v modelu, možnost sestavit replikační portfolia pro typy procesů martingale, supermartingale a submartingale, konvergenci binomického modelu k Black ? Scholesovu modelu.
|
|
|
Měnové opce
Ptáček, Martin ; Málek, Jiří (vedoucí práce) ; Witzany, Jiří (oponent)
Diplomová práce pojednává o problematice měnových opcí. Zaměřuje se na jejich charakteristiku, vlastnosti a metody oceňování. Dále jsou zde uvedeny některé opční strategie a též i nejdůležitější exotické opce.
|
|
|
Real Options Analysis of Biopharmaceutical Research and Development Projects
Moc, Miloslav ; Kislingerová, Eva (vedoucí práce) ; Scholleová, Hana (oponent)
Tato práce se zabývá využitím reálně opčních metod při oceňování výzkumných a vývojových projektů biofarmaceutických firem. Práce odpovídá na otázky jakou reálně opční metodu, jak a kdy při oceňování takovýchto projektů použít. Z provedeného zhodnocení různých reálně opčních metod vyplívá, že binomický model se jeví jako nejvhodnější. Aplikace tohoto modelu je proto následně ilustrována na skutečném biofarmaceutickém projektu. Na závěr je ukázáno, že použití reálně opčních metod je vhodné zejména tehdy když: projekt má nízkou či negativní čistou současnou hodnotu, existuje flexibilita, volatilita a do dokončení projektu chybí dlouhá doba.
|
host ::
RSS.